Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

María Antonia Sánchez-Vallejo: Evropané chudnou. Životní úroveň se snižuje.

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • bida
Nárůst nezaměstnanosti vytlačuje přibližně čtvrtinu Evropanů na sociální okraj společnosti. Jejich životní úroveň, která byla doposud slušná, se pod vlivem krize začíná měnit. Jde o fenomén, který kompromituje boj proti chudobě Evropské unie. Dimitris Pavlopulos pobírá důchod ve výši 550 euro měsíčně, jeho výlohy na léky představují zhruba 150 euro.

Kvůli snížení příspěvků na léky se musí rozhodovat, zda si koupí mléko (za 1,5 euro), či zaplatí jeden z receptů předepsaných na léčbu jeho nemoci. Oba výdaje naráz si dovolit nemůže.

Dlouhodobě nezaměstnanému Manuelovi G. se stýská po „mileurismu" [španělský sociologický neologismus označující osobu, jejíž příjem nepřesahuje 1000 euro – mil euros – měsíčně] z doby prvních náporů krize. Před třemi lety přišel o práci v administrativě a dávky v nezaměstnanosti už vyčerpal. Žije v pronajatém bytě bez sociálního polštáře v podobě rodiny, stravovat se chodí do sociálních jídelen a šatit do výdejny oblečení jedné neziskové organizace.

Jedná se o oběti krize. Některé části společnosti, které se ještě před pěti lety řadily mezi střední či nižší střední třídu, jsou dnes novými chudými. Lidé, kteří se musejí rozhodovat, zda si doma uvaří teplé jídlo, nebo zatopí; zda budou splácet hypotéku, nebo jíst. Jde o případy, které bortí tradiční obraz chudoby spojené s žebráctvím. Chudoba se stále více spojuje s normálností. „Naši dřívější dobrovolníci jsou dnes sami příjemci pomoci," vysvětluje Jorge Nuño, generální tajemník organizace Caritas Europa.

Podle Evropské unie bylo v roce 2009 na území celé sedmadvacítky chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 115 milionů osob (23,1 % populace). „Do toho není započítáno dalších 100 až 150 milionů žijících na hraně, protože dva měsíce bez práce a hypotéka na krku pošle ke dnu kohokoliv," vysvětluje Nuño. V roce 2007 se pod prahem relativní chudoby nalézalo 85 milionů evropských občanů (17 % populace). „Na seznamu figurují nejen země jako Řecko, Španělsko či Irsko, ale i Francie, Německo či Rakousko," upozorňuje Nuño.

Jak se měří bída?

Tyto příklady ukazují na stejné systémové problémy: zadlužení rodin, škrtání sociálních dávek v rozhazovačných státech ohrožených bankrotem či existenci pracovních míst bez řádného pracovního poměru, na niž poukázala ztráta milionů pracovních míst ve španělském stavebnictví.

Jak se měří bída? Existují dva typy chudoby: mírná či relativní (60 % národního mediánového disponibilního příjmu) a vážná chudoba (40 % mediánového příjmu). „Většina chudých se dostává stále dál za tuto hranici. Chudí jsou stále chudší, ale na druhou stranu je jisté, že do sociálních jídelen chodí i lidé, kteří tam dříve nikdy nebyli. Míra chudoby ohromně vzrostla u dětí – ve Španělsku žije pod hranicí chudoby každé čtvrté dítě – a podstatně i u mládeže a imigrantů," vysvětluje sociolog Paul Mari-Klose ze Španělské národní rady pro výzkum (CSIC).

„Mluvíme o stavu nedostatku, nemožnosti vyjít do konce měsíce s prostředky nebo si dovolit maso více než dvakrát týdně. Ale ve Španělsku, stejně jako Řecku, Portugalsku či Itálii, se rozsah chudoby tolik nezvětšil, spíše se prohloubila její závažnost a koncentrace na vymezené skupiny. Během hospodářské expanze se hodně mladých lidí předčasně osamostatnilo a dnes se nalézají ve velice svízelném postavení. Na Islandu zase došlo k vysokému nárůstu chudoby zejména u dětí," dodává Mari-Klose.

Podle statistik Eurostatu zaměřených na chudobu a vyloučení krize stále více přibližuje státy jako Portugalsko, Řecko a Španělsko a nedávno přistoupivší východoevropské členské státy EU ke stále širším vrstvám obyvatel solidních sociálních států jako Island, který si prošel krachem bankovního systému.

V rámci Evropy se riziko chudoby značně liší. V Bulharsku (46,2 %) a Rumunsko (43,1 %) je podle Eurostatu téměř dvojnásobné. Na druhém konci žebříčku jsou státy jako Česká republika (14 %), Nizozemí (15,1 %) a Švédsko (15,9 %). Španělsko se s 23,4 % nachází někde uprostřed. Ale být uprostřed rovněž znamená zůstat bez povšimnutí. Strukturální riziko (v roce 2007 téměř 20 %) spolu s nedostatkem sociální ochrany a rekordní nezaměstnaností (22,8 %) do budoucna nevěstí nic dobrého.

Noví chudí obětmi krize

Vůči chudobě tradičně nejexponovanějším třem skupinám – dětem a seniorům, ženám a přistěhovalcům (faktory intenzifikace chudoby jsou tedy věk, pohlaví a etnická příslušnost) – se v důsledku snižování sociálních výdajů přidal zástup občanů bez jakýchkoliv podobných nálepek, což dopady krize ještě zvětšuje. Jde o „osoby s velice nestabilním pracovním poměrem, které mají problém vyjít s platem a navíc nemají žádnou podporu. Nejčastěji to jsou lidé mezi 30 a 45 lety s rodinou i single a bez sociálních dávek, protože nějaký zdroj příjmů mají. Pokud chtějí splácet hypotéku, jsou nuceny žít opět s rodiči," tvrdí Joan Subirats z Barcelonské autonomní univerzity (UAB). „Ostatní části společnosti jsou více sledované, ale tato nižší střední třída se v hledáčku nikdy neocitla," dodává.

Stav, v němž široké vrstvy evropské společnosti nemají daleko k hladovění, není jen problémem sociálního rázu, ale zcela jasně se promítá i do politiky: stále více občanů se ocitá na okraji systému.

Ačkoli většina oslovených odborníků varuje před pokušením dělat z těchto „nových chudých" jediné oběti krize a zdůrazňuje zhoršení situace již dříve zchudlých částí společnosti, nelze popřít skutečnost, že po patnácti letech hojnosti a zbohatlictví převálcovala krize celý segment populace, který měl až do roku 2007 své základní potřeby pokryty.

Ale v noční můře v podobě nových chudých hraje roli mnohem více faktorů. V nových členských státech EU je největší zátěží zděděný sociální deficit. Většina těchto zemí jsou státy někdejšího socialistického bloku, které prošly překotnou restrukturalizací jako například Lotyšsko (37,4 % riziko chudoby a sociálního vyloučení), Litva, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.

V Řecku se přízrak v podobě hladovění stal donebevolající realitou. Pětasedmdesátiletý důchodce Pavlopulos dostává pomoc od řecké pobočky nevládní organizace Lékaři světa. Od té doby, co v rámci prvního úsporného programu (z roku 2010) došlo ke zrušení řady příplatků, utratí tento muž svůj důchod během 10 dnů a poté je odkázán na příděl léků a potravin od zmíněné neziskovky.

Takřka bez povšimnutí uplynul rok 2010, který byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Byl završením Lisabonské strategie, jejímž cílem mimo jiné bylo „mít rozhodující vliv na vymýcení chudoby", a zároveň zahájil Strategii 2020. Ale krize odsunula dobré záměry na druhou kolej. U hlavního cíle Strategie 2020 v podobě snížení počtu chudých o 20 milionů do konce desetiletí hrozí, že z něj zůstane jen popsaný kus papíru.

Překlad: Pavel Bartůšek (1. únor. 2012, El País, Madrid)

-------------------------------

Nezaměstnanost - Dvě tváře Evropy

„Evropa na podpoře," tak zní titulek Gazety Wyborczy, která komentuje nejnovější údaje Eurostatu o nezaměstnanosti.

„Počet nezaměstnaných Evropanů vzrostl za loňský rok skoro o milion, na téměř 24 milionů, přičemž míra nezaměstnanosti v eurozóně nyní dosahuje rekordních 10,4 procent."

Situace je nejhrozivější v jižní Evropě, zejména ve Španělsku a Řecku, kde je téměř každý druhý mladý člověk nezaměstnaný a podmínky na trhu práce jsou „dramatické". Na opačném konci spektra se nacházejí Rakousko s nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU (4,1 procent) a dále členské státy na severu: Nizozemsko (4,9 procent) a Německo (5,5 procent). Gazeta poznamenává:

„rozdíl mezi bohatým severem a krizí postiženým jihem se stále zvětšuje. Když se podíváte na trh práce, jedná se prakticky o dva odlišné světy."

zdroj: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/1469451-evropane-chudnou-uroven-se-snizuje

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře