Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Důkaz ztráty odpovědnosti k rozpočtu a občanům samotným

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • bata
Vycházíme-li z faktu, že se na mnohých položkách státního rozpočtu na r. 2010 prováděly škrty, snižování, omezování, zkrátka snížení potřebných či požadovaných částek na úkor životně důležitých položek, uvážíme-li, že je v ohrožení mnoho rozpracovaných projektů, ale i běžných a velmi důležitých výdajových položek, nechť mi páni a paní poslanci a poslankyně prominou, ale „ať se jdou vycpat".

Na půdě sněmovny se odehrávají scény, jakoby šlo některým o život jen proto, že nebylo jejich požadavku vyhověno a budiž popravdě řečeno, že ne vždy šlo „jen o peníze v obecný prospěch". Na druhé straně, jak bylo mnohokrát zde i jinde konstatováno, nikdo z nich není ochoten přijmout osobní vstřícné a tolik potřebné rozhodnutí a vyjít této kritické situaci vstříc velkorysým gestem, uskrovnit se i na svých platech a náhradách.

A nejen to, oni si přes evidentní nedostatek peněz ve státní kase dovolí v této těžké a kritické době, ještě do voleb, realizovat „plánované výjezdy výborů PS" do zahraničí. Plán výjezdů schválil tento týden organizační výbor (pro něj je zřejmě realita dnešních dnů virtuální záležitostí)  Je otázka, nakolik jsou tyto výjezdy nepostradatelné,užitečné a neodkladné v době, kdy se hledá každá koruna, která může ovlivnit státní deficit.To měl zřejmě na mysli (ta uvědomělost!) i předseda Sněmovny M. Vlček, když každému z výborů „dovolil" jen jednu cestu, jen hospodářský výbor uskuteční cesty dvě, protože jednu z plánovaných na letošní rok přesunul do roku příštího (cesta na Kypr). Při své druhé cestě zamíří hospodářský výbor do Vietnamu a Koreje. Pro upřesnění: Petiční výbor s výborem pro životní prostředí zamíří do Peru, kontrolní výbor do Ruska, mandátový do Řecka, rozpočtový do Velké Británie a ústavně právní do Lotyšska. Turecko a Bulharsko  chce navštívit výbor bezpečnost, do Namibie a Mali zamíří šest poslanců výboru pro obranu.

Otázka, kterou si pokládám já a se mnou snad tisíce lidí, zda je opravdu nutné, neodkladné a účelné tyto cesty realizovat v této hektické době, zda výsledky a s jakým efektem to bude přínosem pro ČR a co hlavně, zda to nějak pozitivně ovlivní naši ekonomickou a hospodářskou situaci?  Jako bych už dnes slyšel odpověď od poslanců, resp. M.Vlčka či organizačního výboru: Výjezdy byly plánované, finance na ně jsou již předem vyčleněné (tedy rovněž plánované), mohly by propadnout v rámci nečerpání, vše je v intencich zákona apod. A výsledky z těchto „komandýrovek"? Copak je někdo sleduje, kontroluje, vyhodnocuje, realizuje? Ano, asi stejně jako oprávněnost čerpání náhrad poslanců. Zde je jedna z mnoha „černých děr" našeho rozpočtu.

Všechno lze odložit, ba i mnohem důležitější světové VIP než jsou členové výborů PS,  mají-li k tomu důvod, tak své cesty odloží, plán neplán! Domnívám se, že dnešní doba je po stránce ekonomické natolik kritická, že by si ji měli uvědomit především ti, kteří mají svůj lví podíl na tomto stavu. To by ovšem vyžadovalo od těchto poslanců velkou dávku skromnosti, pochopení a odpovědnosti. Toho se poslancům bohužel nedostává ani dnes, a nedostávalo nikdy před tím. Popravdě řečeno nevím, jaký efekt pro obranu naší země přinese „výlet" do Namibie a Mali, stejně jako „turistická" návštěva petičního výboru a výboru životního prostředí v Peru. Oponovat tím, že se jedná o vynaložené  částky zanedbatelné, není na místě, protože jednak tyto cesty v souhrnu představují několik set tisíc korun (ne-li miliony) a i když je to proti rozpočtovým miliardám kapka v moři, i to se počítá. Tedy jak kdo a kde.

Poslanci se nad těmito výdaji nepozastavují zřejmě právě z důvodů nepodstatné částky, s odvoláním na plnění plánovaných úkolů (a výletů). Jenže těch plánovaných úkolů má PS celou řadu a celých 70 bodů byla ponechána na příští rok! To zřejmě jejich svědomí rovněž netíží. Bylo by nanejvýš žádoucí, aby organizační výbor  ve svých plánech na příští rok (2010) vzal tuto ekonomickou realitu v potaz a dle toho také plánoval „výlety" a „rekreační" pobyty poslanců v zahraničí. Stát se bez mnoha těchto výjezdů obejde a poslanci budou mít více času věnovat se povinnostem v PS. O úspoře financí nemluvě (a na výlety a rekreace nechť jezdí za své).

