KOMUNISTÉ VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE!

Epidemie, která postihla značnou část lidstva po zjevení se facebooku, způsobila zásadní změnu v psychice lidí. Ne všech, jen některých. Ano, hodně na tuto i ostatní sociální sítě kašle, ale hodně zase ne. A právě ta druhá skupina téměř okamžitě ztratila schopnost odlišit prostor soukromý od prostoru veřejného. Je pravdou, mnoho uživatelů modrého "f" jsou chroničtí exhibicionisti. Takoví jsou schopni všem ukázat do čeho ráno šlápli, jak si při utírání toho něčeho pozvraceli halenku a jak se na tu příhodu a linoucí se zápach tvářily kolegyně v kanceláři. To bývá pro většinu "přátel" velmi zábavné a asi proto platí, že čím větší hovadina se pod modrým "f" zobrazí, tím více palců tato hovadina získá. ...a samozřejmě hodně "lajků", což dělá z držitele poblitého oděvu celebritu, hodnou obdivu.

Je to divný svět,  ale dobrá, "každej sme ňájakej". Ovšem pozor, ať už ten který exhibicionista ví nebo neví, tak vše co jednou sociální síti předá, už na věky věků jí náleží. Taková je dohoda. Jakékoli slovo, pocit, fotka, video, odkaz, říkanka, komentář nebo i ten palec se zapisuje do kádrového spisu každého uživatele. Je to tam. A bude to tam, i když to uživatel účtu vymaže. Správce, ve své databázi, to v žádném případě neudělá. Nikdy. Byl by hloupý, kdyby to udělal a cenná data, která jsou úplně zadarmo, mazal. Správce data jen ukládá, ukládá a ukládá.

Ano, je věc každého, jak sám se sebou naloží a potud je to stále v pořádku. Někteří si ovšem během své datové extáze neuvědomují, že zasahují do práv a soukromí druhých. Někteří totiž nevědomky zakládají ony kádrové spisy i svým dětem. Od kolébky, až kdoví kam, fotí, zapisují na modré "f"  každé odbrknutí svého potomka. Svět klidně informují o prvním úsměvu, prvním bobku do nočníku, o kaší umatlané puse a vůbec o všem co všechny zajímá a nemohou bez toho žít (...těžká ironie?). A právě tady mohou tvrdě narazit. Nikdy totiž nelze vyloučit, že potomek bude obdařen větší inteligencí, než jeho rodič a že jednoho krásného dne proklejí toho, kdo kádrový spis na jejich osobu založil. Založil a intenzivně plnil. Za sebe mohu říci, že v kůži tohoto rodiče bych opravdu nerad ocitnul.

Modré "f" je už ale přestárlé a omleté téma. Zdarma je toho dnes povícero a tak se podívejme třeba na nějaké novější způsoby přechodu našeho soukromí pod správu soukromých firem. Co takový mrak? Také ukládáte své soukromí a data do oblak?

Většinou je tento způsob ukládání dat znám pod anglickým výrazem Cloud (česky oblak) a mezi nejznámější u nás patří YouTube, Rutube, Mega, Uložto, Yandex nebo Google disk. Existují i placené diskové prostory, ale tyto vyjmenované a mnoho dalších o různých velikostech, jsou za určitých podmínek zdarma. Napadla vás otázka: PROČ? Vždyť nic není zadarmo! A tohle ano? Že by nějaký dobrodinec zamilovaný do nemajetných lidí?

Ti lidé, kteří nás lákají ukládat data, staví obrovské haly, které museli vybavit nákladnou výpočetní technikou a diskovými úložišti, jež se soustavně rozšiřují, protože den co den lidé ukládají gigantická množství dat. Kanceláře jsou osazeny programátory a techniky a třeba technické prostory je nutné klimatizovat, aby se jim neuvařily kabely. ...a tohle vše je zdarma??

Asi ne, že? Údajně jediní dva známí dobrodinci jsou Ježíš, který léčil na potkání a slovenský koblihář Babiš. Více jich prý nebylo, takže otázka "Cui bono?" více, než na místě. Pokud se vám v této chvíli v hlavě rozblikala aspoň jedna malá červená kontrolka, tak má smysl pokračovat. Ono to tady totiž ani náhodou nekončí.

Uvědomili jste si někdy, že do ukládání dat do všelijakých Cloudů není ani trochu dobrovolné? Tedy, nikdo nám nemíří revoverem na spánek, to ne. Je to tlak čistě psychologický a právě tím jsme do užívání cloudů nenápadně popostrkáváni.

Ti, kteří občas zavadí o počítačové komponenty a orientačně evidují ceny, tak si toho asi všimli taktéž. Ještě tak před sedmi, osmi lety bylo obvyklé, že se, téměř s železnou pravidelností, rok co rok, ceny "starých" komponent snižovaly a na trhu se každý rok objevovaly nové, s lepším výkonem nebo kapacitou. Ty "staré" prostě spadly do nižší kategorie cenového schodiště a byly vystřídány novými a tento způsob cenotvorby byl praktikován v podstatě u všeho - procesorů, pamětí, grafických karet a taktéž u pevných disků. Tato, po léta zavedená praxe, se však před zhruba šesti lety právě u pevných disků zastavila. Jejich kapacita se zvyšovala velice pomalu a na cenu disků, s tou nižší kapacitou, tento technický ne/vývoj měl prakticky nulový vliv. Když opomenu kurzové rozdíly a drobné úpravy ceny, tak například pevný disk s kapacitou 1TB si letos můžete koupit zhruba za stejnou cenu, jako před šesti lety!

Proslýchalo se, že důvodem tohoto "zastavení" vývoje je očekávání nějakého technického boomu. Zázraku. Prý už už klepe na dveře. Jenže, dveře jsou už celé oklepané a nic. V posledním roce sice na trh dorazily pevné SSD disky, ale tyto nelze ani zdaleka pokládat za osmý div světa a navíc - s cenou pevných HDD to opět nic zásadního neudělalo. HDD jsou drahé a SSD ještě dražší. To je tak asi vše a naopak roste počet nabídek na ukládání dat "u někoho". Zdarma i za úplatu.

Dobrý argument na vysoké ceny pevných disků by se mohl nazývat "konečná cena" - jako že prodejní cena nemůže jít pod cenu výrobní. Jenže omyl. Tento argument je pasé. Víme totiž i to, že ti co kupují pevné disky po vagonech (což jsou právě ta datová centra), tak jejich ceny se pohybují ve zlomcích cen, které zná koncový uživatel někde z eshopu. Tím pádem my, koncoví uživatelé, kompenzujeme výrobcům ceny právě proto, aby se datová centra mohla vybavovat těmi vagóny levných pevných disků, na které můžeme ukládat úúúplně zadarmo.

...a tak lidé ukládají. Zadarmo.

Ukládají fotky z dovolené, z oslav a svateb, lechtivé i choulostivé fotky, fotky dětí i fotky jejich dětí. U filmů je to nemlich to samé - videa z domova i zahraničí, ze soukromí, ze severu i z jihu. Ukládá se všechno. Kresby, nápady, učební materiály, doklady a dokumenty, které se vztahují k jejich osobnímu životu, se všemi jmény, daty narození, rodnými čísly, cenami a adresami. Ukládá se prostě vše, co se ještě celkem nedávno bylo doma v šuplíku nebo maximálně se ukládalo jen do domácího počítače. Dnes, jako by se mnozí svlékali do naha a tyto všechny informace jsou už veřejné. Jako by byly znárodněné nebo minimálně poskytnuté třetím osobám - datovým centrům v případě, že je uživatel pro veřejnost zašifruje.

Ale my všechno tohle znárodňování nevidíme. Proč? Protože máme oči zalepené něčím, čemu říkáme svoboda a dostupnost všech informací. Na internetu nalezneme vše, co hledáme i co nehledáme. Můžeme si pustit nebo nahrát jakoukoli hudbu nebo kterýkoli film. Už i mí rodiče (a to je opravdu už co říct!) na televizní vysílání v podstatě kašlou jsou nervózní, když jim v televizi chvilku nefunguje YouTube! A nejen to - dnes si můžeme  přečíst nebo poslechnout jakoukoli knihu nebo studovat kterýkoli obraz světového mistra. Můžeme se na monitoru procházet po ulicích všech měst i vesnic a sledovat vývoj počasí online. Můžeme skoro úplně vše, na co si vzpomeneme. Už nejsou hranice a pokud ještě někde ano, brzy se smažou také.

Asi by se hodil závěr. Nějaký konecn tohodle psaní, ale většinu již asi napadlo, co že to výše popsané jim připomíná. Je to právě ten konec. Už jsme k něčemu takovému totiž měli celkem slušně nakročeno. Bylo to zhruba před třiceti lety, ale tehdy nás vedly lopaty. Dnes nás vedou lopaty o poznání sofistikovanější a vědí, jak na nás.

A proč?

Abychom se stali mnohem přístupnější k oné ideologii.

K jaké ideologii?

No, tehdy k nám přišla z východu a dnes se nám tu tlačí ze západu a tiše, nenápadně nám každičký den podsouvá praxi: dej vše co máš a vezmi si vše, co potřebuješ. ...ale, hergot, kde to jen bylo? Kde jsem jen slyšel to:

Všechno je všech a každému dle jeho potřeb?

No, milé děti - kde to bylo?