Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Nevydařené atentáty! Atentát na Hitlera: Operace Valkýra.

Emil Kalabus

Ve čtvrté části vzpomeneme bombový útok na Adolfa Hitlera. Šlo o Opereci valkýra .
Historická pojednání jsou čerpána z časopisu 21.století.cz a určitě stojí za podrobnější studium nebo přečtení. Co nám říká historie?

4. Adolf Hitler: Operace Valkýra Kde: Rastenburg
Kdy: 20. července 1944
Místo: Hitlerovo Vlčí doupě
Akce: Bombový atentát
Důsledky: mrtví, Hitler nezraněn Atentátník: Claus von Stauffenberg

K poslednímu setkání 37letého Stauffenberga s 55letým Hitlerem dochází 20. července 1944. V 8 hodin ráno toho dne startuje Stauffenberg v kurýrním letadlem do Hitlerova hlavního stanu u Rastenburgu ve východním Prusku, kterému se říká Vlčí doupě. Aktovku s výbušninou – dva kilogramové balíčky – má u sebe jeho pobočník nadporučík von Haeften, který cestuje s ním. Stauffenberg má přednést referát o “situaci na jihu”. A pak umístit časovanou nálož pod stůl, aby její exploze nacistického führera sprovodila ze světa.

  • nevydarene-atentaty-atentat-na-hitlera-operace-valkyra

 

Kdo je Stauffenberg?

Stauffenberg pochází ze zámku Greifenstein v severním Bavorsku. Dnem jeho narození je 15. listopad 1907. Vysoký, štíhlý, svým vzhledem i vystupováním velice přitažlivý muž, jenž miluje koně i klasickou hudbu a moderní literaturu, absolvuje vojenskou akademii, kde své učitele udivuje svými originálními řešeními. Kvůli své chladnokrevnosti a neuvěřitelné odvaze dostává od přátel přezdívku Richard Lví srdce. V praxi to potvrzuje na frontách druhé světové války, nejdříve při polském tažení, pak ve Francii. Brzy si jeho kvalit všímají i na hlavním velení wehrmachtu a začínají ho pověřovat složitějšími úkoly. I když je zpočátku nadšeným zastáncem velkoněmeckého vojenství, přesto vytyčování cílů nepodřizuje nacistickému fanatismu. Stále se domnívá, že vede čestný boj proti odvěkým nepřátelům své vlasti. V roce 1943 je Stauffenberg odvelen do severní Afriky.

A zde, v Tunisku, se poprvé setkává i s polním maršálem Rommelem. V Tunisku ovšem potkává Stauffenberga pohroma. V situaci, kdy Rommelův Afrikakorps zápasí o udržení pozic v sevření dvou tlaků – z východu Montgomery a ze západu Eisenhower – jsou jeho jednotky vystavovány ničivým útokům spojeneckého letectva, jehož převaha narůstala ze dne na den. A tak se stává obětí jednoho z takových přepadů amerického nízkoletícího letounu se v dubnu 1943. Jeho zranění je těžké. Přichází o levé oko, pravou paži a na levé ruce mu chybějí dva prsty. Hrdina z tuniského tažení, jak se tehdy Stauffenbergovi všude s úctou říká, má v lazaretech a rekreačních zařízeních německého wehrmachtu, mimo jiné i v jedné horské chatě ve Špindlerově Mlýně, dost času na přemýšlení o smyslu celé války, o nacismu, o Hitlerovi a o sobě. V těchto okamžicích se v něm zřejmě rodí impulsy k radikální změně, které už za rok mají vybuchnout s neudržitelnou silou, aby napomohly odstranit toho, kdo je pokládán za příčinu katastrofy německého národa.

Spiknutí

Stauffenberg, jenž se brzy po té schází s civilními i vojenskými osobami, které zastávají stejný názoru na nutnost ukončení nesmyslné války, se velmi rychle vyvíjí z muže tajné opozice až po čelnou osobnost protihitlerovského spiknutí. Vzhledem ke svým válečným zkušenostem a zejména kvůli vynikajícím řídícím schopnostem je v červnu 1944 přidělen ke štábu záložních vojsk, kterým velí generál Friedrich Fromm. Zde, v budově štábu na berlínské Bendlerstrasse, se sbližuje s generálem Friedrichem Olbrichtem, jenž zastává významné postavení jako náčelník zásobovací sekce této Frommovy rezervní armády. Olbrich rovněž patří těm několika vojenským osobnostem, které sympatizují s myšlenkou protihitlerovského odporu.

Brzy po té – 1.července 1944 – se Stauffenberg ujímá funkce náčelníka štábu záložního vojska. Ze své nové role má možnost občasného kontaktu s Hitlerem na poradách. Je to nejen prestižně významná funkce, ale především nesmírně vysoká rozhledna, ze které mohl bezpečně pozorovat celkový vývoj i nálady v německých ozbrojených silách a možnosti nasazení některých jejích části v zápase proti Hitlerovi. Za nejdůležitější však Stauffenberg pokládá jistě tu okolnost, že od této chvíle má přístup k vojenským poradám v Hitlerově hlavním stanu, kterých se vůdce sám osobně zúčastňoval. “Už to nemá žádný význam, abych mluvil jen v náznacích, nebo chodil jako kočka kolem horké kaše,” říká jednoho dne na počátku července 1944 Stauffenberg mladému důstojníkovi, jenž právě přijíždí do jeho štábu z východní fronty. “Využiji všech prostředků, které mám k dispozici, abych spáchal velezradu.”

Zmatený mladík si nechává vše pro sebe, lépe řečeno ho nemůže nic jiného napadnout, protože Stauffenberg je pro jeho generaci stejným “bohem”, jako Rommel. Teprve později se vysvětluje, že k tomuto setkání dochází těsně po té, kdy se Stauffenberg dozvídá, že má jít osobně referovat Hitlerovi. Plukovník nelení a hned 6.července 1944 odletí do Berchtesgadenu, aby zde na místě, uprostřed ticha alpských velikánů, prozkoumal podmínky k atentátu na vůdce. Chápe, že akci bude muset provést sám. Snad si ani nepřipouští tíhu svého dvojjediného poslání a hazard, který z takové přepětí vyplývá. Má být čelným představitelem puče proti nacismu a zároveň katem jeho nejlépe střeženého vůdce. Hitler se však rozhodne 14. července přemístit do svého pověstného hlavního stanu u Rastenburgu, zvaného Vlčí doupě, šest set kilometrů na východ od Berlína. Fromm si zároveň zavolá Stauffenberga, aby s ním probral detaily, se kterými měl plukovník Führera osobně seznámit. Šlo o závažné záležitosti spojené s výstavbou nových divizí z arzenálu záložní armády pro potřeby skupiny armád Mitte na ruské frontě.

Atentát

Po přivítání Hitlera se účastníci jednání, asi 25 osob, včetně maršála Wilhelma Keitela, vrchního velitele wehrmachtu a generála Adolfa Heusingera, náčelníka operačního oddělení generálního štábu, se odebrali do konferenční místnosti velitelského baráku. Po vstupu do poradní místnosti Stauffenberg umisťuje aktovku s předem aktivovanou roznětkou pod stůl. Po stručném výkladu a zodpovězení několika otázek odchází. Nastupuje ke svému pobočníkovi v již připraveném vozu. K první bráně, kdy ještě nebyl vyhlášen žádný poplach, přijíždějí krátce po výbuchu ve 12:44 hodin. Službu konající poručík jim bez problémů nechá zvednout závoru. Bez potíží projíždějí i druhou branou a rychle míří k letišti. Zde již čeká letoun Heinkel-111, se kterým startují směrem na Berlín. Je 13:15 hodin. Oba důstojníci jsou přesvědčeni, že Hitler již nežije. Avšak opak je pravdou.

Stauffenberg nemá ani tušení, co se  v baráku odehrává. Jeden z účastníků jednání totiž aktovku s bombou krátce před výbuchem nohou odsouvá za masivní dubovou fošnu podpírající stůl. Hitler přežívá, má pouze prasklé ušní bubínky, pohmožděniny a oděrky. Stěžuje si, že má roztrhané nové kalhoty, přičemž úplně ignoruje, že ve zdemolované místnosti čtyři z přítomných podléhají zraněním, a dalších devět trpí bolestmi. Pouze Keitel vyvázne bez jediného šrámu.

Pokusy o atentát na Hitlera

Na 8.listopadu 1939, 16.výročí Hitlerova pokusu o puč v mnichovské pivnici, se ve stejném místě spiklenci pokoušejí zabít Hitlera dálkově řízenou pumou. Hitler však svojí řeč končí dříve a odchází. Nastává sice exploze, zřítí se strop a smrt nachází sedm nevinných lidí. V březnu 1943 se při Hitlerově návštěvě Smolenska pokoušejí dva důstojníci ze štábu skupiny armád Mitte – generál Hening von Tresckow a nadporučík Fabian von Schlabrendorff – propašovat trhavinu ukrytou v láhvi od koňaku do letadla, kterým se Führer vrací do svého hlavního stanu. Vinou vadného zapalovače pokus selhává.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře