Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Opravdu se bojíme islámu, nebo…?

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

  • svycarsko-mesity
Švýcarská „ulice" prosadila do ústavy zákaz výstavby minaretů. Vyvolala tím vášnivé diskuse, silně poškodila tvář země coby bašty tolerance a svobody a nastolila otázku: Co přijde příště?

Ve Švýcarsku žije asi 400 tisíc muslimů, vesměs zcela obyčejných „westernizovaných" Bosňáků, Kosovanů a Turků, z nichž jen někteří se pravidelně chodí modlit do celkem 160 mešit či modliteben. Jen nad čtyřmi z nich přitom ční charakteristická věžička islámské náboženské architektury, minaret, což znamená, že jen nepatrná část obyvatel švýcarských sytě zelených horských údolí nějakou z nich na vlastní oči byť kdy jen zahlédla. A žádná změna se v tomto směru ani neblížila: na stavebních úřadech v zemi leží dvě žádosti o další minarety, z nichž se ale žádný neměl začít stavět dřív než za pět let.

To byla výchozí situace, než se v ulicích švýcarských měst objevily plakáty, na nichž před švýcarskou vlajkou stojí les minaretů připomínajících zlověstné rakety a s nimi muslimka, která na kolemjdoucí vrhá zpod nikábu nenávistný pohled. Švýcarsko je ve spárech islámu!

 

Pochvala od těch pravých

Za kampaní proti minaretům stála především švýcarská krajně pravicová Lidová strana, ale ani její členové nebyli v názoru na tento „boj" jednotní. Proti pořádání referenda se veřejně postavil dokonce i dlouholetý šéf lidovců Christoph Blocher, rozjetý vlak už ale zastavit nedokázal. Jeho podřízení si byli vědomi, že diskusi o minaretech by - vzhledem k faktům - dlouho neustáli, a tak místo toho mluvili o islámských zákonech šaríja, zahalování žen a jejich útlaku v islámském světě obecně. Podařilo se: referenda se zúčastnil nadpoloviční počet voličů a navzdory výzvám švýcarských médií i samotné vlády „švýcarská ulice" ve 22 ze 26 švýcarských kantonů zákaz prosadila. Výjimkou byly jen městské kantony Ženeva a Basilej a frankofonní Neuchatel a Vaud.

Ve světě, a to nejen v tom islámském, se vzedmula vlna kritiky. „Je to diskriminační a velmi nešťastný krok, který hluboce rozděluje společnost a navíc směřuje Švýcarsko na cestu, která odporuje jeho mezinárodním závazkům v oblasti lidských práv," prohlásila například vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt k tomu na svém blogu zase napsal, že „mohou v dohledné době začít na půdě OSN zaznívat otázky ohledně jednání a zasedání světové organizace ve Švýcarsku." A turecký premiér Recep Erdogan výsledek referenda rovnou označil za krok odrážející sílící rasismus a fašismus v Evropě. Islamofobie je stejný „zločin proti lidskosti jako antisemitismus," řekl.

Není divu, že referendum pochválili jen krajně pravicoví a rasističtí exponenti, jakými jsou šéf rakouských Svobodných Heinz-Christian Strache nebo místopředsedkyně francouzské Národní fronty (a učenlivá dcera svého otce-předsedy) Marine Le Penová. A nizozemský islamofob Geert Wilders, kterého nedávno do Prahy zval senátor za ODS Jan Oberfalzer (nakonec nepřijel jen proto, že se nenašlo vhodné místo, kde by své xenofobní myšlenky mohl pronášet poté, co bylo úředně zrušeno jeho plánované vystoupení v Senátu), už prohlásil, že rozhodnutí podobné tomu švýcarskému prosadí i u sebe doma.

 

Směr udává krajní pravice

Nabízí se otázka, zda se civilizovaným Evropanům opravdu zvedne pochroumané sebevědomí prostým zákazem symbolu jiného náboženství jen proto, že se jedná o náboženství jiné? A to i za cenu, kterou za to bude muset země jako celek platit? Podle německého týdeníku Der Spiegel bude mít toto očividné porušení svobody vyznání a diskriminace skupiny jen na základě jejího náboženství, totiž zásadní dopady. Slovutné švýcarské banky, které na tom nejsou v době krize nejlépe (a navíc čelí silnému tlaku kvůli tomu, že poskytují útočiště financím z daňových úniků), i celá ekonomika je silně provázané se světem, a to i s muslimskými státy, a tak nyní nelze než předpokládat, že se na akci zjeví reakce. Zákaz minaretů navíc otřese švýcarskou důvěryhodností i v roli zástupce amerických zájmů v Íránu nebo zprostředkovatele sporu mezi Tureckem a Arménií. A v samotném Švýcarsku jen posílí izolaci muslimské menšiny, po níž ale strůjci referenda halasně požadují, aby se do většinové společnosti integrovala.

Jistě, o minaretech se nemluví jen ve Švýcarsku, ale i v jiných evropských zemích. V době, kdy ale evropské vlády bez výjimky bazírují na demokracii, lidských a občanských právech a právech menšin jako na základním kamenu národní identity, není jasné, jak mohou minarety ohrožovat multikulturní, liberální a sekulární Evropu. Odpověď je třeba hledat v načasování referenda. Přišlo krátce po tak zvané válce proti teroru a časově se shoduje s posílením krajně pravicových až fašistických skupin na kontinentu. Letní do volby do Evropského parlamentu budiž toho důkazem. „Načasování jde ruku v ruce s rasistickým a rozněcujícím diskursem, který tomuto procesu udává směr. Plakáty a hesla naznačují, že se Evropa dostává na islamofobní kurz, který je výsledkem selhání oficiálních ekonomických, sociálních a politických politik," konstatuje pro Al Džazíru Anas Altikriti, šéf londýnské Nadace Cordoba, která usiluje o zlepšení vztahu mezi Západem a muslimským světem. „Západní státy čelí hluboké krizi identity, která nemá nic společného s islámem, šaríjou, imigrací nebo dalšími údajnými hrozbami, jimiž evropští krajní pravičáci argumentují proti islámu. Místo toho by si měli nejen Švýcaři položit otázku, zda jsou hodnoty lidských práv, občanských svobod a demokracie, dodržovány opravdu tak důsledně, jak jsou hlásány."

Mimochodem, není z tohoto pohledu jaksi podivným už sám fakt, že jsme došli tak daleko, že někdo vůbec pořádá referendum o součásti cizí kultury či náboženství?

 

Nečekaný spojenec

Asi nemá cenu si představovat, jaký povyk by se v Evropě zvedl, kdyby někde ve světě kdosi nějakým malým křesťanským komunitám zakázal výstavbu křesťanských kostelů i s jejich věžemi, které ke správnému kostelu tak nějak patří. Místo toho je na místě otázka, co bude po švýcarském referendu následovat. Bude někdo zároveň s posilováním krajní pravice a xenofobie zakazovat praktikovat islám jako takový? Nebo snad někdo začne přemýšlet, zda muslimové mají právo vůbec existovat?

Zatímco podle názoru týdeníku Der Spiegel je švýcarské referendum jen výsledkem hluboce zakořeněného strachu z islámu a „selhání liberálních politických elit při řešení problému a hledání způsobů, jak se postavit ke skutečným problémům týkajícím se muslimských přistěhovalců", dostalo se v posledních dnech muslimům podpory z poměrně nečekané strany - od židů. Ve Švýcarsku jsme svědky „populistické politické kampaně náboženské netolerance" srovnatelné s historickým švýcarským antisemitismem, prohlásila americká sionistická Liga proti hanobení (Anti Defamation League), a vyzvala vládu v Bernu, aby „byla připravena dodržovat své závazky vůči svobodě vyznání."  A na otázku, co může následovat, jasně odpověděla ultraortodoxní židovská skupina Konference evropských rabínů: „V Evropě dnes nejsme svědky útoků krajní pravice na Židy, protože je nyní zaneprázdněna útoky na muslimy. Švýcarský příklad je ale klasický: Terčem krajní pravice nebudou napořád jen muslimové."

„Výstavba minaretů je otázkou práva - tím spíš, že nemá žádný dopad na drtivou většinu Švýcarů," míní Al Džazíra. „Zákaz výkonu tohoto práva ve svém výsledku jen ochuzuje švýcarské - a obecně evropské - hodnoty a ubírá jim na smyslu."

V době, kdy se mnozí zaštiťují obranou křesťansko-židovských kořenů Evropy, je možná namístě připomenout, že při utváření moderní Evropy sehráli svou významnou roli také muslimové. Jejich stopy najdeme v evropském umění, kultuře, politice, právu, teologii, vědě, lékařství a mnoha dalších oborech. Koneckonců, když křesťansky civilizovaní křižáci vyráželi dobývat „Svatý hrob", jeli naostro - a domů do Evropy se už vrátili ve spodním prádle. Až od muslimů totiž zjistili, že je to jaksi čistší a hygieničtější...

 

Publikováno v Literárních novinách

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře