Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Britské znásilňovací gangy: část 3

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Článek Denise MacEoina "Britain's Grooming Gangs: Part 3", který vyšel 25. října 2018, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

Tato reformní činnost v imigrantských komunitách musí být povzbuzována a podporována vládními zdroji.

Taj Hargey, imám Oxfordské islámské kongregace: "Na jedné straně většina imámů ve Velké Británii prostě puritánsky káže, a tak podporuje nošení hidžábu a dokonce i burky mezi věřícími členkami svých mešit. Může to však vyústit i v katastrofální hrubou misogynii, čehož jsme byli svědky v kauze oxfordského znásilňovacího gangu.“

Všude jsou slušní muslimové, kteří tvrdě bojují proti všem antisociálním a kriminálním aktivitám, do kterých se zapojuje tolik jejich souvěrců, a proti teologickým pozicím, jimiž se to snaží ospravedlnit. Ale teroristické útoky, antisemitské projevy nenávisti a sexuální obtěžování mladých bílých žen jsou skutečnými zločiny spáchanými jinou sortou muslimů a tak musí být i řešeny.

Dáma Louise Casey ve své zprávě The Casey Reviewz roku 2016 píše: "Ženy v některých komunitách čelí dvojité nespravedlnosti - nerovnosti mezi pohlavími v kombinaci s náboženskými, kulturními a sociálními překážkami, které jim brání v přístupu k základním právům, které jim jako obyvatelkám Velké Británie náleží. A násilí páchané na ženách je nadále velmi rozšířeným problémem...“
-------------------------------------------------

  • britske-znasilnovaci-gangy-cast-3

Ne všichni muslimové o problémech se znásilňovacími gangy mlčeli. Již jsme viděli, jak nový ministr vnitra Sajid Javid, sám muslim pákistánského původu, podnikl rychlé kroky k zahájení vyšetřování těchto zločinů. Řada muslimských organizací a jednotlivců proti těmto gangům vystoupila a odsoudila je za to, že svému náboženství dělají svými činy ostudu. Kulturu znásilňovacích gangů jako jedna z mnoha ostře odsoudila například integrační Islámská společnost Británie.

V květnu 2013 zorganizovala výkonná ředitelka ISB Julie Siddiqi kampaň proti pachatelům nazvanou The Community Alliance Against Sexual Exploitation(Komunitní aliance proti sexuálnímu vykořisťování). Tato muslimy vedená koalice potom zahájila kampaň v Bradfordu s podporou Bradfordské rady mešit. Následující měsíc oznámila muslimská skupina Together Against Grooming (TAG, Společně proti groomingu), že páteční kázání (khutba) bude čteno v asi 500 mešitách po celé zemi, s cílem upozornit na problematiku groomingu a sexuálního vykořisťování. Kázání napsal Alyas Karmani, imám se vzděláním v psychologii, který slouží v několika mešitách v různých čtvrtích Bradfordu. Karmani se specializuje na sexuální poradenství z jiného než fundamentalistického hlediska a pracuje na disertační práci s názvem "Krize mužnosti a muži jako pachatelé městského násilí".Jeho podrobná analýza znásilňovacích gangů a toho, co je vlastně motivuje, je zřejmě tím nejsofistikovanějším výzkumem tohoto problému od muslimského experta a měla by být vzata v úvahu při jakémkoli současném i budoucím vyšetřování.

Kázání, které se zabývalo touto otázkou, rozeslaly i některé další muslimské organizace, jako například progresivní Islámská společnost Británie. Není pochyb o tom, že existuje důležitá a rostoucí muslimská reakce na hanbu, kterou muslimským komunitám způsobily znásilňovací gangy, a na to, že se muslimové mnohdy zdráhají i jen zmínit o sexuálních záležitostech. Tato reformní činnost v imigrantských komunitách musí být povzbuzována a podporována vládními zdroji.

Existují však i jiné, někdy i hlubší aspekty tohoto problému, které je ještě třeba prozkoumat. Ne všechny mešity souhlasily s přečtením Karmaniho kázání a některé tvrdily - zcela mylně - že problém znásilňovacích gangů je již věcí minulosti. Mnoho z těchto hlubších aspektů je přímo spojeno s přetrvávajícím náboženským fundamentalismem a s tím, že se mnoho muslimů odmítá začlenit do britské společnosti. Navzdory snahám umírněných muslimů, mešit a institucí překazit mladým mužům a ženám plány vycestovat ze země, aby se podíleli na džihádu nebo aby si ze zahraničí přivezli nevěsty, to mnozí dělají. I když má kázání dobré úmysly, tak se nemusí zabývat skrytými důvody tohoto zdánlivě antisociálního chování.

Po odsouzení šesti členů pedofilního sexuálního gangu z Oxfordu v roce 2013 se ozval také Taj Hargey, imám Oxfordské islámské kongregace a kontroverzní reformátor islámu. Prohlásil, že někteří imámové svým opovržením vůči nemuslimkám znásilňovací gangy nepřímo inspirují.

"Na jedné straně většina imámů ve Velké Británii puritánsky káže, a tak podporuje nošení hidžábu a dokonce i burky mezi věřícími členkami svých mešit. Může to však vyústit i v katastrofální hrubou misogynii, čehož jsme byli svědky v oxfordském pedofilním sexuálním gangu.“

Důkladně popsal, jak fundamentalistické postoje ovlivňují některé muže:

Skutečný islám hlásá respekt k ženám, ale v mešitách po celé zemi je kázána jiná doktrína - "ta, která znevažuje všechny ženy a pro bělošky má vyhrazeno zvláštní opovržení.“....

Muži se učí, že ženy jsou "občanky druhé kategorie, a jejich hodnota je jen o něco málo větší, než mají movité věci nebo jiný majetek, nad kterým mají absolutní moc.“...

Názor některých islámských kazatelů na bílé ženy je otřesný. Nabádají své stoupence, aby věřili, že tyto ženy žijí promiskuitním, dekadentním a hanebným životem. Hříchy bílých žen jsou ještě více znásobeny skutečností, že jsou káfirové (kuffār), nevěřící.

Jejich styl oblečení, od minisukní až po halenky bez rukávů, podle nich odráží jejich nečistou a nemorální životní filozofii. Podle této mentality si bílé ženy zasluhují trest za své nemorální chování a tímto trestem pro ně má být sexuální zneužívání a ponižování.

V britských mešitách dominuje hnutí Deobandi, které ovládá největší a nejvlivnější mešity. Hnutí Deobandi je velmi konzervativní většinová denominace v pákistánském islámu a ve Velké Británii ovládá také semináře, ve kterých jsou školeni budoucí imámové. [1]

Innes Bowen, spisovatelka a investigativní redaktorka televizního pořadu BBC Newsnight, říká:

To, co má většina učenců denominace Deobandi společného, ​​je konzervativní interpretace islámského práva: například televize a hudba pro zábavu jsou nelibě trpěny, pokud nejsou úplně zakázány; postoje vůči ženám jsou hluboce konzervativní a někteří učenci dávají například muslimským ženám pokyny, že jejich náboženství jim zakazuje kamkoliv vycestovat z domova, pokud nejsou doprovázeny blízkým mužským příbuzným. Popis této strohé odnože islámu zní podobně jako islám, který propaguje Taliban v Afghánistánu, a není to nic překvapujícího - hnutí Taliban bylo založeno v madrasách denominace Deobandi v Pákistánu. [2]

Mnoho kazatelů hnutí Deobandi i jiných fundamentalistických kazatelů a rovněž servery fatvy propagují doktrínu al-Wala wa'l-Bara, která může být zhruba přeložena jako "loajalita k islámu a vyhýbání se nevěřícím".Tato doktrína zakazuje stýkat se s podřadným nemuslimským světem a dokonce vyžaduje mít k němu nepřátelský postoj. Můžeme se oprávněně domnívat, že tento pocit úplné jinakosti, rozdílů a opovržení vůči nemuslimům všeobecně - a nemuslimským dívkám a ženám především - mohl dát mnohým znásilňovacím gangům vědomí morální nadřazenosti a určitou míru zvrhlého ospravedlnění pro své konání.

Vztah mezi znásilňovacími gangy a fundamentalistickými náboženskými vůdci, který popsal Taj Hargey, je potvrzen v článku publikovaném v roce 2018 seriózním liberálním deníkem The Independent. Autorkou je Ella Hill, jedna z dívek, která byla v Rotherhamu sexuálně zneužívána a nyní je součástí největšího vyšetřování sexuálního zneužívání dětí v Británii. Ella Hill píše:

Jako teenagerku mě vzali do různých domů a bytů nad restauracemi rychlého občerstvení v severní Anglii, a tam mě bili, mučili a znásilňovali - víc než stokrát. Když mě bili tak mi nadávali, že jsem "bílá štětka" a "bílá p***".

