Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Moderní spiritualita

Jediní ďáblové na tomto světě jsou ti, kteří vyrůstají v našich vlastních srdcích. A tam by se také měl vést boj. Mahátma Gándhí

 

Co je to člověk? Proč není šťastný? Proč není stále zdravější? Proč materiální dostatek není zárukou spokojených a zdravých vztahů?

Dnešní svět na nás klade stále vyšší nároky. V moderní spiritualitě se však dají nalézt nadějná nová řešení, která nám poskytnou energii, motivaci a inspiraci, abychom dokázali rozvíjet sami sebe.

Zatímco technicky vyspělé země uskutečňují svůj sen o neomezeném růstu, stamiliony lidí žijí v bídě. Je prokázáno, že u industrializovaných národů se spolu s postupujícím hromaděním majetku začínají projevovat rychle rostoucí emoční poruchy, značně stoupá počet sebevražd a kriminálních činů.

  • moderni-spiritualita

 

Lidstvo žije v neustálém strachu z atomové války, která by znamenala naprosté vyhlazení života z této planety.

Mezi psychologické vlivy, které charakterizují současný stav lidstva a přispívají ke světové krizi, patří silné sklony k násilí, nenasytná chtivost a hrabivost a zatvrzelá nespokojenost plodící ničím neomezované ambice a snahu po dosažení iracionálních cílů. Mnoho lidí nadto trpí nedostatkem uvědomění, že jsme úzce propojeni s přírodou. Všechny tyto charakteristické rysy se v konečné analýze zdají být příznaky značného odcizení vnitřnímu životu a ztráty duchovních hodnot. Mnoho mladých, citlivých a inteligentních lidí si tuto situaci počalo uvědomovat a obrací se ke spiritualitě jako východisku z krize. Dnes je běžné spatřit vysoce postavené ředitele, manažery, bankovní úředníky a další množství lidí z nejmenovaných profesí, jezdit na měsíční pobyty do zenových klášterů, meditovat, modlit se atd.

Strach o práci, příliš stresující povinnosti i obavy z budoucnosti zřejmě stojí v době krize za zvýšeným zájmem lidí o duchovní hodnoty. Rostoucí zájem o pobyt v klášterech je o to zajímavější, že lidé, kteří se snažili najít klid a duševní pohodu, dosud nejčastěji hledali únik od stresu a napětí v meditacích, dechových cvičeních či józe.

Každý člověk má v sobě cit pro transcendenci, pro přesažno, něco, někoho, kdo ho zásadním způsobem přesahuje. Cítí, že mu nestačí pouze vydělávat a vytvořit si díky tomu příjemný život. Každý má v sobě touhu po nad-přirozenu, něčem, co přesahuje to přirozené kolem nás a po spirituálním prožitku. Tato touha se nedá zastínit. Jako by člověk cítil, že není celý, že mu "něco chybí", že si sám nevystačí. Jsou chvíle, kdy je člověk hrozně sám. Vyvstávají otázky, které je možno zastínit, ale jen dočasně. Jednou z možností je obrátit se k okolnímu světu a zkoušet nasytit hlad. Člověk má základní potřeby, které jsou nutné pro existenci: jídlo, pití, bezpečí. Pak se může zkoušet obracet k druhým lidem, to zahrnuje všechny roviny vztahů a komunikace, včetně té sexuální. Přesto ale zjišťuje, že je potřeba ještě něco, někdy se stále cítí sám. Druhý je nakonec taky jenom člověk, je možno si do něho lecos promítat, své vlastní ideály, nesplněná očekávání. Má však chvíle, kdy si říká "není to ono".

 Takovým otázkám se daří v mladé generaci hlavně u studentů, ale i dalším lidem, kteří jsou citliví a vnímaví. Také se hodně objevují u lidí v sociálně zaměřených profesích, dnes také pozoruhodně u

bankovních zaměstnanců a úředníků.

