Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

O mystice a vědě

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

„Nejkrásnější a nejhlubší cit, jaký můžeme zažít je vnímání mystična.“

Albert Einstein

Duchovní cesta u většiny lidí začíná jako hledání smyslu. Nejprve to může být jen určitá touha po něčem víc. O touze po něčem víc než jen uspokojování materiálních potřeb hovoří už i politici. Lidé přišli na to, že roční nárůst hrubého domácího produktu o 5% je neučiní šťastnějšími.

  • o-mystice-a-vede

Člověk to může získat jen tak, že to zažije, tak jako zažívá chlad nebo horko. Je to jako když rozpustíte veškerý prostor mrknutím oka, jako když jedinou myšlenkou nakouknete prostorem všeho času. / Hakuir/

Vědomí není nástroj. Je to naše bytí, kontext našich životů. Rozšiřování vědomí je v jistém smyslu velmi riskantní podnik. Ohrožuje status quo. Ohrožujeme tím své pohodlí. Bezpečí.

Duchovní či mystická zkušenost je zrcadlový odraz vědy-onoho přímého vnímání přírody. Mystický způsob zkoumání přírody je samozřejmě daleko starší než věda. Posun vědomí bylo něco, s čím pracovali šamani všech věků- a dověděli se tak něco, co by nemělo existovat.

I dnes zakouší miliony lidí mystické zážitky. Jejich mysl najednou ví to, po čem jejich srdce toužilo.

Filozof William James píše: „Mystici a filozofové už dlouho tvrdí, že u kořenů reality existuje kosmické pole, které zachovává a přenáší informace.

Nedávné objevy ve vakuové fyzice ukazují, že informační pole, známé pod názvem ákášický záznam, má svůj ekvivalent v poli nulové energie, které leží pod samotným prostorem. Toto pole je mořem jemných fluktuujících energií, z nichž vznikají atomy a galaxie, hvězdy a planety, živé organismy, a dokonce i vědomí. Informační pole je konstantní a věčnou pamětí vesmíru. Obsahuje záznamy všeho, co se kdy stalo na Zemi a v kosmu, a spojuje to se vším co se teprve stane“.

Významný vědec Ervin László, maďarský filosof vědy , systémový teoretik , integrální teoretik obhajuje skutečnost, že vesmír má vědomí.

Vše podrobně a přehledně popsal ve své knize -Věda a Ákášické pole – integrální teorie všeho. V této knize vědec přesahuje vize Darwina, Newtona, Einsteina a jiných.

Dr. Fritjof Capra, Ph.D. je americký fyzik pocházející z Rakouska. Zabývá se výzkumem v oblasti kvantové fyziky a systémové teorie. Je autorem celosvětově oblíbených knih, zejména titulů Tao fyziky a Bod obratu.

FRITJOF CAPRA: v knize TAO FYZIKY píše o věcech týkajících se mystiky a vědy: „Východní náboženské filozofie se zabývají mystickým poznáním, jež se nalézá za hranicemi logického myšlení a nelze je adekvátně vyjádřit běžnými slovními prostředky. Vztah tohoto poznání k moderní fyzice je pouze jedním z jeho mnoha rozměrů a nelze je - jako ani ostatní jeho aspekty - podrobně a bezvýhradně prokázat. Je zapotřebí je přímo a intuitivně zažít. Doufám proto, že se mi alespoň do jisté míry podařilo poskytnout čtenáři možnost zažít toto poznání, jež se mi osobně stalo zdrojem neutuchající radosti a inspirace. Klíčové teorie a modely moderní fyziky mohou totiž vést k vnitřnímu konzistentnímu pohledu na svět, jenž dokonale harmonizuje s názory a pohledy východního mysticizmu.

Ti, jež tuto harmonii zažili, nepochybují pak o hlubokém významu paralel mezi světonázory fyziků a mystiků. Nabízí se zde zajímavá otázka - jestliže tyto paralely existují, potom z jakých důvodů existují a co pro nás z jejich existence vyplývá?

Mechanistický světonázor klasické fyziky je užitečný pro popis takových druhu fyzikálních jevů, s kterými se střetáváme v každodenním životě. Je proto vhodný k vyrovnávání se s naším běžným prostředím, a ukázalo se rovněž, že je velmi úspěšný jako základ současných technologií. Je však nevhodný pro popis fyzikálních jevů na subatomární úrovni. V protikladu k mechanistické koncepci světa stojí nadčasové pojetí mystiků, které lze souhrnně vyjádřit slovem "organické", protože považuje všechny jevy ve vesmíru za integrální části nedělitelného harmonického celku. Tento světonázor lze najít ve většině mystických tradic v meditativních stavech vědomí. Mystici používají při svých opisech světa pojmy, jež jsou odvozeny z neobyčejných (neběžných) zážitků a všeobecně nevhodné pro konvenčně vědecký popis subatomárních jevů. Organický světonázor naopak není vhodný pro konstruování strojů, ani pro zvládnutí technických problémů soudobého moderního světa.

V každodenním životě je proto užitečný jak mechanistický, tak organický pohled na vesmír; první ve službách vědy a technologií, druhý pro harmonický a plnohodnotný duchovní život. Avšak za hranicemi našeho každodenního života ztrácejí mechanistické koncepce svou adekvátní hodnotu a měly by být nahrazeny organickými koncepcemi. Toto je hlavní postulát moderní fyziky, jež byla předmětem našich úvah (v knize Tao fyziky). Fyzika dvacátého století ukázala, že koncepce organického světonázoru mohou na atomové a subatomární úrovni být nesmírně užitečné, přestože jsou ve vědě a v technologiích obecně v lidských měřítcích nedoceněné. Zdá se, že organický pohled je věrohodnější a podstatnější než mechanistický. Klasickou fyziku, která je založena na mechanistickém pohledu, je možné odvodit z kvantové teorie, z níž vyplývá organický pohled, přestože obráceně to již neplatí. A to je, jak se zdá, prvním náznakem toho, proč můžeme očekávat, že světonázory moderní fyziky a východního mysticizmu budou podobné. Oba vznikají, když člověk zkoumá podstatu povahy věcí - hlubší oblasti hmoty ve fyzice, hlubší roviny vědomí v mysticizmu (v psychologii) - když za mechanistickou podobou všedního života odhaluje odlišnou skutečnost.

Paralely mezi názory fyziků a mystiků se stávají ještě hodnověrnějšími, když si připomeneme jiné podobnosti, které existují navzdory jejich odlišným přístupům. Především jejich metoda je důsledně empirická. Fyzikové získávají své poznatky na základě vědeckých pokusů, mystici meditativními kontemplacemi. V obou případech se jedná o pozorování, a v obou oblastech jsou tato pozorování jediným zdrojem poznání. Objekt pozorování je přirozeně v těchto dvou případech odlišný. Mystik nazírá do vlastního vnitra a zkoumá rozličné úrovně svého vědomí, kdy zahrnuje fyzické tělo jako hmotný projev mysli. V mnoha východních kulturách se klade důraz na poznání vlastního těla, což je často považováno za klíč k mystickému poznání světa. Když jsme zdraví, nevnímáme běžně jednotlivé části svého těla, ale uvědomujeme si tělo jako integrovaný celek; a toto psychické vědomí ("já") navozuje pocit pohody a štěstí. Mystik si však podobným způsobem uvědomuje celistvost vesmíru, jenž může zažívat jako rozšíření vlastního těla.

Na rozdíl od mystika začíná fyzik svůj výzkum podstaty povahy věcí exaktním studiem materiálního světa. Po proniknutí do širších souvislostí a dosažení hlubších sfér podstaty hmotného uspořádání světa si začíná postupně uvědomovat jakousi základní jednotu všech věcí a událostí. Navíc v kontextu poznává, že také on sám a jeho vědomí jsou integrálními částmi této jednoty. Tak mystik i fyzik přicházejí k totožnému závěru; přestože jeden vycházel ze svého nitra a druhý z vnějšího světa. Soulad mezi jejich názory potvrzuje starobylou moudrost, že nejvyšší vnější skutečnost je totožná s vnitřní skutečností.

Cesty fyzika a mystika jsou dále podobné v tom, že oba uskutečňují pozorování v oblastech nepřístupných běžným smyslům. V moderní fyzice se jedná o atomový a subatomární svět kvantových částic, v mystice jsou to nezvyklé stavy vědomí, při nichž dochází k transcedenci (přesahování smyslových i rozumových možností) vnitřního světa smysly vnímaných skutečností. Mystici často hovoří o zážitcích vyšších rozměrů, při nichž se dojmy rozličných center rozšířeného stavu vědomí integrují do harmonického celku. Podobná situace se vyskytuje rovněž v moderní fyzice, kde se vyvinul čtyřrozměrný časoprostorový formalizmus, jenž sjednocuje koncepce a pozorování, patřící v běžném třírozměrném světě do rozličných kategorií. V obou oblastech vícerozměrné zkušenosti dochází k transcendenci smyslových světů, a proto je téměř nemožné vyjádřit je pomocí běžného jazyka“.

Vidíme, že cesty moderního fyzika a mystika, které se na první pohled zdají být celkem nepříbuzné, mají ve skutečnosti mnoho společného. Proto by nemělo být příliš překvapující, že v jejich popisech světa nacházíme nápadné paralely. Až se jednou tyto paralely mezi západní vědou a východním mysticizmem vzájemně protnou, vyvstane mnoho otázek, týkajících se jejich praktického dosahu. Jestli totiž moderní věda se vší svou komplikovanou mašinérií pouze znovu neobjevuje starověké moudrosti, jež východní mudrci znají tisíce roků? Měli by se proto fyzikové vzdát svých vědeckých metod a začít meditovat? Anebo může existovat koexistence (vzájemný vztah) mezi vědou a mysticizmem, či dokonce jejich syntéza?

Myslím, že na všechny tyto otázky je třeba odpovědět záporně. Já považuji vědu a mysticizmus za dva komplementární projevy lidské mysli; za její racionální a intuitivní schopnost. Moderní fyzik objevuje a poznává svět prostřednictvím nejvyšší specializace racionální mysli; mystik prostřednictvím nejvyšší specializace intuitivní mysli. Oba tyto přístupy jsou ve své ryzí podstatě protikladné a oba vyžadují mnohem více pochopení, než jen jako nějaký nekompromisní názor na fyzikální svět. Jsou komplementární. Jeden není explicitně obsažen v tom druhém a nelze je zredukovat; vzájemně se doplňují a oba jsou zapotřebí pro úplnější pochopení světa.

Věda nepotřebuje mysticizmus, a mysticizmus nepotřebuje vědu, ale muži a ženy potřebují oboje. Mystický zážitek je zapotřebí k pochopení nejhlubší povahy věcí a věda je důležitá pro moderní život. To, co potřebujeme, není tedy jejich syntéza, ale dynamická souhra mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou“.

Dnes je k dostání spousta knih, množství návodů a zaručených východních technik, které vedou k rozšířenému vědomí a k mystickým prožitkům. Chtěl bych pouze napsat, že tyto techniky fungují, velmi dobře za předpokladu, že jsou správně provedeny.

Pokud hledající člověk udělá v technice chybu a nemá nastudovány, takzvané mapy duševních stavů a prožitků se kterými se na své Cestě může setkat, nemá cenu pokoušet osud.

I zde platí, že štěstí přeje připraveným. Experimentovat bez znalostí a zkušeného a k tomu vyškoleného člověka může být nebezpečné.

Skutečně úchvatné mapy lidského vědomí, nabízejí knihy MUDr. Stanislava Grofa.

Facebook komentáře