Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Mnichovská dohoda a nebezpeční Češi. Co se dělo po smrti říšského protektora Reinharda Heydricha. (Doplněno.)

Hodnocení uživatelů:  / 22
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Mnichovská dohoda z roku 1938 Německu přinesla značné územní zisky. Přesto nebyl Hitler s dosaženým ziskem spokojen.

  • mnichovska-dohoda-a-nebezpecni-cesi-co-se-delo-po-smrti-risskeho-protektora-reinharda-heydricha

Již o deset dní později předložil Wilhelmu Keitelovi tajný soupis dotazů ohledně vojenských možností k obsazení zbytkového českého území, ačkoli zprvu v několika projevech popřel snahu o získání českých území a v Mnichově dal záruku budoucí podoby hranic zbytku československého státu. 21. října vydal příkaz k přípravě vojenského „vyřízení záležitosti se zbytkem Česka“. Okupací Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo.

Když 30. září 1938 brzy po půlnoci podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu, zdálo se, že zachránili evropský mír. Adolf Hitler se zavázal, že poskytne Československu, které bylo přejmenováno na Česko-Slovensko, záruky, což však zůstalo pouze na papíře.

Československá zahraniční politika se dostala pod německý vliv. Německo neustále činilo nátlak na okleštěnou republiku a kladlo si nepřijatelné požadavky. Německo po Česko-Slovensku např. požadovalo, aby vydalo alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v Sudetech. Československá strana souhlasila za podmínky, že Německo převezme i alikvotní část československého státního dluhu, což německá říšská vláda (Reichsregierung) odmítla. Pod značným nátlakem nakonec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 mil. ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí. Československý pokus o vyhlášení neutrality byl na Hitlerův příkaz zmařen. Česko-Slovensko bylo nuceno „prodat“ Německu válečný materiál za 648 041 624 předválečných Kč, který nebyl nikdy uhrazen. Též bylo nuceno Německu postoupit plány některých zbraňových systémů, např. dalekonosných kanónů vyráběných ve Škodě Plzeň.

Kromě toho Německo dále podněcovalo české Němce k vyvolávání provokací, které měly ukázat světu, že Němci v Česko-Slovensku nepožívají všech práv.

Počátkem roku 1939 začaly prosakovat zprávy o tom, že Němci chtějí obsadit i zbytek Česko-Slovenska. Již v průběhu měsíce února 1939 byla zahájena série protičeských provokací, které byly vyvolány českými Němci, žijících ve velkých českých a moravských městech. Začalo to provokativním hajlováním, při němž často zaznívalo „Heil März!“ jako narážka na to, že v březnu již bude okleštěné Česko-Slovensko německé.

Ráno 15. března 1939 byl sychravý den s padajícím mokrým sněhem. Oficiálně ten den začalo německé obsazování Čech a Moravy (ačkoli na Ostravsku byly hranice překročeny německými vojenskými jednotkami již 14. března večer, aby se předešlo obsazení území polskou armádou). Operaci s krycím názvem Březnový vír velel gen. Walther von Brauchitsch. K překročení hranic došlo oficiálně přesně v 6 hodin ráno. Důvodem pro obsazení zbytků Čech a Moravy byla v německé interpretaci snaha...zajistit životy a majetek všech obyvatel země bez rozdílu..., neboť Česko-Slovensko se podle Hitlera... nacházelo v rozkladu...a ... panoval zde nesnesitelný teror proti německým soukmenovcům....

Víme tedy, že německé okupaci z března 1939 předcházelo rozhodnutí o odebrání pohraničí tzv. Mnichovská dohoda.

Ještě než jsme předali Němcům pohraničí, vyhlásilo Československo před podpisem dohody 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci. Vojáci připravení bojovat museli ovšem po 30. září složit zbraně a odevzdat Němcům území bez odporu. „Byli jsme zdrceni. Nikdo z nás, ani my zpravodajci jsme něco takového nečekali. Většina z nás plakala a styděli jsme se, hrozně jsme se styděli,“ uvedl po Mnichovu zpravodajský důstojník Emil Strankmüller.

Zvláště armádní velitelé na Beneše tlačili, aby šel s Německem do střetu. Situace ovšem nebyla tak snadná, protože po Německu si nároky na části československého území začalo činit i Polsko a Maďarsko, které vycítily oslabenou pozici státu a tedy možnost, jak pro sebe zabrat některá města. Útok by tak Československu nehrozil pouze z německé strany, ale potenciálně i ze severu a z jihu.

Většina západoevropských elit byla ochotna minimálně do jara 1939 věřit Hitlerovi, že mu jde pouze o nápravu křivd z Versailles a ne o strukturální změnu Evropy. Teprve okupace Československa v březnu 1939 otevřela velké části lidí a politiků oči.

Podle některých historiků zlomila tato „bitva bez boje“ Čechům páteř. Mnoho vojáků, kteří museli po okupaci Československa v březnu 1939 opustit armádu, se nicméně zapojilo do odboje například v organizaci Obrana národa nebo přešlo do zahraničí, aby se později v Británii vycvičili na výsadkáře, které exilová vláda vysílala bojovat zpět do protektorátu. Byli mezi nimi i bývalí vojáci československé armády Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří provedli v květnu 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

R. Heydrich zastupující protektor říkával: „ Češi, to jsou smějící se bestie. Ty ohneš, ale nezlomíš. Budeš jim stát na krku, budou se smát, sundáš nohu - seknou Tě.“ A sekli.

