Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Kupředu levá (dnes pravá), zpátky ni krok! Aneb: 22té ohlédnutí za VLSR!

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

  • volby_zakazali
Ano, je to heslo z období, kdy nám vládli komunisté. Bylo to poněkud naivní, vágní, z pohledu dneška groteskní, ale ponejvíce tupé ohlupování národa, jak to vidí někteří ideologičtí inženýři a vědátoři. Ať už to bylo cokoliv, přesto má toto heslo v sobě něco pozitivního: vyzývá lidi k lepší, kvalitnější, prospěšnější a pro všechny užitečnější práci, která by se měla promítnout do jejich lepší životní úrovně.

Ano, i to zavání komunistickou propagandou, leč co naplat, ta pozitivita tam jsou. Kdo chce, tak ji vidí, kdo ne, ani ji hledat nebude. Ovšem to platí pro dny a roky dávno minulé, dnes je jiná doba.

Vláda komunistů a totalitní režim byly poraženy, 17. listopadem 1989 jsme nastoupili cestu lepších, svobodných a světlých demokratických zítřků. Ano, zvítězila tolik kýžená demokracie, byla nastoupena cesta budování kapitalismu. A kupodivu, i za pomoci samotných (některých) „taky" komunistů. Nu což, stalo se a demokracie se u nás začala velkoryse rozpracovávat, uplatňovat, realizovat, akceptovat a nevím co ještě, ale aby to bylo objektivní, tak se také začala zneužívat, dehonestovat, korumpovat, individualizovat, upřednostňovat, bagatelizovat a odcizovat. Možná jsem na něco zapomněl, ale to hlavní jsem snad vyjmenoval.

Nyní se vrátím k výše uvedenému heslu. Kdyby to nebylo heslo poplatné komunistickému režimu, bylo by možná použito i po vítězném listopadu 89. Říkám možná, protože jinými slovy nám to velkohubě naznačil jak sám Václav Havel, tak potažmo všichni, kteří se prezentovali jako představitelé OF a dalších aktivit, kteří se přičinili o pád totality a nastolení demokratického režimu v ČSFR. Není důležité je jmenovat, není to tak dávno, mnozí (a je jich hodně) si je budou pamatovat .Ale k věci.

Jinými slovy, než je citováno v heslu, nám bylo zmíněnými lidmi naznačeno, jak a kam se bude naše republika a jeho lid ubírat. To bylo občany přijato možno říci s nadšením, ale také s nadějí, že tomu tak bude. Protože těmi „jinými slovy" bylo nepřímo řečeno, že bychom měli rázně vykročit novým dnům, které nám demokracie přináší, tedy svobodu, spravedlnost a také „pravdu a lásku"! Že bychom také měli ve svobodném státě pro blaho národa rozvíjet své schopnosti, svůj um, pracovitost, že bychom měli změnit staré myšlení, že bychom se měli vyrovnat s negativními praktikami, odsoudit všechno zlé a špatné a pod vlajkou demokracie nastolit demokratický, spravedlivý a svobodný společenský řád, ve kterém se všichni budeme mít, s prominutím, „jako prasata v žitě"! Ovšem i toto všechno má již své více jak dvacetileté vousy, tedy bezmála polovinu toho, co jsme prožívali pod vládou komunistů.

Pravda, obešli jsme se (zatím) bez pronásledování, zavírání do kriminálu, vražd, politických procesů a nespravedlivých soudních rozsudků, bez falešné a bezduché ideologie, bez přátelství „Na věčné časy". A co nám přinesla demokracie do současných dnů? Bez jakýchkoli diskusí, svobodu a to až v takové míře, že se z ní stala anarchie. Každý politik má svobody tolik, že už ani neví, co si s ní počít. Svoboda, v rámci demokracie, mu totiž umožňuje svobodomyslně rozhodovat (pod přísným dohledem partaje, za kterou kope), svoboda mu rovněž umožňuje psát zákony sobě šitých na míru, také mu zaručuje nestandardní příjmy, aniž by musel nějak zvlášť intenzivně pro ně pracovat, rovněž mu zaručuje, že za svou práci a činnost (pokud vůbec nějaká je) nenese zodpovědnost, že případné maléry až do rozměrů trestných činů jsou prakticky nestíhatelné a tedy nesouditelné, případně jsou takticky, za pomoci policejních a justičních orgánů zameteny, jak se říká, pod koberec.

