Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Ukrajina – tunel na konci světla (2)

Hospodářské sankce – nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Vzhledem k tomu, že EU Rusku na Ukrajině dvakrát moc nepomohla, ruský koráb nabral směr do Asie. Sice pomalu, ale jistě. Asi málokdo zaregistroval Putinův výrok, že Rusko se bude angažovat jen tam, kde to pro něj bude výhodné.

Takže postupně zřejmě bude omezován i obchod s EU (z velké části zřejmě na nátlak americké administrativy) a přeorientovávat se na Čínu a spřátelené země. Jak budou dokončeny plynovody do Číny a Japonska tak může přijít na řadu i plyn. Amerika by chtěla plynovody zavřít okamžitě, ale jaksi to nejde. Rusko tím získává drahocenný čas na budování plynovodů do Číny a zřejmě i do Japonska.

  • ukrajina-tunel-na-konci-svetla-2

Zájem by měla i Indie, ale ta je trochu z ruky. Amerika s tím nemůže nic dělat, protože nemá jak dopravit svůj plyn (případně Kataru nebo odjinud) do Evropy. Než by se infrastruktura na zkapalněný plyn vybudovala, případně nějaký plynovod pár let to bude trvat. Po zimě, kdy se zřejmě ukáže, že značná část plynu se zásobníků zmizela, bude cesta přes Ukrajinu zřejmě uzavřena. Žádné sankce jen důsledné plnění smluv. Ze zálohové platby se Ukrajina zřejmě až do doby změny režimu nevykroutí a na zálohy nebude. Revers plynu je částečně možný, ale i za ten bude třeba platit. Na dluh jako Rusko to nikdo dělat nebude. Ukrajinská ekonomika musí financovat válku, na ostatní věci prostě nebude. Pokud bude uveden do provozu obchvat Ukrajiny jižním směrem, tak EU si bude moct nějakou dobu vydechnout. Pro Ukrajinu to ale bude další drtivá rána. Do značné míry by to ale znehodnotilo investice USA, takže je sporné jak to dopadne. Těžba břidlicového plynu na Ukrajině je také ještě hodně vzdálena. Nelze ale ani vyloučit, že je to jen bouda. Možná časem bude EU na ruském plynu nezávislé. Je ale otázkou za jakou cenu a na jakou dobu.

Pod vlajkou „nepřítel mého nepřítele“ se zřejmě podaří vytvořit silný blok, který bude schopen odpoutat se časem od dolaru (a asi i od Eura). Bude vytvářen vlastní bankovní systém, oběh zboží (burza), energií a surovin atd. Pochopitelně i vlastní obranná iniciativa. Některé z těchto věcí již fungují, zbytek se urychleně buduje. Zbrojení se díky „revoluci“ na Ukrajině již také rozebíhá na plné obrátky. Rusko spolu s Čínou se cítí ohroženy a budou vyzbrojovat i spřátelené státy. Díky Ukrajině se již nebude klást důraz na nějaké smlouvy ohledně odzbrojení. Ostatně Čína jimi vázaná není. Všeobecně, platnost smluv všeho druhu je již v současné době hodně zpochybněna. Diplomacie nastupuje, až když se vyčerpaly ostatní možnosti. Ve své podstatě ji nahradila mediální válka. Je otázkou kam to až dojde, protože dnes má jaderné zbraně i např. Izrael, který by je vlastně mít neměl.

V ekonomice bude snaha zavést zase měny, které nebudou podloženy jen tiskařskými barvami. Bohužel, euro bude díky výkupu amerických dluhopisů a praktickému nenavázání na žádnou ekonomiku stále větším břemenem a některé státy se ho budou chtít časem zbavit. Na atraktivitě mu moc nepřidává, že je prakticky svázáno s dolarem. Na druhou stranu je ale pořád podloženo vcelku solidní výrobou. Euro je ale fakticky spojeno pupeční šňůrou s Německem. Problém je v tom, že Němci ztratili veškerou kontrolu nad Evropskou bankou. Je otázkou, zda ho časem nevymění za svoje marky. Dolar je na tom hůř, protože proti němu se začínají obracet díky pokutám za nedodržení sankcí i Evropské státy. A sponzoři se k uhrazení Amerického dluhu taky zrovna nehrnou. Dolar je a bude pomalu vytlačován. Hlavně díky Číně a Rusku. O Americké dluhopisy taky nebude zrovna velký zájem. Navíc v Americe se po 11.září hodně „utáhly šrouby“, k tomu vysoká nezaměstnanost vytváří výbušnou atmosféru. A to, že při tomto „teroristickém činu“ minimálně asistovaly americké tajné služby, jak se stále víc ukazuje, na klidu také nepřidá. Ve svém důsledku války, které Amerika vedla a vede, ji mohou přijít draho. V EU hrozí vystoupení některých zemí z EU díky rostoucí nezaměstnanosti, klesající ekonomice, přílivu emigrantů, reakcí obyvatelstva jednotlivých států na dění v Ukrajině a stále většímu apetitu úředníků EU. Každé další volby budou znamenat tu větší tu menší zemětřesení v politice. Ukrajina prostě působí jako katalyzátor v ekonomickém i politickém systému.

