Zbláznila se EU?

EU (či lépe řešeno její bruselské vedení) se vůbec nezbláznila, pouze vykonává pokyny svých skutečných majitelů (globalistů) v zákulisí. Tyto pokyny zapadají do jejich dlouhodobých plánů na totální podmanění a přeměnu Evropy. EU je tedy jejich nástrojem na podmanění Evropy a na postupnou přeměnu EU v Evropský islámský chálifát, jakkoliv to někteří lidé u nás nechtějí slyšet či tomu věřit. Není to tedy organizace evropských členských zemí, jak se někteří lidé domnívají (a jak je jim mainstreamem vštěpováno), je to organizace ovládaná ze zákulisí k likvidaci evropských zemí a k začlenění jejich území a obyvatel pod jednotné řízení v rámci Nového světového řádu (NWO).

Proto:

• má EU takové vedení, jaké má (nepotřebuje totiž žádné velké mozky, nýbrž jen vydíratelné či málo schopné figurky vykonávající obdržené instrukce a snažící se zavděčit);

• i v členských zemích jsou vybíráni a vesměs prosazováni do vedoucích funkcí lidé svolní ke spolupráci na takovém projektu globalistů, kteří hájí právě tyto cizí zájmy na úkor těch našich národních a

• proto nyní Merkelová tlačí na vedení členských zemí EU, aby předaly zbytek své suverenity (spolu s územím a občany) EU, která je dosud stále pouhou mezinárodní organizací, nikoliv státem.

Státem by se totiž EU sama stala teprve po získání zbytku suverenity členských zemí EU spolu s jejich územím a občany, a to na úkor členských zemí, které by tak zanikly.

S tím by zanikly jejich jazyky, historie, kultura, zvyklosti atd. Na tom se již pracuje i v samotných členských zemích (viz naprosté přepisování historie apod.).

Pak by vznikla na půdorysu celé Ëvropy 4. říše, což se nepodařilo násilnou cestou Hitlerovy při jeho úsilí o vytvoření té předchozí 3. říše. Úkol od globalistů měli (Hitler i později Merkelová) přitom oba stejný, tj. ovládnutí Evropy a vytvoření nástupního prostoru k útoku na Rusko (tam, kde je nerostné bohatství (suroviny všeho druhu), přírodní bohatství (úrodná půda, lesy, obrovská zásobárna vody, čisté ovzduší atd..). Když to Hitler nezvládl metodou biče, zkouší to Merkelová nyní metodou cukru. A protože se to začíná zadrhávat, vedení EU s Merkelovou členským zemím střídavě vyhrožují a střídavě je straší Ruskem.

Následným (či spíše souběžným) krokem má být další masový import muslimského obyvatelstva do Evropy. Po promíchání Evropanů s dovezenými migranty má vznikat nová světle hnědá rasa s průměrným IQ 90 podle plánů Coudenhove-Kalergiho. Scjopná vykonávat rozkazy, avšak neschopná se bránit.

Financování migrantů dovážených setrvale do Evropy z peněz evropských daňových poplatníků je dlouhodobě neudržitelné, počítá se tedy se vznikem občanských válek s perspektivou jejich uklidnění až po zásahu Iránu. Zvláště pak za situace cíleně vytvářeného chaosu ze strany záměrně importovaných muslimských migrantů používaných jako zbraně vůči Evropě).

Pak již nic nebude bránit přeměně EU (resp. oné 4. říše) na Evropský islámský chálifát pod vedením Iránu. (Kdo by tomu bránil za situace, kdy národní vlády jednotlivých států již nebudou)? Sunitský islám má tak být v Evropě vyměněn za šíitský islám. (Celý proces se dočasně zpomalil, neboť Irán k tomu není zatím dostatečně konceptuálně silný a připravený).

Situace je přitom taková, že naši občané k realizaci tohoto projektu globalistů (za pomoci

části našich představitelů a politiků) v nemalé míře svým chováním při volbách stále nahrávají. (Netuší, nevědí, nechápou, ale hlavně se nestarají a opakují stále dokola stejné chyby. A to je ten hlavní problém, jehož následky nás postihnou všechny. Stačí se podívat na sousední Slovensko a na tamní volbu prezidenta, kdy slovenští voliči opakovali stejnou chybu z předchozích voleb, ač přicházející zprávy stále více ukazují na to, že celá prezidentská volba byla účelově zmanipulována).

Pokud se model chování našich spoluobčanů při volbách nezmění, čeká nás výše naznačený vývoj, v alternativním případě pak zatažení naší země (jako člena NATO) do případné války s Ruskem, a to ještě pod vedením amerických neoconů, pokud jejich vliv a moc nebudou v dohledné době potlačeny prezidentem Trumpem v samotných USA. To se týká i jejich příznivců v dalších zemích vč. zemí EU a tedy i u nás.

Jaké máme tedy perspektivy

Naše perspektivy souvisejí s variantou, kterou si zvolíme z následujících disponibilních možností:

1/ zůstat v EU a nedělat nic či čekat na zázrak v podobě reorganizace EU, která by se musela vrátit před Lisabonskou smlouvu a tam i setrvat, což její skuteční majitelé nikdy nepřipustí, neboť svého plánu ani nástroje k jeho realizaci se nevzdají. Krom toho lépe se staví na „green fieldu“ než na „brown fieldu“, zvláště pak pokud nevyhovující stavba nebyla ještě demolována. A chceme mít vůbec volný pohyb osob mezi členskými zeměmi, kdy v těch západoevropských jsou již statisíce migrantů a mezi nimi tisíce teroristů? Chceme vůbec volný pohyb kapitálu, který je jednostranný a pro nás nevýhodný? Chceme nadále volný pohyb nekvalitního zboží k nám, chceme dále bezcelní dovoz komponentů do cizích montoven u nás a pak následný bezcelní vývoz smontovaných výrobků? Chceme být zavezeni migranty, jak se tomu průběžně děje v zemích EU na západ, sever a jih od naší země?

A pokud nechceme, proč bychom měli vlastně v EU setrvávat? Abychom snad i nadále pracovali na jiné v zahraničí za třetinové mzdy a platy? Abychom platili stále více zahraničním firmám za naši vodu? Aby nás jiní považovali za podřadné a dodávali nám potraviny horší kvality? Abychom zde z naší práce a peněz vyživovali navezené migranty vč. teroristů ze Sýrie a Iráku?

2/ Odejít z EU ideálně jako skupina zemí V4+ a vytvořit Konfederaci nezávislých středoevropských států na bázi uzavřených mezinárodních smluv tak, aby tyto země ve skupině měly dostatečnou politickou sílu a dostatečně velký a zajímavý trh. V zásadě může jít o obdobu projektu Trojmoří, avšak bez amerických základen na jejich území.

Tyto země by prováděly obchodní politiku všech azimutů, jejich politická orientace by byla přednostně směrována na mírovou spolupráci v rámci posíleného významu OBSE.

Je přitom třeba reflektovat, že zatímco zejména USA se stále více soustřeďují na sankce, vyhrožování a válku, výrazně lepší možnosti skýtá euroasijský prostor, který dává přednost obchodní spolupráci a směřuje setrvale vzhůru. Obecně je třeba konstatovat, že bychom se vrátili k naší předunijní praxi, kdy jsme sami vyváželi naše vlastní výrobky do cca 120 zemí celého světa.

Nelze přitom ale opomenout skutečnost, že jsme byli v posledním období zbaveni našich bank a kapitálu. Jsme tak závislí téměř výlučně na kapitálu cizím, dosud západním. Ten může být za určitý okolností značně vrtkavým. Bude proto třeba počítat s nutností zajištění záložní varianty pro případ, že po našem odchodu z EU by tento kapitál nás dále nefinancoval. Uvědomíme-li si ale, že zhruba polovina naší zbývající ekonomiky je ve vlastnictví zahraničních firem, tak náhlá ztráta financování výrobní a další podnikatelské činnosti nebude až tolik akutní či aktuální.

Jaké máme (zatím) teoretické varianty řešení

a/ začít stavět na užší spolupráci s Čínou, což znamená přidat se (tak jako Itálie) k projektu Hedvábné stezky (OBOR). Záleželo by ale na podmínkách, neboť vyměnit německé montovny za čínské není pro nás rozhodně řešením. Čínský kapitál při případné potřebě „výměny krve“ v podobě potřebného kapitálu (za ten, který může být v souvislosti s naším odchodem z EU od nás stažen), by se ale hodil.

Nelze ale přitom zapomenout na skutečnost, že Čína je (na rozdíl od Ruské federace) již dnes součástí projektu světových globalistů a stává se sídlem jedné z obou větví globálního prediktoru. A na případně odpovídající heslo „z bláta do louže“ si snad ještě pamatujeme všichni.

Nezapomeňme, že Čína fakticky realizuje po svém globální projekt světových globalistů.

b/ začít stavět na užší spolupráci s Ruskem, a to při zachování suverenity členských zemí Konfederace.

Zřejmě jedním z mála, kdo je v blízké budoucnosti objektivně schopen globalistům do jejich projektu „hodit vidle“, je Ruská federace. Je ale otázkou, zda:

• bude RF ochotna v případě zemí V4 a speciálně ČR do takové spolupráce vstoupit (má svých jiných starostí více než dost) a zejména pak za situace chování části našich představitelé, jakož i občanů k němu;

• budou o to naši občané (účelově vracení mainstreamem neustále do r. 1968) vůbec stát a

• bude to vůbec možné v rámci dohod v rodícím se multipolárním světě.

Toto jsou v zásadě naše budoucí možnosti, pokud si sami k některé z nich předem neuzavřeme přístup. O to se setrvale snaží určité skupiny osob u nás s cílem předem zabránit jakékoliv možnosti výběru ze strany našich občanů. Viz:

• jejich provokativní vyvěšování tibetských vlajek, ačkoliv jsme již za V. Havla uznali existenci jediné a nedělitelné Číny;

• politický anafalbetismus projevený částí Senátu ČR v souvislosti s vyloučením zástupce Tchaj-wanu z nedávného jednání v Praze za účasti čínských představitelů;

• činnost těchto skupin a jejich prohlášení („zatím jsme odradili ruské turisty od návštěv v ČR, teď se budeme snažit odradit ty čínské“), které je nejen jasným poškozováním našich podnikatelů pracujících v turistickém ruchu, jakož i naší ekonomiky, nýbrž je na úrovni snah Muslimského bratrstva v Egyptě. Mělo by být proto adekvátně sledováno a stíháno ze strany našich příslušných orgánů jako akt terorismu.

V uvedených dimenzích bychom měli začít urychleně přemýšlet, jiné možnosti řešení prostě nejsou. Jen pro pořádek dodávám, že USA jsou globalisty určeny k perestrojce, západní Evropa se s importovanými migranty začíná propadat do chaosu, který se bude stupňovat. Rozvoj světa bude na Východě, úpadek je plánován na Západě. Máme tedy (snad ještě na výběr), nikoliv ale na velké a dlouhodobé přebírání.

Značnou roli v celé záležitosti hrají a nadále budou hrát i rozdílné pozice a cíle hlavních skupin světového židovského obyvatelstva, jakož i boj o dodávky energetických zdrojů do Evropy. To je ale již na jiné pojednání.

Samotnému vedení EU ponechme to, co je skutečně z jeho hlav

A to jsou právě ty předpisy týkající se přípustné míry zakřivení banánů, způsobu splachování

či užívání nových žárovek a další tomu podobná ustanovení přenášená postupně do členských zemí. I lidé ve vedení EU potřebují mít pocit své vlastní důležitosti.

Již samotný fakt, že jejich nápady bezhlavě přijímáme, svědčí v mnohém o kompetenci námi volených našich představitelů a o roli, kterou ve skutečnosti při prosazování cizích zájmů na úkor těch našich, českých, námi volení představitelé hrají.