Syrské drama se může přenést do Evropy

Rusové v Sýrii vítězí a všichni ostatní pospíchají do Sýrie také. Francouzi, Němci, Britové a mnoho dalších. Jde o to, zda chtějí Rusku pomoci nebo mu komplikovat cestu za vítězstvím. Je to patrné z toho, že každý narychlo pospíchající má v Sýrii plno svých vlastních zájmů a boj s IS může být jen záminkou k prosazování vlastních ambicí. V minulých článcích jsme na CFP psali, že Západ jen těžko přenechá vítězství Rusku. Právě z toho plyne největší nebezpečí. Rusko má dnes na Blízkém východě rozhodující vliv a pokud mu zítra někdo vejde úmyslně do cesty bude smeten. Rusko už nemůže couvnout. Je to buď a nebo. Západ stvořil obludu v podobě IS a Rusko s ní bojuje. Nerozlišuje, přitom, která hlava draka kouše a která zrovna ne. Všechny hlavy jsou hlavy toho samého draka, kterého je potřeba zabít. Všechny válečné lodě které se pohupují na vlnách Blízkého východu zastupují státy s jednotlivými mocenskými zájmy. Nezkrotné drancování přírodních zdrojů a touha ovládat toky plynovodů a ropovodů nás vedou na pokraj možné poslední války. 

Příznačné je to, že v průběhu vleklé války v Sýrii lidé ze Západu zapomínají proč se vlastně v Sýrii válčí.

Je to jednoduché a stačí si pouze připomenout. V roce 2011 dal Katar faktické ultimátum Sýrii, tj. presidentovi Asadovi, že musí přes území státu pustit plynovod z Kataru do Turecka. Sýrie tehdy odmítla, protože to rozhodně není ve strategickém zájmu Sýrie. Sýrie vedená Asadem od roku 2009 aktivně sleduje tzv. Four Seas Strategy. Tato strategie by Sýrii změnila ve světovou obchodní křižovatku (kterou Sýrie po tisíciletí byla) mezi Černým, Středozemním, Kaspickým mořem a Perským zálivem. 

Válka v Sýrii je také o bytí či nebytí dolaru jako rezervní světové měny. Porážkou USA i sunnitů by vznikla nová aliance šíitských vývozců, která by změnila staletý scénář těžby a distribuce ropy a zemního plynu ovládané petrodolary.

Mnozí západní komentátoři jako Anthony Wile v Daily Bell si všimli mediálního koncertu světového rozhořčení na země jako Írán, Irák a Venezuela, které odmítají obchodovat ropu a plyn přes dolary. Kdo nechce obchodovat ropu či plyn za dolar, ten je automaticky největším nepřítelem USA. Rusové a další země jako Čína, Indie, Írán si řekli, že tuto nadvládu dolaru zlomí, alespoň v některých částech světa. Proto běží syrská krize a především západní boj proti Íránu, který naopak aktivně podporuje Rusko a Čína. Írán se Sýrií spolu mají uzavřenu vojenskou alianci a také mají podepsánu dohodu o dodávkách ropy a plynu, čímž je spojení směrem k Perskému zálivu de facto hotovo. A Kurdové se jistě přidají se svými nejbohatšími zásobami ropy v Kirkúku, protože nyní již oficiálně bojují na straně Asada, pochopitelně za svůj vlastní Kurdistán. 

Írán navíc dokončil plynovod až do Pákistánu, čímž dokončil napojení na Dálný východ (Írán postižený západním embargem dokončuje plynovod do Indie). A důvod, proč se Saúdové pokusili uplatit Putina (Rusko odmítlo zradit Sýrii za 15 miliard dolarů), byl právě strach, že tato obchodní osa vznikne. Ta je nyní naprosto reálnou možností, protože padl od EU a USA podporovaný plynovod Nabucco. Ten by měl přes Sýrii napojení na sunnitské diktatury Perského zálivu. Tento neúspěch znamená pro Rusy práci a monopolní vývoz, včetně kontroly plynovodu.

Jak bylo popsáno výše, válka v Sýrii je o bytí či nebytí dolaru jako rezervní světové měny. Budoucnost dolaru padá v momentu, kdy vznikne nová aliance těžařských zemí, která by změnila staletý scénář těžby a distribuce, nyní stoprocentně ovládané petrodolary. V zájmu uchování tohoto systému USA, Izrael a sunnitské země Perského zálivu podporovaly a budou podporovat jakýkoliv teror či autoritativní režim. Pokud bude Evropa stejně hloupá jako Francie, tak na tuto politiku škaredě doplatí. Ropu budeme kupovat tak jako tak, jen chytré Německo bude kupovat méně, díky své energetické politice. Být na straně rozumných vítězů je věc politické rozvážnosti. Zvlášť v tomto případě, kdy se na druhé (a spíše prohrávající) straně spojily pochybné mocenské a dluhově-dolarové zájmy, jasný teror, a dokonce i kanibalismus a jiná naprostá zvěrstva. A tento Západem podporovaný teror za trest přijde i do Evropy.

Jen málokdo zatím uvěřil, že Petrodolar ve skutečnosti už potichoučku zemřel, ač je ironií, že ani ne moc za přispění Ruska nebo Číny, jako paradoxně spíše v důsledku akcí Fedu samotného s jeho politikou silného dolaru, a v menší míře i Saúdské Arábie, která měla v úmyslu zaplavením světa ropou v první řadě zdrtit Putina a následně vyhnat křivku US cen ropy vzhůru, tímto ale asi přehráli jak sami sebe, tak svého nejbližšího obchodního partnera s Petrodolary, tj. US. Není náhoda, že Mezinárodní měnový fond (MMF) se rozhodl, že zařadí čínský jüan do svého koše hlavních světových měn. Jüan se stane součástí koše od října 2016, bude tak stát po boku amerického dolaru, eura, japonského jenu a britské libry.

Alexandr Dugin ruský publicista, politolog, sociolog, filosof, profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě, vsazuje krvavé představení v Paříži do geopolitických souvislostí, varuje Evropu před politikou Spojených států, jejímž smyslem je chaos a rozvrat hodnot a vysvětluje, proč Rusko půjde jinudy.

Podle Dugina může Evropa skončit jako Blízký východ v dramatu nekončících válek.
Dugin upozorňuje na zásadní skutečnosti. Pařížské teroristické útoky by byly zcela nemožné bez již stabilně zformovaného prostředí islamistické Francie, které se vytvořilo již před imigrantskou vlnou posledních let. Samozřejmě, ve vlně uprchlíků mohli být i aktivisté IS a nelze vyloučit, že oni byli přímými pachateli útoků. Ale živná půda pro to byla připravena už mnohem dříve, v první řadě ideologicky. Liberalismus povzbuzující imigraci (o tom se otevřeně vyjádřil jeden z nejdůslednějších agentů a stoupenců rozšiřování liberalismu ve světě G. Soros) a důsledně narušující evropskou identitu pro to vytvořil nezbytné předpoklady. Je realistické očekávat, že po krvavé tragédii v Paříži se situace v této otázce změní?

Vzhledem k tomu, že liberálové budou jistě zůstávat v Evropě u moci, je zaručeno, že bude narůstat imigrace a eskalace etnických a kulturních konfliktů. Tím je také zaručen vzestup terorismu a popularita postmoderního Islámského státu. K určitému datu budeme mít v Evropě občanskou válku, ke které probíhá plným proudem příprava. Teroristické útoky v Paříži ukazují, jak to bude probíhat. Bašár Asad správně poznamenal, že to, co Francouzi prožili 13. listopadu 2015, je totéž, co Syřané prožívají během posledních let, jen v nesrovnatelně větším měřítku. 

Podle Dugina hlavní linie boje neprochází mezi Ruskem a Islámským státem (a jinými islamistickými formacemi), ale mezi Ruskem a USA (a jejich vazaly v NATO). Bez aktivní vojenské, finanční, informační, politické a diplomatické podpory Washingtonu by současný islamistický terorismus nemohl existovat (nebo by byl okrajovým periferním jevem na úrovni sekt a teologických sporů). Dokud bude probíhat boj s americkou hegemonií, s Islámským státem, tak se s jeho obdobami nevypořádáme. USA nabraly kurs řízeného chaosu a politiky enantiodormie (souběh protikladů). Právě to USA použily plnou měrou na Blízkém východě, Ukrajině, v Gruzii a dříve proti Srbsku (barevné revoluce) a začínají používat proti Evropě a nejednou se snažily použít proti nám. Dugin je přesvědčen, že USA v tom budou pokračovat i nadále.

Do války o Sýrii se postupně zapojují všichni. Na jedné straně USA, ropné společnosti, plynaři a bankéři, ti všichni mají v regionu své zájmy. A samozřejmě Izrael, EU a na jejich straně pro někoho trochu nepochopitelně bojující Al-Kajda a do toho z řetězu utržená IS/ISIS. Proti nim stojí syrská legitimní vláda a na její straně Hizbaláh a jednotky Íránských revolučních gard. Asada podporuje Rusko. Své strategické zájmy na bojišti má i Turecko se svou dvojitou hrou a Čína, takže není vyloučeno, že stojíme na prahu konfliktu nevídaných rozměrů.

Sýrie je prostě sud střelného prachu, který hoří a oheň se šíří. Bez příkras. Situace je vážná. Jde skutečně o boj a vliv regionálních i světových mocností v oblasti Blízkého východu, jde o kontrolu plynovodů, toků ropy, přítomnosti či nepřítomnosti vojenských základen, jedním slovem o geopolitiku. Nenechme se mýlit, že se o tom veřejně nemluví i když právě o to nejvíce jde. 
Boj v Sýrii je opravdu bojem za ropu a zemní plyn a samozřejmě za existenci petrodolaru. Dnes už to ví všichni Syřané, a proto z velké části podporují vládní vojska.

Kromě toho, jak tvrdí rusové, neexistují méně špatní a špatní teroristé. Tato krátkozraká pozice Západu, může mít krvavou ozvěnu na ulicích vašich i našich měst. Jsme přesvědčeni, že terorismus nemá žádné stupňování nebo národnosti. Terorismus je absolutní zlo, proti kterému je třeba bojovat v jakýchkoliv jeho projevech.

Psal jsem to na začátku článku. Mějme na paměti, že syrské drama se neustále stupňuje. Sobectví, zrada, nedůvěra, hrátky s teroristy a vlastní zájmy. Plyn, ropa a petrodolar. Rozhádané koalice, aliance, intriky a podrazy. Nepřeberné množství zbraní a nepřeberné množství ztracených lidských životů. Zoufalství, tragédie, komedie i hrdinství. To všechno můžeme nalézt v současném syrském dramatu, jehož děj se může brzy přenést do Evropy. My všichni, aniž si to uvědomujeme jsme postupně vtahováni do tohoto absurdního dramatu.

Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, jenž je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.