Vlastní sankce se s původně víceméně symbolické roviny přesunuly do reality, která již citelně působí na ekonomiky obou stran. Je tím myšleno Rusko a hlavně finanční sankce na něj a EU, kterou zatím hodně zaskočil zákaz dovozu potravin. Sankce mezi Ruskem a Ukrajinou se zřejmě vyhrotí do úplného přerušení spolupráce. Je tu ovšem ještě USA. A tady bych vůbec nevylučoval růst obchodního obratu. Ostatně předse se nebudou zbavovat americké a nadnárodní firmy možnosti profitovat na ruském nerostném bohatství. Ale hlavní problém je v tom, že se Rusko obává války. Kdo mu dneska dá věrohodné záruky, že k ní nedojde? A tak si hledá spojence. Prolamuje sankce USA v Iránu, Severní Koreji a na Kubě. Dvěma posledním umazalo i nemalé dluhy z dřívějška. Amerika sice brblá, ale pršet s toho zřejmě nebude. Rusko vyjednává hospodářské smlouvy a politické dohody se státy, které by ho mohli podporovat. Co se týká EU, tam to bude trochu složitější. I kdyby dnes sankce skončili, tak určitě nelze všechny smlouvy, které dovoz z EU a dalších zemí nahrazují zrušit. Prostě by se museli tito dodavatelé zařadit na konec řady. Je tu ještě jedna věc. Rusové zřejmě hodně dlouho nezapomenou EU, jak bez zájmu nechala zabíjet jejich krajany. Toto může být do budoucna daleko větší překážka spolupráce než cokoliv jiného. Navíc důsledné dodržování různých norem a zákonů např. o zákazu dovozu geneticky upravených potravin bude řadu vývozců diskvalifikovat. Proč by ostatně rušili Rusové smlouvy se spřátelenými státy? Navíc ruské zemědělství zřejmě funguje na podobném principu jako naše. Někde ve světě mají třeba nadúrodu višní, tak naše shnijí na stromech. Díky sankcím zřejmě budou mít ruští zemědělci lepší podmínky jak se uplatnit na vlastním trhu. Navíc v Rusku se začínají velmi pečlivě kontrolovat převážně zahraniční společnosti, zda dodržují zejména ruské potravinářské normy. Připravuje se i zákon, který má zamezit úniku daní atd. V Číně je zase zrovna tak aktivní antimonopolní úřad. Platí tam i zákaz, aby ve státním sektoru (včetně státních podniků) mohli pracovat auditorské a poradní firmy z USA. Obdobný zákon se připravuje i v Rusku. Obama na to reagoval ve smyslu, že jde o pronásledování západního podnikání. Zřejmě se ale právě proto dalšího vystupňování sankcí asi nedočkáme.

Jinak EU vyčlenila 250 miliónů eur na nákup potravin, které by měly dostat dětské útulky a další charitativní organizace. Má to prý odvrátit pokles cen. A odškodnění postižených zemí, které se hlásí o pomoc u EU? Má asi takovou šanci, jako že si Amerika koupí přebytečná polská jablka.

Sankce a nebezpečí války, ale uvedly do chodu i procesy, které by jinak neexistovaly, nebo byly odkládány a to v politice, hospodářství, obraně, ekonomice, zákonodárství atd. A to nejen v Rusku, ale po celém světě. Ne všechny se nám ale asi budou líbit. Mám obavu, že těch dobrých nebude moc. Nikdy prostě již nevstoupíme do stejné řeky.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře