Macron vyhrožuje nesolidárním státům "vykopnutím" ze Schengenu

Francouzský prezident Emmanuel Macron je pod tlakem. Ve Francii ztrácí popularitu a stal se dokonce méně populárním než svého času jeho předchůdce Francois Hollande ve stejné době po zvolení. Podle ČT si například nepočínal obratně v jakési diskusi s mladíkem před televizními kamerami. Mladík ho oslovil křestním jménem a Macron mu sdělil, že pro něho je „pan prezident“. Sociální sítě ve Francii pak z toho pár hodin „žily“.

Na neformálním summitu lídrů EU v Salzburgu však šlo o něco mnohem závažnějšího. Především se ukázalo, že EU nechce s Velkou Británií dohodu, kterou jako kompromis navrhla britská premiérka Theresa Mayová. Naopak, lídři EU se snažili z vnitropolitických potíží britské premiérky vytěžit maximum a trvají například na tom, aby Severní Irsko zůstalo v celním prostoru EU. Plán Mayové odmítli jako to, co „nebude fungovat“. Britská premiérka po „ponížení“, jak o tom psala britská média, vystoupila s projevem, kde zřejmě poprvé z jejích úst zaznělo, že „žádná dohoda s EU je lepší než špatná“. Vrátila se tedy ke konceptu prosazovaném tvrdými odpůrci „dvojdomku“ s EU na čele s Borisem Johnsonem. Jestli to zachrání její pozici premiérky, ale není jasné.

Francouzský prezident si kromě „ponížení“ britské premiérky dal záležet i na tom, aby se důrazně distancoval od politiky „některých států EU“, které by chtěly „vyzobávat“ z projektu EU to dobré a pro ně výhodné a nechtějí se solidarizovat s jinými státy v případě migrace. Myslel tím prý zejména maďarského premiéra Viktora Orbána.

„Země, které odmítají rozšíření Frontexu nebo solidaritu, opustí Schengen. Země, které nechtějí silnější Evropu, si už nesáhnou na strukturální fondy,“ prohlásil podle portálu Politico šéf Elysejského paláce během neformálního summitu evropských lídrů v Salcburku, který ve čtvrtek skončil. Na summitu se projednával nedávný návrh Evropské komise k roku 2020 výrazně posílit pravomoci unijní pobřežní a pohraniční stráže Frontex a navýšit početně její personál na 10 000 lidí.

Návrh v minulých dnech kritizovaly také země jako je Česká republika či Slovensko. Žádají přesné vysvětlení, na co konkrétně mají být používány výrazně vyšší finanční prostředky nově vybavované agentury. Například český premiér Andrej Babiš tento týden prohlásil, že „Frontex vůbec nepotřebujeme“. Podle Politica ale Macronova slova mířila především na maďarského premiéra Viktora Orbána, podle nějž je rozšíření Frontexu pokusem o okleštění maďarského práva na ochranu vlastních hranic.

Macronovy výhrůžky nelze vůbec brát na lehkou váhu. Francie a Německo, které se zřejmě po odchodu Velké Británie z EU stanou hybateli dalšího vývoje EU, by společně mohly Macronovy plány realizovat. Německá kancléřka sice není rétoricky tak radikální, ale i ona potřebuje jako sůl nějakého viníka současné evropské krize nejen kolem imigrace. Maďarsko či celá skupina zemí Visegradu by se tak mohla stát „hromosvodem“, po kterém by příznivci „solidarizace“ EU se státy postiženými migrací mohli tlačit neposlušné země k „potrestání“. Zatím se sice vede šetření jen proti Polsku, Maďarsko je však také „ v hledáčku“. Slovensko s Českem sice hrají všechno na obě strany, pokud by se situace dále vyhrotila, nemohly by ale zůstat „neutrální“ a někam by se musely postavit. Být „probruselští“ však znamená velké riziko ztráty popularity doma. Andrej Babiš tak bude muset vyvinout velké úsilí k tomu, aby plédoval za V4 a současně podporoval politiku EU.

Něco už naznačila schůzka s Michaelou Šojdrovou ohledně padesáti sirotků. Ta po jednání prohlásila, že jí premiér slíbil, že pokud najde nějaké sirotky, že je může přivézt do českých rodin, zatímco Babiš se dušoval, že je ochoten přispět na děti v táborech v místě, kde pobývají.

Stále větší názorová propast mezi západními státy EU, které přikyvují politice Francie a Německa, a „odbojnými“ státy V4, které nechtějí přijímat migranty a nechtějí předat pravomoci Frontexu na hranici schengenského prostoru (Maďarsko takovou hranici má a nechce dovolit, aby její střežení převzal Frontex), tak je hlubší a hlubší. Vyloučení ze Schengenu, čím Macron vyhrožuje, by znamenalo zavedení hraničních kontrol a vedlo by ke krachu stávajícího systému volného pohybu prakticky od polských hranic s Ukrajinou a pobaltských států s Ruskem až do Portugalska. Ztížilo by to tok zboží - na hranice by se vrátily kontroly - a mohlo by to tak způsobit jisté ekonomické ztráty.

Ukazuje se tak, že ačkoliv se oficiální čísla migrace dostala na svá minima od léta 2015, s tříletým zpožděním teď ilegální migrace tak, jak jí chápou její nejtvrdší kritici, dohání politiky nejen v jednotlivých státech EU, ale už i v samotném centru EU- Bruselu. Nový evropský parlament, jehož volby proběhnou na jaře příštího roku, tak po svém předchůdci zdědí migrační krizi. Pokud se naplní předpovědi, které počítají s posílením protiimigračních stran, pak chápu tlak francouzského prezidenta jako pokus vypořádat se s neposlušným Maďarskem ještě v současné příznivější konstelaci. Zdá se, že Macron využívá svůj slovník v duchu „přítele“ v Bílém domě, který si také nebere servítky. Je však prezidentem mnohem menší země a snaží se zastrašovat evropské státy ještě menších rozměrů než Francie. A nějaké Maďarsko je pro většinu Francouzů země zcela neznámá. Přesto i někteří Francouzi již údajně podle zpravodaje ČT ve Francii považují Macrona za „povýšeného“ a ztrácejí v něj důvěru. Možná proto, že Macron se ve druhém kole střetl s Marine Le Penovou, a byl tak pro většinu voličů menším zlem než ona, nikoli ale kandidát, pro kterého by hlasovali s přesvědčením o jeho kvalitách. A i proto dnes ztrácí Macron ve Francii popularitu a na evropské úrovni nervy.