Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Proč musel zemřít Muammar Kaddáfí? Rest in peace.

Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi (7. června 1942 Syrta – 20. října 2011 Syrta)
Dnes 20. října 2015 tomu jsou právě 4 roky co byl brutálním způsobem, před zraky celého světa, zavražděn Muammar Kaddáfí a jeho země uvržena do totálního chaosu a bídy. Se smrtí Muammara Kaddáfího, přišel konec do té doby krásné, bohaté a prosperující země.
Ženy v Libyi ztratily své právo rovnosti s muži. Jejich postavení se vrátilo do středověku. V Libyi vládne islámské právo šaría, propagované současnou libyjskou vládou, která bojuje o přežití.
Po vývozu demokracie do Libye společenstvím NATO se z Libye stal stát v úpadku. Libye je rozdělena na několik mocenských center, neschopna ekonomického rozvoje a základní péče o své obyvatelstvo. Výsledkem „Západní“ operace je nekončící občanská válka a vývoz terorismu do okolních zemí Afriky, potažmo do celého světa.

  • proc-musel-zemrit-muammar-kaddafi-rest-in-peace


V roce 2011 Amnesty International apeluje na nové představitele Libye, aby zajistili úplné, nezávislé a nestranné vyšetření smrti plukovníka Muammara Kaddáfího. Pokud byl totiž úmyslně zabit v zajetí, jednalo by se o válečný zločin. Libyjská vláda však nikdy nezačala smrt Kaddáfiho vyšetřovat. Téměř každý z nás mohl vidět Kaddáfího vraždu bezmála v přímém přenosu. Každý z nás mohl spatřit, že Kaddáfí byl mučen a nakonec brutálně popraven bez soudu. Nesporně tedy šlo o válečný zločin.
Vojenská intervence v Libyi byla válečná akce mezinárodních (především západních) sil na pomoc povstalcům v Libyi. Byla zahájena na základě rezoluce č. 1973 Rady bezpečnosti OSN, přijaté 17. března 2011. OSN oprávnila členské státy k použití síly k ochraně civilního obyvatelstva, zejména prostřednictvím prosazení bezletové zóny nad Libyí.

Cíle a způsob provedení vojenské akce ale ukázaly, že hlavním cílem bylo vojensky podpořit povstalce a vyčistit jim cestu ke svržení vlády plukovníka M. Kaddáfího, což také veřejně přiznal 27. března britský ministr obrany Liam Fox, po něm to 10. dubna zopakoval bývalý britský premiér Tony Blair a 14. dubna oficiálně potvrdil i další členský stát NATO, když americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová původní cíl akce, na níž intervenční síly dostaly mandát, rozšířila o druhý (už mimo mandát OSN), totiž právě svržení dosavadního vládnoucího režimu. Dva dny po vydání rezoluce ustavili spojenci (šlo především o západní státy, ale i Katar, či Spojené arabské emiráty) bezletovou zónu a začali bombardovat vládní jednotky. Během následujících sedmi měsíců opoziční síly získaly kontrolu nad celu zemí. 

Od konce března 2011 letouny NATO podnikly přes 26 tisíc startů a provedly 9 658 úderů proti jednotkám svrženého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. 
Bývalý italský premiér Silvio Berlusconi v rozhovoru přiznal, že to, co se odehrálo v Libyi nebyla vůbec žádná revoluce nebo Arabské jaro, ale že celá akce byla zorganizovaná Francií kvůli ropě a plynu. 

Pohled z odstupu profesora Texaské univerzity v Austina Alana J. Kupermana je více než výmluvný. 
Kuperman píše, že ještě v roce 2012 byla na stránkách Foreign Affairs intervence oslavována jako modelová, neboť pomáhala demokratizačním procesům arabského jara, oddálila možnou genocidu a zabránila dalšímu šíření terorizmu. Nyní však Kuperman dodává, že „zpětně viděno, Obamova intervence byla zavrženíhodný debakl. (…) Libye nejen že nezvládla přerod v demokracii, ale upadla do stavu zhrouceného státu.“ 

Kuperman zdůrazňuje, že podporou intervence si USA velmi ztížily boj proti šíření zbraní hromadného ničení. V roce 2003 předal Kaddáfí do amerických rukou programy jaderných a chemických zbraní, ta stejná země ho ale o osm let později pomohla svrhnout. Jak tento fakt zapůsobil na představitele KLDR či Íránu je poměrně jasné. Stejně tak Rusko odmítlo do budoucna podpořit cokoli připomínající libyjskou intervenci. 

Zásah, jenž měl ukončit jeden konflikt, naopak dopomohl k eskalaci jiného. Syrští rebelové totiž po libyjské intervenci očekávali nasazení mezinárodních jednotek ve svůj prospěch a výsledkem tak byla masivní eskalace. S pádem režimu se navíc Libye stala „teroristickým rájem“ a k islamistickým radikálům se dostaly i protiletadlové zbraně či miny, které se dále nekontrolovaně šíří ke skupinám v Gaze, Somálsku nebo Nigérii. 

Kaddáfího varování, které v tu dobu adresoval Západním zemím, tehdy nebral téměř nikdo vážně. Dnes mnohým dochází, že Kaddáfího varování bylo osudově pravdivé.
"Volba je mezi mnou a islamismem. V druhém případě se Evropa vrátí do dob Barbarossy. Snažím se, aby jste pochopili, že pokud se budete snažit Libyi destabilizovat, oslabit, povede to k velkému zmatku a pak vám na dveře začne klepat džihád, začne klepat od Středomoří. Situace je opravdu vážná a je v sázce bezpečnost celé Afriky i Evropy, cožpak to představitelé Evropy nevidí?" Muammar Kaddáfí

Představitelé Evropy to samozřejmě ve své krátkozrakosti neviděli...Proto je nyní bezpečnost Afriky i Evropy ohrožena. 
Video natočené po vraždě Muammara Kaddáfího – Pravda 
/Rest in peace – odpočívej v pokoji/


Video: Proč musel zemřít Kaddáfí a Libye!


Zdroj: http://student.e15.cz/agora/byl-zasah-v-libyi-debakl-1198959#utm_medium=selfpromo&;utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Přílohy

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře