Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Klapoklidez

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Naši vnuci, a dost možná i naše děti, už ani nevědí, co toto prapodivné slovo znamenalo. Nevědí to možná ani naši krajané (nepíši emigranti, protože to slovo dosud nepozbylo svou pachuť) , kteří je už nezažili nebo dávno zapomněli.

Co to tedy je? Zlidovělá zkratka výrazu z kádrového dotazníku, jehož význam museli prokazovat uchazeči o zajímavou práci či o studium:

  • klapoklidez

Kladný poměr k lidově demokratickému zřízení.

Jak se klapoklidez prokazoval?

V dobách po únoru 1948 to bylo členství a funkce v organizacích tzv. Národní fronty: v „obrozených“ politických stranách, v odborech, ve Svazu československo-sovětského přátelství, a u mladých ve Svazu české mládeže, přejmenovaném posléze na Československý svaz mládeže (ČSM).

To ovšem samo o sobě nestačilo, bylo třeba vykonávat nějakou činnost. Lidé se zúčastňovali bezplatných pracovních brigád, krátkodobých či dlouhodobých. Krátkodobé se konaly např. na úpravě okolí  bydliště, jako výpomoc v továrnách či v zemědělství. V létě zpravidla individuálně, během školního roku jezdily celé školní třídy místo vyučování na několikadenní brigády: na jaře při jednocení cukrovky, zavádění chmele, na podzim při sklizni řepy či brambor. Velmi se hodnotila účast na Stavbách mládeže: např. na přehradě Klíčava u Kladna, či při výstavbě Nové huti Kl. Gottwalda v Kunčicích. Do práce chodili brigádníci v útvaru, často s vlajícími prapory, a za zpěvu budovatelských písní. Nevhodně oblečeni a obuti, bez ochranných pomůcek, pracovali spolu chlapci i dívky nezřídka ve dvanáctihodinových směnách, ve dne i v noci, za pakatel. Je však třeba otevřeně říci, že většinou pracovali s radostí a nadšením, přesvědčeni, že přibližují zářný ideál komunismu, v němž každý dostane všechno podle svých potřeb. (Jaký zářný ideál mají mladí dnes?)

Dalším důkazem o úsilí při budování světlých zítřků bylo získání některého odznaku. Nejdříve to byl Tyršův odznak zdatnosti (TOZ), v oblasti ideové pak Fučíkův odznak. Ten spočíval v tom, že každý zájemce musel přečíst určitý počet knih ze seznamu. O jejich obsahu a správném pochopení se diskutovalo v kroužcích, kde zvlášť politicky uvědomělý vedoucí sledoval, kdo jak obsah pochopil a jak se ním ztotožňuje. Mezi studované knihy patřila, kromě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, Olbrachtova Anna proletářka, Zápotockého Rudá záře nad Kladnem, Fadějevova Mladá garda či Ostrovského Jak se kalila ocel aj. Na závěr se skládala zkouška před komisí, diskuse o přečteném, na níž  se rozhodovalo, zda uchazeč obsahu porozuměl a odznak dostane.

Touha po odznaku a veřejném uznání přiměla početné vrstvy obyvatel k účasti na zvelebování obce. V Praze to byla úprava Letenské pláně, kde se za určité počty odpracovaných hodin dal získat bronzový, stříbrný a zlatý odznak  Za výstavbu socialistické Prahy. Ten pak sloužil v zaměstnání jako důkaz pro klapoklidez, mládežníkům jako ozdoba modré svazácké košile a podpůrný doklad k přijetí na vysokou školu.

Režim získával mládež ke společenským aktivitám v četných kulturních souborech, tanečních či pěveckých aj. Vystoupení předních oblíbených souborů  ve velkých sálech, např. v Lucerně, bývala zcela vyprodána a byla ukázkou nadšení mládeže pro socialismus.

Dalším možným přihlášením se k výstavbě socialismu byla účast na prvomájových průvodech. Byli tací, co chodili s nadšením, jimž splynutí s masou stejně smýšlejících přinášelo pocit uspokojení a radosti, byli jiní, kteří chodili jen ze strachu, protože se obávali, že by je neúčast poškodila. Lidé věděli, že se jejich aktivity hodnotí, proto pokorně zdobili okna, vyvěšovali československé a sovětské praporky o státních svátcích, poslušně chodili na výzvu uklízet okolí bydliště. Věděli, že neúčast ohrožuje naději na přidělení bytu pro jejich odrostlé děti, znesnadňuje přijetí do jeslí, školky, gymnázia nebo na vysokou školu, či pracovní postup v zaměstnání. Nad tím bděly uliční výbory složené ze skalních komunistů i zdatných přisluhovačů. Odznak nosí, okna zdobí – bývalo častým vyjádřením uličního výboru, které se stalo posměšným pořekadlem pro jeho činnost.

Několik let po zákazu Sokola režim využil obliby sokolských sletů k vyhlášení spartakiád. A je nutno říci, že měl úspěch. Strana ovšem dokázala tuto činorodost náležitě politicky využít, a tak se po převratu hromadné cvičení Sokolů stalo neatraktivní. I účast na spartakiádě se ovšem počítala k dobru  jako důkaz  socialistického uvědomění.

Začátkem 60. let se objevil nový fenomén, brigády socialistické práce (BSP). Do nich se zapojily statisíce lidí, někteří ze skutečné socialistické uvědomělosti, jiní jen proto, aby se jim podařilo zlepšit pracovní podmínky, opticky zvýšit pracovní výsledky, a hlavně, dosáhnout vyšších platů a odměn. Získání odznaku člena stříbrné či zlaté brigády socialistické práce bylo jasným dokumentem o klapoklidez a přinášelo nejen výhody platové, při hledání nového výhodnějšího místa, ale i při jiných okolnostech, o nichž pravověrní  a režimu oddaní činitelé rozhodovali (např. o tzv. výjezdní doložce, umožňující vycestovat na dovolenou do Jugoslávie nebo dokonce do kapitalistické ciziny). Dobrovolná i  nedobrovolně povinná činnost BSP dokázala mnohde překlenout finanční a ekonomické problémy podniků vyplývající z  centrálně řízeného hospodářství.

Jak se blížil rok 1968, význam činností nasměrovaných k osvědčení klapoklidez se umenšoval. První máj 1968 byl nefalšovaným průvodem nadšení a projevem vzbuzených nadějí na lepší budoucnost. Po sovětské okupaci se některé předchozí  aktivity, jako např. brigády socialistické práce, formálně obnovily, ale společnost jako celek se uchýlila do vnitřní emigrace, na chaty a chalupy. To už je však doba, na niž mnozí pamatují. I ta by však zasluhovala podrobnější popis, aby se paměť neomezovala jen na Chartu 77 a na sezónní fronty na pomeranče a banány. I tato doba však měla ve srovnání s dnešním mafiánským kapitalismem své přednosti, což vyjádřili občané v nedávných volbách.

                                                                                                            Ivo Krieshofer

Facebook komentáře