Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Imperátoři a vazalové

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Dnes často slyšíme, že Rusko chce vybudovat silné impérium, že americké impérium slábne atd.

Další zase píší, že v roce 2015 Čína ekonomicky předběhne USA a vznikne tak jakési čínské impérium, které ovládne svět. Proč se stále hovoří o impériích? A pokud zde impéria jsou, jsou zde také vazalové?

  • imperatori-a-vazalove

Nyní trošku vážně i nevážně s mírnou nadsázkou a sarkasmem.

Antonín Polách autor historických románů v roce 2011 napsal.

„Pokud někdo hraje v současném světě úlohu někdejšího světovládného Říma, pak jsou to USA. Vojensky silné, kulturně slabé, egoisticky a racionálně orientované a proto velmi efektivní. S málo vzdělaným obyvatelstvem, nicméně s nejagresivnější politikou. Celý svět teď sleduje volební kampaň v USA a se zatajeným dechem se ptá, kdo vyhraje – Obama nebo Romney? Zajímá se takto svět o volby v Německu, Francii či Británii? Vliv USA ve světě ovšem slábne, to se nedá popřít. Je to chyba nešikovné politiky posledních desetiletí. Ale i Řím byl na celém světě nenáviděn, nikdo si ale netroufal se mu postavit. A pokud to zkusil, následoval nelítostný trest.

Proč se ale Řím takto sám zničil? Co bylo důvodem těch stoletých bojů, jež podkopávaly jeho velmocenské postavení? Byla to touha po moci. Po absolutní moci, protože Řím vládl světu absolutně. A jestliže moc korumpuje, pak absolutní moc korumpuje absolutně. Touha po světovládě byla obrovským lákadlem, jemuž podléhaly desítky kandidátů na císařský trůn. Ta vůně moci byla tak svůdná, že neváhali riskovat svůj život a taky jej pak ztráceli. Ale i několik měsíců pocitu, že vládnou absolutně celému světu, jim stálo za takovou oběť.

Řím zemřel na svou velikost i na svou všemocnost.

A tady paralela se současným světem končí. V dnešním světě není velmoc, jež by dokázala vládnout světu absolutně, proto není vláda až takovým lákadlem a nestojí za sebezničující válku. Nemám strach, že by k něčemu takovému došlo v USA, o to méně v Evropě. To, co cítíme, není zánik, je to slábnutí. Ztrácíme ve světě dominantní postavení politické i ekonomické. Evropa chudne, protože nemá nerostné bohatství a protože pracovní síla v Asii je levnější a tedy konkurenceschopnější. V současném světě nevládne žádný stát, ale finanční kapitál. Velmoc neregulovatelná, dychtící opravdu po absolutní moci a ničící náš systém stejně nelítostně, jako to dělali vojenští římští císaři. Jenže tuto moc nemohou zlomit „barbaři zvenčí“. Jednoduše proto, že žádní takoví nejsou. Peníze diktují stejně v USA (z jejich nepochopitelnou FED- Bankou) tak v Evropě či v Asii. Vykořisťují globálně jak bohaté Nory či Američany jako chudé Afričany. Ty víc, protože se neumí bránit, nemají systémy obrany. Mezi finančními magnáty zuří stejně zničující boj jako mezi vojenskými císaři a ničí naši planetu stejně jako tehdy legie bojujících kandidátů císařského trůnu tehdejší říši. Jenže odpor může přijít jen zevnitř – a on přijde. Už dnes revoltuje mládež ve Španělsku, Řecku a čím řidší budou zdroje, tím víc se bude odpor rozšiřovat.

Svět nezanikne, USA se nerozpadnou a Evropu neovládnou muslimové. Nakonec dojde k obrození, až ten sud střelného prachu, zvaný chudoba, vybuchne. Nebude to dlouho trvat, protože oni finanční žraloci nemají tušení, že by okolo toho sudu neměli chodit s otevřeným ohněm. Oni to dělají rádi – aby na ně bylo lépe vidět.“

Ekonomka Ilona Švihlíková píše: „Spojené státy jsou bezesporu odcházející hegemon, který bude řešit i domácí problémy – nástup hispánské menšiny, která se stane okolo roku 2040 majoritou s podstatně jinými kulturními vzorci než dosavadní bílá protestantská většina. Problém nerovnosti je v USA na úrovni nějaké banánové republiky, zcela mimo kontext vyspělých zemí. Geopolitický přechod – odchod hegemona je ovšem riskantní situace, neboť jen málokdy odejde dobrovolně, obvykle má tendence o své postavení bojovat… USA se snaží podpořit svou geopolitickou pozici dohodami TTIP – namířenými proti Rusku, a TPP – namířenými proti Číně. Pokud tyto projekty nakonec budou realizovány a spolu s nimi i ruské a čínské kontra -projekty, můžeme se velice rychle dostat do situace války bloků“…

Ilona Švihlíková ve svém článku „Proč je ČR kolonie“ , píše následující:

„ Kolonie v minulosti sloužily jako prostor ovládaný kolonizátorem, za nerovně nastavených vztahů (v oblasti ekonomické, sociální, kulturní). Kolonie neměla svou vlastní rozvojovou strategii, ale plnila úkoly, které jí stanovilo centrum (dodavatel otrocké práce, např.). Z hlediska dělby práce byla kolonie včleněna do výroby kolonizátora a plnila v něm roli dodavatele surovin, nebo jiné součásti výrobního procesu. Její „zájmy“ tedy často vůbec nebyly definovány, její politická „elita“ byla jen loutková a sledovala zájmy úplně jiných aktérů než snad vlastního obyvatelstva. Typický pro kolonii je rovněž nižší stupeň rozvoje, tedy přejímání technologií, které mohou být při výrobě aplikovány, ale nejsou dále rozvíjeny. Kolonizační velmoc se chová nadřazeně a zavádí v kolonii podmínky, které by si nikdy nedovolila použít na svém vlastním území. Jen hrubý pohled na výše uvedené znaky nám naznačí, že kolonialismus není zdaleka minulostí a že platí (byť v nových podmínkách) také pro ČR. Současný koloniální systém je ovšem mnohem sofistikovanější v tom, že o sobě tvrdí, že koloniální není (ne nadarmo se říká, že největší lstí ďábla je, že neříká své jméno) a že aktéři kolonizace jsou důmyslněji skryti a nelze je automaticky ztotožňovat s národním státem. ČR se jako kolonie do systému neoliberálního kapitalismu začlenila v 90. letech. Pro toto její včleňování je typická aplikace a přijetí Washingtonského konsensu, který je velice lstivým mechanismem, jak ze země kolonii udělat. Volný obchod totiž vyhovuje vítězům – těm, kteří mají náskok. To, že volný obchod automaticky nevede k blahobytu v zemi ani k dohánění vyšší úrovně byl nucen přiznat i šéf WTO Pascal Lamy. Na rozdíl od jiných zemí, které se transformovaly za jiných podmínek a se silným vlivem státu (země jako Japonsko, Jižní Korea či Čína), česká „elita“ nikdy neměla příliš mnoho představivosti ohledně toho, z čeho bude země žít – a akceptovala mocenskou nerovnováhu, kterou navíc svými kroky dále upevnila. Nejprve nastoupila klišé typu „trh vše vyřeší“, „zhasneme a majetek se sám nejefektivněji alokuje“ a podobné zjednodušené výroky. Ty mohly být provedeny z čiré hlouposti (učebnicová ekonomie, kde na vše stačí namalovat jeden graf), nebo také z důvodu rychlého vytvoření nové „elity“, která bude podporovat každé další kroky neoliberální transformace proto, aby si zachovala „získané“ postavení, bude tedy tvořit páteř její budoucí moci. Dnes se nám projevuje v mocné chobotnici kmotrů, které vysávají zbytky státu. "

Osobně to vidím ještě jinak. Jako občané poctivě chodíme k volbám a čekáme na změnu k lepšímu. Otázka zní, jestli se může něco měnit ve státech a v myšlení politiků, kteří jsou jako kolonie pod vládou jednoho impéria?

Je jedno jestli jsme byli pod vládou komunistického impéria – SSSR nebo jsme nyní pod nadvládou impéria amerického.

Situace nás „běžného“ obyvatelstva se ve své podstatě nemění. Bohužel se nemění ani situace u našich politiků, kteří byli či jsou, stejně jako my vazaly těchto impérií.

Jistě použití slova vazal je nadnesené, sarkastické, uznávám, ale posuďte sami.

Vazal bylo označení pro osobu, které lenní pán ve středověku,(též označovaný jako vrchní vlastník nebo senior), propůjčil léno k užívání. Lénem mohla být půda, úřad, hodnost nebo právo. Vazal měl právo léno užívat jen se souhlasem lenního pána, kterému byl navíc vázán řadou povinností, například poplatky či vojenskou službou. Souhrn povinností vazala vůči lennímu pánu se označoval jako „věrnost“ (lat. fidelitas) a jejich porušení bylo důvodem k odnětí léna-tedy úřadu.

Možná si klepete na čelo a říkáte si vždyť není středověk a zajisté máte pravdu.

Ale o tom, že naše vlády se nechovají jako vazalové mne nepřesvědčíte.

Ono se totiž jen stačí zmínit a lehce pokárat a vazal, plní přání lenního pána okamžitě. Najednou se navyšují státní vojenské rozpočty v Evropě, aniž by o to většina z nás stála. Proč se ale navyšují, když nejprve sami politici toto přání mocných odmítali?

Je to prosté a už jsem to zmínil výše...Pán, imperátor, kolonizátor, propůjčuje úřad poslušným. Neposlušné tvrdě trestá.

Sarkasticky, ale pravdivě si připomeneme jak probíhalo ve středověku založení lenního vztahu:

Uzavření lenní smlouvy - obě strany (Senior a Vazal) si slibují vzájemnou věrnost a loajalitu.

Předmětem léna je zpravidla půda (Beneficium) s poddanými a někdy dokonce úřad nebo právo na finanční příjem.

V počátečních dobách se smlouva uzavírá ústně, později písemně a uzavření je doprovázeno ceremoniálními akty - uvedení do léna (investitura), složení lenního holdu.

Proč mám ten dojem, že inagurace nového prezidenta Ukrajiny pana Porošenka je oním typem uvedení do úřadu?

Pan Porošenko bude mít úřad, hospodařit budou jiní... Všechny spojí fidelitas – věrnost.

Facebook komentáře