Merkelová je už zcela zjevně Sama doma.

Ale u nikoho z jejích předchůdců to nebylo tak patrné. Nyní si toho povšimli i ti, které to doposud nezajímalo, nebo byli jejími bezpodmínečně věrnými přívrženci. Každý, kdo se informoval, věděl, že paní Merkelová nebyla nikdy, ani v jediné důležité otázce, schopná uskutečnit verbálně donekonečna vzývaná "evropská řešení". Přičemž se nemůžu zbavit dojmu, že všichni víme, že slovo "evropský" pro Merkelovou a jí podobné znamená pouze EU, nikoliv skutečně to evropské.

Angela Merkelová produkovala jak v německé vnitřní politice, tak v politice EU jenom jedno: odklad. Ke každému skutečnému problému přistupovala a přistupuje pořád stejně s jedinou taktikou: koupit si čas. Ještě si dobře vzpomínám na první kroky Sebastiana Kurze v Bruselu, ještě když byl ministrem zahraničí, když šlo o tzv. tureckou dohodu. Die WELT tenkrát napsal: "Rakouský ministr zahraničí pochybuje o úspěchu dohody s Tureckem. Evropa se nesmí nechat vydírat. Raději by měla své vnější hranice chránit sama". Merkelová se v roce 2016 pokoušela udělat vše pro to, aby Sebastiana Kurze a další odradila od uzavření balkánské trasy pro ilegální migranty. Říkala, že se musí najít "evropské řešení". V Bruselu trvala na tom, co Kurz ve zmíněném rozhovoru označil jako Plán B.

Uzavření balkánské cesty fungovalo, i když ne úplně bezchybně. Dohodu mezi EU a Tureckem vyjednanou Merkelovou Erdogan dodržoval jednou víc, jednou méně, ale vždycky ji používal jako nátlakový prostředek. Deal Merkelové byl dobrý prostě zase jen k oddálení řešení, což by teď sama měla vidět, pokud zase nezavře oči jako včera v Berlíně, když mluvila s novináři o tom, že je třeba se na západní turecké hranici vrátit k původnímu stavu.

V roce 2016 si Merkelová u Erdogana koupila čas. V roce 2020 ale už Erdoganovi tato cena nestačí. Takže se snaží koupit si za více peněz více času. Ale tentokrát už s tím ostatní státy nesouhlasí. Není to proto, že by se eurokrati změnili, ale proto, že se jim jejich národy čím dál víc vzdalují. Když se někdo z oblíbenců Merkelové jako Ursula von der Leyenová vydá do Řecka a tam prohlásí, že je na straně Řeků, kteří brání své hranice, je doma u Merkelové oheň na střeše. Ne, že bych v případě von der Leyenové věřil, že by udělala třeba jen úkrok do strany. Ale to, že něco takového vůbec řekla jednoznačně signalizuje, že ví, co bruselská Evropa od ní chce slyšet. Projděme si všechny velké deficity německé politiky.

Oddalování, nesoucí podpis Angely Merkelové, pokaždé zabránilo potřebnému řešení. A její nečinnost nejenže dopustila úpadek úrovně kompletní infrastruktury země, ale způsobila zostření problémů kdysi dobře fungujícího hospodářství a sociálního státu. To, co v Německu ještě funguje, funguje Merkelové navzdory.

Protože existuje stále ještě dost občanů, kteří plní svoje povinnosti tak jako vždycky. A právě tito lidé, až příliš mnoho z nich, se v reakci na všude se prosazující vrchnostenský stát funkcionářů upínají stále víc ke své práci a zcela se stahují do svého soukromí. Avšak politickým zákulisním hrám Angely Merkelové hrozí potíže. Mohlo by se stát, že už nebude mít dost času, aby se vyšplhala do křesla Generálního tajemníka OSN. I politické zákulisní domluvy mají své datum použitelnosti, které se nedá nijak přepsat.

zdroj: https://www.tichyseinblick.de/kolumnen/goergens-feder/merkel-nun-unuebersehbar-allein-zuhaus/?fbclid=IwAR27qC0cJOqkiMNHgUQfw-QPMi7cYDve-zBB_3g88PtAzznFthp8htb6FDA