Střelné zbraně. Ano či ne? Co je to zbrojní průkaz a jak ho získat.

Česká republika má jedny z nejpřísnějších pravidel na světě pro získání legální zbraně.

Zbraní v Česku přibývá. Pořizují si je ale nejčastěji stávající držitelé zbrojních průkazů, každý má v průměru víc než dvě pušky nebo pistole. Přesto patříme v Evropě k málo ozbrojeným národům. Zbrojní průkaz vlastní zhruba tři procenta české populace, většinou pro sportovní nebo lovecké účely.

Propracovat se k získání povolení vlastnit zbraň stojí několik týdnů času, nemalé úsilí a dost peněz.  

„Nejdříve je tam teoretická část, kde se zkouší vybrané části trestního zákona, to znamená krajní nouze, nutná obrana, odborné vědomosti ohledně zbraní a první pomoci. Teoretická část se skládá ze 485 otázek, ze kterých dostanete v písemném testu zhruba 30. Test děláte na příslušném policejním odd. Opisovat nelze.

Když člověk projde teoretickou část, může přistoupit k praktické části zkoušky, kde pod dohledem komisaře předvede zacházení se zbraní. Aby žadatel zacházel se zbraní bezpečně, to je tam zcela zásadní,“ popisuje trnitou cestu všech zájemců o zbrojní průkaz kriminolog David Karásek.

Předtím, než si vůbec poprvé vystřelíte z vlastní zbraně, na správních poplatcích vytáhnete z peněženky několik tisícikorun. I tak je ale mylná představa, že s čerstvým zbrojním průkazem zavítáte do obchodu a odejdete s pistolí.  

„U pistolí a podobných zbraní musíte nejdříve zažádat o povolení, které vám policie musí vydat, pokud máte zbrojní průkaz. Zabere to většinou 14 dní, takže to je tam ještě taková další kontrola,“ vysvětluje Karásek.  

Tyto restrikce mají zajistit, že se zbraně nedostanou do ruky nespolehlivým jedincům, říká prezident sdružení na ochranu práv majitelů zbraní Zdeněk Blažek.

„Ti, kdo po všech těchto peripetiích mají zbraň, tak to jsou v podstatě zákona nejvíc dbalí občané, protože oni se nemůžou ani s někým poprat v hospodě, lhostejno, jestli má bouchačku, nebo ne, protože už je to přestupek.“  

A druhý přestupek v rozmezí tří let člověka automaticky o zbrojní oprávnění připraví. Tuzemské zákony patří mezi nejpřísnější na světě. A kdo zkoušky složit nezvládne, může si přijít zastřílet pod dozorem alespoň z půjčené pistole na střelnici.  

Ačkoli podle policejních statistik počet registrovaných pistolí a pušek letos v Česku překročil 700 tisíc, patříme v rámci Evropy v ozbrojenosti k podprůměru. Vliv na to má totiž podle Blažka zvýšený zájem o dlouhé zbraně pro sportovní a lovecké účely.

V české společnosti je držení střelných zbraní zhruba stejně časté jako ve společnosti německé nebo belgické, zatímco sousední Rakousko je ozbrojené zhruba dvojnásobně, a ve skandinávských státech je zcela běžně 30 – 40 zbraní na 100 obyvatel.

Nejdříve si ale ujasněme jednu věc. Právo na držení zbraní není absolutní, na tom se shodnou i sami držitelé zbraní. Jsou určité skupiny lidí, u kterých je podle zákona i podle rozumu v pořádku, pokud je držíme od zbraní dále, ať se jim to líbí nebo ne. V první řadě jsou to samozřejmě zločinci. Tady není o čem diskutovat – těmto lidem bylo omezení práva na zbraň uloženo jako součást trestu za to, co provedli, takže si prostě nemají co stěžovat. Dále tu máme lidi nezletilé a nesvéprávné. I zde je v pořádku, že za ně rozhoduje někdo jiný.

Ke svobodě rozhodování totiž samozřejmě patří i to, že člověk za své rozhodnutí nese odpovědnost. Nezletilí a nesvéprávní lidé ale podle zákona nejsou odpovědní za své jednání, a z principu věci za něj ani odpovědní být nemohou. Takže i tady je v pořádku, když jim zbraně nedovolíme, nebo jim je maximálně půjčíme jen na střelnici a nehneme se od nich ani na krok. Dále můžeme pokračovat alkoholiky a narkomany. Psychotropní látky prokazatelně tlumí zábrany a schopnost myšlení, takže kdo tyto své sklony nezvládá a je na nich závislý, ten by také měl být držen od zbraní raději dále.

