Nevydařené atentáty! Amatérský šakal.

8. Jacques Chirac Amatérský šakal

Kde: Paříž Kdy: 14. červenec 2002

Místo: Champs-Élysées

Akce: Dva výštěky z pušky

Důsledky: Prezident nezraněn, atentátník zatčen

Atentátník: Maxime Brunerie

Po slavnostně vyzdobené pařížské třídě Champs-Élysées obklopené tisícovými davy se blíží kolona vozidel. V otevřené limuzíně stojí francouzský prezident Jacques Chirac a se širokým úsměvem na tváři odpovídá na pozdravy svých spoluobčanů. Nálada je vynikající. Vždyť je 14. červenec roku 2002 – státní svátek oslavující den dobytí Bastily a začátku Velké francouzské revoluce. Tentokrát je to 213. výročí. Ale vynikající nálada náhle ztuhne, jako by se přihnal arktický chlad. Z davu se vysmekne mladý muž, otevře víko pouzdra na kytaru, vytrhne pušku ráže 0.22, zamíří na právě kolem přejíždějící automobil s prezidentem a dvakrát stiskne spoušť. Kulky letí kamsi do neznáma. Prezident je nezraněn. Střelce přemohou kolemstojící muži.

“Očividně amatér”

Tak se vyjadřuje slavný anglický spisovatel Frederick Forsyth, autor bestselleru Den pro Šakala, když se dovídá o tom, jak se pětadvacetiletý Maxime Brunerie neprofesionálně zachová, když se pokouší provést atentát. Nejen, že nedokáže na pár kroků zasáhnout, ale ke své akci si vybírá pušku, což je to nejhorší, co může na veřejném prostranství a ještě v tlačenici lidí učinit. “Puška je absolutně viditelná během několika vteřin,” říká Forsyth a dodává: “Pistole je zbraní, jakou používá profesionál v davu.” Forsyth jistě ví, o čem hovoří. Jeho románový atentátník – jak sám tyto typy lidí poznává na svých cestách diplomatického pozorovatele řady válek a převratů v různých zemích – je přece střelcem z povolání, jenž je motivován pouze penězi a pýchou profesionála. Muž, který selže při pokusu o fyzickou likvidaci francouzského prezidenta, je pouze prosycen žlučovitou ideologií francouzské krajně pravicové politiky.

Jacques Chirac

Francouzský prezident tedy šťastně přežívá snad nejkritičtější okamžik svých 70 let. Stejné už nelze říci o jeho problémech v úřadě. Je sice prezidentem již podruhé (poprvé v období 1995-2002) s výhledem až do května 2007, ale stojí v čele země, kdy jeho rozhodovací pravomoci se musí stále více podřizovat systému tak zvaného cohabition (soužití), když parlamentní většinu mají jeho političtí odpůrci. Doma svádí souboje s celou řadou potíží od požadavku nižších daní a odbourání cenových kontrol přes zesílení trestů za kriminalitu a terorismus až po privatizaci. V zahraniční sféře se drží spíše německého kancléře Schrödera. Je kritizován americkým prezidentem Bushem a britským premiérem Blairem, že nehodlá podporovat jejich kroky v Iráku.

Atentátník

Muži, který se pokouší zastřelit francouzského prezidenta, a jenž se jmenuje Maxime Brunerie, je v tomto kritickém okamžiku stár pětadvacet let. Pochází z Evry, města vzdáleného asi 25 kilometrů na jih od Paříže. Lidé z okolí, kteří si pamatují na jeho dětská léta a dospívání, stejně jako obyvatelé domu v jeho současném bydlišti v Courcournnes v pařížském regionu shodně tvrdí, že jsou překvapeni jeho počínáním s puškou v ruce. Nikdy si nikdo z četných dotázaných nevzpomíná, že by projevoval známky nějakých psychiatrických problémů. “Je to tichý a velmi diskrétní člověk”, říká jeden ze sousedů. A druhý jej doplňuje: “Víme, že se zbláznil do internetu, dlouho do noci tam svítí jeho monitor.” Ale ve skutečnosti jde o aktivistu francouzských neonacistů, který je prostoupen ideologií “spásy Francie” prosazovanou ultrapravicovým Národním republikánským hnutím (MNR). Za tuto stranu kandiduje ve volbách roku 2001 a ve svém pařížském obvodu dokonce získává 1 359 hlasů. Policie zjistila, že je rovněž aktivním příslušníkem radikálně pravicové skupiny Unité Radicale.

Soud

Soudní přelíčení s Maximem Bruneriem začíná 6. prosince 2004. Trvá pět dní. Soudci dospívají k závěru, že jeho střelba je spíše aktem deprese zoufalého mladíka a jeho pocitu odcizení od společnosti než činem s politickým pozadím. Obhájce se snaží přesvědčit soudní dvůr, že jeho klient je vlastně “člověkem na dně společnosti”, jenž chce na svojí situaci upozornit útokem na nějakou velmi slavnou osobu a pak se před kamerami nechat zabít policií či spáchat sebevraždu. A právě tomu je zabráněno zásahem lidí v okolí, takže klient prožívá nové trauma. Soud nakonec shledává obžalovaného vinným z trestného činu pokusu o vraždu a nebere v úvahu argument obhajoby o jeho mentální nezpůsobilosti. Dne 10. prosince 2004 vynáší rozsudek. Maxime Brunerie je odsouzen k deseti letům vězení.

Unité Radicale

Francouzské ultrapravicové politické seskupení založené v červnu 1998 sloučením několika nacionalistických extrémních skupin, jako například Groupe Défense a Nouvelle Résistance. Jeho ideologická výzbroj se opírá o vypjatý nacionalismus, rasismus a antisemitismus. V prezidentských volbách i ve volbách do francouzského Národního shromáždění se Unité Radicale vždy staví za vůdce francouzských nacionalistů Jeana-Marie Le Pena. Po atentátu na prezidenta Chiraka je seskupení Unité Radicale vládním výnosem rozpuštěno. Nicméně jeho členové většinou přecházejí do podobně orientovaného hnutí jako je Bloc Identitaire nebo Réseau Radical.