Turecké bodnutí do ruských zad. Turecko spojencem IS?

Americká politika vůči Sýrii nutila Ankaru, aby se držela úzké linie mezi ISIS, Asadovým režimem, USA a svými vlastními zájmy. Turecký zájem však dnes drží Evropu pevně pod krkem díky uprchlické politice německé kancléřky Merkelové a zasazuje ránu Rusku.

V podpoře tzv. rebelů pokračuje Turecko, které sleduje své vlastní mocenské zájmy v regionu. Vstup Ankary do Evropské unie je v nedohlednu a islamistická vláda premiéra Erdogana se rozhodla soustředit svůj zájem na oblast Blízkého východu, kde si upevňuje pozici regionální mocnosti. Podle informací Syrského velvyslanectví v Praze Ankara od počátku věděla o systematickém ničení veškeré infrastruktury v Sýrii, institucí a továren, veřejného a soukromého majetku – nejvíce v okolí Aleppa – který byl následně rozprodán právě v Turecku. Tato země se stala centrem sponzorování, výcviku a vyzbrojování teroristických skupin, jimž umožňuje přechod přes syrsko-turecké hranice. To se týká především členů al-Káidy a Fronty al-Nusrá. Ankara zneužila budování chráněných uprchlických táborů na území Sýrie za účelem vytvoření bezpečnostní zóny na společné hranici pod kontrolou ozbrojených teroristických skupin. Turecká vláda přímo i nepřímo ovlivňuje vnitřní záležitosti svého jižního souseda způsobem porušujícím Chartu OSN a principy mezinárodního práva.

Státy obvykle nemají přátele, mají jen zájmy. Podle politologa Ondřeje Kosiny v Bagdádu pochopili, že pád sekulárního režimu v Sýrii ohrozí bezpečnostní situaci Iráku, a proto vojensky podpořili syrskou armádu. Turecko, které jižního souseda po staletí ovládalo, si pod Erdoganovým vedením vzpomnělo na zašlou slávu Osmanské říše a prostřednictvím podpory tzv. opozice usiluje o přeměnu suverénní Sýrie na satelitní stát Ankary pod vládou ideologicky spřízněných sunnitských islamistů. Vše šlo podle plánu než přišlo Rusko.

Džihádisté volně přecházejí hranici z Turecka do Sýrie, někdy i po tisících. Proudí tudy dodávky zbraní a peněz radikálům, opačným směrem pak pašovaná ropa od hnutí Islámský stát. K tomu už i oficiálně potvrzená spolupráce mezi Saúdskou Arábií a Tureckem o podpoře džihádistů bojujících nejen mezi sebou, ale hlavně proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Taková je dnešní realita Blízkého východu. Rusko však rozdalo nové karty a turecké zájmy byly odsunuty stranou. Začal opravdový boj s IS. Rázem byly zastaveny dodávky levné ropy do Turecka.

Vedoucí činitel Evropské unie odhalil, že některé členské státy EU od takfiristických militantů ISIL přes veškerou rétoriku proti této skupině ropu nakupovaly. Tento činitel odmítl prozradit jakákoliv jména, ale jako první nakupující tu zůstává Turecko. Podle zjištění Ruska Turecko pašovalo ropu do dalších 40 zemí. Také do zemí G20.

US zpravodajští činitelé odhadují, že takfirističtí militanti vydělávají na ziscích z ropy více než 3 miliony USD denně, také kradou, obchodují s lidmi a rabují. Říkají, že militanti prodávají ropu a další produkty přes dobře zavedené sítě v Turecku, Jordánsku a v iráckém regionu Kurdistán. 
Rusko už dávno zaznamenávalo, že na území Turecka je mnoho ropy z ložisek kontrolovaných Islámským státem. 

Turecko je nyní největším světovým příjemcem uprchlíků. Od října 2013 se počet syrských uprchlíků více než ztrojnásobil a dnes dosahuje výše téměř 2 miliónů registrovaných uprchlíků.
Takže, navzdory svému nezájmu o lid Sýrie, se Turecku podařilo přijmout téměř 2 milióny uprchlíků. A v současné době začínají tito uprchlíci proudit z Turecka způsobem, který ukazuje na taktovku dirigující dění v pozadí exodu. Na tento koordinovaný plán se odvolává článek s názvem „Proud uprchlíků souvisí se změnou turecké politiky,“ („Refugee Flow Linked To Turkish Policy Shift”) publikovaném v řeckých novinách Kathimerini.