Po smrti Heydricha se nechal slyšet Hitler.

Hitler 4. června 1942 u večeře

"Vydám absolutní rozkaz, aby v budoucnu každý náš muž zvláště vystavený nebezpečí přísně dodržoval předpisy určené k zajištění jeho bezpečnosti. Příležitost dělá nejen zloděje, ale i vraha. Takové hrdinské gesto, jako je jízda v otevřeném automobilu nebo procházení se Prahou bez ochrany je zatracená pitomost, která nikomu neposlouží.

Člověk tak nenahraditelný jako byl Heydrich, se vystavoval zbytečnému riziku. Musím to pokládat za hloupé a idiotské. Muži takového významu jako Heydrich musí vědět, že tady je spousta lidí, kteří jen čekají na příležitost je zabít."

Co se dělo dál po smrti protektora Heydricha? Pomsta jménem Lidice.

Lidice. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha dne 27. května 1942 se ještě vystupňoval teror nacistických okupantů proti českému národu. I přes popravy stovek lidí a rozsáhlé razie se nedařilo pachatele atentátu dopadnout. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté v Čechách a na Moravě k dosud neslýchané zastrašovací akci; významný podíl na plánu vyhlazení Lidic měl ambiciózní státní tajemník úřadu říšského protektora SS-Obergruppenführer Karl Hermann Frank. Navečer dne 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německé policie a nikdo nesměl obec opustit. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce.

Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173, včetně lidického faráře Josefa Štemberky. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu Josefu Hroníkovi 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

Následoval rozhovor Hitlera s prezidentem Háchou a členy vlády v říšském kancléřství.

4. července 1942 večer

Führer prohlásil, že podle telegramu, který obdržel, protektorátní vláda uspořádala obrovskou manifestaci českého lidu, na které se mluvilo o plné spolupráci s Velkoněmeckou říší a o tom, že kdo bude stát stranou takové spolupráce, bude považován za zrádce českého národa. Führerovy poznámky k tomuto tématu byly následující:

Tato akce byla iniciována během mého rozhovoru s prezidentem Háchou v říšském kancléřství při příležitosti smutečního shromáždění za zabitého SS-Obergruppenführera Heydricha. Řekl jsem Háchovi a členům jeho vlády, kteří ho doprovázeli, že nebudu tolerovat žádný další čin v Protektorátu, který půjde proti zájmům Říše. A pokud k něčemu takovému dojde, tak budeme uvažovat o deportaci celé české populace. K tomu jsem dodal, že když jsme zvládli migraci několika milionů Němců, tak pro nás taková akce nebude problém. Když to uslyšel, tak se Hácha zhroutil jako prasklý míč a stejně tak jeho kolegové.

Po krátké pauze se mně zeptali, zda mohou – alespoň částečně a s náležitou diskrétností – využít toto sdělení ve své zemi. Protože Čechy pokládám za pilné a chytré dělníky a mým největším zájmem je obnovit v jejich zemi politickou stabilitu – už jen proto, že zde jsou dvě velké a velice důležité německé zbrojní továrny – tak jsem vyhověl jejich žádosti.

Skutečnost, že protektorátní vláda splnila svůj závazek způsobem, který se dá označit jen jako 100procentně proněmecký, je také zásluhou akce státního tajemníka Meissnera. Po našem setkání s Háchou se Meissner šel projít s Čechy do zahrady říšského kancléřství. Během procházky jim ve svých odpovědích na jejich znepokojené dotazy dal najevo, že to s masovou deportací české populace myslím skutečně vážně, tak jak jsem to řekl.

Čeští pánové o tom pak neměli žádné pochyby a rozhodli se plně akceptovat jako základ své budoucí politiky, že veškeré benešovské intriky a všichni probenešovští jedinci musí být vyřazeni, a že v budoucím boji za přežití českého národa nebude žádné místo pro neutrály nebo nerozhodnuté.

Protektorátní vláda se také teď cítí uvolněně, že může konečně českému národu dát pádné důvody pro akci pro benešovcům. Hácha a jeho kolegové nikdy neměli tak dobré podmínky pro uplatňování sloganu: „Kdo není s námi, jde proti nám.“ a tak se zbavit svých oponentů. V každém případě, měl jsem jasný dojem, že když Hácha se svými kolegy odcházeli, byli spokojeni s tím, že nyní mohou svým lidem naznačit, jaké následky by mělo nepřátelské chování vůči Říši.“

Zdroj: Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944, Praha1995, s.149-150, 163, 172-173, 186; záznamy z 16.5.42, 20.5.42, 4.6.42, 7.6.42, 4.7.42 z Hitler’s Secret Conversations 1941-1944, New York 1953, s. 394-395, 400, 415, 423, 452-453

http://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/z-dokumentu-hitler-o-cesich-nemylte-se-cim-vic-se-cech-ohyba-tim-je-nebezpecnejsi.html

https://manipulatori.cz/dokument-hitler-o-cesich/

http://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/hitler-tvrdil-ze-cesi-zavinili-rozpad-stareho-rakouska-cech-jako-poleno.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Německá_okupace_Čech,_Moravy_a_Slezska

https://www.info.cz/mnichovska-dohoda-1938



Facebook komentáře