Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Čtvrtá průmyslová revoluce a experimenty se základním příjmem

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Lídři světové ekonomiky, manažeři průmyslových podniků, akademická veřejnost i odboráři ve všech průmyslově vyspělých zemích čím dál víc upírají zrak k novému velkému tématu: čtvrté průmyslové revoluci. U průmyslu sice začíná, ale ve svých důsledcích ovlivní fungování celé společnosti.

Ve filozofii průmyslu 4.0 se projevuje „nenasytnost“ podnikatelů tím, že chtějí víc a víc ušetřit na osobních nákladech zazaměstnance. Ti by měli být nahrazováni roboty a inteligentními stroji.

Co bude s armádou nezaměstnaných? Kdo bude platit daně, které se přerozdělí na dávky pro nezaměstnané? Snad právě proto se uvažuje o základním příjmu. Všichni totiž pochopili, že plná zaměstnanost se stala pouhou pohádkou. Začněme pěkně po pořádku.

Označení „čtvrtá“ vychází z představy, že první průmyslová revoluce byla ve znamení páry, druhá ve znamení elektrické energie a třetí je důsledkem postupného nasazování počítačů a robotů v izolované podobě. Čtvrtá se vyznačuje propojením počítačů a inteligentních strojů a zařízení prostřednictvím počítačových sítí do podoby složitých systémů, které už nelze řídit ani optimalizovat centralizovaně.

  • ctvrta-prumyslova-revoluce-a-experimenty-se-zakladnim-prijmem

Čtvrtá průmyslová revoluce přináší zcela nový pohled na systémové změny ve společnosti, na postupné nahrazování principů hierarchické organizace plochou sítí relativně samostatně fungujících a silně kooperujících entit. Společnost prochází změnou, způsobenou propojením tří světů: fyzického světa, světa počítačového, který je virtuálním odrazem světa fyzického, a do třetice světa sociálního, představovaného společností jako systémovým celkem. Postupně se tedy myšlenky průmyslu 4.0 skládají v úplně nový obraz života společnosti.

První průmyslová revoluce – též technicko-vědecká revoluce – vypukla na konci 18. století. V té době se zásadně měnilo zemědělství, výroba, těžba a další hospodářské i průmyslové sektory. Lze ji charakterizovat změnou převažujícího způsobu dopravy, energetických zdrojů a přenosu informací. Zrod průmyslové revoluce je připisován roku 1779. Tehdy došlo k nasazení mechanických zařízení v dominujícím hospodářství. Tato zařízení byla poháněna vodní a parní energií. Parní stroj, vynalezený v roce 1765, je považován za symbol průmyslové revoluce. Vzrůstala dělba práce a rozvíjela se industrializace. V průběhu první průmyslové revoluce docházelo k zásadním společenským, kulturním a politickým změnám ve většině států. První změny se projevily ve Velké Británii a pokračovaly v západních zemích. V tomto procesu hrály významnou roli vědecké a technologické objevy.

Druhá průmyslová revoluce začala o necelých sto let později – v roce 1870. Tehdy k tomu napomohla masová výroba na základě dělby práce za pomoci elektrické energie, která se zároveň stala pro toto období symbolem. Elektřina byla používána k osvětlení, pohonu strojů, automobilů, tramvají a souvisí i s vynalezením kinematografie.

Objevy v průběhu druhé průmyslové revoluce se projevily i v oblasti chemického průmyslu. Bylo objeveno umělé hedvábí, hnojivo, celofán, film a zdokonalilo se zpracování kaučuku (nafukovací pneumatiky). Druhá průmyslová revoluce probíhala necelých sto let.

Rok 1969 je považován za zrod třetí průmyslové revoluce a pro toto období je charakteristický příchod mikroprocesorů a využití počítačů. Do výrobních procesů byla nasazena elektronika a informační služby podporující automatizaci výroby. Objevily se první elektronicky řízené stroje a digitalizovala se výroba. Začaly se vyvíjet nové progresivní materiály s vysokou pevností a houževnatostí a vynikajícími fyzikálními, mechanickými i chemickými vlastnostmi.

Základní myšlenka a vize čtvrté průmyslové revoluce pochází z roku 2011 a její podstata byla představena na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Představují ji kyberneticko-fyzikální systémy a nebude to dlouho trvat, co se budou továrny řídit samy. Bude se jednat o tzv. továrnu budoucnosti. Inteligentní systémy převezmou činnosti, které dosud vykonávali lidé. Jedná se o vnímání okolního dění s počítačovým spojením strojů a dílů. Pomohou k tomu kamery, vysílače, čidla, čtečky kódů a jiná moderní zařízení. Automatické sklady včas odešlou zpracovanou zakázku a díly i polotovary budou obsahovat mikročipy, jež určí, jak mají být opracovány.

Dle odborníků vzroste produktivita výroby až o jednu třetinu. Německo již vsadilo na rozsáhlou digitalizaci a robotizaci v průmyslových továrnách a na čtvrtou průmyslovou revoluci (setkat se můžete i s pojmy Průmysl 4.0Industry 4.0) německá vláda vyčlenila 50 miliónů eur po dobu tří let. Podíl na růst průmyslu v tomto období mají významné firmy jako Siemens, Boschči Volkswagen. Tyto firmy mají pobočky i v Česku, kde je pojem Průmysl 4.0velmi aktuální. Ačkoliv je vývoj na samém začátku, za pět let již může být situace jiná.

Každá průmyslová revoluce nějak změnila společnost. První přinesla vznik nových tříd, vznik kapitalismu a základů demokracie. Oslabila se role zemědělství a posílil se průmysl. Druhá revoluce rozšířila kapitalismus do celého světa a taylorismus i do Sovětského svazu. Třetí revoluce přinesla dobu informační, zavedla nové druhy komunikace a zábavy i řízení výroby. Čtvrtá technologická revoluce samozřejmě nespadne z nebe ze dne na den. Už nyní tento proces probíhá, vidíme ho např. na návratu amerických firem z Číny, resp. jihovýchodní Asie zpět do USA. Automatizace, internet věcí a 3D tisk budou podporovat lokalizaci výroby, zmenšování vlivu nadnárodních korporací a změnu mezinárodní dělby práce, kterou máme spjatou s procesem globalizace.

Tento návrat výrob ale nebude doprovázen žádným masivním nárůstem pracovních míst v domovské zemi. Podle profesora Milana Zeleného právě prožíváme změnu společenského řádu – kvalitativní změnu kapitalismu a demokracie – a další odborníci míní, že skončí tzv. parlamentní demokracie politických stran, která vznikla ve století páry, a vznikne demokracie založená na vládě těch nejlepších, kteří jsou známí a mají vysoký kredit.

Podle Ilony Švihlíkové se také promění role vlád, přičemž nelze vůbec vyloučit, že řada států se pod tlakem technologické změny a dalších krizí rozpadne. Transformovat se bude nejen pracovní trh, který ještě více zvýrazní rozpor mezi kategoriemi zaměstnání a práce, ale naplno také vyhřezne problém chudoby a těch, kteří v tomto novém světě nebudou „použitelní“. Co s přebytečnými lidmi, to bude klíčová otázka blízké budoucnosti.

Vznikne armáda milionů nezaměstnaných, o nichž dneska nevíme, kdo je bude živit.

Ve filozofii průmyslu 4.0 se projevuje „nenasytnost“ podnikatelů tím, že chtějí víc a víc ušetřit na osobních nákladech zaměstnanců, což v mnoha výrobních firmách činí asi 20–25 % nákladů. Na jedné straně lze snadno pochopit, že roboti nepotřebují jídelny, šatny, toalety, přestávky na jídlo a odpočinek, nepotřebují dovolenou, nejsou nemocní, nebrblají, nebrouzdají v pracovní době na internetu, nezakládají odbory, nestávkují. Jen poslušně pracují 24 hodin denně. Foxcon prý již vloni nahradil 300 tisíc zaměstnanců roboty a chystá se nahradit další milion. Ostatní firmy Foxcon následují.

Co bude s armádou nezaměstnaných? Kdo bude platit daně, které se přerozdělí na dávky pro nezaměstnané? Kolik procent lidí se nechá aktivně přeškolit na nové potřebné profese? Kolik jich bude raději na úřadech práce, protože nové profese už nebudou na zaškolení, ale na hlubší kvalifikaci?

Snad právě proto se uvažuje o tzv. základním příjmu. Začalo se o něm uvažovat proto, že trh práce se od základů změnil a plná zaměstnanost se stala pouhou pohádkou. Výrobu totiž stále více ovládají a zajišťují roboti, kteří nahrazují lidi. Základní příjem by tak mohl být dobrým nástrojem v době, kdy poptávka po lidské práci bude dlouhodobě v útlumu. Utopisté sní o tom, že by tento příjem lidem umožnil skončit s úmornou prací v restauracích rychlého občerstvení a podobně. Jiní jej vnímají jako páku, díky které vzroste vyjednávací síla zaměstnanců, a ti budou schopni dosáhnout vyšších mezd.

Základní příjem je výraz, který může znamenat více věcí, které ale mají jeden společný rys: Všichni lidé ve společnosti dostávají od vlády pravidelný příjem bez ohledu na jejich další příjmy nebo na to, zda jsou zaměstnáni. Vyplácená částka by měla zajistit nákup potravin a bydlení. Ve Švýcarsku byl tento model voliči odmítnut, ovšem ve Francii byl schválen návrh na testovací experiment se základním příjmem. Uvažuje o něm i indická vláda, která by jej ráda použila v boji s chudobou. A v Kalifornii proběhne projekt, v jehož rámci by mělo 100 rodin dostávat 1 000 až 2 000 dolarů měsíčně.

Zastánce základního příjmu ale najdeme i v řadách libertariánů. Ti jej považují za cestu ke zmenšení vládního sektoru. Díky němu by totiž podle jejich názoru došlo ke konsolidaci různých programů sociální podpory. A liberálové zase považují za pozitivní, že všichni dostanou stejnou částku a nikdo nebude diskriminován. Přes to vše je ale mnoho zemí, které o ničem podobném neuvažují. Příčina spočívá v nákladech spojených s novým systémem.

Experimenty se základním příjmem jsou nutností. Důkladný experiment nyní probíhá ve Finsku. Finská vláda hodlá na počátku tohoto roku náhodně vybrat asi 2 000 nezaměstnaných ze všech vrstev společnosti. Ti automaticky dostanou podporu bez toho, aby museli procházet jakýmkoliv byrokratickým procesem. Podporu navíc neovlivní ani to, zda si zajistí nějaký vedlejší příjem. 

Vláda bude napjatě sledovat výsledky experimentu. Bude si práci hledat více lidí? Kolik lidí přestane úplně pracovat a utratí své peníze za vodku? Budou lidé namísto trávení času na úřadu práce studovat a získávat kvalifikaci, která jim zajistí lepší pozici na trhu práce? Celý pokus bude trvat dva roky a jeho výsledky mohou ovlivnit sociální politiku daleko za hranicemi Finska. Vlády po celém světě totiž hledají způsob, jak pomoci nezaměstnaným lidem, proti kterým stojí globální obchod a automatizace výroby. Jedním z řešení může být právě základní příjem. Úvahy o něm jsou ale zatím v rané fázi a nikde není tato myšlenka plně zavedena do praxe.

Je více než jasné, že současný kapitalismus se nachází v krizi. Jestliže kapitalistický systém nebude modifikován tak, aby jeho přínosy byly rozděleny spravedlivěji, poroste riziko, že padnou instituce, na kterých stojí ekonomická politika už od druhé světové války.

Zdroj: https://www.konstrukter.cz/2015/10/29/co-znamena-ctvrta-prumyslova-revoluce/

http://casopis.vesmir.cz/clanek/ctvrta-prumyslova-r-evoluce

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/ekonomika-byznys/prumyslova-revoluce-4-0-5-0-6-0- nebo-7-0_35493.html

 

 

 

 

podporte-width

 

Facebook komentáře