Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

James George Jatras: Co řekl Mezinárodní soudní dvůr o Kosovu? Méně než se zdá

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • kosovo-nezavfislost
Většinové stanovisko Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v sobě spojuje to nejlepší ze sofistiky s tím nejhorším právnickým kejklířstvím. Jeho poradní rozhodnutí je překroucením pravdy a spravedlnosti. Totéž, jen ve větší míře, jsme viděli na Balkáně od roku 1991 a ještě dříve.

 

Tři hodiny trvající čtení většinového stanoviska Mezinárodního soudního dvora sotva začalo a podporovatelé kosovského pseudostátu již  bombardovali světová média svými prohlášeními, že otázka Kosova byla vyřešena ve prospěch jeho nezávislosti. Jejich jediným podkladem bylo překroucené mínění deseti soudců, že jednostranné vyhlášení nezávislosti (Unilateral Declaration of Independence - UDI) „neporušilo obecné mezinárodní právo."

Ponechávám pro tuto chvíli stranou, že se toto nepodstatné pozorování ICJ bezprostředně proměnilo - a těchto deset budižkničemů vědělo, že k tomu dojde - v to, že „nezávislost Kosova je v souladu s mezinárodním právem" a tudíž, že „Kosovo je skutečným státem."

Ponechávám stranou škodu na pověsti, kterou utrpěla jedna z mála institucí mezinárodního systému, jež byla respektována za to, že v minulosti byla relativně imunní vůči politickým tlakům.

Ponechávám stranou krátkodobý jásot šéfů albánské mafie, kteří řídí Kosovo a své pomocníky po celém světě. A stejně tak ponechávám stranou s tím související skleslost nejen Srbů, ale každého, kdo má v úctě spravedlnost a  samotný pojem vlády práva.

Místo toho se ptám, co se vlastně u tohoto soudu událo a co se tím mění? Stručnou odpovědí na obě části otázky je, že nic moc.

Pokud jde o samotné rozhodnutí, většinové stanovisko mluvilo od věci, spojovalo v sobě to nejlepší ze sofistiky s tím nejhorším právnickým kejklířstvím, aby ospravedlnilo odpověď  nikoli na otázku, na kterou byl ICJ tázán, ale na otázku, na kterou si tato většina přála odpovědět. Konkrétněji řečeno, jelikož albánsko-muslimské Prozatímní instituce samosprávy (Provisional Institutions of Self-Government - PISG), zřízené na základě rezoluce RB OSN č. 1244, zjevně nemají žádné oprávnění vyhlašovat cokoli právoplatného o statusu této provincie, uchýlila se tato většina k odpovědi o platnosti vyhlášení PISG prostřednictvím PISG.

Místo toho byly Prozatímní instituce - nebo spíše titíž lidé, kteří jak vyhlásili nezávislost Kosova, tak tvoří tyto Prozatímní instituce, ale kteří jaksi nejednali za tyto Prozatímní instituce, když ono vyhlášení zveřejnili  - přetvořeny výmyslem soudu v hlas kosovského lidu vůbec (jako by po něčem takovém volal), jehož vyhlášení bylo mimo (a třeba, zdá se, neporušovalo) jakékoli zjistitelné právní omezení. Protože kdokoli může „vyhlásit" cokoli, aniž by to mělo dopad na mezinárodní právo, které se týká pouze jednání států, nebylo mezinárodní právo tudíž porušeno.

Je to ohromující pokřivení všech pojmů právního myšlení. Pokud si někdo udělá na přečtení tohoto většinového stanoviska čas (což téměř nikdo nečiní, stačí se k němu odkazovat v uctivém tónu) a porovná si ho s nesouhlasnými názory, jeho bezcennost bude evidentní.

Mnohem důležitější je, k čemu dále dojde na mezinárodně-politické scéně. Jak se dalo předpokládat, Obamova administrativa, zejména viceprezident John Biden a ministryně zahraničí Hillary Clintonová, zasáhly bezprostředně: Biden přátelským telefonátem srbskému prezidentovi Borisi Tadićovi a Clintonová výzvou k světovému společenství, aby naskočilo na vlak kosovského uznání směřující ke slávě a EU. Co se týče Bidenova „zdvořilého ultimáta" Tadićovi, ponechám spekulace jiným. Pokud jde o výzvu Clintonové, uvidíme, jaký bude mít reálný politický dopad. Opět můj odhad je, že bude nevelký.

Globální provolávání slávy tomuto soudu zahrnovalo obvyklá upozornění ohledně „jedinečnosti" kosovského případu a implikovalo také přípisek ke stanovisku soudu, že negativní důsledky jakékoli právní zásady uvedené v tomto dokumentu platí pouze pro Srby. Zdá se však, že separatisté celého světa tím nijak dotčeni nebyli. Již slyšíme sborové „my také" od Palestinců, Arménů (Náhorní Karabach), Osetinců, Abcházců, Katalánců, Basků, Kurdů, atd.

Poněvadž většina světové opozice vůči údajné kosovské státnosti pramení ze strachu ze separatismu, toto rozhodnutí paradoxně více zemí vystraší, než přesvědčí. Španělsko a Rumunsko již potvrdily svou pevnou zamítavou opozici. Slovensko a Kypr budou neotřesitelné. (Řecko, nespolehlivé od začátku, je větší problém.) Bude-li se však tato věc zkoumána zem od země, je zjevné, že toto rozhodnutí může vést k dalšímu (nanejvýše) tuctu nových uznání Kosova.

Stále to však nebude většina ve Valném shromáždění OSN, a stále neexistuje způsob, jak se dostat přes ruské a čínské veto podle Kapitoly II, Článku 4 Charty OSN, podle něhož se přijetí za člena děje „rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti." Nejen Rusko a Čínu, ale také zbytek světa, kde na hlasu Washingtonu záleží méně a méně, nebude možné zviklat. Tyto země naopak budou ještě skálopevněji  přesvědčeny o své opozici vůči legitimitě separatismu: Indie a Pákistán, Írán a Izrael, Indonésie, Brazílie, Jižní Afrika, Argentina, Mexiko, Ukrajina, Gruzie, nejvíce v Latinské Americe a  Africe.

Co by mohlo být ... Skutečnou tragédií je, že pokud by nezávislost soudu, dosud jedné z méně zpochybňovaných institucí OSN, nebyla podkopána, a pokud by bylo k dispozici poctivé rozhodnutí, mohlo by to znamenat značný obrat. Některé země - např. Česká republika - kterým bylo vnuceno to, o čem vědí, že je nemorální a destruktivní postoj, by mohly použít rozhodnutí soudu jako výmluvu, aby mohly udělat správnou věc a odvolat uznání. Tato cesta možná připravující půdu pro skutečné a seriózní jednání je bohužel do budoucna uzavřena. Co budeme mít, je to, co máme teď: pat, napětí a hrozby násilí.

Nahlíženo v souvislostech, poradní rozhodnutí ICJ je nezdar, smutná událost a překroucení pravdy a spravedlnosti. Jinými slovy, totéž, jen ve větší míře, jsme viděli na Balkáně od roku 1991 a ještě dříve. Co to tedy znamená, je to, že  boj na více frontách pokračuje, nejen za Kosovo, ale za prostou poctivost a slušnost. Takže co se změnilo?

 

James George Jatras je ředitelem American Council for Kosovo www.savekosovo.org

 

Zdroj: http://www.balkanstudies.org/articles/icj-kosovo-less-meets-eye, překlad Karel Hyka,

 

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře