Podivuhodné podobnosti. Charles de Gaulle a Miloš Zeman.
- Podrobnosti
- Blogy / Emil Kalabus|
- 11. červen 2016|
- Emil Kalabus|
- 6313 x
Emil Kalabus
V roce 2013 v rozhovoru pro časopis TÝDEN prezident Zeman upozornil, že jediný opravdu úspěšný comeback po dvanácti letech se podařil právě jen de Gaullovi. De Gaulle demisi podal v roce 1946 a vrátil se v roce 1958.
V roce 2014 se Miloš Zeman setkal se svým francouzským protějškem Francoisem Hollandem nebo navštívil Nadaci Charlese de Gaulla, kde se potkal i se synovcem generála de Gaulla.
V roce 2016 Zeman prohlásil: „Má-li evropská veřejnost podporovat myšlenku EU jako federace, nikoliv jako „zločinného unitárního státu“, potřebuje mít v čele výrazné osobnosti, které by dokázaly strhnout, jako to v Británii dokázali Tony Blair a Margaret Thatcherová nebo ve Francii Charles de Gaulle a François Mitterrand. Naopak podle prezidenta nepotřebuje udržovací úředníky, kteří pláčou a fňukají.“
Zemanovy osudy téměř detailně kopírují poválečné peripetie francouzského státníka Charlese de Gaulla. Hlava francouzského zahraničního odboje se po druhé světové válce stala automaticky premiérem země. Roztrpčen politickým životem de Gaulle po dvou letech odešel do ústraní a do konce padesátých let čekal na svou politickou šanci. V mezidobí vydával veleúspěšné paměti.
Stejně jako Zeman z politického dění nikdy neodešel, a jednou dal dokonce dohromady politické hnutí, které však neuspělo na centrální úrovni. Nikdy se do politiky nezapojil na "plný úvazek" a mocenské hry rozehrával prostřednictvím svých politických přátel.
V roce 1958 obratně využil vnitropolitickou krizi francouzského režimu v souvislosti s občanskou válkou v Alžírsku. Provedl "legální převrat" a přispěl ke vzniku páté republiky, v níž se stal přímo voleným prezidentem.
Když de Gaulle po dvanácti letech čekání stanul v čele Francie, stála při něm fortuna, politické štěstí, o němž renesanční teoretik Machiavelli napsal, že musí být ve výbavě politika stejně jako schopnosti a odvaha.
Také Zemanův azyl na Vysočině všichni brali jako oddych před dalším bojem. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.
Podobně jako de Gaulle, také Zeman zvítězil v první přímé volbě prezidenta. Volba prezidenta České republiky v roce 2013 byla vyhlášena na pátek a sobotu 11. a 12. ledna, druhé kolo o dva týdny později na 25. a 26. ledna 2013. Šlo o první přímou volbu prezidenta, dosud byl volen nepřímo Parlamentem ČR. Vítězem prezidentských voleb se stal Miloš Zeman. Ten také 8. března 2013, den po skončení druhého volebního období Václava Klause, složil ve Vladislavském sálu Pražského hradu slavnostní slib a svým podpisem pod slibem se stal třetím prezidentem České republiky.
De Gaullovi se nelíbila přílišná moc parlamentu a v něm zastoupených politických stran a naopak slabá pozice prezidenta republiky. Vytvořil proto zcela nový ústavní režim, pro který se v učebnicích politologie vžil název poloprezidentský nebo gaullismus. Také Zemanovi je některými parlamentními stranami vytýkáno jeho konání a často vlastní politická aktivita přimykající se k Východu.
V tomto ohledu se Zeman odkazuje na de Gaulla a na jeho „strategii všech azimutů“. De Gaulle ve své době navazoval spolupráci nejen se Západem, ale i s Východem včetně Číny a Sovětského svazu. Učme se, jak se dělá suverénní politika ve prospěch vlastního lidu.
Servilita vůči Západu není podle de Gaulla ani Zemana žádoucí. Zeman je pro svou svébytnou politiku nenáviděn pražskou kavárnou. Příznivci této skupiny vystupují s červenými kartičkami a snaží se o atentát na Zemana prostřednictvím házení vajec.
De Gaull byl na tom v tomto směru podstatně hůř. Dost nepřátel si udělal v otázce Alžírska, přežil několik vážných atentátů, nejčastěji se jednalo o nastražené výbušniny při jeho trase. Nejvážnějším útokem byla palba z kulometů v zaparkované dodávce na cestě do Lotrinského paláce. Všechny atentáty přežil díky svým ochráncům, svému štěstí i díky zpravodajské službě. V mnoha případech mu život zachránil vůz, který používal. Jednalo se o Citroën DS, který díky odpružení Hydractive dokázal jet i s prostřelenými gumami. De Gaulle byl snadným terčem útoků i díky své výšce (měřil 196 cm). Tyto útoky se staly námětem pro knihu Den pro Šakala (Day of The Jackal) z roku 1971 a film Šakal (Day of The Jackal) z roku 1973 (poznámka: v roce 2004 byl natočen americký televizní hraný snímek Generál Eisenhower: Velitel invaze, ve kterém se také vyskytuje jeho postava). Za dobu, kdy vykonával úřad, se stal terčem 30 pokusů o atentát.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_de_Gaulle
http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/glosar/zeman-jako-charles-de-gaulle_277444.html
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Putin o "útoku" na Evropu aneb Co žádná česká televize neodvysílá...
- Strašidelná scéna se žlutou a oranžovou oblohou v Řecku – Nevysvětlitelný prach „ucpává“ dokonce i klimatizace
- Ruská reakce na rozšiřování NATO: Severozápad bude bránit nová raketová brigáda
- Prof. Peter Stanek s Dr. Josefem Skálou - "elitám" chaosu a zkázy dochází dech
- Letošní léto bude poslední: Ukrajinec je zděšen z amerických peněz, určených k pokračování ukrajinské války
- Z Russkoj Vesny (22.4.2024):
Související články