Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Kdy konečně skončí český „Absurdistán“?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • bata-blog
Velmi mne zaujal  článek „ Jedno jak se jmenujeme, hlavně když to vyhrajeme: aneb zviditelňování českého státu v oblasti sportu" od Doc. RNDr. Leoše Jelečka, Csc., kterým navazuje na článek M.Dokulila, zveřejněného v BL (19.2.2010).

Velmi zajímavý je nejen jeho pohled na význam pojmenovávání naší vlasti a používání státních symbolů, ale rovněž k této věci i konstatování mnoha dalších zainteresovaných osobností z geografické a vědecké oblasti.

Není smyslem opakovat či popisovat jednotlivé názory, stanoviska, pohledy, pocity a podobné jevy, které jsou v článku autora popisovány. Co je však dnes podstatné, že ačkoliv se touto tématikou celá řada odborníků zabývá de facto dvacet let, není známa oficiální, tedy konečná, definitivní verze názvu naší vlasti. A to přesto, že celá řada příležitostných použití pojmenování např. na dresech našich sportovců, na výrobcích, propagačních materiálech a mnoha dalších příležitostech, byla či i nadále je používána verze neoficiální, neschválená, libovolná a tedy nestandardní.

Snad denně se setkáváme s mnoha materiály obchodního, propagačního, ale o oficiálního charakteru, kde se lze dočíst, že jsme Česká republika, Česko, Made in Czech a podobně. Snad to ani není nesprávné, nicméně ani to není správné. Jak se zmiňuje autor dr. Jelečka, některé pojmenování je zavádějící ba nepřesné, což pramení z neznalosti věci nikoliv z viny těch, kteří takto naši vlast pojmenovávají, ale z nedotaženosti věci samotné, na které mají lví podíl legislativní orgány Poslanecké sněmovny, stejně jako ministerstva a jiné, státní orgány a instituce. Lidé, zabývající se dlouhodobě  touto tématikou, tedy osobnosti z řad České geografické společnosti, Českého ústavu zeměměřického a katastrálního apod., nejednou dali podnět či doporučení  s výzvou a opodstatněným odůvodněním, jak, kdy a kde používat nejen název Česko, ale i státních znaků a symbolů. Výsledkem je však jednak nerespektování této výzvy, ale ve skutečnosti samolibé vytváření názvosloví, neodpovídající potřebám naší vlasti.

Je až zarážející, že mezi ty, kteří tohoto doporučení či výzvy nerespektují, jsou i orgány např. Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, potažmo České sportovní svazy a Český olympijský výbor, stejně jako se tomu nevyhnula ani Česká televize či jiné státní orgány a instituce. Jak se vyjadřuje autor, tento náš ABSURDISTÁN trvá a nikomu se nechce dát této bezprecedentní kauze konečnou podobu, verzi, která by byla zákonnou normou schválena a také tak používána.

Na druhé straně je až s podivem, o čem všem se dovedou bavit, hádat, osočovat se, bojkotovat, dělat obstrukce, napadat se, urážet, mluvit o ničem celé hodiny (viz nedávné vystoupení několika představitelů ODS či TOP 09 v PS ČR) naši poslanci a politikové, aniž by řešili a vyřešili zcela zásadní věc: po mnoha letech novodobé trvání České republiky dát konečnou a jedinou verzi názvosloví pro naši vlast. Je to ubohost, ješitnost, neomalenost a zneuctívání země, která jim dala život, práci a mnohé výhody, přesto jsou schopni „hádat se o rozumné"(tím jsou myšleny prkotiny, věci nepodstatné, nedůležité), aniž by to opravdu rozumné a potřebné, už jen z hlediska jejich vlastní politiky, kterou vedou a reprezentují nejen na domácím, ale i zahraničním fóru, vyřešili k dobrému jménu vlasti především v zahraničí, kde se i tato značka musí umět dobře prodat. Stačí vzít do rukou mnohý či jakýkoliv výrobek na našem trhu abychom zjistili, že tolik ostouzená, pomlouvaná a někdy i nenáviděná komunistická Čínská lidová republika uvádí na svých produktech a komoditách Made in China, nikoliv Made in PRC (Vyrobeno v Lidové republice Čína). I to je vizitka pro Čínu, tak se ve světě čínské zboží prodává. Pokud chtějí naši politikové, aby naše Česko ve světě znamenalo něco víc, než říká Made in Czech (Uděláno-zhotoveno-vyrobeno v Čechovi), nebo také Czech Rep (tedy že jsme Česká/ý,é/ Rep)., měli by se tímto „problémem" začít bezodkladně zabývat. Oba výše uvedené příklady používání označení naší země naznačují, že je to jeden velký holý nesmysl, neřku-li zhovadilost. Nicméně jen málokdo se nad tím pozastaví, aby si vůbec uvědomil, za co že se vydáváme.

