EU jako federace, Spojené státy evropské? Úplný nesmysl a blud už z principu

Amerika je „jedna“

Indiáni nechť odpustí – Amerika je prostě nově osídlený kontinent. Evropani se tam začali stěhovat v tom 15. a 16., ale hlavně pak v 17. a 18. století, a velmi rychle se z různých španělských a francouzských a britských a nizozemských (a puritánských a kvakerských atd. atd.) osad a kolonií stalo těch základních 13, které můžeme označit za „prostě britské“.

Ty se potom „celkem bez problémů“ spojily ve válce za nezávislost na Británii (vzpomeňme na Deklaraci nezávislosti) a utvořily spolu nakrátko konfederaci, která byla nedlouho poté nahrazena federací. Tu máme dodnes, a mimochodem ji od začátku spojovala minimalistická ústava, která nevídaně limitovala státní/federální moc (zvrhlo se to v dnešní socík až ve 20. století).

Takže: Do nějakého 17. století nic. Pak velmi rychle malý počet malých kolonií, které byly po krátké době všechny „britské“ (víceméně), takže je spojoval jazyk a historie, a spojovaly je strasti osidlování nového kontinentu. Nebyl problém vytvořit nový národní federativní stát s malou vládou – zrodili se Američané.

Stejná (krátká) historie, stejný jazyk, stejné cíle, podmínky a od počátku stejná vláda (koloniální/britská, konfederační/americká, federační/americká).

Evropa nikdy nemůže být federací

Už tušíte, kam směřuji?

My nejsme nějaké nově vzniklé pidistáty, které se semknou, aby bojovaly proti indiánům (nebo v evropském prostředí řekněme třeba „proti Rusku“). My absolutně nemáme předpoklady pro to, abychom sjednocovali své politiky do federace (respektive ani do konfederace).

Evropské státy mají diametrálně odlišnou tisíciletou historii. Hovoří se tu zcela nekompatibilními, ale zavedenými historickými jazyky (čeština, angličtina, francouzština, němčina a desítky dalších...). Máme totálně jiné přírodní podmínky (Finsko, Řecko, my, Britové...). Úplně jinou kulturu, od hudební přes výtvarnou po smysl pro humor. Socialismus vládne všude, ale i ta politika je všude odlišná. Ekonomicky jsme absolutně neporovnatelní, to se vůbec nedá kvantifikovat. Máme prostě zavedené a suverénní národní státy a máme spolu pramálo společného.

Tyto národní státy se od sebe „fakticky liší“ vším tím (a mnohým dalším), co jsem popsal v předchozím odstavci, a proto logicky mají úplně odlišné cíle a priority. Nás v České republice prostě nezajímá rybolov a pěstování oliv. A nezajímají nás vztahy s Tureckem, protože s ním nesousedíme.

Plně, stoprocentně se ztotožňuji s myšlenkou, že naše evropské státy by spolu měly mírově spolupracovat a volně obchodovat; umožnit pohyb zboží, služeb, kapitálu a technologií. Je známá a ověřená ekonomická pravda, že volný obchod a mír přinášejí blahobyt. Všem stranám.

EU, místo aby podporovala volný vnitřní obchod, vymýšlí regulace a bariéry, ničí konkurenci mezi státy (základ prosperity a pokroku), a mimo vnitřní trh dokonce obchodu brání. Ale hlavně jde dál v „politice“. Tlačí nás do „jednotnosti“, do centralistické federace, a zcela nesmyslně vytváří nějaké jednotné politiky a „kohezi“ (víte vůbec, co to je? kohezní fondy?). Evropské státy přitom z principu nemohou mít jednotnou politiku ani zahraniční, ani zemědělskou, ani žádnou jinou. Myšlenka, že bychom měli mít třeba s Německem jednotnou ekonomickou a měnovou politiku, je naprostý blud.

My a ti Řekové a Frantíci prostě nikdy nebudeme (racionálně) chtít to samé a nikdy nám neprospěje to samé.

Férové a racionální rozhodování je nemožné

Dále odjakživa přinášelo problémy, když se rozhodování přenášelo někam daleko do centra. Považte; Je lepší, když se o výstavbě kanalizace v Unhošti a Nelahozevsi rozhodne... v Unhošti a Nelahozevsi? Nebo když o tom uděláme centrální plán v Praze, potažmo Bruselu?

Nejhorší přitom je, že se o ničem v Evropě nedá spravedlivě rozhodovat. Nedá. Z principu, z výše uvedených příčin. Nemůžeme si udělat „americký“ senát s několika zástupci z každého členského státu EU, který by jakoby kontroloval sněmovnu reprezentantů (europarlament). Je to nesmysl, protože v Americe mají všichni ty priority tak nějak jednotné, americké, ale naše evropské státy nejsou „jabka hrušky; něco podobnýho“. U nás jsou státy a jejich priority jako „plyšoví zajíci a buldozery“. Absolutně odlišné.

Chci, aby Češi měli v nějakém zákonodárném orgánu naprosto stejný hlas jako Němci? Jasně že ne, je to nelogické, když je jich skoro osmkrát víc. Chci, aby Němci měli proporčně vyšší hlas (což mají teď!), a fakticky tedy o našem osudu rozhodovali (což dělají teď!)? Ani omylem!

Obchod a dost!

Prostě ať si Češi rozhodují o Češích, Němci o Němcích, Litevci o Litevcích. Zachovejme v EU volný obchod, ale odmítněme snahu o vytvoření federace, odmítněme jakékoli „společné politiky“. Nejsme jeden evropský pseudonárod, jsme shodou náhod jeden kontinent. Jsme sousedé žijící v míru, ale nejsme příbuzní.

Státy si musejí zachovat svoji suverenitu, je to pro Evropu jediná šance na přežití. Respektive varianta B je Čtvrtá říše pod německo-francouzským vedením, kterou si tu už pár let hezky budujeme, a o to já fakt nestojím. Svoji bohatou, českou, více než tisíciletou historii neprodám výměnou za milion uměle naimportovaných inženýrů z Afriky a čističku odpadních vod postavenou „z evropských peněz“ (sic).

Do nějakého společenství volného obchodu vstoupím rád. Ale z EU teď musíme vystoupit, než se jí povede Evropu zničit. Potřebujeme referendum a potřebujeme kvapem pryč.

*** *** ***

A na úplný závěr smutný vtip(vlastí tvorba mé maličkosti):

Přijdou do baru Čech, Američan a Rus...

Rus si dá panáka vodky a vydá se okupovat nějakou východoevropskou zemi. 
Američan si dá Bourbon a vydá se okupovat nějakou blízkovýchodní zemi. 
Čech si dá vodu, protože je podle zákona levnější než pivo, a nechá o svém osudu rozhodnout Němce v Belgii.

Zdroj: http://zdenekkral.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614590