V kruzích kolem zbraní se říká, že držení zbraní je symbolem a projevem svobody. Lidi mimo tyhle kruhy to občas těžko chápou. „Jakou svobodu to přesně myslíte? Vždyť na nás neútočí žádná armáda, s kterou bychom museli bojovat, nemáme tu ani totalitní vládu, kterou bychom museli svrhávat. Tak jakou svobodu to vlastně držení zbraní reprezentuje?“

Je to ta obyčejná, každodenní svoboda obyčejného člověka, který chce sám rozhodovat o svých záležitostech a je samozřejmě ochoten a připraven za svá rozhodnutí přijmout odpovědnost. Držení zbraní je ve skutečnosti jen jeden z mnoha aspektů společnosti, kde se rozhodujeme, jestli nám budou řídit život sociální inženýři, nebo jestli si o něm budeme rozhodovat sami. Je teď na nás, abychom těm dospělým, svéprávným, bezúhonným atd., vysvětlili, že právo na držení zbraní se jich týká, i když zbraň nemají. Možná ji ani mít nechtějí. To je v pořádku. Nenuťte je, nepřesvědčujte je. Jen je jemně upozorněte, že součástí práva na držení zbraní je i jejich právo si o tom rozhodnout sami.

„Za posledních 10 let setrvale klesá četnost trestných činů spáchaných se zbraní. A to jak legálně drženou, tak nelegálně drženou. V posledních dvou třech letech je ten poměr přibližně 50 procent na 50 procent,“ upřesňuje David Schön z Policejního prezidia.

Vloni policie řešila 160 vražd. V devatenácti případech pachatelé použili střelnou zbraň, to je o dva případy více než v předešlých letech. Nejvíce zločinci se zbraní přepadají a vraždí v Praze.

Na svém blogu jsem se dnes zamyslil nad střelnými zbraněmi a po prostudování mnoha různých odborných článků, docházím k závěru, že střelná zbraň je k vraždám použita minimálně často. Daleko četnější jsou vraždy nožem nebo tupým předmětem.

Také jsem si uvědomil, že nejhorší a nejnebezpečnější zbraní je obyčejné auto.

Kolik obětí za rok bývá při autonehodách?

Tak jen pro zajímavost. Mezi nejhorší roky patří dlouhodobě rok 1969, kdy zahynulo 1758 lidí, a rok 1994 s 1473 usmrcenými. Od roku 2007, kdy se stalo obětí nehody 1123 lidí, počet usmrcených klesá. Podle cíle vytyčeného Národní strategií bezpečnosti silničního provozu by do roku 2020

neměl umírat na silnicích více než jeden člověk denně, ale stále by to bylo 365 lidí za jeden rok, proti 19 usmrceným střelnou zbraní.

Co z této statistiky vyplývá pro mne, držitele zbrojního průkazu? Závěr je jednoznačný. Auto je daleko nebezpečnější zbraní, nežli zbraň střelná. Navíc, každý zdrogovaný či opilí řidič za volantem je potenciální masový vrah. Duševně nemocný člověk za volantem s medikamentózní léčbou může být stejně nebezpečný.

Jsou známi případy sebevrahů, kteří k ukončení svého života použili svůj vůz.

Je znám případ masové vražedkyně Olgy Hepnarové, která v roce 1973 najela v Praze vypůjčeným nákladním autem na chodník – tramvajovou zastávku – s úmyslem zabít co možná nejvíce lidí. Vešla ve známost jako poslední v Československu popravená žena.

Hepnarová nákladním automobilem Praga RN najela do skupiny asi 30 lidí na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí v dnešní ulici Milady Horákové. Podle její pozdější výpovědi dokonce při prvním průjezdu kolem nástupiště svůj čin o několik minut odložila, protože na zastávce zrovna zastavila tramvaj, a mnoho lidí nastoupilo, čímž se snížil počet potenciálních obětí. Ona sama zjevně počítala s dopadením. Do vozu si dokonce sbalila oblečení a cigarety, aby jí ve vězení nechyběly.

V důsledku srážky zahynulo celkem 8 lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky svých zranění později). Dalších 6 lidí bylo těžce a 6 lehce zraněno. Všem mrtvým bylo více než 60 let.

Různé události se střelnou zbraní a jejich vykreslení médii často vyvolávají snahy o zpřísnění zákona o zbraních. Nejčastěji se objevuje požadavek na povinné psychotesty pro držitele zbrojních průkazů. Prakticky by však psychotesty nepřinesly větší bezpečnost, což dokazují mimo jiné i případy Kalivody a Lubiny (bývalý policista respektive bývalý výsadkář), kteří vzhledem ke svým původním povoláním museli oba projít psychotesty ještě náročnějšími než by měli být ty pro držitele zbrojních průkazů. V současné době zůstává na uvážení posuzujícího lékaře, zda žadatele pošle i na psychologické vyšetření.

Podrobně o podmínkách k získání zbrojního průkazu najdete zde:  http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/1103086

 http://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/2111-kolik-zbrani-je-akorat