Vysvětlili mi, že protože nejsem muslimka a nejsem panna, a proto, že jsem se "vyzývavě" oblékla, tak si podle nich zasloužím "trest". Řekli mi, že musím "poslouchat" nebo mě zmlátí.

Dále se Ella Hill odvolává na schůzi švédské vlády v roce 2017, na které bylo řečeno, že:

Řada dnešních násilných extremistů používá sexuální násilí a genderově podmíněné násilí jako teroristickou taktiku. Proto je nezbytné řešit násilí na ženách a dívkách jako integrovanou součást boje proti násilnému extremismu a jeho předcházení.

Ella Hill dále argumentuje, že:

Náboženská indoktrinace hrála velkou roli v procesu, během kterého se mladí muži zapojili do zločinů znásilňovacích gangů. Náboženské ideály o čistotě, panenství, skromnosti a poslušnosti jsou dovedeny do extrému, a pak se strašné zneužívání stane normálním. Vysvětlili mi to jako pojem "jinakosti".

Znásilňovací gangy vidí svět po svém: "Muslimské dívky jsou hodné a čisté, protože se konzervativně oblékají, jsou zahaleny až po kotníky a po zápěstí a mají zakrytou oblast klína. Zůstávají pannami až do svatby. Jsou to naše dívky."

Ella Hill také zdůrazňuje náboženské příčiny toho, jak s ní zacházeli, a popisuje to takto: "Zatímco mě bil, tak mi můj hlavní mučitel citoval statě z Koránu." Nicméně ale pokračuje: "Většina děvčat přeživších sexuální zneužívání znásilňovacími gangy absolutně odsuzuje nenávist k všemu islámskému. Distancujeme se i od protestů zorganizovaných Ligou na obranu Anglie (English Defence League, EDL)kvůli nám. Rozhodně nepodporujeme nějaké náhodné útoky na ́všechny muslimy ́. Řešit zlo zlem není možné."

Spojení fundamentalistického náboženství, terorismu a genderově podmíněného násilí není vůbec fantazie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Všude jsou slušní muslimové, kteří tvrdě bojují proti všem antisociálním a kriminálním činnostem, do kterých se zapojuje tak mnoho jejich souvěrců, a proti teologickým pozicím, jimiž se to snaží ospravedlnit. Ale teroristické útoky, antisemitské projevy nenávisti a sexuální obtěžování mladých bílých žen jsou skutečnými zločiny spáchanými jinou sortou muslimů a tak musí být i řešeny.

Ve zprávě, která byla zveřejněna 12. prosince 2017, se významný protiextremistický muslimský think tank, nadace Quilliam, podrobně zabýval problémem znásilňovacích gangů (grooming gangs). Zprávu vypracovali Haras Rafiq, výkonný ředitel nadace Quilliam, a Muna Adil, mediální odbornice a výzkumná pracovnice této nadace. Zpráva "Skupinové sexuální vykořisťování dětí: podrobná analýza znásilňovacích gangů"sestává z komplexní analýzy dat případů znásilňovacích gangů identifikovaných ve Velké Británii od roku 2005. Deset případových studií od roku 2010 do roku 2017 je potom analyzováno do hloubky, aby se zjistily jejich podobnosti a identifikovaly všechny vzory chování v těchto případech.

Zdá se, že kořeny tohoto problému spočívají v tom, že se mnoho muslimských mužů neintegrovalo do britské společnosti. Podle autorky zprávy Muny Adil:

V britské pákistánské komunitě existují muži, kteří mají stále zastaralé a sexistické názory na ženy, a ty jsou zakotveny v jejich zmatených interpretacích islámu. Tyto zastaralé názory jsou předávány z generace na generaci, až se nakonec smaže rozdíl mezi vírou a kulturou. A potom je stále obtížnější kritizovat jejich kulturu, aniž by to bylo považováno za kritiku všeho muslimského.

Závěry zprávy nadace Quilliam se shodují s mnohými dřívějšími zprávami a průzkumy britské muslimské komunity jako celku. Dáma Louise Casey zjistila v roce 2016 ve svém vládním přezkumu příležitostí a integracev izolovaných a chudinských komunitách, že nejproblematičtější skupinou, kterou lze jen stěží integrovat, je komunita muslimská. Ve svém závěrečném shrnutí dáma Louise konstatuje (odstavec 30), že:

Lidé z pákistánské a bangladéšské etnické skupiny mají tendenci žít ve více segregovaných komunitách než jiné etnické menšiny. Jihoasijské komunity (tedy lidé pákistánské, indické a bangladéšské etnické příslušnosti) žijí ve vyšších koncentracích v jednotlivých městských částech než kterákoli jiná etnická menšina. Jejich koncentrace na územích jednotlivých městských částí v mnoha oblastech země vzrůstá.

Dáma Louise Casey dodává: "Ve srovnání s ostatními skupinami náboženských menšin mají muslimové tendenci žít v určitých městských částech ve vyšších koncentracích."A pokračuje:

[Odstavec] 32. Populace muslimských dětí školního věku je od svých vrstevníků ve většinové populaci segregovaná ještě více. Studie think tanku Demos zjistila, že v roce 2013 studovalo více než 50 % dětí etnických menšin ve školách, kde etnické menšiny převažovaly. Ve srovnání s jinými etnickými skupinami byla segregace nejvyšší u studentů pákistánského a bangladéšského etnického původu.

A znovu:

[Odstavec] 44. Průzkum veřejného mínění v roce 2015 rovněž ukázal, že více než 55 % britské veřejnosti souhlasilo s tím, že probíhá zásadní střet mezi islámem a hodnotami britské společnosti, zatímco 46 % britských muslimů mělo pocit, že je jejich život jako muslimů v Británii obtížný kvůli předsudkům vůči islámu. V některých částech muslimské populace jsme objevili rostoucí pocit křivdy a silnější smysl pro identifikaci s problémy "ummy"(globální muslimské komunity).

Dáma Louise Casey zdůrazňuje také problémy s úředním jazykem:

[Odstavec] 52. Anglický jazyk je společným jmenovatelem a silným faktorem integrace. Pákistánské a bangladéšské etnické skupiny však mají nejnižší úroveň znalosti anglického jazyka ze všech černošských a ostatních etnických skupin (Black, Asian, and minority ethnic,BAME). V těchto komunitách je pravděpodobnost, že ženy neumí dobře anglicky, ve srovnání s muži dvojnásobná.

Konečně bychom měli také zaznamenat její prohlášení o genderové rovnosti, které je jasně spojeno s muslimskými komunitami:

[Odstavec] 57.... v mnoha oblastech Británie se zdá, že zde nikdy neproběhlo žádné úsilí o rovnost a rovné příležitosti mezi pohlavími. Ženy v některých komunitách čelí dvojité nespravedlnosti - nerovnosti mezi pohlavími v kombinaci s náboženskými, kulturními a sociálními překážkami, které jim brání v přístupu k základním právům, které jim jako obyvatelkám Velké Británie náleží. Domácí násilí páchané na ženách je nadále velmi rozšířeným problémem, ale násilí na ženách se vyskytuje také u jiných nezákonných zvyků, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sňatky a zločiny ze cti.

Dáma Louise Casey nebyla první, kdo na většinu těchto problémů upozornil. V roce 2007 publikoval britský think tank Policy Exchange podrobnou zprávu nazvanou "Žijeme spolu odděleně: britští muslimové a paradox multikulturalismu", kterou napsali tři mladí asijští výzkumníci. Jejich nejpozoruhodnějším zjištěním vycházejícím z tohoto průzkumu bylo, že nejmladší generace (16-24 let) byla ve svých názorech radikálnější než jejich prarodiče (starší 55 let). 37 % nejmladších muslimů by raději žilo podle práva šaría než podle britského práva, ve srovnání s pouze 17 % jejich starších souvěrců; 36 % těch nejmladších bylo přesvědčeno, že pokud muslim přestoupí na jinou víru, má být potrestán smrtí, ve srovnání s pouhými 19 % těch nejstarších. Vysoký podíl, 74 % muslimů ve věku 16-24 let, preferuje muslimské ženy v závojích, ve srovnání s pouhými 28 % muslimů starších 55 let – toto je ohromující zvrat. Většina komunit přistěhovalců - zejména Židé, Italové, Irové, Poláci a další v "tavícím kotlíku"Spojených států - se ztotožňuje se svou novou domovinou v druhé nebo třetí generaci a to bylo do značné míry pravidlem i ve Spojeném království.

