Jan Čulík (BL), to je pane, hlava otevřená.

Jako další poznatek k současným BL, které poněkud změnili svou „tvář“ zjišťuji, že dříve bylo zvykem u každého článku uvádět jméno autora, případně na něj bylo odkázáno v článku. Nyní, jak je patrné, jsou článkypřevážně uváděny bez jmen autorů, tedy kromě jmen „ctěných“ představitelů BL pánů Čulíka a Dolejšího. To jen tak na úvod.

Přesto mi to nedá, abych čas od času na BL upřel pozornost. Ne snad proto, že bych očekával nějaké světoborné informace, ale z pouhé zvědavosti o čem tito dva představitelé BL zase perlí. Někdy se to vyplatí, jindy ne. Dnes mi znovu zvědavost nedala a tak jsem „hltal“ mainstrem pana Dolejšího a zvláště jeho „mimořádné a duchaplné“ poznámky k projevu ministra zahraničních věcí RF Lavrova. Co mne však zaujalo víc než ostatní bylo pojednání pana Čulíka, jak se na rostoucí krizi v Rusku  dívají samotní obyčejní Rusové.  Jistě mu nedalo mnoho přemýšlení nad titulkem, kterým by své poznatky pojmenoval: „Ještě to není tak zlé, mohlo by to být daleko horší“!  

Jistě s nemalou radostí a vnitřním uspokojením pan Čulík zmiňuje, jak se hospodářská situace v Rusku mění k horšímu. Jako důvod k tomu poznamenává, že je to vše v důsledku hospodářských sankcí. Např. v Petrohradě stojí nyní v supermarketu kilogram rajčat více než 200 Kč. Jistě , pro občany nic potěšujícícho, ale u nás zase stojí 100 gr. lososa 90 Kč  a u nich je to (reletivně) za hubičku. Situace se z hmotných hledisek pro obyčejné Rusy vážně zhoršuje - dnes už existuje celá řada potravin, které si obyčejní Rusové už nemohou dovolit koupit. Zde není od věci připomenout, že v ČR je situace nesrovnatelně lepší a při tom jsou i u nás lidé, kteří si řadu věcí nemohou dovolit, protože na to nemají! Takže o co jde panu Čulíkovi? Ukázat bídu v Rusku a v Česku vrchol blahobytu? Ubohé, velmi ubohé od p. Čulíka!

Jak na zhoršující hospodářskou, politickou a vojenskou situaci reagují v Rusku normální lidi? S logikou panu Čulíkovi vlastní, bohužel bez osobních znalostí a poznatků o mentalitě ruských lidí pan Čulík konstatuje, že Rusové mají tak hluboce zakořeněnou zkušenost z minulých dob útlaku a bídy, že dnes reagují tak, že se neustále utěšují, že situace stále ještě není tak špatná a mohlo by to celé být daleko, daleko horší. Pozoruhodné je konstatování pana Čulíka, když zmiňuje důvody – jtedy ty zkušenosti z minulých dob útlaku a bídy! Zbožňuji lidi, kteří toho vědí a znají více díky svým představám, fikcím a mnohdy zbožnému přání o tom, jak žijí a co prožívají jiní lidé.  Pokud by Čulík psal o podobných skutečnostech nebo poznatcích z Velké Británie ani bych, lidově řečeno, neceknul. On tam dlouhodobě žije a tudíž lze předpokládat, že ví o čem mluví. Ale o životě v Rusku? Pochybuji, že tam kdy byl a pokud ano, je otázka kde byl a co zažil, že s takovou jistotou píše o době útlaku a bídy. Ono to zas tolik nepřekvapuje, znám jeho názory na stejný útlak a bídu u nás v době totality! Pro pana Čulíka, stejně jako pro pana Dolejšího, jsou však fakta  a relevantnost podřadné a nedůležité, hlavně že je o čem psát!

Jestliže si pan Čulík dovoluje napsat, žeza Putinovy vlády se stalo nebezpečným se jakkoliv angažovat v politice, resp. už skoro v čemkoliv a lidé proto vytěsňují politiku se svého života a o to,

co se politicky děje se nestarají, je prachsprostá pomluva a lež. Čulík zřejmě vychází jen ze svých  subjektivních předpokladů, jak by asi stav ruské občanské společnosti měl vypadat, když tam vládne Putin v podobě a s vlastnostmi, které mu jsou „mysliteli“ Čulíkem, Dolejším a dalšími mudrlanty přičítány! Na druhé straně však, podle Čulíka, se v Rusku  projevuje jiný fenomén a sice vynikající, rozvinutá a krásná kavárenská kultura. Je to zřejmě prý proto, že se současný Rus už v podstatě nemůže angažovat v žádné jiné politické a hospodářské sféře než je kavárenství: tak Rusové budují kavárničky. Nějak se mi vtírá podezření, jestli p. Čulík  nevychází ze skutečností na české scéně, kde v poslední době „kavárna“  a její protagonisté (např. prezident Zeman) hrají nemalou roli.

