EU jako socialistická mumie

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

19. červenec 2012|

Jarosław Mulewicz|

4418 x

Evropa netrpí Parkinsonovou chorobou. Je obětí Parkinsonova zákona [„Práce roste úměrně s časem, který je na ni možno vynaložit“]. Když má nějaká firma či organizace více než 500 zaměstnanců, nepotřebuje příjem, zisky ani klienty. To, na čem záleží, je její vlastní byrokracie a vnitřní procesy, aby měli zaměstnanci co dělat. To platí pro velké korporace i pro Evropskou unii, evropskou mumii, jak jí někteří zlomyslně přezdívají.

Vzdušné zámky

EU stále více potřebuje sama sebe. Stále méně se zaměřuje na hospodářský růst a občany a stále více na sebe samu a své úředníky. Procedury a předpisy, které tvoří, jsou stále méně potřebné, a místo toho, aby byznysu pomáhaly, mu překážejí.

Unie je ve světě stále méně konkurenceschopná. Armádu úředníků a obří veřejné výdaje nemají členské státy EU z čeho financovat, a tak se donekonečna zadlužují. Buď doma (jako Belgie, Německo, Nizozemsko, Francie), anebo v zahraničí (Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko). Voliče je zkrátka třeba si získávat a vzdušné zámky stavět za cizí peníze. Jen tak je možné si zajistit zvolení.

Sama Unie svůj rozpočet nesníží a naopak požaduje stále více prostředků na armádu svých byrokratů. Stávající mechanismy fungování EU zdegenerovaly, což znamená, že Unie už není tím, kdo hospodářský růst podporuje. Navrhované reformy v podobě užší politické integrace, sdílení dluhové zátěže a stimulování růstu za ceny ještě většího deficitu jen rizšíří tuto armádu úředníků a počet nových regulací, které budou byznysu škodit ještě více.

Nikdo si nechce vzpomenout na nedávnou historii, kdy liberalizace trhu v Polsku po roce 1989 vyústila v bezprecedentní hospodářský růst. Avšak Evropa dnes chce socialismus, státní monopol na všechno, uměle vytvořenou plnou zaměstnanost, zvláště v administrativě a veřejném sektoru, a nakonec všechno na příděl.

Volba aklamací

Nehovořme ale příliš obecně, přejděme ke konkrétním případům. Daný fenomén mohu osvětlit na příkladu mně nejbližším. Jedním z oficiálních orgánů EU je Hospodářský a sociální výbor, který má jako zástupce občanské společnosti provádět oponenturu unijních rozhodnutí. Jak tato bezesporu správná idea občanského dohledu vypadá ve skutečnosti?

Členové výboru jsou nominováni nevládními organizacemi, zaměstnaneckými výbory a zaměstnavateli. Do funkcí je jmenuje Rada na základě doporučení vlád členských států. Většina členů však pochází z řad úředníků organizací zastupující výše zmíněné. Proto v zájmové skupině zaměstnavatelů stěží narazíte na skutečného byznysmena, ve skupině zaměstnanců na skutečného dělníka či ve skupině nevládních organizací na opravdového aktivistu. Velký počet členů zastává svou funkci několik mandátů po sobě a v některých případech dokonce na několik desítek let. Nejstaršímu členovi je devětaosmdesát.

Poslední hlasování ve skupině zaměstnavatelů proběhlo aklamací. Když jsem se zeptal, zda je zástupce skupiny zaměstnavatelů podnikatelem, či zda jím byl někdy v minulosti, dozvěděl jsem se, že nikoliv, ale že má pro podnikání cit.

Podobně jsem se dozvěděl i od zástupce skupiny zaměstnanců, že se nikdy v minulosti jako dělník neživil. Na mou otázku, zda by si mohli svá místa prohodit, jsem dostal odpověď, že by to nebyl takový problém.

Přesně takoví úředníci zaměstnaneckých, zaměstnavatelských či nevládních organizací nás jako občanskou společnost zastupují. Jejich úřednické platy jen o něco málo převyšují průměrný plat v EU. Co jim tedy Unie nabízí? Per diem za den zasedání ve výši 233 euro. Stačí se jen podepsat na seznam účastníků a poté klidně odejít, na což si mnozí ostatně zvykli.

Členové výboru dostávají každý týden 1 084 euro na cestovní výdaje. K tomu připočítejme příspěvek 30 euro na ubytování, v případě zasedání mimo Brusel je tato částka dvojnásobná, a řadu dalších výhod (dotovaná kantýna, fitness club, zdravotní péče). Pokud jsou aktivní, mohou měsíčně ušetřit až osm tisíc euro osvobozených od daně.

Členové zastávající nějakou funkci pobírají ještě víc. Zkrátka je třeba chodit na co největší počet zasedání. A jak toho docílit? Připomínkováním stovek nových nařízení a také připojováním vlastních názorů. Čím více legislativy se přijímá, tím lépe, neboť se také více vydělává. Před několika měsíci, když z kabinetu předsedy Komise Josého Manuela Barrosa vzešla iniciativa na zjednodušení legislativního procesu, všichni tleskali. Akorát se to nemělo týkat jejich sekce, pracovní skupiny či výboru.

Všichni jsou spokojení

Tak to vypadá v celé EU. Všichni mají práci a vydělávají na zavádění nové legislativy. Za deset let je přijato zhruba deset tisíc nařízení, což znamená deset tisíc ročně. Připomíná to slova jedné písničky: „Co by šlo ještě zpackat, pánové, co ještě...“

Je tu snaha regulovat úplně vše. Dodržování nových nařízení musejí v EU i v členských státech kontrolovat noví úředníci. V tomto případě mají mít na starost dohled nad bankami, ale nejlepší by bylo, kdyby dohlíželi úplně na všechno.

Pokud člověk v tomto prostředí stráví dva tři dny, nabude dojmu, že žije opět v reálném socialismu. Nikdo si raději nechce vzpomenout, jak ten skončil. I v něm totiž chtěli byrokraté rozhodovat, kolik masa, cukru a dalšího zboží na příděl by měli občané dostat.

I v EU budou nakonec na všechno přídělové lístky, pokud se někdo byrokratickému pravidlu nepostaví.

Evropská unie a její členské státy potřebují podobné reformy, které v roce 1989 zahájilo Polsko – odvážnou liberalizaci podnikání a jasné sdělení lidem, že jejich budoucnost závisí více na jejich vlastní tvrdé práci než na milosti či zlovůli armády úředníků.

Dokud si EU a její občané neuvědomí, že nic takového jako oběd zdarma neexistuje, krize neskončí a stěží se dostaví růst. Prozatím budeme svědky budování nové armády pro dohled nad finančními institucemi, další armády pro dohled nad fiskálními záležitostmi atd.

Unie je na dobré cestě stát se evropskou mumií a skanzenem.

Překlad: Pavel Bartůšek

zdroj: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/2371951-eu-jako-socialisticka-mumie

Komentáře