Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Protokoly sionských mudrců. Padělek nebo plán na světovládu?

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Protokoly sionských mudrců. Směšný padělek, nebo zákeřný plán na světovládu? Příručka pro antisemity?

Osud té knížečky je fascinující stejně jako její obsah. Neměla by chybět v žádné knihovně. Po jejím pročtení vám ovšem přibude vrásek a ubude bezstarostného smíchu. Ale je třeba to znát.

Útlá knížka Protokoly sionských mudrců patří mezi nejtabuizovanější témata. Nesmí se o ní mluvit jinak než jako o padělku – to je oficiální pohled a jiný není dovolen. Kdo ji pochválí, vystavuje se nebezpečí, že bude obviněn přinejmenším z antisemitismu.

Protokoly sou podle mnohých funkčním návodem, jak zlomit odpor lidí a ustanovit Nový světový pořádek. Je to návod, který se, bohužel, krok za krokem naplňuje.

Lidé čtou Protokoly sionských mudrců proto, že mají potřebu najít si nepřítele, napsal Umberto Eco. Kde je tedy pravda?

  • protokoly-sionskych-mudrcu-padelek-nebo-plan-na-svetovladu

 

Kdo napsal Protokoly? Wikipedia uvádí, že Protokoly napsal Petr Ivanovič Rachkovský, šéf ruské tajné policie v Paříži. Předlohou mu byla knížka francouzského politického satirika Maurice Jolyho Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu neboli Dialog v pekle mezi Machiavellim a Montesquieu, a dále kapitola z knížky z roku 1868 Biarritz německého novelisty (a antisemity, neodpustila si Wikipedia příslušnou nálepku) Hermanna Goedsche. Tolik oficiální pohled.

Říká se, že žádný text není nevinný a podle studií patří spis k rozehrávání předsudků proti Židům a podstrkuje zaujatým čtenářům to, co chtějí slyšet: Židovstvo skrytě po celé generace pracuje na tom, aby jednou zotročilo celý svět. Tyto takzvané Protokoly sionských mudrců, jež spatřily světlo světa na přelomu 19. a 20. století jsou navíc unikátní tím, že se převalily ze světa literatury do smrtonosného života, motivovaly nejrůznější represe proti „vyvolenému národu“ a dobře je znali i nacističtí pohlaváři, strůjci masového vyvražďování Židů.

Ačkoli Protokoly sionských mudrců označili za podvrh slavní novináři, odborníci i soud, Protokoly jsou dodnes vydávány a čteny jako autentický plán z pera židovských vůdců, jenž se pomalu, ale jistě naplňuje. Temný příběh Protokolů sionských mudrců bohužel ještě neskončil.

Autoři díla se nikdy nedokázali shodnout na tom, jak se k textu dostali a odkud vlastně pochází. Dokonce i samotný Nilus vypráví pokaždé úplně jiný příběh a vzájemně si neustále protiřečí. Zlom přinesl rok 1921, kdy Herman Bernstein odhalil podobnost mezi Protokoly a románem Biarritz Hermana Goedscheho. The Times odhalila, že většina materiálu byla plagiátem dřívějších děl politické satiry, které se k Židům vůbec nevztahovala V roce 1935 pak Herman Bernstein vše shrnul v díle Pravda o Protokolech sionských mudrců.

Jolyho dialog, který je v podání hovorného Machiavelliho beztak spíše monologem, autoři jen přeložili do množného čísla. Jinak se převzaté pasáže shodují téměř na slovo a byly přejaty naprosto bez ohledu na to, čemu má dílo posloužit, a tak působí značně mimo kontext.

Je zajímavé, že textem protokolů se oháněl kde kdo. Lidé čtou Protokoly sionských mudrců proto,

že mají potřebu najít si nepřítele, napsal Umberto Eco.

Například car Mikuláš II. Byl protokoly nadšen a carevna je četla před smrtí. Spis ve velkém šířila pravoslavná církev. Teror rozpoutaný bolševiky byl v očích mnoha představitelů bílého Ruska naplněním záměrů sionských mudrců. Záměrně totiž přehlíželi, že se oběťmi teroru stávali i Židé a že vedle popů a kněží byli stříleni i rabíni. V letech 1918 – 1920 padlo za oběť pogromům více než 100 000 lidí.

Od okamžiku, kdy se Protokoly sionských mudrců objevily na veřejnosti, se mnozí snažili o potvrzení či vyvrácení jejich pravosti. A spory autentičnosti tohoto textu svým způsobem trvají dodnes.

Henryho Forda (1863-1947) známe jako velmi úspěšného podnikatele, průkopníka automobilového průmyslu. Již méně se však ví, že Ford v rámci svého impéria vlastnil též noviny, The Dearborn Independent. Tento původně lokální plátek koupil v roce 1918, aby se stal novinami tisíců běžných Američanů. První antisemitské články, které odkazovaly k Protokolům, zde byly otištěny v květnu 1920. List zaútočil na podnikatele židovského původu a operoval s myšlenkou, že za vším stojí Židé. List zaútočil například na amerického finančníka a filantropa Bernarda M. Barucha, který údajně údajně usiloval zničit Ameriku, či bankéře Paula Warburga. Objevil se tak tradiční koncept hledání příčin problémů společnosti v jakémsi spiknutí, jenž byl znám z Evropy a v různých podobách jej nacházíme stále. Henry Ford nechal vydat Protokoly v nákladu 500 000 výtisků a snad i proto je Henry Ford jediný Američan, kterého Hitler v Mein Kamfu chválí. V roce 1938 dokonce Ford obdržel vysoké nacistické vyznamenání, Záslužný řád Německého orla.

Je zajímavé, že pravostí Protokolů se zabýval soud ve švýcarském Bernu. Líčení probíhalo v letech (1933-1935) a způsobilo mezinárodní senzaci. V řadách svědků vystupovali účastníci basilejského kongresu či ruští exulanti žijící převážně v Paříži. Diskutovalo se o ruském původu Protokolů i případném propojení se svobodným zednářstvím. Na základě znaleckých posudků byl Protokol prohlášen za podvrh. Žalovaní se sice odvolali, když byli nuceni zaplatit pokutu, ale proces zůstává jasným signálem, jak posuzovat pravost Protokolů sionských mudrců.

Protokoly využíval také Goebbels i když věděl, že jde o padělek. Protokoly v Goebbelsových rukách skvěle šířily strach z Židů. Nejen podle Hitlera pak představoval komunismus i kapitalismus výmysl Židů a to, že mezi nimi probíhá boj, je pouze zástěrka, která kryje židovské snahy o ovládnutí celého světa. Dokonce i křesťanství bylo ve Vůdcových tezích výmyslem Žida.

Protokoly sionských mudrců a na nich postavené konspirační teorie rezonují i v dnešním světě. V mnoha zemích jsou jimi vysvětlovány úspěchy Izraele a naopak domácí neúspěchy. Protokoly v arabštině bylo možné stáhnout jako aplikaci společnosti Apple. Arabský svět věří, že je ohrožen sionistickým spiknutím. Egypt za vlády Gamála Násira šířil tyto konspirační teorie. Proti šíření vystoupily Spojené státy i Izrael, následovala řada článků a studií rozebírajících nepravost Protokolů a nesmyslnost jejich obsahu. Marně. Pro mnohé Araby představují Protokoly tajný plán Židů na ovládnutí světa. Běžné je označení Izraele jako malého satana spojeného s velkým satanem, Spojenými státy, a mezinárodním židovským kapitálem, který dominuje současné globalizované společnosti.

Příběh Protokolů fascinoval mnohé umělce a není se čemu divit. Přestože byla jejich pravost vyvrácena, neupadly ani zdaleka v zapomnění. Kromě řady odborných studií se s nimi můžeme setkat v beletrii či v literatuře faktu.

Například Umberto Eco napsal také odborné studie týkající se Protokolů, věnoval jim pozornost ve svém románu Foucaultovo kyvadlo.

Přestože jde podle většiny historiků o falešný dokument, v jeho pravost věří miliony lidí po celém světě.

Zdroj: Kauzy - Extra Historie

Facebook komentáře