Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Politika politické korektnosti

Hodnocení uživatelů:  / 18
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

„Politická korektnost je kacířskou odnoží liberalismu. Vzniká tam, kde se protíná liberalismus a levičáctví. To, co začalo jako liberální boj proti bezpráví, se přeměnilo - a není to poprvé - na novou formu bezpráví.“ Peter Coleman

Spojené státy se rychle blíží tomu, že se z nich stane stát se zcela převládající cizí ideologií, která je silně nepřátelská vůči západní kultuře. Poprvé za svého života si lidé musí dávat pozor na to, co říkají. To se v historii naší země ještě nikdy nestalo. Ale řeknete-li dnes "něco špatně", můžete mít právní problémy, politické problémy, můžete dokonce ztratit zaměstnání nebo vás vyloučí ze školy. Určitá témata jsou zakázaná. U celé řady témat se k pravdě nesmíte ani přiblížit. Když to uděláte, označí vás okamžitě za "rasistu", "sexistu", "homofoba", "necitlivého" nebo "plného předsudků".
Paul Weyrich

  • politika-politicke-korektnosti


Politická korektnost na Západ od našich hranic dosahuje vpravdě bizarních podob. Studenti na Washington State University nyní nesmí používat běžná slova jako „muž“ nebo „nelegální imigrant“. Za porušení pravidel hrozí propad u zkoušky, ale klidně i opakování semestru.

Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu. Václav Klaus

„Politická korektnost“ je termín a hlavně ideologie, která k nám došla z USA, kde byla vytvořena na vysokých školách žijících už dlouhá desetiletí přímo pod diktaturou levičácké politické korektnosti. Politickou korektnost lze v našich poměrech objasnit jako něco, co je dnešní podobou za minulého režimu ideově vládnoucího „proletářského internacionalismu“. Tedy floskule, na kterou se dá navléci cokoliv. A s kterou lze lehce nejprve mediálně a následně i profesně a politicky zlikvidovat kohokoli, kdo s „bojovníky za lepší zítřky“ nesouhlasí. 

Pronikání politické korektnosti do veřejného prostoru je předmětem rozsáhlé kritiky, zejména pro její provázanost s novolevicovou ideologií, ohrožování tradičních svobod a rysy censury.
Jedná se o úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy (koncepty), které jsou svázány s nepříznivými konotacemi a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v nadřazených a diskriminujících postojích. Obvykle jde o nahrazení zatížených slov novými, eufemističtějšími, se stejným základním denotačním významem. Někdy jde o použití přiléhavějšího nebo obecněji platného označení.

Anthony Browne definuje politickou korektnost jako „ideologii, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž příznivci věří, že jiný přístup nelze tolerovat“. Uvádí, že politická korektnost začínala jako reakce na převládající ideologii, ale postupně se v západním světě převládající ideologií sama stala. Politická korektnost měla podle něj ve svých počátcích i pozitivní následky, ale postupem času způsobuje daleko více škod než užitku.
Kritici politické korektnosti ji považují za svobodu potlačující, až totalitní ideologii vycházející z marxismu, přesněji řečeno z kulturního marxismu (neomarxismu). Tvrdí, že jde v podstatě o marxismus převedený z ekonomiky do kulturní sféry.

Vojtěch Belling uvádí, že „politická korektnost je založena na přesvědčení, že ideje určitého konkrétního politicko-hodnotového proudu, v podstatě výlučně levicově-liberálního, mají nárok na univerzální platnost. Představitelé těchto idejí obratným manipulačním uměním s maximálním využitím možností státu a jeho nástrojů v kulturní sféře (veřejnoprávní média) dosahují podřízení norem lidského jazyka, lidského chování, politického konání a nakonec i lidského myšlení těmto idejím.“

Je veřejným tajemstvím, že asijští přistěhovalci a zejména přistěhovalci z islámských zemí mají velký podíl na násilné kriminalitě v západní Evropě, včetně znásilňování evropských žen. Je ale politicky nekorektní na to upozorňovat a podobné snahy na to upozornit se okamžitě označují jako rasismus.
Naopak vlastenectví bývá automaticky asociováno s nacismem a fašismem. V současné politicky korektní atmosféře má tedy již samotný pojem „vlastenectví“ negativní a pejorativní nádech, ačkoliv ještě před dvaceti, třiceti nebo více lety se jednalo o jednu z nejvýše oceňovaných lidských kvalit.
Dalším objektem pozornosti politicky korektních aktivistů a médií je rodina. Otec rodiny (pokud se jedná o bělocha, samozřejmě) je nezřídka ve filmech vykreslován jako potenciální násilník a pedofil, týrající a zneužívající své děti i svoji ženu. V lepším případě jako nezodpovědný a vůči své rodině a svým dětem lhostejný jedinec, který rodinu mez mrknutí oka opustí kvůli mladé milence. Rodiče se již ani nemohou se svými dětmi mazlit (a poskytovat jim tak potřebný pocit lásky a bezpečí), aniž by se vystavovali riziku obvinění z pedofilie. A v případě, že jejich dítě nesnesitelně zlobí, jej nemohou ani usměrnit plácnutím přes zadeček, aby se nevystavovali riziku odebrání dítěte z důvodu „týrání“ a jeho následného umístění do ústavní péče.