VLSŘ (velkou listopadovou sametovou revolucí) jsme porazili řadu negativních jevů, které produkoval totalitní režim.Alespoň tak se tato revoluce dá chápat.Oněch 22 let, které uplynuly od památného dne 17.listopadu 1989 nám, občanům, však přinesly, kromě prvotního nadšení, i celou řadu zklamání.

Kromě toho, že současný ministr financí, chemik Kalousek (dnes nejlepší ministr financí Evropy) dal všem občanům dostatečně najevo, že „vyprodukované" zadlužení státu (dnes už téměř 1,5 bilionu korun) je vinou občanů samotných, protože chybějící peníze „prožrali", jiní politici tuto vinu svádějí na všechny vlády, které se na vládnutí od r. 1989 podílely. To zmiňuji proto, že „zadluženost státu" je největším zklamáním pro občany, protože i to je důsledek demokracie, jak ji chápou politici. Od roku 1989 do dnešních dnů! Ano, zklamání jde bez jakýchkoliv pardonů na hlavu politiků, potažmo politických stran, kteří demokracii nejen zneužili, ale dokonce zneuctili. Není snad ani důležité zmiňovat věci, události a jména politiků, které-kteří k této situaci a tomuto stavu přispěly(i). Nicméně není od věci připomenout, jaké to má důsledky.

Ekonomika a národní hospodářství po r. 1989 vyrazily mílovými kroky ke společenským změnám. Ekonomiku zmiňuji na prvním místě, protože to znamená finance. A finance znamenají peníze, které se staly prvořadým zájmem všech politiků i nepolitiků, podnikatelů a „taky" podnikatelů ( neodpustím si namátkou jména Klaus, Havel, Kožený, Krejčí, Mrázek, Pitr, Berdych, Kraus, Dyba, Ježek, Tříska a celá řada dalších prominentů polistopadové éry), kteří dovedli státní kasu tam kde je, resp. do stavu, co v ní je. Chce se říct že jsou v ní, slušně řečeno „houby s octem", ale to zdaleka nevystihuje kritický stav, který státní kasa, potažmo naše „demokratická" ekonomika, obnáší.

Připomenu další „výdobytky" demokracie v Česku, na kterých se podílí závislost na penězích : byrokracie, nárůst úředníků, bezmezná korupce, nestoudná lichva, lobbyismus, klientelismus, podvody, tunely, obcházení a nerespektování zákonů vč. Ústavy ČR, omezovaná činnost (a často i zločinnost) policie, neschopná, mafiánskými praktikami opředená justice, zdehonestované zdravotnictví, zlikvidované zemědělství, nedostavěné dálnice, zanedbaná ekologie, znečištěné ovzduší, zkolabované důchodové a sociální zajištění, úpadkové školství, téměř desetiprocentní nezaměstnanost, tisicehlavá obec bezdomovců, nezvykle vysoká zločinnost, upadající bezpečnost občanů, vraždy, znásilňování, loupeže, rozhádaná, arogantní a profláknutá vláda, z daní občanů nepřiměřeně dotované politické strany atd. atd. To všechno, kromě mnohého jiného, mají na svědomí peníze.

Z úst těch nezodpovědně „zodpovědných" (nebo také obráceně) slyšíme, že to způsobila krize. Nenechme se vysmát, ta krize by nás mohla jen polechtat, ovšem to v případě, že by ve státní kase byly všechny ty peníze, které si výše jmenovaní „průkopníci" demokracie v Čechách a na Moravě za své letité „úspěchy", jak svou trestuhodnou činnost nazývají, „přivlastnili" (správně by mělo být nakradli)! Z pohledu zákona a spravedlnosti je ovšem všechno v pořádku, tzv. "ticho po pěšině".

Za nimi však daleko nezůstávají další „budovatelé lepších zítřků" jak z předchozích vlád, tak současné (profláknuté) koaliční vlády (prý rozpočtové odpovědnosti!), ministři Drábek, Heger, již zmíněný Kalousek, Dobeš st., Schwarzenberg, Vondra, Pospíšil, Bárta a další. Ti to ovšem mají poněkud složitější, není totiž z čeho brát. Tak se hledají zdroje a způsoby, jak se k nim, penězům, ještě dopracovat. Protože sociální a chemické inženýrství, odbornost přes kulturu, školství, stejně jako nepřehlédnutelná znalost vojenské a taktické, případně mezinárodní problematiky jsou našim politikům-ministrům charakteristické a vlastní, mohou směle a s odvahou odborně a ekonomicky zajišťovat životaschopnost do rukou jim svěřeného státu. Jak jinak, než na posílení svých pozic a v neposlední řadě na úkor občanů. A v neposlední řadě i bezmezná oddanost formou análpismu s jinými přáteli, tentokrát ze západní části zeměkoule. Prý už nikoliv „na věčné časy", ale pokud možno „Na furt" (nebo případně co nejdéle, protože to přátelství je bohatě odměňováno!)A jsme u toho nejhoršího, co mohlo občany v této „demokracii" potkat.

Totální úpadek životní úrovně, životních jistot, omezená zdravotnická péče, zhoršující se bezpečnost občanů, zvýšená zločinnost, omezená bezpečnost občanů, nezaměstnanost, bezdomovectví, nízké platy, vysoké daně, nekonečně se zvyšující ceny, vznikající chudoba, krajní nespokojenost občanů, nerespektování požadavků občanů-voličů a korunou tomu všemu je bezohledná, arogantní, antisociální a protiobčanská a nedemokratická politika současné vlády v čele s premiérem Nečasem.

Abych nebyl neobjektivní, jsou i úspěchy. Mnohé se změnilo, mnohé se i zlepšilo.I mnozí si polepšili.Banánů je všude plno a to až tak , že se nám pomalu začíná říkat „banánová republika". A má to svoje opodstatnění. Co je nám však všechno to pozitivní platné, když životní úroveň upadá a občané tyto úspěchy a „vymoženosti" nebudou moci využít, protože na ně nebudou mít. Jak vinou politiků, tak dnes už i vlivem vývoje událostí všude ve světě (Řecko, EU, eurozóna atd.).

Znovu se opakuji když říkám, že neobhajuji totalitu a vládu komunistů, znovu ale opakuji, že jen konstatuji stav věcí veřejných (nikoliv politickou stranu) a také konstatuji, jak se mezi lidem českým říká: „Kde jsou ty časy, kdy to stálo za ...!" Protože i když to stálo za ..., nebyli lidi bez práce, bez prostředků, bez domova či bez střechy nad hlavou, nebáli se vyjít večer do ulic, nebyli obtěžováni úchylama, neznali jsme drogy, neloupilo se a nepřepadávalo, lidé neměli obavy, že nebudou léčeni pro nedostatek peněz (svých i státních), nemuseli platit poplatky v lékárnách, u lékaře, v nemocnicích, ve školách děti dostávaly zdarma učební pomůcky a přesnidávky, rohlík a chleba byly za babku, platby za vodu, elektřinu a plyn byly konstantní, MHD stálo korunu, důchodci jezdili zdarma, benzin stál pár kaček, bez banánů jsme se obešli, toaletní papír se vždycky našel, tuzexové bony nějak vyšmelili, jezdili jsme i k moři, „někteří" dokonce i za moře. Školy vyučovali, z „učňáků" a VŠ chodili mladí, kteří něco uměli. Zkrátka žili jsme, sice ne na vysoké úrovni, ale střídmě, dostatečně.

Snad to bude někomu připadat jako nostalgie, ale ona to nostalgie ve srovnání s dnešní realitou skutečně je. Protože:

Kradlo se všude, ale nikde nic nechybělo. Dnes se krade jen někde (a jen někdo), za to ve velkém a chybí to všude! Vždyť už ani pro ty tělesně postižené a těžce nemocné děti nejsou peníze na jejich léčbu. O tom ostatním už byla řeč.

Kde jsou ty časy, kdy to stálo za ...! Ale to za ... bylo naše, dnes je to jen lejno politiků! Kupředu levá, vlastně pravá, ale pozor, abychom do něčeho nešlápli, mohlo by nás to stát další výdaje u lékaře, v lékárně a v nemocnici! Ať žije VLSR, aneb ještě lépe, takovou demokracii z VLSR nám byl čert dlužen!

Jiří B a ť a

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře