Facebook Twitter RSS

Jak jsme jeli do Prahy protestujícím komoušům rozbít držky

  • komuniste
Do zádele, kde to žijeme! Dvacetdva let od revoluce a my se musíme koukat, jak se bolševici s rudými vlajkami procházejí po Václaváku a drze si protestují! Tak jsme si řekli s kámošema dost! Uděláme přítrž rudému teroru a jeho pomahačům a rozjeli se do Prahy.

 

Pocházím z Držkova. Pro ty, kteří náhodou neví, kde to je, tak Držkov leží v okrese Jablonec nad Nisou. Sedíme s kámošema v kulturáku a popíjíme tradičně desítku a koukáme na televizi. A voni tam furt o tý stávce, že prej přijedou levičáci s komoušema do Prahy protestovat proti naší vládě. Chápeš to vůbec? To normálně jednomu hlava nebere, máme tady takovej klid, demokracii, pravicovou vládu a najednou bolševik před branami! A tak jsme si všici u stolu řekli dost a že my pojedeme taky do tý Prahy a ty rudokožce zastavíme. Přeci nedovolíme beztrestně těm bolšanům vyhrožovat našemu Nečasovi nebo Kalouskovi.

Objednali jsme si ještě po žejdlíku, připili na to a bylo to rozhodnutý. Jako obvykle, když šlo o něco vážnýho, jsem se hodil marod, beztak to na statku ten místní kulak ani nepozná a na druhý den vyrazil s ostatníma vlakem do Prahy. Bylo nás celkem sedum, jako v tom filmu Sedum statečných. Lojza sebral tátovi ze sklepa dva litry slivovice na posilněnou a tak cesta rychle ubíhala. Každý jsme měli u sebe něco, čím vyženeme bolševika jednou provždy z Prahy. Já měl dlouhýho teleskopa, se kterým umím opravdu suprově zacházet.

Vystoupili jsme na nějakým nádraží v Praze a začali hledat tu protestující lůzu i s těma rudýma bolšánama. Ti teda musím říct, že Jablonec je už pořádný velkoměsto, ale uznávám, že před Prahou se musí schovat. Tak ti dem těma ulicema a furt ti nějak nemůžem najít tu obrovskou náves zvanou Václavák. Po cestě jsme narazili jenom na jednoho malýho komouše, tak jsem ho pro jistotu sebral obuškem po kýtách a zeptal se ho, kde má taťku. S brekem se vymlouval, že není žádnej komunista s hvězdou ale slávista. Tak jsem mu řekl, ať bleskově vyklopí trasu na Václavák, nebo schytá ještě jednu.

Tak nám řekl, že musíme odbočit po sto metrech doleva a dojdeme ke škole Václava Havla. Pak máme jít rovně až na kruhák a z něho se dát ulicí Václava Havla , až dojdeme na náměstí Václava Havla. Z náměstí se máme vydat do parku Václava Havla a jít k hlavní bráně, dokud nenarazíme na nábřeží Václava Havla. Že prej z toho nábřeží je to už kousek na most Václava Havla a ten když přejdem, tak se dostanem až k nějaký knihovně Václava Havla a odtamtuď už dojdeme k soše svatýho Václava (asi taky Havla) a tam prej narazíme konečně na ty komunisty. Tak jsme teda šli, ale zase jsme to nějak zamotali, tak jsme si odskočili do první hospody, na kterou jsme narazili. Samozřejmě že hospoda byla plná komoušů, kteří seděli u piva ve svejch rudých uniformách. Tak jsme na nic nečekali a statečně se vrhli na tu bolšánskou přesilu.

Mela to byla veliká, ti rudoši byli fakt v těžký přesile, řezali do nás a pořád u toho řvali - Sparta, Sparta! Vyrvali mi obušek z ruky jak při ňáký revoluci a já dostal několikrát přes záda. Bolest to byla šílená, naštěstí jsem koupil i jednu do hlavy a obestřela mě milosrdná tma. Když jsem se probral, tak mě zkrvavenýho vezli kolem budoucího letiště Václava Havla někam na JIPku. Dál si toho už moc nepamatuju, ale přísahám, že se do Prahy vrátím a těm komoušům ještě ten bolševickej socialismus pořádně osladím. Ale teď musím počkat rok a půl na kámoše, který poslal nějakej rudej soudce pro nic za nic do kriminálu.

Do prdele, kde to žijem sakra! Co to je za demokracii, když už slušný člověk nemůže těm roztahujícím a věčně nespokojeným komoušům rozbít ani držku.ˇ

zdroj: http://kucharovic.blog.idnes.cz/

 

podporte-width