Jak zblbnout Francouze

Takové rozdělení nepochybně odpovídá dnešní situaci. Potíž je ale zejména ve zbytnělém francouzském státu, který spolyká sedmapadesát procent DPH a dusí hospodářství nejen vysokým zdaněním, ale také byrokracií, byzantským labyrintem pravidel a naprosto šílenou regulací pracovního trhu, jež ve svém rozsahu překoná i bibli.

Nereformní reforma ekonomiky

Revolucionář Macron hodlá snižovat státní výdaje o pouhých dvanáct miliard eur ročně, aby do pěti let klesly o pět procent. Ušetřené výdaje budou "investovány" do zelené energetiky a rekvalifikačních kurzů pro nezaměstnané. Milionářskou dávku změní na daň z nemovitosti a investice budou na odpis. Firemní daň se má snížit z třiatřiceti na pětadvacet procent. Nečekejme ani žádný Fillonův půlmilionový vyhazov, během pěti let zmizí pouze sto dvacet tisíc úředníků, jak budou odcházet do důchodu. Ten se prodlužovat nebude. Pětatřicetihodinový týden s výjimkou mladých zůstane, samostatně výděleční budou dostávat podporu v nezaměstnanosti. Osmdesát procent domácností nebude platit daň z nemovitosti.

Nenáviděný prezident Hollande se podruhé neodvážil kandidovat. Vyhrál však jeho chráněnec. Král je mrtev, ať žije král. Vše při starém. Hospodářství bude nadále stagnovat a sebemenší pokus omezit kolektivní práva zaměstnanců nažene odboráře do ulic. "Oslavy brzy zhořknou, Národní shromáždění se zbalkanizuje, čeká nás pět ztracených let," prohlásil Eric Dor z Lillského manažerského institutu. Pátá republika bude mít totiž nejslabší vládu své existence. Je nepravděpodobné, že by Macronova narychlo slepená strana nezkušených kariéristů získala v červnových volbách většinu.

V jedné záležitosti mluvil Macron odvážně a přesvědčeně. Přihlásil se ke globalizaci trhu i celého lidstva a odmítá omezit imigraci, neboť kolonialismus byl největší zločin lidstva. Prohlásil se za vášnivého europeistu a zastánce fiskální Unie. Svou reformou hodlá Němcům dokázat, že i Francouzi jsou schopni rozpočtové kázně.

Pátá republika bude mít nejslabší vládu své existence. Je nepravděpodobné, že by Macronova narychlo slepená strana nezkušených kariéristů získala v červnových volbách většinu.

V čele rozeštvaného lidu

Macron však do druhého kola postoupil jen proto, že národně socialistické strany Le Penové a J. L. Mélenchona stály proti sobě. Dohromady získaly jedenačtyřicet procent, kdežto on pouhých čtyřiadvacet. Zanedlouho bude pravděpodobně vládnout zemi, jež s ním ze dvou třetin tvrdě nesouhlasí. Vždyť i okrajový kandidát Nicolas Dupont-Aignan obdržel 1,7 milionů hlasů pro vystoupení z EU. Jak absurdně pak zní gratulace Junckera a Merkelové, jež jeho výhru dost možná považují za úspěšnou obhajobu Unie.

Macronovu vládu čeká pětileté peklo a bouře hluboce rozeštvané společnosti. Stane se zdrojem trvalé destabilizace. Muslimské teroristické útoky totiž budou nepochybně pokračovat. Jen od ledna 2015 bylo 232 lidí zavražděno a 326 zraněno, což je více než za celé minulé století.

Francouzská pokroková elita má bohužel na rozdíl od Angličanů stále jakobínské kořeny, umění národního kompromisu nezná. V příštích volbách rozpolcené společnosti se proti Macronovi, pokud vyhraje, pravděpodobně vyhrotí zuřivá, jednotná národní fronta: Obránci domova proti světobčanům, kteří jsou všude doma, ale žádnou vlast nemají.