Členům KV a některým exponovaným politikům jsou nade všechno nadřazená „lidská práva“ využívána jako hlavní zdroj kritiky, protestů a výzev a současně jako nástroj pro dehonestaci  prezidenta Zemana s cílem jeho odstranění. Akt podpisu prohlášení „čtyř“ je pro ně údajně  natolik nepřijatelný, že jej považují a také prohlašují  za protiústavní a proto vznášejí požadavek na svolání mimořádné schůze sněmovny. Jejím cílem by mělo být vyšetřování, které by vyjasnilo všechny okolnosti společného prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů z 18. října na podporu Číny. Co chtějí vyjasňovat je otázka, nicméně pokud k vyšetřování přesto dojde (lze očekávat, že nikoli), bude sněmovna zase mlátit prázdnou slámu. Nicméně ponechme těmto lidem, na rozdíl od nich samotných, právo na svobodné vyjádření názoru a věnujme pozornost některým skutečnostem, odpovídajícím či spíše odporujícím  „ oprávněnému rozhořčení“ výše jmenovaných elit.

Nelze popírat skutečnost, že v Číně k jistým porušováním lidských práv a svobod dochází, což je však zcela vnitřní záležitost Číny, která  tímto způsobem  uplatňuje principy své politické doktriny, režimu a politického vládnutí (ostatně řada zemí či států má ve svém režimu vládnutí prvky, které se nemusí hlídacím psům demokracie a lidských práv líbit a to včetně USA).  Ve světle těchto skutečností tedy lze v rámci objektivity, dát za pravdu kritikům, že k porušování lidských práv v Číně skutečně občas dochází. Na druhé straně by však bylo od těchto fanatických kritiků Číny také férové přiznat, že k porušování lidských práv dochází i v samotné „kolébce demokracie“, tedy v USA a když už jsme u toho, tak rovněž také např. v Turecku či jinde. Avšak nejenom přiznat, ale stejně důrazně protestovat a volat k odpovědnosti obdobně, jak se to žádá v případě Číny.

V této souvislosti však nebude od věci některé aspekty porušování lidských práv si promítnout do reálných skutečností, případně čísel. V Číně lze porušování lidských práv, vzhledem k počtu obyvatel Číny, kterých je 1 338 612 968, považovat za zcela marginální (desítky nebo i sta případů je na tento počet nepodstatné, notabene  v přepočtu na počet obyvatele ve stejném poměru porušování lidských práv dochází i v ČR či jinde v západní Evropě), nelze nevidět drastické, ve srovnání  s Čínou,  mnohonásobné  hrubé porušování lidských práv ze strany samotných amerických úřadů v USA.

Jeden z mnoha příkladů, jak jsou v rámci americké demokracie dodržovány lidská práva,  je studie americké občanské iniciativy  a arizonských advokátů  nazvané No More Deaths, podle které od počátku devadesátých let se v pouštní divočině za americko-mexickými hranicemi ztratily desítky tisíc přistěhovalců a nejméně 6 tisíc tam zemřelo. Ve studii jsou také uvedeny otřesné příklady užití přehnané síly ze strany amerických pohraničníků - mlácení, kopání, srážení vozidly, zastrašování a pokousání psy. Ve 48 případech je zdokumentováno, že prchající migranty zabila přímo sama pohraniční hlídka. Tyto případy už nejsou jen charakteru porušování lidských práv, ale jsou trestnými činy zvláště, jedná-li se pouze o migranty, jdoucími za vidinou práce, výdělku a zajištění života sobě a svých rodin, tedy typickou záležitostí z hlediska lidských práv. Je pochopitelné, že stejně jako USA se také (bohužel jen některé) evropské státy (např. ČR, Maďarsko aj.)  brání přílivu migrantů.  Zatím co Evropa, až přehnaně dodržující lidská práva se o všechny migranty (nepochopitelně) stará přímo takřka s mateřskou péčí, v USA migranty zahánějí do pouště a tam už „děj se vůle boží“, pokud je už  na útěku přímo při pronásledování nezabijí.

Není pochyb o tom, že uhlídat hranici mezi USA a Mexikem před migranty je téměř nemožné, v lepším případě velmi náročné. To ovšem nijak neopravňuje a už vůbec neospravedlňuje pohraniční hlídky a zainteresované bezpečnostní složky a administrativu USA, aby s běženci zacházeli hůře, jako s divokou zvěří. Jde tedy o zcela bezprecedentní a trestuhodné porušování lidských práv. Nabízí se velmi seriozní otázka, jak pro  tolik pohoršené představitele Kroměřížské výzvy a jiné experty na lidská práva, zda si jsou těchto skutečností vědomi a zda již také vznesli veřejný protest, vyjádřili svou nespokojenost s nedodržováním lidských práv v USA, jako to dělají v případě porušování lidských práv v Číně? Odpověď je nabíledni:  samozřejmě nekritizovali, neprotestovali.  Jejich odvaha je nejen na úrovni uřvaných, americké administrativě loajálních zbabělců, kteří si mohou otevírat ústa v rámci svobod slova, ale nikdy by si  nedovolili kritizovat své chlebodárce.  Oni jsou tady přece proto, aby cíleně kritizovali a protestovali proti porušování lidských práv v těch zemích a státech, kde mají své geopolitické zájmy,  tedy Číně, Rusku, případně také osobností domácí (tedy české) politické scény, které nerespektují jejich zájmy (prezident Zeman), za což jsou také slušně honorováni.

Stejně jako USA i Čína má svou vlastní politicko-ekonomickou, bezpečnostní a vojenskou doktrinu a z toho plynoucí svým způsobem také kontroverzní, pro někoho snad (pseudo) komunistický režim, od čehož se odvíjí celý život čínské společnosti. Jediné, co Čína na rozdíl od USA nemá, je vojenská a imperiální doktrina. Jinými slovy, o co usilují USA svými barevnými revolucemi a vojenskými intervencemi, Číňané    se snaží  získat ekonomicky. Američané, coby nositelé  těch „nejšlechetnějších“ lidských idejí, propagátoři té správné (nikoli „pravé“), americké demokracie, svobody a neochvějní ochránci lidských práv, však uplatňují svůj vliv a nároky  více v zahraničí, než na porušování lidských práv na půdě USA u svých občanů. Navíc, jejich nároky na lidská práva v různých státech světa jsou uplatňovány nikoli diplomatickou cestou, ale silou, vojenskými intervencemi, formou různých barevných revolucí, končící válečnými událostmi.  Za účelem prosazení a  udržení importované demokracie, amerického „práva“ jiných národů, se Spojené státy celá léta pravidelně uchylovaly (a nadále uchylují) k řadě extrémního násilí, zejména vojenskému. Svědčí o tom dlouhý seznam (který není úplný a přesný) amerických válečných zločinů, teroru, válek a známých ozbrojených intervencí a jiných trestných činů dokumentuje, jak za 200 let USA realizovaly a uplatňovaly  své mocenská práva pod vlajkou demokracie,zde:
http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1099-200-let-terorismu-usa-prehledny-seznam-vsech-americkych-valecnych-zlocinu-teroru-a-valek.aspx .

Nepřehlédnutelná role USA coby hlídacího psa, uzurpátora demokracie, ale hlavně role válečného kořistníka a lupiče přírodního bohatství za použití síly a vojenských intervencí v cizině, spolu s evidentním potlačováním lidských práv v samotných USA, rozhodně nekoresponduje s proklamovanou demokracií,  lidskou svobodou a lidskými právy, jak nám je předhazují představitelé Kroměřížské výzvy, pravdoláskaři, havloidi a jim podobní aktivisté. Ti by si měli především zamést  před vlastním prahem a v zápalu svých rádoby dobromyslných, populistických, západem placených aktivit by měli objektivně přiznat, že USA nejsou žádným spasitelem, notabene ochráncem těch nejšlechetnějších idejí o demokracii a lidských právech. Jenže: koho chleba jíš, toho píseň zpívej, resp. proč se angažovat tam, kde z toho nic nemají.  Jim totiž zve své podstatě nejde ani tak o samotný princip lidských práv, ale o využití těchto postulátů pro své  podvraťácké účely. Tolik potřebného humánního a sociálního cítění, aby se zasazovali o lidské dobro bez toho, že z toho nebudou mít nějaký prospěch, v sobě nemají ani za mák.  

Jiří Baťa