Rusko a Turecko rozdávají karty

Emil Kalabus

Prezidenti západních zemí aktivně sledovali jednání Turecka po pokusu o vojenský převrat a obávali se, že Ankara zvolí ruský směr rozvoje zahraniční politiky. Úterní setkání Erdogana a Putina v Petrohradu, jakoby jim dávalo za pravdu.

Americký deník The New York Times připouští, že setkání obou politiků vyvolalo na Západě nejistotu a znepokojení. Už jenom proto, že Turecko je součástí NATO a má zásadní význam pro úsilí Evropy zastavit migrační vlnu směřující na evropský kontinent. Dalším důvodem jsou také napjaté vztahy Washingtonu s Ankarou. „Antiamerikanismus je v Turecku na vzestupu a Erdogana navíc rozčílila neochota Obamy vydat vůdce hnutí Gulen- Fethullaha Gülen a , který je obviňován z organizace puče.“Podle amerického deníku bude mít jakákoli dohoda mezi oběma zeměmi významný dopad na dění na Blízkém východě i v samotné Evropě.

Turecko soustavně obviňuje Obamu ze lží: Za neúspěšným převratem byly podle Turecka USA.V důsledku toho, že USA a jeho saúdští, katarští, emirátští a kuvajtští spojenci ztratili Turecko jako spojence v této operaci, selže celé úsilí Západu zaměřené na svržení Asada, protože všechny průzkumy uskutečněné v Sýrii, včetně těch západních ukazují, že Asadova podpora je hodně přes 50 % a že neexistuje žádný potenciální vyzyvatel v jakýchkoli svobodných a férových volbách, který by se mu mohl jen přiblížit. (Průzkumy ve skutečnosti ukazují, že převážná většina syrského lidu má averzi k džihádistům - i ke Spojeným státům za jejich podporu teroristům). (Global Research).
Spojení Turecka s Ruskem je nejen logické, ale zcela pragmatické. Vždyť za posledních pět měsíců letošního roku propadl objem rusko-tureckého obchodu o 43 %, zatímco v roce 2015 činil pokles 26 %. Podle Putina je prioritou dosažení předkrizové úrovně dvoustranné spolupráce.