Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Ještě jednou o (ne)logice právního postupu hlasování v PS PČR

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Blíží se další, velmi závažné a možná svým způsobem rozhodující hlasování (o bytí či nebytí současné koaliční vlády, resp. státního rozpočtu na r. 2013) v poslanecké sněmovně. 

Jak bývá zvykem v našich více méně specifických (ne)demokratických legislativních podmínkách praxe je taková, že ve Sněmovně Parlamentu ČR o té které věci hlasuje jedno politické uskupení proti jinému uskupení, tedy v daném případě na straně jedné poslanci koalice, na druhé straně poslanci opozice. To by ještě logika systému hlasování obstála, již méně je systém hlasování zúčastněných na té které straně. Problémem a nelze říci zanedbatelným je fakt, že je-li poslanecké sněmovně k hlasování předložen návrh, pocházející z (koaliční) vlády, hlasování se pak in natura současně zúčastňují i členové vlády-poslanci politických stran, participujících na koaliční vládě. Domnívám se totiž, že takový postup je to nejen nelogický, ale současně krajně nedemokratický (o nespravedlnosti nemluvě).

  • jeste-jednou-o-ne-logice-pravniho-postupu-hlasovani-v-ps-pcr

 

Myslím, že takového hlasování by se poslanci-členové vlády, zásadně neměli zúčastnit. Vycházím z toho, že předložila-li vláda nějaký materiál či věc k hlasování v PS, pak byla kolegiem vlády jako taková již schválena a předložený materiál by měl jít do PS s tím, že o něm budou jednat a hlasovat poslanci, kteří s obsahem věci či materiálů nejsou seznámeni. Samotné rozpravy v jednotlivých bodech čtení by poslanci-členové vlády měli právo se zúčastňovat ( tak se také děje) aby mohli předloženou věc či materiál obhajovat, doplňovat, upřesňovat či jinak být ostatním poslancům k dispozici, aby byl obsah věci řádně pochopen, projednán a potažmo postoupen k hlasování. Tento postup je legitimní ale jen potud, pokud se má následně o věci či materiálu hlasovat.

Jak je z praxe patrné, hlasování se zúčastňují i poslanci-členové vlády. Poslanci-členové vlády by však měli zůstat v pozici neutrálních, nestranných účastníků hlasování, protože se jedná o hlasování ve věci či materiálu jimi předloženého. Není přece logické, aby o věci nebo materiálu rozhodovali ti, kteří jej předkládají k hlasování, tedy ke schválení či neschválení za vlastní účasti na tomto hlasování. Takto se mohou (by se měli) hlasování v PS zúčastnit pouze v případě, nejde-li o materiál předložený vládou. Možná v neadekvátním příměru je to jako by při rozhodování soudu o vině či nevině obžalovaného by se takového rozhodování senátu zúčastnil i sám obžalovaný který by, jak jinak, hlasoval ve svůj prospěch a pokud by jeho hlas byl rozhodující faktorem, mohl by se (třeba) i díky svému hlasu udělení trestu vyhnout!

Chápu, že neúčast při hlasování poslanců-členů vlády by (zvláště v dnešních podmínkách) mělo jednu ohromnou nevýhodu a sice, že oněch několik poslanců-členů vlády za koaliční strany by výrazně oslabil počet hlasů koaliční části PS, které pak mohou chybět pro potřebný, většinový zisk při hlasování (tj. schválení či neschválení) pro tu kterou část poslanců z politického spektra sněmovny, dnes převážně pro koaliční (provládní) část poslanců.

Pokud se retroaktivně poohlédneme zpět a tento nelogický, na hlavu postavený systém by neexistoval, resp. pokud by se procedura hlasování praktikovala bez účasti na hlasování poslanců-členů vlády, zcela jistě by se vývoj ve společnosti ubíral jiným směrem a nemohlo by dojít k takovým excesům pravicové vlády, které paralyzovaly českou ekonomiku a další odvětví, neboť by nemohly být přijaty zákony o reformách ve školství, zdravotnictví, důchodovém a sociálním zabezpečení a jiných odvětvích, včetně IZIPu, sKarty, tunelu Blanka a podobných trestuhodností. To ovšem úzce souvisí s praktikami politiků od počátku „samostatnosti“ ČR, protože právě v tu dobu bylo umožněno přijímat takové „impozantní“ zákony, které pak zapříčinili současný stav (s nadsázkou spálené země), za vydatné „pomoci“ politiků za posledních 5-6 let (viz řadu afér a trestně právních kauz)!

Aby toho nebylo málo, do této hlasovací mašinerie za koaliční část politického spektra se zapojuje i parazitující hlouček „taky poslanců“ v uskupení zvoucího se LIDEM, tedy nelegitimní, samozvaná , legislativní proceduru a legální volby neabsolvující družina politických zlatokopů, honosící se statutem politické strany. I v tomto případě však zřejmě účel světí prostředky a proto, byť s tímto mini subjektem má současná koaliční vláda nemálo problémů, raději ji (LIDEM) trpí a vede s nimi vnitřní boj, ale je to pořád lepší, než ji z vlády vystrnadit a oslabit tak svou většinu a nedej bože, nechat ji přejít do opozice! (Jinak tuto pidi stranu, ve vládě s poměrně velkou vahou svých (anti)kroků, možno považovat za „malou stranu“, což lze také charakterizovat , lidově řečeno, za OO, tedy WC, (mimořádně dobře splachovací).

V těchto případech se z „demokracie“ stává fackovací panák, který dostává rány ze všech stran (politických především), je bita či lynčována jako nepohodlný element, ale z řad legislativců, ale i orgánů justice se dosud nenašel či nevystoupil nikdo, kdo by tomuto pseudodemokratickému postupu v rámci zákonů účinně brojil a zabránil. Jenže to je ten problém: v rámci zákonů! Jsou to právě zákony, které jsou díky jejich euforickým tvůrcům (počátkem 90 let) nastaveny a bohužel i tehdejšími neobjektivními (či vypočítavými jedinci) coby zákonodárci byly schváleny. Což neznamená, že by nešlo změnit či napravit, leč chybí vůle a ochota. Kde není vůle a ochota, je naopak upřednostňován vypočítavý záměr. To znamená, že to (vládnoucím) politickým stranám vyhovuje, takže nemají nejmenší důvod usilovat o jejich přehodnocení a změnu. Až to (nebo cokoliv jiného) bude pro ně nevýhodné, pak zcela jistě zpustí nemalý povyk a budou se domáhat takových zákonů a novel, které by jim zase hrály do karet.

Že by ke všem potřebným a žádoucím změnám mělo dojít, není pochyb a můžeme si to jenom přát. Už méně pak to, aby to zase nahrávalo některým lidem v politických stranách, ve kterých se skrývají soukromé či osobní zájmy voliče zradivších politiků, kteří se dostali ke korytu s vidinou či cílem osobního prospěchu, nikoliv do čestné a zavazující funkce pro potřeby a zájmy občanů, potažmo celé společnosti. Proto by se měly tyto poměry upravit revizí Ústavy ČR a z ní plynoucí (nežádoucí) zákony (spíše paskvily) pozměnit, nejlépe však vypracováním nové Občanské ústavy ČR, vypracovanou v intencích přímé demokracie a referendem občany schválené, která by tak s  novými (či upravenými) zákony více respektovala současné potřeby občanů, společnosti a státu. Tím by se předešlo i takovým hanebnostem (kromě mnoha dalších), jak je výše popisováno. Je to však všechno jen a jen na nás, občanech, tak se čiňme!

28. října 2012 Jiří B a ť a

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře