Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Boj o suroviny

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Emil Kalabus

Současná nová vlna studené války se nevede o demokracii, o způsob volby a charakter politiky. Vede se ze strachu o budoucí přežití. Jde o zdroje.

Sílící Rusko a sílící Čína jsou svými politickými systémy i ekonomikami pro západní kapitalismus stále nebezpečnou alternativou. Jsou to politické systémy, které si nehrají na absolutní oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní...Rusko navíc disponuje takovými zdroji surovin o kterém se Západu ani nesní. Proto je a musí být Rusko nepřítelem číslo jedna pro Západní země. Není to proto, že má Putina, je to proto, že má zdroje a suroviny.



Země nejvíce bohaté na nerostné a přírodní suroviny patří paradoxně k těm nejchudším. Sužují je totiž dlouhotrvající konflikty, na jejichž pokračování má zájem mnoho hráčů včetně nadnárodních firem.

Víme, že EU plánuje bojovou operaci proti IS v Libyi. Americká armáda už provádí monitorovací lety a má za sebou dva nálety. Jeden z nich byl 19. února veden na tábor IS v Sabrátě a zemřelo při něm několik desítek lidí. Ale po pravdě. Zde nejde o to zda začne nějaká prozápadní operace v Libyi, ona de facto ještě od doby svržení Kaddáfího neskončila a lze se domnívat, že v Africe jde o boj o suroviny a ne o nastolení demokratických režimů podle západního vzoru. Je s podivem, že diktátorské africké režimy zůstávají zachovány pokud spolupracují se Západem a povolují těžit suroviny za výhodných podmínek.

  • boj-o-suroviny

 

Agentura AFP uvedla, že v Paříži, Londýně a Římě se v posledních dnech hovoří stále častěji o tom, že francouzští, italští a britští vojenští specialisté jsou už připraveni vyrazit do Libye.

Důvodem případné intervence je možná také ohrožení bezpečnosti ropovodu a ropných polí s ohledem na zájmy italského ropného koncernu ENI. Zde je možné opět vysledovat, že jde o boj o suroviny a nic víc.

Víme, že Američané vyvinuli hybridní vzducholodě, které mají pomoci vytěžit Afriku. Pomocí vzducholodí budou dopravovat těžkou techniku a lifrovat nerostné bohatství z nepřístupných oblastí černého kontinentu. Na vývoji těchto obřích vzducholodí pracují již 20 let konsorcia společnosti Lockheed Martin a Hybrid Enterprices.

Projekt už je podle společnosti Lockheed Martin dokončen a čeká na schválení federální agenturou pro civilní letectví (FAA). Pokud půjde vše podle plánu, mohly by se první nákladní vzducholodě vznést už v roce 2018.

Snadno dostupné zdroje nerostného bohatství v Africe jsou už téměř vytěženy, odborníci ale věří, že je až 90 procent toho, co může černý kontinent těžařům nabídnout, ukryto v nedostupných oblastech, kam nevedou silnice ani železnice. Pravděpodobně jde o další kolo již zmiňovaného geopolitického boje mezi světovými velmocemi v jejichž středu je nikým nejmenovaný boj o suroviny. Vzájemná rivalita mezi Čínou a USA v Africe je toho důkazem.

Všechny poslední roky je Čína jedním z hlavních tahounů růstu světové ekonomiky.

Není žádným tajemstvím, že Čína dobývá Afriku. Čínské investice v Africe sleduje zbytek světa tak trochu s otevřenou pusou. Přislíbené investice za 20 miliard USD ze začátku roku 2012 komentovala americká ministryně zahraničí Clintonová tak, že by "Afrika měla zvážit, s jak spolehlivými obchodními partnery spolupracuje". Čínská vláda ovšem považuje osočování ze snahy vyčerpat africké nerostné bohatství ve svůj prospěch za naprosto nemístné.

Čína navrhla projekty za 750 milionů USD na podporu zemědělství a za 50 milionů USD na podporu malých a středních firem. Je ovšem kritizována za jasné zaměření se na nerostné suroviny a za špatnou kvalitu svých stavebních projektů. Africké země, které samy nemají dost peněz a vzdělaných pracovníků, ovšem "pomoc" z Číny vítají.

V posledních letech probíhá v Africe skrytý boj mezi Čínou a západními mocnostmi. Čína je zde vytlačuje z jejich pozic. Prakticky každé zostření situace v Africe je následkem tohoto boje. Čína pro rozšíření zóny svého vlivu nepotřebuje bojovat. K vytváření přátelských geopolitických oblastí využívá ekonomiku. Vliv na Afriku začal v říjnu 2008 po čínsko-africkém fóru pro spolupráci, pořádaném v Pekingu. Zúčastnilo se ho přes 50 hlav afrických států a zplnomocněných zástupců afrických vlád. Na tomto fóru byly potvrzeny dobré vztahy s asijským gigantem.

USA dosud čerpaly 40 % své ropy z Nigérie. Zde vedl Peking obzvlášť intenzivní jednání. Afrika má kromě ropy také zásoby minerálů, diamantů a kovů. Ameriku brzdí v hospodářské soutěži s Čínou výdaje na války v Afghánistánu a Iráku. V zápase o přízeň afrických vůdců nemůže obstát. Tyto důvody vedly americkou administrativu k jednoduché a pro ni typické metodě - vojenské. Roztahuje se po celém kontinentu a koncem roku 2007 vytvořila americké armádní velitelství pro Afriku (AFRICOM) s hlavním úkolem být organizačně vojenským centrem v obraně proti narůstajícímu hospodářskému a politickému vlivu Číny. Následně v případě potřeby politiku nahradit specifickými metodami.

Současná nová vlna studené války se nevede o demokracii, o způsob volby a charakter politiky. Vede se ze strachu o budoucí přežití. Jde o zdroje - suroviny.


 

podporte-width

 

Facebook komentáře