Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Panslavismus v globálním světě

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 

V. Bělohradský napsal výstižně: „Být součástí národa znamená být postavou v příběhu, který mě svazuje s druhými lidmi způsobem hlubším, než je placení daní a respektování ústavy."

Se zájmem jsem si přečetl článek pana Ladislava Kašuky s názvem - Mějme na paměti, že nejsme žádní Germáni, ale Slované!

Dodám jen, že Germáni nejsme, ale jsme na Germánech ekonomicky závislí a neoddělitelně s jejich ekonomikou spjatí.

Musím napsat, že článek mne zaujal. Myšlenky slovanské vzájemnosti jsou mi blízké. Nad článkem bych se rád zamyslel hlouběji a možná také poněkud kriticky, protože představa dosáhnutí slovanské vzájemnosti, například mezi Rusy a Poláky, Rusy a Ukrajinci mi připadá z hlediska minulé i současné historie nemožná.. Jde tedy pouze o utopii?
V současném globalizovaném světě není idea slovanství či panslavismu podle mého soudu na programu dne. Podle mého je idea panslavismu utopií, ale krásnou utopií. Svůj význam při udržování tradic však tato idea nesporně má.


  • panslavismus-v-globalnim-svete

Historie

Panslavismus se začal šířit v polovině 19. století. Slovanské národy již delší dobu procházely obrodnými procesy, rozvíjela se nová kultura a literatura. Mnozí Slované však stále žili v mnohonárodnostních říších, jejichž cíle nebyly slučitelné s národnostními a obrozeneckými záměry. Západní Slované (Češi, Slováci, Poláci) žili v područí Rakousko-Uherska, jižní Slované pak byli součástí jak Vídně, tak i Osmanské říše.

Panslavistické hnutí šířili tehdejší spisovatelé a další umělci. V Čechách a dalších zemích, například jihoslovanských, našlo velkou odezvu. Vznikala díla, písně, práce oslavující jednotu slovanských národů. Rozvíjela se slavistika. Někteří ze spisovatelů dokonce začali hlásat myšlenku jediného slovanského národa. V českém prostředí byla populární idea, že Slované mají být zastřešeni nejmocnějším příbuzným státem, tedy Ruskou říší. Rusofilské nálady lze vysledovat i u některých dalších zemí, například v Srby obývaném jižním Uhersku. V Chorvatsku se rozvíjelo za přispění českých i slovenských umělců hnutí známé jako ilyrismus, které však začalo značně provokovat Vídeň a Budapešť, což vedlo k jeho postupnému útlumu a zániku. Panslovanská aktivita vyvrcholila všeslovanským kongresem v Praze v roce 1848. Tehdy byla vytvořena i všeslovanská vlajka (tu později převzala jako státní vlajku Jugoslávie) a píseň Hej Slované. Aktivity požadující prosazování zájmů slovanských národů v rámci Rakouska později oslabovaly a do popředí se dostal další proud, austroslavismus. (Austroslavismus byl politický koncept a program, který měl řešit problémy Slovanů v Rakouském císařství a později v Rakousku-Uhersku).

Zatímco po vzniku Československa se mezi západoslovanskými národy od panslavismu upustilo, pro nově vzniklé Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se stal hlavní ideologií; za panslavistické byly vybrány i státní symboly, které tak měly reprezentovat jednotu národů země. Nemalý vliv na úpadek panslavismu u západních Slovanů měl československo-polský spor o Těšínsko, Oravu a Spiš. Rovněž bolševická revoluce v Rusku a odklon Ruska od svých tradičních hodnot vedl k úpadku slovanské myšlenky u západních Slovanů. Naproti tomu v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se panslovanství stalo nutností z důvodu snahy o sjednocení historicky a kulturně rozdílných slovanských národů v jednom státě.

Za druhé světové války byli Slované nacistickým Německem považováni za třetí "rasu" (po Židech a Romech) určenou k likvidaci nebo zotročení. Ovšem ani tato skutečnost nevedla po válce (jak by se dalo předpokládat) k novému rozmachu panslavismu. Bylo to dáno i tím, že ve všech slovanských státech byly nastoleny komunistické režimy. V sovětském bloku se sice občas panslavistická argumentace používala k zdůvodnění spojenectví mezi Sovětským svazem a dalšími slovanskými státy, ale obvykle byla překryta "socialistickým internacionalismem".

