Arturo Valenzuela pozítří v Cono Sur

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

12. prosinec 2009|

TEN|

8851 x

Valenzuela, který nastoupil do úřadu minulý měsíc, je zatím velkým smolař, neboť v oblasti Mezoameriky nesplnil ani jeden z vytyčených cílů (těmi byla demise Zelayi i Michelettiho). Proto ho americká diplomacie posílá do Brazílie, kterou čekají záhy „velké" volby také, ale hlavně, úřaduje tam velvyslanec Thomas Shannon, v několika  posledních letech architekt americké politiky vůči kontinentu. V Paraguayi přivítá Valenzuelu paní Liliana Ayalde, možná nejpohlednější americká velvyslankyní vůbec. V zemi dozněla Lugova aféra s třemi dětmi, možná proto, že se na scéně objevilo čtvrté mimino. (Každopádně by prezidentský palác v Asunciónu měl výhledově počítat se zřízením závodních jeslí a školky.) Aby se ovšem mluvilo o něčem jiném, Nejvyšší soud v Asunciónu zrušil rozsudek nad bývalým prezidentem země Luísem Gonzálem Macchim, který v roce 1999 vystřídal v úřadě prezidenta Cubose.Ten abdikoval několik hodin poté, co amnestoval generála Livia Cesara Oviedu, alter ego diktátora Alfreda Stroessnera, který zemi vládl od roku 1954 do roku 1989. Stroessner se sice zasloužil o „světlo v temnotách" Paraguajců (elektrifikace je jak známo posedlostí všech diktátorů) a spolu s Brazilci nechal postavit Itaipú, nicméně jeho prsty i z exilu vládly Paraguayi nadále. Gonzáles Macchi, který v roce 1999 složil prezidentskou přísahu, měl totiž v úřadě jednu nehodu za druhou. Nejen že se po čase zjistilo, že luxusní  prezidentský BMW je „náhodou" ukradený v Brazílii (firmě Johnson and Johnson Pharmaceuticals), kde „náhodou" pobýval Stroessner se svou kamarilou v exilu, ale za podpis opětovného zatykače na gen. Oviedu, přítele argentinského diktátora Carlose Menema, čekali v ulicích Asunciónu snipeři a při „přesunu" do kasáren jeden z tanků náhodou prezidentský palác opravdu neminul. Každodenní, rutinní život v zemích, v nichž je státní převrat takřka „na spadnutí". Přesto Gonzáles Macchi čtyřletý mandát dokončil a jako dárek dostal udání, že vlastní švýcarské valutové konto. Účet ve švýcarské bance skutečně měl. Byl na 370.000 USD, a jak Gonzáles Macchi tvrdil, bylo to dědictví po otci. Saúl Gonzáles byl bohatý advokát, kterého Stroessner po čtvrt století zaměstnával, jako svého ministra spravedlnosti. Přesto soud obhajobě -- v roce 2006 už bývalého -- prezidenta neuvěřil, a odsoudil ho na osm let odnětí svobody. Teď je tedy Gonzáles Macchi svobodný. Možná proto, že přijíždí americký politik (a o lidských právech bude jistě hovořit), možná proto, že Gonzálo Macchi oslaví v den jeho příjezdu šedesátiny, po nějaké době bez přítomnost dozorců, zato s manželkou, bývalou Miss Paraguay.

Původem Chilan Arturo Valenzuela bude blízko domova. Nevím ale jistě, zda v den voleb, nebo krátce po nich, by americká administrativa měla demonstrovat cokoli jiného, než nestrannost. Nestranným Valenzuela, přítel přátel milionáře Sebastiana Piňery, majitele aerolinek LAN, být nemůže. Přestože i my dnes pravicovému Piňerovi (stoupenec neoliberalismu) můžeme blahopřát, protože tušíme, že do druhého kola prezidentských voleb postoupí. Jakkoli si vážíme práce J.Arraty z Junta Podemos (Společně to dokážeme), bývalého ministra Allendovy vlády i elánu levicového -- a davy voliček přitahujícího, pohledného -- Marca Enriqueze-Ominamiho, víme, že je jen snem prosadit dnešní levici v zatím levicovém Chile. Politika Michelle Bacheletové byla tak obezřetná, že země nehledí do prázdných talířů a ministři do prázdné (státní) pokladny. Politika je ovšem zřídka o pocitech, častěji o faktech, moci a vlivu. A ten by Valenzuela, má-li být vliv v jakési rovnováze, vychýlil. Nejde-li tedy o stranictví, měl by se politik návštěvy i milovaného domova vyvarovat. Pokud ji ovšem nemá nařízenu.

Komentáře