Na druhé straně je paradoxní, že nejsou ochotni vzdát se několika tisíc korun za náhrady  (chudáka to nepostihne, jak se říká), které pobírají, notabene ne vždy odůvodněně. Již dnes si pokládám otázku, jak to je, bude či vůbec bývá s vyúčtováváním náhrad v době, kdy poslanci tráví své „pracovní dny" na služebních cestách v zahraničí. Ale, že se vůbec ptám, o morálce a mravním kodexu poslanců už toho bylo napsáno ne málo. Stačí poohlédnout se na ukončení práce dolní komory, tj. sněmovny v tomto roce. Že za sebou nechali hodně dluhů v nesplněných úkolech (viz výše), jim asi vánoční svátky nepokazí. Že se jedná o věci, na které se čeká zatraceně dlouho, že jsou to věci pro stát důležité, mající vliv i na život tisíců občanů, na to zřejmě nemyslí, vždyť do voleb je času dost. Jediní, kdo se tomuto postavil, byli komunističtí poslanci a devět dalších. Za to jim patří poděkovat, že alespoň oni ctí  odpovědnost a pořádek (mj. jako v mnoha jiných případech). Ti ostatní se zřejmě řídí heslem: „Nějak bylo, nějak bude" - no vám páni a dámy poslanci, vám jistě. Horší s těmi, co stojí ve frontě  na práci, nebo nemají na nájem! Tož tak, páni a dámy poslanci!

 

NENÍ TAK ZLE, ABY NEMOHLO BÝT LÉPE

 

Doba je zlá, objektivně řečeno, pro všechny. Tedy přesněji řečeno, skoro pro všechny. Říkám-li zlá, mám na mysli peníze, co jiného dnes člověka zajímá, že? Kam se člověk podívá zjišťuje, že nejsou či chybí peníze. Ptát se, jak je to možné, je asi nemístné, byť důvodů je hned několik.  Jsou tací, kteří tvrdí, že se rozhazovalo, nešetřilo, utrácelo či žilo na dluh atd., jsou jiní, kteří tvrdí, že to byli  modří ptáci z ODS, za jejichž vlády to vše začalo, aby to oranžovou vládou ČSSD pokračovalo a znovu vládou ODS dospělo tam, kde jsme. Někde jsou argumenty jasné, jinde méně. Nic na tom nezmění fakt, že nástupem polistopadového vývoje naší společnosti se udály věci, na kterých politické strany  a poslanci mají zcela neoddiskutovatelnou vinu na stavu věci veřejných dnes. Nicméně, současní situace je kritická, nikoliv zoufalá. Nebo naopak? Ono to přijde skoro stejně.

Jak bylo řečeno v úvodu, doba je zlá, avšak ne pro všechny stejně. Pominu těch „horních deset tisíc", kteří o nějakém nedostatku nemají a nemohou mít ani ponětí. Je zde ale ten zbytek občanů, kteří tu zlou dobu prožívají na své kůži. Nejhůře na tom jsou bezpochyby lidé bez práce. A že jich není málo, dokumentuje statistika, skoro 500 tisíc lidí bez zaměstnání.  Dříve se říkalo „nejsou  lidé",  dnes „není práce". Nu což, i to se stává a bylo i hůře (není vyloučeno, že tak nemůže být). Jsou zde ovšem lidé, odkázání na sociální dávky a  podporu, jsou zde lidé zdravotně postižení, vážně nemocní, jsou tu důchodci, ale bohužel i nemálo bezdomovců. Nebo-li ta část občanů, kteří jsou odkázáni na stát, protože až na výjimky, nejsou výděleční a tudíž soběstační. Na tyto naše spoluobčany dopadá „doba zlá", tedy krize, nejvíce. Co horší, tito lidé se ani nemohou nijak bránit tomuto stavu, jsou vystaveni na milost a nemilost státu, jak či kolik do nich investuje, lépe řečeno, co jim dá a jak se o ně postará.

Na druhé straně jsou rovněž lidé, pro které je také doba zlá, ale s tím rozdílem, že jsou zaměstnaní a podle druhu zaměstnání lépe či hůře placeni. Nechci podceňovat žádnou práci, žádnou profesi a bude-li na to, přeji jim slušné výdělky, jaké si zaslouží. Jenže věc se má poněkud jinak.

V první řadě jde o významný fakt, že tito lidé mají práci, tedy že jsou zaměstnaní. Je zcela logické, že každý na svém pracovišti vykonává tu méně, tu více odpovědnou či namáhavou práci a že podle ní si činí nárok na odměnu, tj. plat či mzdu. Pokud se domnívá, že není dostatečně odměňován, může podle Ústavy ČR , za předpokladu, že je odborově organizován (v opačném případě nemá nárok ani šanci)., vznášet své požadavky přes odborové předáky, kteří pak tlačí na vládu a Parlament, aby  vydobyli  svůj či své, především finanční nároky a  požadavky. Pokud jim není vyhověno, přistupují ke stávkám nebo demonstracím. Na to vše Ústava ČR pamatuje a odborové svazy toho poměrně často a úspěšně využívají. Vezmu-li příklad z poslední doby, pak je to příklad ze sféry bezpečnostních a záchranných sborů, kde nespokojenost vyjednavačů přerostla v pouliční demonstraci příslušníků těchto složek. Jindy to byli zemědělci, pracovníci v dopravě atd. atd., avšak vždy v zastoupení odborových svazů.

Jsou další profese, kde se cítí zaměstnanci nedoceněni, resp. nedostatečně placeni. Je to ze sféry zdravotnictví, školství, justice, veřejné a státní správy apod. Opět je na místě podotknout, že jsou to občané (stejně jako ti předchozí) , kteří mají svou práci, mají svůj plat či mzdu jen nejsou s jeho výší spokojeni. A tak lze pokračovat jinými lidmi a profesemi, jen s tím rozdílem, že jim nejde třeba o plat či mzdu, ale o zajištění práce, odbytu, dotací a podobně.

Připomenu, že průměrná mzda v ČR je cca 23.500,-Kč. Bez velkých propočtů zjistíme, že na tento průměr nedosáhnou 3/5 pracujících, 1/5 pracujících pak má příjem či mzdu někde kolem zmíněných 23 tis.korun, zbytek jsou ti, co jim svými daněmi poskytujeme almužnu.

Sestavování rozpočtu na rok 2010 bylo, jak všichni dobře víme, značně hektické a bojovné. Inu, pokrýt vše, co je potřeba a nezvýšit schodek státního dluhu-deficitu, není snadné.  Levicové strany se snažily zachovat dostatek financí pro sociální zabezpečení včetně výplaty důchodů, byť na úkor jiných, stejně důležitých položek rozpočtu. Pravicové strany oponovali tím, že se tím umožní „prožrat" miliardy a tím více dostat státní rozpočet ke zdi v příštích letech. Nejsem ekonom, abych posoudil, nakolik mají či nemají pravdu. Lze však vnímat pozitivní skutečnost, že nebyli „odstaveni potřební lidé" na úkor předražených dálnic a jiných pochybných investic a záměrů, jak tomu bylo dosud. V rozpočtu je několik podobných problematických položek, které ve svém výsledku navýšily o nějaké to procento státní dluh. Nemilé pro rozpočet a ekonomiku státu, příznivá správa pro ty, kterým to umožní další existenci.

Zmínil jsem výše, že jsou lidé nespokojeni se svými platy a mzdami. Všem přeji od srdce, tolik, aby došli k osobní spokojenosti, a to jak policistům, záchranářům a hasičům (těm zvlášť), dopravcům, učitelům, zdravotníkům, soudcům a žalobcům (těm již méně) a mnoha, mnoha  dalším, kteří se cítí být nespravedlivě odměňováni či nedoceněni. Máto ovšem podmínku, to vše lze za předpokladu, že na to stát skutečně  má. Pochopte prosím, že na rozdíl od jiných máte práci, máte plat či mzdu, jakkoliv s tím nemusíte být spokojeni. Ale máte to, co celá řada nemá, máte na živobytí, na nájem, i (relativně) na vše ostatní. Zdá se mi proto  poněkud cynické nátlakovými formami žádat zvýšení platů a mezd, případně stejnou formou protestovat proti jejich zmrazení či nepodstatné snížení v době, kdy je enormní státní deficit, státní rozpočet jen kousek nad vodou, kdy je cca půl milionu nezaměstnaných a víc jak polovina pracujících  ve státě má mzdu menší než je mzda průměrná, neřku-li hluboko pod ni (řádově do 12 tis.korun). Stejně tak si myslím, že i většina důchodců se obejde bez avizovaných 2.400 korun navíc v příštím roce (sám jsem jedním z nich) za předpokladu, že dostanou to, na co mají nárok bez obav, že by se na důchod nedostávalo peněz z  rozpočtu. Apeluji na všechny rozumné a sociálně cítící občany, aby zachovali loajální postoj a solidaritu s těmi, kteří práci nemají, kteří jsou na sociálních dávkách a podpoře v nezaměstnanosti, kteří jsou nemocní či jinak závislí na pomoci státu a nemohou se jako zdraví, zaměstnaní a vydělávající, domáhat peněz. Vždyť nechtějí víc, než  na zajištění důstojné existence. Dá se to vydržet za předpokladu, že věc pochopíme, budeme rozumní a poněkud málo se uskrovníme. Čím dříve to pochopíme a vzdáme se nesmyslných požadavků, tím dříve stát z těch potíží vybředne. A chcete-li se nějak k věci osobně vyjádřit či postavit, využijte k tomu volby v r. 2010. Protože osud dalších státních rozpočtů záleží de facto na nás samotných.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře