Na Západě byly zakázány některé knihy a filmové dokumenty. Ve Francii nedávno skupina intelektuálů zveřejnila manifest, v němž žádá islámský svět, aby odstranil antisemitské verše z Koránu. Tato iniciativa vznikla po vraždě 85leté Mireille Knoll, která přežila holocaust. Turecká rada vysokých škol reagovala moratoriem na zřizování dalších kateder francouzských studií v Turecku. Za vlády Recepa Tayyipa Erdogana se turecká kultura uzavírá sama do sebe. "Jít do tureckého knihkupectví je jako jít do psychiatrické léčebny," říká britský novinář Gareth Jenkins v deníku The New Yorker. Turecko zavřelo novináře a spisovatele do vězení a postavilo před soud vydavatele zahraničních románů , jako například slavného překladatele Necmiye Alpaye. Nejedná se však jen o problém Turků, spisovatel Robert R. Reilly, to nazval "uzavíráním muslimské mysli".
Nová zpráva pro Atlantickou radu, kterou napsal Hossam Abouzahr, zakladatel projektu Living Arabic project, podrobně popisuje dramatickou kulturní změnu, která probíhá v arabském světě:
"Arabský svět nyní vydává pouze 15 000 až 18 000 knižních titulů ročně, stejný počet knižních titulů přitom vydá jen samotné nakladatelství Penguin Random House. Egypt byl kdysi největším producentem nových knižních titulů, vydával ročně 7 000 až 9 000 nových knih. Ačkoliv se počet nově vydávaných knih zvyšoval, tak po revoluci v roce 2011 poklesl o propastných 70 procent. Jen v samotném Řecku se překládá pětkrát více knih do řečtiny, než kolik se překládá knih do arabštiny ve všech 22 arabských zemích dohromady."
Podle zprávy z Frankfurtského knižního veletrhu "arabský svět, jehož populace v roce 2012 představovala 362 milionů lidí, produkoval přibližně stejný počet knih, jako vyprodukovali země jako Rumunsko (s populací 21,3 milionu v roce 2012) a Ukrajina (45,6 milionu obyvatel) v roce 2012". Další zpráva centra RAND také uvádí, "že v Egyptě je osm krát méně veřejných knihoven než v Německu, které má srovnatelný počet obyvatel". The Economist poznamenal, že arabský knižní průmysl je "v problémech".
Mnoho slavných spisovatelů z islámských zemí je nyní cizinci ve své vlastní domovině. Salman Rushdie, který se stal terčem fatvy, "zmizel". Naguib Mahfouz , jediný egyptský laureát Nobelovy ceny za literaturu, byl ve věku 82 let ubodán téměř k smrti radikálním islamistou. Syrský básník Adonis odešel do vyhnanství do Paříže. Nejslavnější alžírští spisovatelé Kamel Daoud a Boualem Sansal jsou považováni za vyvrhele a jsou v ohrožení. Pronásledován byl také nejslavnější turecký spisovatel Orhan Pamuk. Libanonský laureát Nobelovy ceny Amin Maalouf žije ve Francii. Také v Bangladéši bylo zavražděno mnoho spisovatelů. Írán zažívá zničující "únik mozků" na Západ. Pálení knih se stalo v muslimském světě smutně populární, od historických knih spálených v Káhirském institutu až po spálení knih v Mosulské knihovně Islámským státem.
Naguib Mahfouz, jediný egyptský laureát Nobelovy ceny za literaturu, byl ve věku 82 let ubodán téměř k smrti radikálním islamistou. (Zdroj fotografie: Alaraby/Wikimedia Commons)
Kulturní změny v islámských zemích - jak dokládá nedostatek knih a překladů - mohou mít bohužel vážné důsledky pro radikalizaci nových generací. Neexistují žádné záruky, že zvídavost, pochybování o sobě samém a svoboda projevu vytvoří liberálnější společnost. Ale uzavírání se a cenzura, na Středním východě, v Evropě nebo kdekoli jinde ji s největší jistotou taky nevytvoří.
Existuje arabské pořekadlo : "Knihy jsou psány v Káhiře, vytištěny v Bejrútu a čteny v Bagdádu." Bude tato kulturní malátnost přijata i Západem?
Giulio Meotti, kulturní redaktor Il Foglio, italský novinář a spisovatel.
