Brexit: EU se brání tvrdé realitě

Tisková konference nejvyšších představitelů EU, předsedy Evropské rady Charlese Michela, předsedy Evropského parlamentu Davida Marii Sassoliho a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové ukázala formálně na nerozbornou jednotu zbývajících 27 států EU. Zazněly tam i tóny, které vyhrožují Velké Británii „tvrdým postupem při vyjednávání“.

Zaujaly mne dvě dlouhé věty z vystoupení vrcholných představitelů EU. Leyenová prohlásila, že vztahy s Velkou Británií nemohou být po jejím vystoupení z EU stejně dobré jako v dobách, kdy Británie byla členem EU. To je otevřená výhružka britské vládě, že se má připravit na „tuhé vyjednávání o vztazích s EU“ po ukončení přechodného období. Tou druhou větou pak byl „větička“ Michela o tom, že zbylé státy EU jsou jednotné a bude pokračovat další integrace. Tyto postoje nejlépe dokumentují, jak nejvyšší představitelé EU bagatelizují odchod Británie a že bude pokračovat hra „kočky s myší“. Obávám se, že EU stále nechápe, že není „kočkou“ a Británie „myší“.

Další jednání s Británií v přechodném období bude opět řídit Michel Barnier, tj. ten pán, který vyjednal s Theresou Mayovou smlouvu, která se „nebude měnit“ a která se po nástupu Borise Johnsona do premiérského křesla změnila během jednoho měsíce. Británie podle šéfů EU má zůstat věrná pravidlům EU a pokud tomu tak nebude musí počítat s „dopady“. I to již z Bruselu zaznívá.

V Událostech, komentářích na ČT24 vystoupili dva bývalí ministři zahraničí Česka Alexandr Vondra a Karel Schwarzenberg spolu s náměstkem ministra zahraničí za ČSSD Alešem Chmelařem. Zejména ten byl „bojovně“ naladěn o věštil rozpad Británie. Schwarzenberg byl přeci jenom zdrženlivější a pouze Vondra popsal situaci realisticky. EU se nijak z Brexitu nepoučila a vyhrožuje Británii, že s ní bude jednat jako s Ukrajinou. A to je zřejmě nejvýstižnější popis reality. EU stále sama sebe hodnotí „fantasticky“ jako významný hospodářský blok. Faktem je ovšem i to, že politická váha EU je mnohem nižší a v mezinárodní politice stále hraje větší roli účast Francie a Británie v Radě bezpečnosti. Koneckonců, o neúspěchu zahraničí politiky EU svědčí i vývoj na Ukrajině a rusko-ukrajinský konflikt na Donbase. Pokusy Německa, Francie o dialog s Ruskem a Ukrajinou skončily sankcemi proti Rusku a nic se nevyřešilo.

Poslední „eurobarometr“ nakonec ukázal i to, v jakém stavu je popularita EU v členských státech unie. Česko se zařadilo na poslední místo v pořadí důvěry k EU, a to ziskem 36 % hlasů. A máme-li těmto údajům věřit, tak dokonce v „diktátorském“ Maďarsku je důvěra v EU téměř dvakrát větší. Projevy představitelů EU by proto měly být minimálně mnohem střídmější. Ne nadarmo mnohým z nás připomínají někdejší projevy komunistických papalášů. Přesvědčují o úspěších a ignorují politickou realitu ve státech EU. Má-li EU přežít Brexit, měla by mnohem více reflektovat příčiny Brexitu. Obávám se ale, že právě toho nejsou současní evropští politici v čele EU schopni. Jinak by nemohli prosazovat politiku „zeleného údělu“, která poškodí ekonomiku a klima nezachrání. Utěšovat se tím, že euroskeptici v dalších zemích EU zatím nepožadují odchod svých zemí z EU, je neprozřetelné. Rozpad EU tak není o nic méně pravděpodobnější než rozpad Británie, který by si škodolibci ve vedení EU přáli.

Autor: Jan Bartoň

Zdroj: https://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=744028