 Na druhé straně je dostatek lidí, kteří tyto věci prostě "neřeší". Zaměřují se pouze na úspěch v zaměstnání a na budování kariéry. Každý člověk touží po životě, ale někteří zaměňují život s heslem "Co možná nejvíc si užít". Svou spirituální touhu v sobě uzavírají a ta se projeví až v okamžiku, kdy se dotyčný dostane do nějaké závažné životní krize. (Anselm Grün - Blízký i vzdálený, Jan Paulas a Jaroslav Šebek, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2002)

Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, hebrejsky ruchanijut, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem, s božským, s transcendencí.

V individualizovaných kulturách se těžiště náboženského života pozvolna přesouvá od kolektivních vnějších projevů, slavností a obřadů, k vnitřnímu duchovnímu životu čili spiritualitě.

Význam spirituality zdůraznila v nedávné době řada psychologických škol. I u nás je známá logoterapie Viktora Frankla, knihy M. Scott Pecka, C. S. Lewise, Thomase Mertona nebo Anselma Grüna. Na druhé straně se „spiritualita“ stává často módním artiklem a nabízí se jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy, k načerpání energie nebo dokonce k posílení zdraví. To všechno mohou být vedlejší účinky skutečné spirituality, v níž ale jde o jiné věci, například o hledání smyslu, o vyrovnání se sebou samým, s druhými a se světem. Pravá spiritualita je také svrchovaně osobní úkol a nedá se kupovat a prodávat jako služba.

Největší duchovní učitelé učí, že člověk, který hledá a je na Cestě, musí sejít po transformaci z hory dolů a žít svůj běžný život. Neliší se nijak od běžných lidí, pouze nahlíží na věci z jiné perspektivy  z bodu věčnosti. A to je celé. Vůbec nezáleží na tom zda realizovaný člověk kouří, jí maso nebo nejí. Realizovaným může být každý z nás. Pozná se podle toho, že nahlíží svět s láskou, pokojem a mírem ve vlastním srdci, vlastní duši, nebojí se každičkého hříchu, nebojí se vlastního zániku, tedy smrti. Realizovaný člověk je člověk psychicky odolný, silný.

V dnešní době, tedy v době celospolečenské a politické krize přibývá duchovních, spirituálních hledačů. Jedni absolvují svou Cestu v celku bez větších překážek a životních kotrmelců, jiní se stanou duchovními ztroskotanci uvězněni ve slepých duchovních uličkách. Většina z nich však tvrdí, že to stojí zato.

A jaký má osobní duchovní transformace význam pro náš život? Odpověď je obdivuhodně zachycena v příběhu žáka zen buddhismu a jeho učitele.

Učedník se jednou zeptal svého mistra: „Co jste dělal před svým osvícením?“ Učitel mu odpověděl „Sekal jsem dříví a nosil vodu.“ Na otázku  „A co jste dělal po svém osvícení?“ mistr odpověděl: „Sekal jsem dříví a nosil vodu.“

V průběhu duchovní krize se toho, možná mnoho, možná vše změní. Cesta je mnohdy drsná a těžko se naviguje, ale nakonec přece jen vede ke klidu a vnitřní svobodě. Po návratu domů možná budete stále sekat dříví a nosit vodu, ale již ve zcela novém duchu. A přestože si můžete být dobře vědomi toho, že na vás vaše osvícení teprve čeká, bude vás na vaši cestě provázet stále více světla.

     Bude-li v srdci spravedlnost,

pak bude povaha člověka krásná.

 Bude-li povaha člověka krásná,

   pak bude harmonie v rodině.

    Bude-li harmonie v rodině,

   pak bude pořádek v národě.

     Bude-li pořádek v národě,

      pak bude mír na světě.                          Konfucius, „Velké učení“

 Zdroj:  http://finance.idnes.cz/meditace-a-joga-uz-manazerum-nestaci-hledaji-klid-v-klasterech-put-/podnikani.aspx?c=A090901_1250258_firmy_rady_bab

Kniha: Nesnadné hledání vlastního já -Stanislav a Christina Grofovi

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře