Čeká nás střet civilizací? Nebezpečná geopolitika USA a dítě jménem ISIS.

Armáda Spojených států zahájila v noci na úterý vzdušné údery proti cílům radikálního uskupení Islámský stát (IS) v Sýrii. Na mohutné a koordinované první vlně útoku se podle CNN různou mírou podílely i Saúdská Arábie, Jordánsko, Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Z moře Američané vypálili střely s plochou dráhou letu Tomahawk, následně zaútočily bojové letouny, bombardéry i drony.

Zásadně důležitý význam má skutečnost, že USA útočí na pozice Islámského státu na syrském území, aniž by požádaly vládu této země o povolení. Tento přístup vyvolal kritiku v Moskvě. Ministr zahraničí Sergej Lavrov vyzval v telefonním rozhovoru s ministrem Johnem Kerrym USA, aby dodržovaly Chartu OSN a normy mezinárodního práva a rovněž respektovaly suverenitu Sýrie.

Ozbrojenci z hnutí Islámský stát (IS) vyzvali své stoupence, aby útočili na občany Spojených států, Francie a ostatních zemí, které bojují proti radikálům.

Čeká nás střet civilizací?

Kniha předního amerického politologa Samuela P. Huntingtona – Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu je pronikavou analýzou stavu světové politiky po skončení studené války, kdy hnacími silami již nejsou národní státy a ideologie, nýbrž civilizace vymezené náboženskými, právními a kulturními tradicemi. Globální politika bude formována především kulturními rozdíly a pokud propuknou války, budou se týkat celých civilizací.
Autor je profesorem na univerzitě v Harvardu a o jeho zkušenostech s nejvyšší politikou hovoří působení v Národní radě bezpečnosti Carterovy administrativy.

Chtěl bych zdůraznit, že autor varuje před rozšířením a vystupňováním těchto střetů. A co se děje ve skutečnosti?
Střety mezi Západní kulturou a islámem se den ode dne stupňují. Využívání fanatických skupin islámu a jejich podpora, když se nám to hodí je nebezpečím pro nás samé. Nebezpečím pro naši kulturu.

Al-Kájda z americké laboratoře

Koncem sedmdesátých let, poté, co se nejprve pokusily rozdrtit arabský nacionalismus, vynořivší se jako odpověď na osídlování regionu Evropany, použily sunnitské radikály Spojené státy a pákistánská armáda k tomu, aby vyhnaly Sověty z Afghánistánu. Pochopitelně jim ve skrytu pomáhala momentální úderná pěst bankokracie, Bank of Credit and Commerce International (Banka pro mezinárodní půjčky a transakce Agha Hasana Abediho, pozn. red.). „Dnes je všeobecně známo, že radikální islám nejvíce podpořil úspěšný džihád mudžahedínů proti sovětským silám. Když se Sověti z afghánského území počátkem roku 1989 stáhli, zanechali v zemi desítky tisíc „nezaměstnaných“ islámských žoldáků, kteří přesunuli svou pozornost směrem k západním zemím,“ vysvětluje Peter D. Goodgame ve své knize Globalisté a islamisté: Štvaní ke ‚střetu civilizací‘ za účelem zformování Nového světového řádu.

Byla to CIA, spolu s pákistánskou ISI, kdo pomohl na svět Afghánským mudžahedínům, volné koalici kmenových válečníků, bojujících se Sověty. Nezbytným pomocníkem v tomto úsilí se stali i „Afghánští Arabové“ a Usáma bin Ládin. Když byli sovětské síly vytlačeny, Bin Ládin a „al-Kajdá“, teroristická organizace nazvaná podle databáze mudžahedínů, se v Afghánistánu zakopali a vyhlásili džihád Velkému Satanovi, to jest Spojeným státům. Spolu s al-Kájdou se zformoval i Taliban, skupina, složená z afghánských válečných veteránů, vyznávající místní verzi wahhábismu, kterou do regionu importovaly tajné služby Pákistánu a Saúdské Arábie.

Jak server inforwars.com informuje již déle než desetiletí, Spojené státy a jejich evropský partner, NATO, používaly teroristy z al-Kájdy k dosažení množství politických cílů – především k podkopávání konkurenčních vlád. Hlavně těch na sovětském a později ruském pomezí. Nejlepším příkladem jejich práce je Čečensko.

Během americké okupace Iráku to byly opět různé skupiny inspirované al-Kájdou, či její spojenci, kdo poskytl potřebnou záminku pro americkou invazi a vybudování vojenských základen a dalších zařízení. Spolupráce britských a amerických jednotek na „povstání“, vedeném al-Kájdou a dalšími sunnitskými skupinami, vyšla naplno najevo, když britské vojáky v roce 2005 přistihli, jak převlečení za Araby střílejí po Iráčanech v okupované jihoirácké Basře.

Otevřená podpora terorismu

Slavný a cenami ověnčený investigativní novinář Seymour Hersh už v roce 2007 psal o tom, že Bushova administrativa v Iráku buduje spojenectví s radikálními sunnitskými skupinami. Hersh vysvětloval, cituje vládní zdroje, že aby Američané nastolili to, čemu Condoleeza Rice přezdívala „nová politika“, „byly operace utajovány – a to v některých případech tak, že celé provedení či alespoň financování byly ponechány Saúdům. Případně se našla jiná cesta, jak obejít kongres a jeho normální kontrolní funkci.“

Během úspěšného pokusu o státní převrat v Libyi a svržení jejího vůdce Muammara Kaddáfího už bylo zjevné, že Spojené státy a NATO podporují, financují a vyzbrojují partyzány, kteří jsou loajální al-Kájdě a oddaní radikální wahhábistické ideji, vyjádřené právem šaría.

„Spojené státy v Libyi změnily spojence ve válce proti terorismu. Vědomě jsme zajišťovali zbraně známým jednotkám a postavám al-Kájdy,“ vyjádřila se Clare Lopezová, důstojnice CIA, v rozhovoru pro britský deník Daily Mail. To bylo v dubnu, tři roky poté, co Libye padla a více než třicet tisíc jejích občanů zemřelo násilnou smrtí.

Návrat do náruče al-Kájdy

Jenže USA ho trumfly – ještě během téhož měsíce oznámily „natvrdo“, že financují al-Kájdu. Spojené státy oficiálně přiznaly, že poskytují ‚bojovou pomoc‘ ‚povstalcům‘, kteří bojují se syrskou vládou. Kromě sofistikovaného komunikačního vybavení a zdravotnických balíčků, vypravovaných CIA, jde i o vozidla a další výzbroj, jak tvrdí Washington Post,“ napsaly tehdy infowars.com.

ISIS – dítě NATO a Saúdů

A to není zdaleka vše. Expert na geopolitiku Tony Cartalucci detailně popisuje, že ISIS – organizace inspirovaná, byť údajně již nepropojená s al-Kájdou – je produktem utajené spolupráce NATO se Saúdskou Arábií, táhnoucí se již od roku 2007. Tehdy američtí politici se svými saúdskými „přáteli“ hodlali podnítit regionální náboženský konflikt, aby Střední východ zbavili vlivu Íránu. Ten přitom sahal nejen do Sýrie a Iráku, ale až do Libanonu a k pobřeží Středozemního moře.

Bojovníci ISIS byli a jsou podporováni, cvičeni a vydatně financováni koalicí NATO a států kolem Perského zálivu. Mají základny na území Turecka, které je samozřejmě členem NATO, a z něj pořádají výpady na území Sýrie, často s tureckou palebnou či leteckou podporou. Nedávným příkladem byl přeshraniční výpad al-Kájdy, vedoucí k obsazení vesnice Kasab v provincii Latikia v severozápadní Sýrii.

Smysl operace: ovládnutí Sýrie...

Aby oslabila Írán, který je převážně šíitský, v zásadě už Bushova vláda se rozhodla razantně změnit směr své blízkovýchodní politiky. V Libanonu začala konspirační spolupráci se saúdskou vládou, která patří k sunnitskému směru. Cílem bylo oslabit Hizballáh, Íránem podporované šíitské hnutí. Spojené státy se také zapojují do utajovaných regionálních operací, namířených proti Íránu a jeho spojenci, Sýrii. Jenže vedlejším produktem těchto operací je nárůst moci sunnitských extrémistických, militantně proislámských skupin z tábora al-Kájdy.

Sunnitské běsnění v Iráku je podle Cartalucciho především záminkou k tomu, aby mohlo NATO definitivně ovládnout Sýrii. „NATO v Iráku použilo své teroristické spojence, aby si vytvořilo záminku k pokračování své strategie ‚nárazníkového pásma‘. Vyhlídka na to, že to budou Spojené státy, NATO, nebo státy Perského zálivu, kdo takzvaně ‚zbaví‘ Irák ISIS, je tragickou fraškou, neboť existují nevyvratitelné důkazy pro to, že brutální nájezd v podání ISIS tyto mocnosti samy vyvolaly – a navíc proto, aby podpořily vlastní záludné plány. Jediné skutečné tažení proti terorismu by v tomto regionu mohla být fronta iráckých, íránských a syrských sil, které by svět konečně zbavily teroristických bojůvek, cvičených NATO.“
V tom má pravdu. Írán, Irák a Sýrie by se skutečně mohly spojit tváří v tvář současné wahhábistické metle Iráku, která hrozí destabilizovat celý region. Otázkou je, zda by to pomohlo. Již od doby, kdy CIA, Pakistán a Saúdská Arábie vypustily al-Kájdu na svět, nás historie učí, že jde o chobotnici s mnoha chapadly, která se čas od času dočká „zázračného“ vzkříšení.

Globalistům jde především o to, aby na Středním východě panoval chaos. Invaze do Iráku v roce 2003 proběhla jen proto, že Irák byl relativně silný regionální protihráč této koalice. Proto byl také vyprovokován k útoku na Írán – a nakonec k fatální invazi do Kuvajtu. Když Bush po úspěšné invazi prohlásil „mise splněna“, nemyslel tím porážku Saddáma Husseina. Myslel tím to, že se podařilo z Iráku udělat další selhávající stát, zhruba na úrovni Jemenu nebo zemí subsaharské Afriky.

ISIS a další teroristické bojůvky financované a podporované Saúdy nejspíš chtějí na Středním východě založit svůj vlastní chalífát. Jenže v plánech globální elity takový scénář hraje druhořadou roli. Jejich nejdůležitějším cílem je likvidace každého potenciálního oponenta, aby mohlo být nakonec dosaženo kýženého záměru. Tím je nastolení jediné, totalitní světové vlády.
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/stat/planeta/1068-ke-svetovlade-v-plnych-obratkach-spojene-staty-alkajdu-stvorily-a-dnes-za-ne-opet-bojuje-priprava-velke-valky-probiha-nyni-nejen-na-ukrajine-ale-i-v-iraku.htm

McCain v posledních několika letech s Obamovou administrativou na vyzbrojování radikálních džihádistů v celém regionu horečně spolupracoval v rámci přiznaného na desítky let rozvrženého plánu na svržení vlád v několika zemích včetně Iráku, Libyie a Sýrie.

Už v březnu 2011 byl McCain roztleskávačem plánů CIA na poskytnutí o podpoře pro „Libyjské rebely“, i když vůdce libyjských rebelů Abdel-Hakim al-Hasidi přiznával, že pracuje u Al Kaiídy. Jen o pár měsíců později ti samí „rebelové“ vyvěsili vlajku Al Kaiídy na střeše soudu v Benghází.

Jen před rokem cestoval McCain do Sýrie, aby se tu setkal s vůdčími členy brigády Asifat al-Shamal stejně jako Svobodné syrské armády, kdy i obě tyto skupiny už přiznaly, že „vyhlásili loajalitu k Al Kaiídě.“ Širokou kontroverzi spustilo, když bylo na tajné schůzce zjištěno, že několik z těchto mužů byli radikální džihádisté obvinění z nedávného únosu 11 libanonských poutníků.

I přes neustále opakovaná tvrzení McCaina a Obamy, že podporují pouze „umírněné rebely,“ tak velitel Svobodné syrské armády Jamal Maarouf v roce 2014 přiznal, že jeho bojovníci běžně bojují po boku Al Kaiídy, a ta samá Al Kaiída teď na syrsko-irácké hranici „fúzuje“ s ISIS.

Podle jistého jordánského činitele byly také americké instruktory na tajné základně v sousedním Jordánsku vycvičeny tisíce džihádistů, než přešli do Iráku, aby se přidali k ISIS. Podobně i nedávná zpráva PBS News líčí džihádisty, kteří přiznávají, že je vycvičily síly Kataru a USA.

Odpor proti McCainově bezuzdné podpoře radikálně džihádistických teroristů vyvrcholil v roce 2013, kdy se na McCaina při shromáždění na radnici v Arizoně obořil americký mariňák, a obvinil tohoto senátora ze zrady.

Pouhé hodiny před prohlášením McCaina na Fox News konstatoval penzionovaný generálporučík Letectva Spojených států Thomas McInerney během podobného interview s touto sítí, že „ISIS jsme pomohli vybudovat my.“

„V některých případech jsme, jak věřím, podporovali špatné lidi a ne v té správné části Svobodné syrské armády, a to je pro lidi trochu matoucí, tak jsem vždy trval na tom, že podporujeme ty nesprávné typy,“ řekl McInerney.

Teď, když ISIS získává půdu pod nohama i nové bojovníky, tak jak McCain, tak president Obama zůstávají fixovaní na bombardování Sýrie údajně proto, aby zastavili ISIS, kterou pomohli vytvořit, místo ohlášené ISIS hrozby na hranici USA-Mexiko.
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4757-proreknuti-mccain-rika-narodne-bezpecnostni-tym-doporucil-vyzbrojovat-isis


Další důkazy zde. http://wertyzreport.com/clanek/dempsey-spojenci-financuji-isis