     Tyto bláboly jen potvrzují naprostou neznalost ruských poměrů. Jestliže p. Čulík zmiňuje kavárenskou kulturu měl by si uvědomit, kolik má RF obyvatel, jaké je socilální složení ruské společnosti a jaké mají lidé, obecně vzato, možnosti se  v kavárnách a kavárníčkách takříkajíc „vyvalovat“! I v tomto případě pan Čulík vychází jen z předpokladu, jak by asi reagovala jistá vrstva společnosti, ve které se on sám pohybuje. On a jemu podobní by se zřejmě úchýlili do kaváren (což je ostatně realita života našich dnešních pravdoláskařů) a není vyloučeno, že je tomu tak i ve velkých ruských městech. To jej však neopravňuje k závěrům, že tak činí lidé, resp. občané běžně, jako by to bylo jediné východisko Čulíkovi predukce o  úpadku ruské společnosti. A je úplná pitomost to stavět na tom, že lidi musejí existovat mimo oficiální struktury v paralelní realitě, nebo navzdory jim, aby mohli žít a existovat. 

Závěr Čulíkovy „Z pohádky do pohádky“ vyznívá  v duchu, jak jinak, než že V.V. Putin považuje – podle jeho logiky zřejmě právem - západní politiky za slabochy, jimiž pohrdá, a svou politiku zaměřenou na destabilizaci a zničení Ukrajiny pravděpodobně provede do důsledků. Vnucuje se otázka, z čeho dedukuje Čulík tyto ničím relevantním nedoložené závěry? Je to zase jen subjektivní představivost o charakteru Putinovi osobnosti, jak je nejen mainstreamovými medii vykreslován, ale často i různými politiky připodobňován. Tyto jejich závěry plynou nejspíše ze strachu a obav, že jejich verze politických událostí, stejně jako hodnocení reality a vývoje událostí na Ukrajině pomalu ale jistě ztrácí na jistotě a že jsou tlačení k ústupkům. Podmínky a postoje ze strany Putina, potažmo Lavrova jsou pro západní politiky stále nepřijatelné a proto se uchalují k eskalaci opatření v podobě sankcí. Ty sice mají evidentní (ale nikoliv dehonestující) dopad na ekonomiku RF a na životní úroveň ruských občanů, ale to neznamená, že situace v RF je taková, jak si ji ve své bohaté fantazii představuje pan Čulík a další.

Čulíkova predukce je, že Putin buď vyhraje a Ukrajinu si podrobí, anebo jinou alarmující možností je, že Spojené státy začnou Ukrajinu vojensky vyzbrojovat a na evropské půdě vznikne nebezpečný válečný konflikt mezi Ruskem a USA. Je velmi nepravděpodobné, že by i v takové situaci Putin ustoupil. Vyhlídky jsou tedy, podle pana Čulíka velmi špatné. Co jej vede k těmto skeptickým  závěrům? Jedno je jisté, není to ani objektivita, ani hledání pravdy, spíše loajalita předním představitelům a zastáncům západní politiky. Opět, zřejmě s nemalým přesvědčením o správnosti svého úsudku, se p. Čulík uchyluje k prognózám, které mají k opodstatněnosti a relevantnosti velmi daleko. Jestliže na jedné straně slyší i trávu růst, mohl by také slyšet mnohokrát opakované prohlášení V. Putina, že o Ukrajinu ani neusiluje, ani si ji nehodlá podrobit! Je schopen jinak chytrý a vzdělaný pan dr. Čulík tuto skutečnost pochopit? Z jeho až neomalených závěrů vyplývá, že ne a ani o to neusiluje. Také proč by to měl chápat, když mu to zřejmě vyhovuje!

Závěr článku zní stejně „optimisticky“ jako jeho titulek a sice, že ruské obyvatelstvo je pasivní, protože si říká: "Ještě to jde, mohlo by to být daleko horší." Bude-li hůře, bude pan Čulík spokojenější nebo mu toho bude upřímně líto? Že se ptám, že?

(PS: To samé  mínění, že „ještě není tak zle, aby nemohlo být hůře“,  ale má  tisíce i lidí v Česku, pokud to p. Čulík ještě neví a to navzdory tomu, že to je u nás relativně lepší, než v Rusku!)