Jedním zvláštním rysem, který odlišuje muslimy od ostatní, stále více sekulární, většinové populace Spojeného království, je to, jak významnou roli hraje v životě lidí náboženství. Obrázek 2 této zprávy ukazuje, že 66 % muslimů souhlasilo silně a dalších 20 % muslimů mělo tendenci souhlasit s názorem "moje náboženství je v mém životě nejdůležitější věcí". Podle obrázku 1 pak 49 % muslimů řeklo, že se modlí podle předpisu 5krát denně a 22 % muslimů řeklo, že se modlí 1-3krát denně, přitom jen malá menšina 5 % respondentů, odpověděla, že "se nikdy nemodlí". Je důležité si tu zprávu přečíst celou, protože je v ní také mnoho kladných postřehů týkajících se britských muslimů:

Mezi muslimy však existuje velká rozmanitost, přičemž mnoho z nich přijímá více sekulární přístup ke svému náboženství. Většina muslimů má pocit, že mají stejně mnoho, ne-li více, společného s nemuslimy v Británii, než s muslimy v zahraničí. V rámci britského islámu je zřejmý konflikt mezi umírněnou většinou, která přijímá normy západní demokracie a rostoucí menšinou, která je nepřijímá. Z těchto důvodů bychom měli být obezřetní, abychom celou muslimskou populaci nepovažovali za monolit se zvláštními potřebami, které se liší od ostatních obyvatel.

rozsáhlé ankety muslimských názorů, kterou v roce 2016 provedla agentura ICM, vyplývá, že situace se v porovnání s rokem 2007 nezměnila nebo je dokonce horší. Tuto anketu komentoval Trevor Phillips, syn karibských přistěhovalců a bývalý předseda Britské komise pro rovné příležitosti a lidská práva. Ve svém článku v novinách The Sunday Times[3] Phillips vyjádřil svou hlubokou frustraci z neschopností muslimů se integrovat:

... také jsem si dlouho myslel, že se evropští muslimové budou chovat jako předchozí vlny migrantů, že budou postupně opouštět zvyky svých předků, a že se postupně rozplynou v rozmanité britské krajině. Neměl jsem být tak naivní.

Další průzkum provedený českým think-tankem Evropské hodnoty​​v roce 2016 zjistil, že přibližně 44 % muslimů zaujímá názory, které jsou totožné s radikálním islámským fundamentalismem.

"Průzkum zjistil, že 57 % muslimů se odmítá kamarádit s homosexuály, 45 % uvedlo, že nedůvěřují Židům a 54 % muslimů považuje Západ za nepřítele islámu. Mezi fundamentalistickými muslimy 72 % respondentů uvedlo, že by použili násilí k obraně islámu. Mezi muslimy všeobecně jich bylo 35 %.“

"Neuvěřitelně velké množství muslimů chce, aby islámské právo šaría bylo nadřazené místním zákonům. Například 72 % muslimů ve Francii by rádo vidělo právo šaría jako hlavní nebo jediný zdroj práva v zemi. A ve Spojeném království je to ohromujících 69 % muslimů."

Denis MacEoin PhD učil arabštinu a islámská studia na jedné britské univerzitě. Je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.

[1] Detailně zpracovanou studií o hnutí Deobandi ve Velké Británii je studie Innes Bowen, Medina in Birmingham, Najaf in Brent: Inside British Islam, London, 2014. (Medina v Birminghamu, Nadžaf v Brentu: uvnitř britského islámu)

[2] Tamtéž, strana 11-12.

[3] Trevor Phillips, "An Inconvenient Truth" (Nepříjemná pravda), The Sunday Times, 10. dubna 2016.

https://www.gatestoneinstitute.org/13169/britain-grooming-gangs-part-3

Autor: Libor Popovský

Zdroj: https://popovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=688842

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 epshark@seznam.cz 2018-11-23 08:54
Británii se to vymyká kontrole. Vraždy, znásilnění pobodání. Vloupání policie už ani neřeší, zdroje na to nejsou. Ale na boj proti hate speech to ano. Smutné.

http://www.epshark.cz/clanek/598/pretizena-britska-policie-nevysetruje-dve-tretiny-domacich-vloupani

Facebook komentáře