Článek prohlašuje:
Ostrý nárůst přílivu migrantů a uprchlíků, převážně ze Sýrie, do Řecka, je podle diplomatických zdrojů důsledek posunu tureckých geopolitických taktik.

18.října navštívila německá kancléřka tureckého prezidenta Erdogana. Přijela ho požádat, aby nepouštěl do EU další desetitisíce imigrantů. Erdogan za to požaduje zatím pouze 3 miliardy Euro, a to nejen pro uprchlíky ze Sýrie, ale i pro financování zjednodušení víz pro Turky a vstupních procesů urychleného vstupu Turecka do Evropské Unie. Takto chtějí Erdogan s Merkelovou ilegální imigranty „zlegalizovat“, protože každý přijatý uprchlík dostal v Turecku okamžitě poskytnutý azyl a turecké občanství. To je také důvod, proč se všichni imigranti zbavují svých pasů.
ARD nazvala Erdogana „autoritářským prezidentem“, což je mírnější ekvivalent k označení diktátor. Dále uvedla, že se již dlouhou dobu s Erdoganem západní politici nestýkali z důvodu jeho autoritářské politiky. Je čím dál tím jasnější, že imigrační vlnu přes tzv. Balkánskou cestu řídí turecká vláda, na kterou má Erdogan jakožto prezident stále zásadní vliv. A miliony uprchlíků využívá k politické propagandě a vydírání Evropské Unie. Nutno ještě dodat, že Erdogan je PRO-ISLÁMSKÝ prezident odmítající Evropskou kulturu.

Konečnou odpovědnost za krizi v oblasti Blízkého východu nese Západ a jeho odmítnutí vyřešit spory ohledně kontroly Iráku, jehož značnou část území v současné době kontrolují islamisté. Dále to byla nechuť přispět k rychlému konci občanské války v Sýrii. Krvavá válka zatím nejenže odsoudila k smrti asi 250 tisíc lidí a miliony dalších vyhnala z vlastních domovů, ale také připravila vhodné prostředí pro rozmach krvelačného Islámského státu. Tato nebezpečná teroristická organizace dnes kontroluje značná území v Sýrii a Iráku a svou krutostí děsí celý svět.

Ankara netušila, jaké monstrum podporuje a brzy to poznala sama na sobě. Po srpnových teroristických útocích, které se odehrály v Istanbulu a na jihovýchodě země, také Turecko slevilo ze své neutrality. Neutralitu Ankary zlomily také dlouhodobé obavy z expanze džihádistů - navzdory tomu, že je dříve sama podporovala. Nyní se rozhodla s nimi bojovat. Turecko však může očekávat rozsáhlou odplatu ze strany džihádistů, a to jak na turecko-syrském pohraničí, tak v tureckém vnitrozemí. 

Na druhou stranu, jedná se také o turecké údery proti jednotkám PKK (Strana kurdských pracujících) v severním Iráku. A ty jsou mnohými na Západě vnímány neblaze, protože právě iráčtí (ale i syrští) Kurdové se etablovali jako nejefektivnější protidžihádistická pozemní síla i spojenci Washingtonu. Turecko útok na Kurdy zahájilo v době, která se nezdá jako nejvhodnější jak na Západě, tak v samotném Turecku. Mnozí totiž turecký postup vůči pešmergům považují za vysoce kontroverzní. I když se sami Turci obávají IS, jejich politika vůči IS, Evropě i vůči PKK velkou důvěru nevzbuzuje.

Možná, že Rusko věřilo Turecku více než mělo. Proto dostalo onu nečekanou ránu do zad.

Náměstek předsedy senátu Italské republiky Roberto Calderoli obvinil v souvislosti s incidentem s ruským letadlem Su-24 Turecko, že vystupuje na straně teroristů Islámského státu.
Podle Calderoliho je Turecko „trojským koněm, s jehož pomocí by si islámský fundamentalismus přál udělat kontrolní výstřel na Západ."
„Před tváří toho, co se stalo, jaký smysl má členství Turecka v NATO? Na co ještě čeká OSN, aby obsadila pevný postoj vůči ISIS a těmi, kdo jsou fakticky jeho spojenci?" klade otázku Calderoli.

Je tedy člen NATO - Turecko spojencem IS? Dá se Turecku věřit? Otázek bude přibývat.

Jisté je pouze jedno. Putin zrušil kontakty s Tureckem.