Panslavismus v současné době

Panslavistické myšlenky se objevují i dnes, většinou v různých politických i nepolitických sdruženích a spolcích. Spektrum těchto myšlenek je poměrně rozsáhlé - od názorů na potřebu vytvoření společného slovanského státu na federativním principu, až po volnou spolupráci mezi slovanskými národy. Na určitý vzestup panslavismu mají, mimo jiné, vliv události v bývalé Jugoslávii - zejména války mezi Chorvaty, Srby a Bosňáky, považované panslavisty za bratrovražedné boje, kterým je nutno v budoucnosti zabránit. A rovněž tak události v Kosovu. Objevují se i vzpomínky na germanizaci, maďarizaci, druhou světovou válku, tureckou okupaci Balkánu a další negativní historické zkušenosti slovanských národů.
Vláda žádného slovanského státu, v současné době, neprosazuje panslovanství jako svoji nosnou myšlenku.

Myšlenku panslovanství udržují při životě četné spolky. Ty se pozitivně zasluhují o to, abychom nezapomněli historii, aby historie nebyla tak snadno přepisována.

Globalizace a panslovanství

V dnešním globalizovaném světě je idea panslovanství někde na okraji zájmu. Pod lupou jsou daleko důležitější světové záležitosti, které mají a budou mít obrovský vliv a dopad na světové dění a geopolitiku.

Náhlé změny a globální krize urychlují vývoj protisměrných globálních struktur. Víme, že vzniklo uskupení států BRICS, které se momentálně věnuje boji s dolarem tzv. dedolarizaci západních zemí včele USA.
Víme, že Čína založila Asijskou infrastrukturní a investiční banku AIIB, ke které se houfně připojují také evropské země.

Nynější pokus USA, roztrhnout styky Ruska s Evropou je zaměřen právě na zabránění potenciálnímu svazku euroasijského Ruska, kontinentální Evropy a Číny — místo toho USA usilovně prosazují myšlenku Transatlantického partnerství. Rusko zatím prohrává zápas s USA o Evropu a obrací se na východ, nevzdává se přitom evropského směru, ale bude mezitím budovat východní část partnerství (Rusko — Čína), a tou západní částí se bude zabývat Čína.

Hedvábná cesta

„Nová hedvábná cesta", jejíž oficiální název zní: „Jeden pás — jedna cesta", má právě zajistit spojení Číny a Evropy jak přes Střední Asii, tak i přes Rusko. Až donedávna nebyla ruská trasa oficiálně ohlášena, jednalo se jen o Střední Asii.

„Hedvábná cesta" bude mít tři trasy — dvě pozemní a jednu mořskou (nepočítáme-li do toho ještě potenciální arktickou, kterou projednávají Rusko a Čína). Tou hlavní bude samozřejmě středoasijská. Ta se také týká Ruska, protože po založení Euroasijské unie se ocitly nejméně dva středoasijské státy ve společném prostoru s Ruskem.

Celková délka trasy činí asi 6,5 tisíc kilometrů, z nichž 4 tisíce povedou po čínském území. Dále povede cesta do Kazachstánu, do středoasijských republik, do Íránu, a přes Irák a Sýrii do Turecka a Evropy. Tam povede trasa přes Bulharsko, Rumunsko, Česko a Německo. Kromě toho budou od této trasy odbočky.

Jde o obrovské investice — stovky miliard USD. To hlavní ale je, že to úplně změní geopolitickou situaci v regionu: žádná americká vojska ani základny tam pochopitelně být nemohou. V případě Střední Asie se stávají Rusko a Čína ručiteli ekonomické a politické stability v regionu, což už nyní uskutečňují v rámci ŠOS, a stejné funkce budou muset převzít spolu s Íránem vůči Afghánistánu, Iráku a Sýrii.

Hlavní překážkou na cestě pozemní asijské části projektu je skutečnost, že bude nutno zajistit geopolitické podmínky jeho realizace. V Iráku a v Sýrii probíhá válka, Afghánistán je potenciálně nebezpečný. Avšak samotná realizace „Nové hedvábné cesty" se stává významným způsobem donucení k míru.

Čínský projekt Hedvábné cesty pokládám osobně za daleko důležitější a nesporně významnější než staronový koncept a utopickou ideu Panslovanství.
Pokud se Číně projekt podaří uskutečnit, nejen, že Slované mohou být spojeni do celku, ale celkem bude nově celá Evropa včetně Německa, Ruska a Asie. Projekt je natolik významný, že může zaručit jak ekonomickou obnovu Evropských států, Ruska a Asie, tak pomoci zaručit mír v celé oblasti.

To vše nevylučuje možnost, že se USA budou snažit zmařit tento odvážný projekt rozpoutáváním lokálních válek ve státech, vedoucích podél osy Hedvábné cesty.

Facebook komentáře