Poněkud odbočím, ale stále se pohybujíc na dané téma, zmíním používání státních vlajek, znaků a symbolů. Jistě, i o tom je řeč v autorově článku, nicméně se chci dotknout jednoho vážného problému, který s tím souvisí. Autor ve svém článku k této věci uvádí:

Zákon č. 352/2001 Sb. "O užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů". Velký státní znak symbolizuje mj. tisícileté trvání českého státu a jednotu jeho historických zemí (viz znaky Čech, Moravy a Slezska, z nichž se skládá). Podle jeho § 1, odst. 2 lze státní symboly „...užívat jen v souladu s tímto zákonem, a to vhodným a důstojným způsobem". Státní znak jsou podle § 2, písm. u) oprávněni užívat „sportovci při reprezentaci České republiky". Právě olympijské hry jsou v televizní době nejúčinnější reklamou, novočesky „zviditelněním" zúčastněných států, protože na úborech sportovců mohou být jen „loga" států, nikoliv soukromých aj. sponzorů. Těmito „logy" jsou de facto i státní znaky a jména států. Zákon v §3, odst. 1, písm. f) jednoznačně praví, že „....velký státní znak „...se užívá k zevnímu označení dresu sportovců reprezentujících Českou republiku". Podle §9, písm. j) na státní vlajce „...nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice...". V písmeně k) téhož paragrafu se jednoznačně praví, že „...státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu".

Při pohledu na některé akce (především) sportovního charakteru, kdy je realizována nějaká soutěž s mezinárodní účastí ať už u nás v Česku, tak i českých fandů v zahraničí, se ne v jednom případě setkáváme s různými „modifikacemi" provedení české vlajky (s doplňujícími názvy míst původu fandících, (např. Dolní Ves pod Skalkou, Valibuky apod.), ale i s jinak více či méně vtipnými (někdy i trapnými) úpravami vlajek jako trička, šály, čepice apod.,spolu s bohatou tvůrčí činností použití znaků a symbolů české státnosti. Zkrátka, vynalézavost lidí je bezmezná. Snad by na tom nebylo nic až tak mimořádného, pokud by nešlo o porušování zákona. A je všeobecně známé, že jde-li o porušování zákona, jde o činnost nezákonnou, tedy trestnou. Jestliže dosud nebyla vyřešena otázka definice názvosloví Česka či České republiky, pak již bylo zákonem č. 352/2001 Sb.(tedy téměř před  deseti lety) uzákoněno, jak nakládat či používat státní symboly České republiky. To zavazuje jak občany, tak i ostatní fyzické a právní subjekty tento zákon dodržovat. Z hlediska státnosti a suverenity našeho státu je to věc nezanedbatelná. Je-li zákon porušen, má být provinilá osoba či subjekt stíhána a potrestána. Že tomu tak není, ačkoliv případy porušování tohoto zákona jdou do desítek, ne-li stovek, uniká nejen Policii ČR, ale i všem legislativcům, kteří takto nezodpovědným způsobem přispívají k dehonestaci Česka, státních symbolů a českého národa. Doma a bohužel i v cizině. Otázka nakonec: Jak dlouho ještě?

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře