„Blikance“ generála Pavla, aneb žonglování s pravdou a lží.

Jeho některé výroky nejen hraničí s úlitbou pro politiku NATO a USA, ale hned následně vyjadřuje názory, které by (s nadsázkou) byly hodny představitele KSČM (on členem KSČ také kdysi skutečně byl).

 Jinými slovy,je to jako na houpačce, jednou říká pravdu, bezvýhradně rezonující se západní strategií a politikou USA a NATO, jindy je to názor, kdy si není úplně jistý tím co říká, aby nakonec řekl to, co je již nejen všeobecně známo ale, co by od něj nikdo nečekal. Tak např.:

- pro nás by mělo být jedním z hlavních ponaučení, že nelze jednoduše implantovat naše vidění světa do jiných oblastí, ale je mnohem důležitější dát těm zemím prostor k tomu, aby se vyvíjely samy přirozenou cestou, i když třeba s naší pomocí, ale ne na základě našich předem stanovených šablon.

-  odstranění Kaddáfího se dá považovat za krok zpátky, neboť v řadě případů je lepší, když vládne autokrat, než nefungující, implantovaná demokracie, kterou bychom tam chtěli nějakým způsobem dosadit. Zde není od věci poznamenat, že je škoda, že stejný či podobný názor nevyslovil v případě Ruska a prezidenta V. Putina, o kterém se rovněž tvrdošíjně  tvrdí, stejně jako v případě Sýrie a jeho vůdce Asáda, že je „autokrat“.

-  „Rusko sledovalo ještě další cíl, který byl v rozporu se zájmem Spojených států a tím bylo udržení Asada u moci. Zatímco Spojené státy po letech občanské války nabyly dojmu, že Asad už by neměl dál  řídit Sýrii a že by měly dostat prostor opoziční (rozuměj proamerické ) skupiny, které se tvářily progresivněji než Asad, tak Ruská federace zcela jednoznačně stála na straně Asada.  I zde se musím vrátit k výše zmíněné geniální poznámce pana generála, že „v řadě případů je lepší, když někde vládne autokrat, než nefungující, implantovaná demokracie!“ To lze však považovat za názor jako profesní deformace a myšlení dříve vojáka ČSLA, později vojáka, sloužícího v NATO.

- Měli bychom vycházet z toho, že ruské působení, ruská propaganda, jejich účast v ovlivňování voleb v řadě zemí, nejsou jenom prokázaným faktem, o kterém se stále hovoří jako o neprokázané hypotéze je realita, se kterou prostě musíme žít. A musíme si být vědomi, že velká část tohoto působení je legitimní, protože probíhá v rámci našeho právního systému, část přechází do řekněme šedé zóny, kdy je tak na hraně, a část je čistě nezákonná. Myslím, že by nikdo z nás neměl pochybovat, že skutečně žijeme

v době velice intenzivního informačního propagandistického působení Ruské federace. Pozoruhodné konstatování, zvláště  to tvrzení, že jejich (ruská) účast v ovlivňování voleb v řadě zemí, nejsou jenom prokázaným faktem, o kterém se stále hovoří jako o neprokázané hypotéze, ale že je to realita. Jak prosté, Watsone, dalo by se říct, ovšem této realitě chybí jakékoliv relevantní a prokazatelné důkazy a domněnky nejsou ani důkazy, ani fakta, což ovšem pro pana generála není zas až tak podstatné. Ale pojďme dál.

-  Neříkám, že chválím a blahořečím všechno, co je v Americe, v Německu, v Británii nebo ve Francii, ale když vezmu hlavní principy fungování těchto společností, tak s těmi se jako člověk ztotožním a to, co mi na nich vadí, mi právě ten systém dává možnost měnit. Zde bych rád  upozornil na stupiditu tohoto názoru pana generála, neboť názor, že to, co mu v západní společnosti vadí, mu umožňuje systém měnit! No možná jemu, jako generálovi ano, ale pokud se podíváme do Francie, pak „No comment!“

- Říkám, proč mám a priori odmítat naše členství v unii poukazováním na všechno negativní, co se mi na ní nelíbí, když bych asi měl spíš říct: „Není náhodou soubor výhod a benefitů, které máme z členství v EU větší, než negativa?“ Pan generál si také hned uměl odpovědět: Pokud ano (tedy jakože se s tím ztotožňuje), tak jsem rád, že jsem součástí tohoto celku (rozuměj EU) a že mi členství v dává možnost přispívat k změně toho, co se mi na něm naopak nelíbí. Držím palce, pane generále!!

-  Jedna skupina obyvatel mě považovala za rusofila, druhá naopak za rusofoba, podle toho, jak se kdo na to díval. Stejně tak to bylo i v alianci, protože pro ty, pro které jsem byl příliš nakloněn Rusku tím, že jsem s nimi chtěl o mnoha věcech diskutovat, že jsem chtěl dát prostor i pro vyjádření jejich názoru a obav, jsem byl příliš rusofilní. A jiní, kteří měli z Ruska mnohem menší obavu, tak ti mě zase dávali jinou nálepku. Sakra, že jsem si nevšiml, kdy byl pan generál ve svých názorech tu rusofilní, nebo rusofobní  a naprosto trestuhodně mě uniklo, když se pan generál Pavel v Alianci (NATO) nějak projevil v tom smyslu, že když prý  chtěl o věcech diskutovat, chtěl dát prostor i pro vyjádření jejich názoru a obav, tak prý byl příliš rusofilní. Co si však bezpečně pamatuji bylo jeho tvrzení, že největším nepřítelem a nebezpečím je pro nás Rusko, které s námi vede hybridní válku a že je třeba tomuto nebezpečí  imrvere čelit!

    Takto bych mohl pokračovat ještě dost dlouho, ale k tomu, udělat si o panu generálu relevantní úsudek, to myslím stačí. Dost už bylo těch „blikanců“ a žonglování od pana generála, protože vše naprosto věrohodně je popsáno a možné si přečíst na http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporucuje/petr-pavel-meli-bychom-se-vic-zamerovat-na-to-nevykreslovat-rusko-jen-v-cernych-barvach-ale-pokud-mozno-take-ve-faktech.html. 

    Jedno je však zřejmé.  Pan generál Pavel dnes, když skočil své angažmá v NATO sice nepřevléká kabát, alias uniformu, ale takticky mění politický diskurz na téma současné mezinárodní a politické situace. Tak nějak to připomíná známé: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“. V jaké tónině zpívá pan generál mi není známo, ale každopádně to bude pro uši rozumných českých občanů něco, co zní hrozně, ale opravdu hrozně falešně!

Jiří  B a ť a , 24.12.2018