V západní Evropě, zejména ve Velké Británii, se úřady úzkostlivě snaží nedráždit muslimské imigranty a maximálně vycházet vstříc jejich požadavkům. Bývalý labouristický starosta Londýna Ken Livingstone zakázal v Londýně veřejné slavení Vánoc, aby se muslimové neurazili. Pojem Vánoce byl nahrazen politicky korektním pojmem „zimní svátky.“ Fakt, že podobný přístup uráží křesťany, nechal tohoto moderního, levicově – liberálního politika naprosto v klidu.

Muslimové pořádají v britských městech demonstrace, kde na svých transparentech otevřeně vyhrožují Evropě hesly jako: „Svoboda ať jde do prdele“ (Freedom go to hell), Islám bude vládnout (Islam will dominate), Srazte hlavu všem, kdo urážejí islám (Behead those who insult islam), Evropo, zaplatíš (Europe, you will pay) apod. Skanduj hesla jako „Bin Ládin už jde“ (Bin Ladin on his way) apod. Toto je ale z hlediska britských úřadů zřejmě naprosto v pořádku, naprosto legitimním projevem a vyjádřením názoru. Naproti tomu demonstrace proti muslimům jsou zakazovány.

Není divu, že čím dál tím více lidí pociťuje tuto do očí bijící nespravedlnost jako křivdu a jsou frustrováni z toho, že jejich vlastní domov jim vlastně již nepatří a že jejich vlastní úřady a mocenské složky, které jsou placené z daní těchto lidí, neslouží k jejich ochraně, nýbrž k ochraně oněch nepřizpůsobivých menšin a že se obracejí k těm politikům a stranám, které neváhají o těchto jevech otevřeně hovořit a jsou proto označovány jako „kontroverzní,“ „radikální,“ či přímo „extrémistické.“

Senátor Tomáš Jirsa konstatoval, že politická korektnost je důvod neřešitelnosti evropské krize. 
Jirsa poukazuje na skutečnost, že již před deseti lety napsal britský novinář Anthony Browne knihu "Úprk rozumu", aneb "Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v Británii". Kniha mimo jiné popisuje, jak politická korektnost vedla k tvorbě ghett, z nichž se dnes rekrutují muslimští teroristé. 
Bohužel, se stejnou politickou korektností, kdy se věci a skutky nemohou a nesmějí nazývat pravými jmény, jsme konfrontováni i dnes. Běda každému, kdo odhodí autocenzuru a věci pravými jmény nazývat začne. Vrhne se na něj mediální mainstream, obránci multikulturalismu, pravého lidství, evropských hodnot a demokracie a udělají z něj xenofoba, islamofoba a politicky ho zničí.

Známý sociolog a politolog Petr Robejšek píše o dezorientaci elit.
Další případ dezorientace elit podle něj spočívá v nepochopení nutnosti správného pojmenování problémů. „Abychom mohli realitu poznat, musíme ji pojmenovat pravými jmény. A ne místo toho jen tabuizovat určité myšlenky, pojmy a problémy jen proto, že se nám nehodí do našeho světonázoru.
„ Tendence vytěsňovat z reality věci, které se nám nehodí, je všudypřítomná a známe ji pod všeobecným pojmem politická korektnost. Politická korektnost je ale pro každého, kdo se zabývá vědou, ztělesněným ďáblem. Ona totiž už poznáním disponuje a jenom nám říká, které poznání je to správné podle toho, co se právě hodí,“ kritizoval politickou korektnost politolog Robejšek.

Komentátor Vojtěch Varyš o politické korektnosti tvrdí, že ačkoli mohl být záměr šiřitelů politické korektnosti bohulibý, podle komentátora MF Dnes prakticky nemohl fungovat.
„Koncept od začátku nefungoval ze dvou důvodů. To, co se tvářilo jako pouhý boj za slušnost a snahu neurážet jiné, zejména ty, kteří jsou ve většinové společnosti nějak znevýhodněni, bylo ve skutečnosti snahou měnit uvažování a názory lidí. Takové nápady nikdy nekončí dobře. A především, došlo to příliš daleko. Jistě můžeme souhlasit s tím, že uhladíme svou řeč do něčeho, co primárně nevytáčí ostatní, podobně jako na veřejnosti nepliveme, nemočíme či nebzdíme. Konflikt začíná v okamžiku, kdy bdíči nad patřičností a správnou morálkou označí za špatné prakticky vše, co se jim nelíbí,“ píše autor.

Zdroj: http://pravyprostor.cz/fenomen-politicke-korektnosti/

http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/sloupky/politicka-korektnost-je-duvod-neresitelnosti-evropske-krize/

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Docent-Robejsek-prednasel-Dnes-jsme-povinni-tolerovat-i-ty-co-nam-jdou-doslova-po-krku-Elity-si-mysli-ze-vedi-co-je-spravne-a-kdyz-to-ti-tupci-nechapou-404302

 

podporte-width

 

Facebook komentáře