Adrian Salbuchi: Zánik eura?

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

31. prosinec 2011|

Adrian Salbuchi|

4960 x

Snahy evropských špičkových politiků a ekonomických elit přinutit velký počet velmi rozdílných zemí Evropy do těsného finančního korzetu, jsou odsouzeny k nezdaru. To vše je ale součástí plánu vytvoření „globální superměny", která pracujícím lidem naloží na bedra další zátěže. Dneska si stále lidí klade otázku: „Co si vlastně ti Evropani proboha mysleli, když se dohodli na jedné jediné společné měně pro celou Evropu?"

V Řecké mytologii žil obr Prokrústés, syn mořského boha Poseidóna. Ten měla železnou postel, která mu byla vyrobena na míru. Prokrústés lákal každého poutníka, který šel kolem jeho příbytku dovnitř a pak ho přinutil lehnout si do této postele. Pokud byl host malé postavy, natahoval jeho údy tak dlouho, až se jeho „oběť" velikosti postele přizpůsobila. Jestliže byl poutník příliš velký, poskládal Prokrústés jeho údy tak, aby dostala postava „správnou velikost".

Zdá se, že ve 21. století chce někdo opět navázat na tuto starou legendu, kdy byli Evropané přinuceni , aby se podrobili Oxymoronu – něčemu, co obsahuje zjevně rozpor samo o sobě. Tento koncepční rozpor pojmenovali EURO. Tato společná měna, kterou vymysleli ve Francii a v Německu, které se ubránila Velká Británie, a kterou Švýcarsko zcela ignorovalo, byla řízena Německem. Zbytek Evropy ji v záchvatu euforické nevědomosti převzal. Euro nakonec muselo přece odhodit svou masku a ukazuje své strašlivé drápy. Je to mechanismus, který nemůže nikdy fungovat a slouží výlučně zájmům bankovní elity, nikoliv však zájmům většiny lidí, kteří se živí prací.

Tento konstrukt zastírá základní rozsáhlé a vše ovlivňující protiklady a nerespektuje specifika, která se týkají relativní velikosti, síly, profilu, specifického uspořádání, dějinného vývoje, ekonomických faktorů, pracovního trhu, politiky zaměstnanosti, důchodové problematiky, průmyslové struktury a v neposlední řadě přírodní a lidské zdroje 17 národů eurozóny, kde proti sobě stojí země jako Německo a Francie na jedné straně a Řecko, Portugalsko nebo Irsko na straně druhé. V jiném svém článku jsem nedávno napsal, že euro má určeno datum svého pádu, a že je možné, že technokraté, kteří před deseti lety tomuto projektu pomáhali na svět, doufali, že vydrží trochu déle a snad i trochu poroste... Bylo jim ale jasné, že euro dříve nebo později zemře, neboť tak to bylo i naplánováno.

Koneckonců vytvoření eura nebylo samoúčelné, nýbrž je přechodem, mostem do dalšího stádia. Neboť bylo myšleno jako pouhý experiment pro budoucí nahrazení jinou nadnárodní globální měnou, která bude ještě ctižádostivější a silnější a bude emitována jedinou světovou centrální bankou, kontrolovanou klikou globálních privátních bankéřů. Tyto bankovní kruhy jsou rozhodnuty prosadit svou vizi Nového světového řádu, kterou si vysnily globální mocenské elity.

Ale finanční krize, která se rozšířila nejdříve postupně po Evropě, se přeměnila v nadmuté tsunami, které hrozí celý euro systém udusit. Mnoho aspektů a projevů dnešní krize eurozóny není ničím jiným než hrátkami kolem problematiky státní suverenity. Jsou-li nevědoucí neodpovědní politici ochotni nějaké části své státní suverenity odevzdat, ať už měnově-politické, finanční, hospodářské, politické, legislativní či vojenské povahy, měli by si velmi dobře promyslet, co tímto rozhodnutím ovlivní, a jaké to bude mít střednědobé a dlouhodobé následky.

Přenesení suverenity znamená, že někde budou přijímána rozhodnutí, která budou hájit zájmy někoho jiného. Pokud by se jednalo o společné zájmy, bylo by vše v pořádku. Ale jakmile nebude možné uspokojit zájmy všech celoplošně, začne boj o moc. A mocenské boje mají ve své povaze zpravidla, že vítězí silnější a slabší ztrácejí. V eurozóně zuří v současné době silný boj o moc. Kdo zvítězí? Kdo bude určovat nový směr politiky? Německo nebo Řecko? Francie nebo Portugalsko? Německo nebo Itálie? A to se týká jenom povrchu, toho, co vidíme zvenčí. Nesmíme ztratit z očí skryté, tzv. privátní vrstvy, diskrétní elitu, které televizní zpravodajství nevěnují takovou pozornost, která ale ve skutečnosti rozhoduje. Jakým zájmům se bude cítit být zavázán nový italský ministerský předseda – zájmům a potřebám italského lidu nebo zájmům velkých bank, jejichž je Monti nejvlivnějším představitelem, stejně jako je evropským předsedou Trilaterální komise. A stejná problematika se týká vlád dalších členských států EU, ve kterých se spojili šéfové velkých bank, velkých korporací a médií a táhnou za jeden provaz. Vstupují a uzavírají se do organizací jako je Trilaterální komise, skupina Bilderberg, Světové ekonomické fórum nebo think-tanky jako je Chatman House či jiné lobbistické skupiny.

Světové elity podniknou vše, co je v jejich silách, aby udělaly z eura přechodnou fázi k celosvětové měně, která někdy nahradí dolar a euro. K tomuto procesu patří kontrolované zhroucení obou měn, zatímco se už připravuje královská cesta pro nástup „globálního dolaru", nebo jiného jemu podobného Oxymoronu. Zhroucení dolaru lze přivodit snadno. Bude stačit, když etablovaná média budou hlásit: „Dolar je hyperinflační" a dolar se začne řítit do hlubiny, protože se už nebude mít čeho zachytit. Také euro zanikne, pokud se členské země shlédnou v návratu ke starým časům peset, liry, franku nebo drachmy...

Uzrál k tomu čas? Možná ne... Možná ještě ne. Bezpochyby zažijeme ještě další nouzová jednání, další „chemoterapie", kterými by mělo být stabilizováno a zachráněno euro, jak už se o to pokoušely nedávné záchranné balíčky určené na záchranu bank. I když většina bank a Oxymoron – euro nebudou skutečně zachráněny, nýbrž uměle udržovány při životě, bude to prakticky stádium klinické smrti. Na adresu Řeků, Italů, Španělů, Portugalců a Irů, ale také Francouzů a Němců následující rozhodující otázka: „Přijmete pozvání vašich vedoucích politiků do Bruselu, abyste si tam lehli do vámi připraveného Prokrústova lože?"

Adrian Salbuchi, KOPP On-line, 14. 12. 2011. Překlad K. Lauterbachová

zdroj:http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=844

Komentáře