Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Komentář ke studené okupaci Ruska

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

 

K článku o studené okupaci Ruska (http://www.czechfreepress.cz/ivo-krieshofer/studena-okupace-ruska.html), který interpretoval myšlenky předsedy hospodářské komise ruské Dumy, poslance Jevgenije Fjodorova, jsem přičlenil podotázku: Jen Ruska? Očekával jsem, že se na toto téma mnozí čtenáři vysloví v diskusi, ale bohužel, nestalo se tak. Nezbývá než shrnout to, co napadlo mne.

 
  • komentar-ke-studene-okupaci-ruska

Je samozřejmé, že nejmocnější stát světa, USA, se snaží ovlivňovat dění v ostatních zemích diplomaticky, ekonomicky i jinak. Česká republika nepatří mezi hybné činitele světového dění, ale to neznamená, že tu Spojené státy nemají své zájmy, a že je u nás neprosazují obvyklými prostředky (radarová základna v Brdech).

Jednou z cest je bezpochyby strategické vytipování schopných a inteligentních lidí, kteří by se, díky svým vlastnostem a tužbám, dali pro stanovené cíle získat a mohli uplatnit svůj vliv. Předpokládám, že takovou osobou byl i Václav Havel, a člověkem, který zásadně ovlivňoval a měnil jeho politické směřování a rozhodování, byl několikanásobný účastník Bilderbergských setkání nejmocnějších, Karel Schwarzenberg. Ten se s ním stýkal už v disentu a posléze se stal jeho kancléřem. Dá se též předpokládat, že do této kategorie patří i ministr Vondra, velvyslanec Žantovský, ředitel New York University v Praze, publicista Jiří Pehe, a některé další osobnosti. Také jmenování Kalouska nejlepším evropským ministrem financí naznačuje, že tento zkušený a obratný politik má k prosazování amerických zájmů blízko.

Každá z takových vlivných osobností je schopna v politice a při sestavování zákonů působit tak, aby to vyhovovalo finančním a politickým zájmům zahraničního, ale i českého kapitálu. Výsledkem je nespokojenost voličstva a volání po nových volbách, po nichž by občané získali větší vliv na politické i hospodářské dění. Je ovšem otázka, zda to stávající systém voleb a odpovědnosti zvolených umožní.

V článku o studené okupaci Ruska se rovněž kritizují média. Ta jsou v Česku většinou v německých rukou. Jejich působení popsal výstižně Petr Hájek ve svých publikacích, zejména v knížce Smrt ve středu (http://www.czechfreepress.cz/ivo-krieshofer/zijeme-v-mediokracii.html). O objektivitě informací v nedávné volební kampani v hlavních denících není třeba se šířit, každý si mohl udělat obrázek sám.

Podobně jako v Rusku, ani tzv. veřejnoprávní média neinformují objektivně, ale popisují události ve světě očima amerických státních zájmů. Přebírají zpravidla informace z amerických tiskových agentur, nebo ze zdrojů proamericky laděných, jako např. z televize Al Džazíra. Mohli jsme to sledovat při fandění lybijskému tažení, jehož výsledek, chaos v Lybii a šíření výbojného islamismu dál na jih Afriky, vidíme v současnosti. Přímo hanebné jsou informace o situaci v Sýrii, členském státu OSN, s nímž udržujeme diplomatické styky. Tady stoprocentně platí to, co řekl Fjodorov, že sdělovací prostředky koordinovaně provádějí politiku cizího státu.

V souvislosti s psaním a autorstvím ruských zákonů vyvstává i u nás doposud neobjasněné autorství zákona o prezidentské amnestii, k němuž se nikdo nehlásí. Mám pochybnosti o tom, že se to někdy dovíme.

Bezpečnostní informační služba vydává každoročně souhrnnou zprávu, která hodnotí potenciální nebezpečí pro naši republiku. Je pozoruhodné, že se tam hovoří o pronikání Ruska do našich hospodářských poměrů, o snaze získávat pro Rusko zajímavé informace. Nikde jsem se ale nedočetl, jak se snaží vytěžovat naši republiku také naši sousedé, zejména SRN, a jaký vliv si osobují Spojené státy. Z toho by se dalo usuzovat, že BIS je pouze jakousi zpravodajskou filiálkou NATO. Že je to instituce neefektivní, o níž se před několika dny v televizi J. Paroubek vyjádřil, že jejich zprávy, coby předseda vlády, přestal číst, protože byly k ničemu. Je rovněž pozoruhodné, že se BIS zaměřuje též na korupci, ale o konkrétní reakci vlády na uváděné případy se čtenář nedoví. Vypadá to, jakoby rozpad státních struktur – financí, školství, zdravotnictví, soudnictví, bezpečnosti, či odpovědné ekonomiky byl strategickým cílem kohosi v pozadí. Do této kategorie spadá i rozeštvávání jednotlivých složek společnosti: obyvatel měst s venkovany, starých s mladými, střední třídy s chudšími sockami, bohatých elit s nižšími sociálními vrstvami apod. Vytrácí se též pocit národní identity, vlastenectví, solidarity. Komu to prospívá?

Nelze však upadat v beznaděj. Podobně jako v Rusku občané zvolili velkou většinou Putina, jakožto bojovníka proti výprodeji státu a ruských národních tradic, tak v Česku proti kosmopolitnímu knížeti zvolili českého Zemana, který chce prosadit majetková přiznání a posílit odpovědnost politiků vůči voličům.

Teď jde jen o to, zda chce, a vůbec může, splnit očekávání českých občanů.

Ivo Krieshofer

Facebook komentáře