Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Odezva na odezvu dvou čtenářů na text „Obhajoba Dr.Radovana Karadžiće má významné trumfy“

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • rajko-dolecek
Jako autor jsem měl radost nad kladným hodnocením textu většinou diskutujících. Dvěma autorům , kteří ho kritizují, bych rán odpověděl na jejich poznámky.

Panu Marianovi nutno vytknout základní neznalost faktů. Ve Slovinsku nezačala to „zabíjení" jihoslovanská armáda (JNA), ale byli to Slovinci, kteří 25.června 1991, ve stejný den jako Chorvati, začali násilnou secesi z Jugoslávie. Slovinské paravojenské jednotky, oddíly TO (Teritoriální obrahy), milice obsadily násilím pohraniční přechody do Rakouska a Itálie. Bylo to v době, kdy byl premiérem Jugoslávie Chorvat Ante Marković a ministrem zahraničí Chorvat Budimir Lončar. Ante Marković, podle zákona, nařídil obsazení jednotkami JNA pohraničních přechodů, před tím násilím obsazených Slovinci. Během 1990 a 1991 probíhalo masové pašování zbraní z Kohlova Německa přes Rakousko a Maďarsko do Slovinska a Chorvatska, v Rakousku byly cvičeny slovinské paravojenské jednotky. Je zde nutné citovat posledního velvyslance USA v Jugoslávii Warrena Zimmermana, který násilné secesi Slovinců i Chorvatů fandil. V prestižním časopise Foreign Affairs (březen/duben 1995) napsal o Slovincích článek „Původ katastrofy" (Origins of a Catastrophy): „Jejich ctností je demokracie, jejich neřestí sobeckost. Ve své snaze oddělit se od Jugoslávie jednoduše ignorovali 22 milionů Jihoslovanů, kteří nejsou Slovinci. V protikladu s ustáleným míněním, to byli právě Slovinci, kteří začali válku."

Pilní Slovinci měli nejvyšší životní úroveň jak za Království Jugoslávie, tak za Titovy Jugoslávie. Za království byli významně projugoslávští a prosrbští. Přijetím na jejich prosbu v roce 1918 do vítězného Království Srbska byli zachránění před germanizací a poitalštěním, nemuseli platit reparace. Za Druhé světové války vedli odpor proti německo-italsko-maďarským okupantům. V rámci etnické čistky Němci vyhostili ze Slovinska do okupovaného Srbska desetitisíce Slovinců, mezi nimi i kojence Milana Kučana (budoucího prezidenta Slovinska) s matkou. V devastovaném Srbsku o ně pečovalo Komisařství pro uprchlíky. V devadesátých létech 20.století se Slovinsko vůči Srbům zachovalo krajně špinavě.

 

Pan Jan nešetří frázemi ve stylu jedna paní povídala. Chybí mu však základní skutečnost, že Srbové, a spolu s nimi četní bosensko-hercegovští Muslimové i Chorvati, rozbití Jugoslávie nechtěli, že násilnou secesi ve Slovinsku i Chorvatsku začali  Slovinci a Chorvati, v Bosně a Hercegovině (BaH) tamní Muslimové, kteří také začali s násilnostmi i zabíjením. Stačí se podívat právě na tolika dezinformacemi opředenou Srebrenicu, kde před Druhou světovou válkou (1941) žilo 50% Muslimů a 50% Srbů. Před vypuknutím občansko-etnicko-náboženské války v BaH tam žilo jen 29% Srbů, následkem jejich vyvražďování za Pavelićova fašistického Nezávislého státu Chorvatska (1941-45) a také i pro jejich migraci. Když VRS (Vojsko republiky Srbské v BaH) 11.července 1995 vstoupilo do Srebrenice, už tam žádný Srb nebyl.

Podobná situace byla i v Goražde, kde žilo do poslední války kolem 25% Srbů, a pak už prakticky žádný. Zde se na likvidaci srbských obyvatel podíleli i muslimští fanatičtí mudžáhedinové. Na tento problém odpověděl generál Mladić v diskusi s autorem následovně:

„Bosensko-hercegovští Muslimové a Chorvati mě musí nenávidět, nejvíce jejich matky, když za mým jménem vidí tolik svých mrtvých synů, vojáků a bohužel i civilů, pobořené domy a zničený majetek. Ale měli by pochopit, že ONI to roztrhávání země, to ničení a zabíjení chtěli a zahájili, vše proti ústavě BaH. A co jsem měl já dělat?  Měl jsem je nechat v klidu zabíjet můj národ, jak se to stalo v roce 1941 za ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko? My Srbové, četní Muslimové a Chorvati projihoslovanského smýšlení, jsme to ničení a zabíjení nechtěli a také jsme ho nezačali. My jsme nechtěli tuto válku. My jsme nechtěli rozkouskovat Jugoslávii. Bylo hrozné, že se mnoho našich bratrů, Muslimů i Chorvatů, kteří měli přátelské „jihoslovanské" smýšlení, nechtěně ocitlo za nepřátelskou barikádou.Tady myslím na právě ty Muslimy, kteří byli nepochybně pro srbského názoru (a nebylo jich málo), kteří se pokládali za Srby muslimské víry, jako třeba spisovatel Moša Selimović." (R.Doleček: Hovory s generálem Mladićem, 2010, str.36).

Nikdo nebyl bez okrvavených rukou v občansko-etnicko-náboženské válce v někdejší Jugoslávii, ale důležité je si uvědomit, že srbský národ a projihoslovansky smýšlející Muslimové i Chorvati tuto válku nechtěli, že ji také nezačali. Pan Jan postrádá to, čemu se od pradávna říkalo latinsky Audiatur et altera pars (Nechať je slyšena i druhá strana). A toto základní pravidlo velmi porušil, bohužel, v souvislosti s Jugoslávii, se Srbskem, právě Západ (USA, Evropská unie, NATO), kterému i autor do 1990 zcela věřil.

 

 

Ještě jen okrajová poznámka k panu (paní ?) s pseudonymem PeeBee, který radí autorovi, aby si zjistil podrobnosti o „jihoslovanské armádě", o složení generálního štábu, o incidentech ve Slovinsku, atd. Do článku o Karadžićovi se to, bohužel, nemohlo vejít. Pana (paní ?) PeeBee mohu nicméně uklidnit, že na tyto všechny otázky bohatě odpovídám, včetně „Prizrenské ligy" až po kačaky a Azema Bejtu, ve dvou svých knihách, „Necenzurované obrazy z dějin Jihoslovanských bratrů" (OREGO, Praha, 2007 - 440 str.) a „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohije" (Brno, PARA BELLUM, 2009 - 394 str.).

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře