Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Škrtat a růst zároveň? Pro vládu žádný problém

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • necas-kalousek
Nedávno k nám opět moudře promluvil premiér Petr Nečas, tentokrát na téma „při škrtání vláda růst zachrání". Zdůraznil však, že škrty na straně výdajů jsou při stabilizaci veřejných rozpočtů zásadní a že eventuální prorůstová opatření na podporu ekonomiky bez škrtání ve veřejných agendách dělat zkrátka a dobře nelze. Nicméně, podle předsedy vlády je možné obojí provádět najednou.

 

Je poněkud s podivem, že na podpůrné impulsy na oživení ekonomického růstu si vzpomněl premiér až v dnešní době, zatímco škrtací mašinérie běží prakticky od začátku vládnutí koalice. Možná se Nečas uchýlil k této hospodářské strategii ve světle posledních ekonomických výsledků, které se víceméně bezprostředně dotýkají životní úrovně velké většiny obyvatel.

Podle ČSÚ činil v únoru meziroční nárůst spotřebitelských cen průměrně 3,7 %, u seniorů o 5,5 %. Podle zveřejněných údajů stejné instituce byla inflace v únoru tohoto roku 3,7 %. Poslední data ČSÚ také ukazují, že státním zaměstnancům klesla reálná mzda o 0,8 % a o 0,3 % zaměstnancům soukromé sféry. Na spadnutí je po dlouhých debatách uvnitř koalice zvýšení sazeb DPH na 15 a 21 %. Hrubý domácí produkt v 4. čtvrtletí minulého roku rostl, resp. klesl, o 0,6 %. Průmyslová výroba rostla o 4,7 %, což souvisí mj. s rostoucím objemem exportu, tvořícím velkou část HDP, o 15 %, stavební výroba se však propadla za únor o celých 16 %. Míra nezaměstnanosti v Česku činila za stejné období 9,2 %, podle evropské statistiky Eurostat je to 7,2 %.

V souvislostmi s výše uvedenými čísly a důsledky některých již platných vládních pseudoreforem a škrtací obsese se před několika týdny objevil v deníku Právo článek o možnosti Čechů vytvářet úspory. Jeho hlavním sdělením je skutečnost, že až třetina obyvatel letos neušetří ani korunu měsíčně. To by mělo být s ohledem na již schválenou reformu penzí, zvyšování spoluúčasti ve zdravotnictví či chystané zvednutí sazeb DPH pro Nečasovu vládu minimálně výstražné znamení. Podle článku klesl oproti loňskému roku počet lidí schopných ušetřit nad 2500 Kč měsíčně z 28 % na 20 %, přičemž medián úspor jednoho člena domácnosti činí 500 Kč. Průměrně tak může jeden Čech odložit kolem 6000 Kč za rok.

Nečas a jeho vládní kolegové však stále do zemdlení opakují, že reformy jsou nutné (čti přenášíme zátěž za sanaci veřejných financí na lidi s nízkými a průměrnými příjmy) a zdůrazňují v souvislosti s reformami posílení individuální zodpovědnosti a nutnosti tvrdého šetření u všech bez výjimky. Ministr financí M. Kalousek se nedávno vyjádřil, že v důsledku šetření „dostanou občané menší komfort od státu". Tento výrok výstižně dokládá, jakou představu má pravicová vláda o životě a starostech lidí, kteří onen „komfort" potřebují nebo jsou na něm závislí.

Koalice svými kroky „zdárně" rozbíjí solidaritu ve společnosti, živí sociální napětí a život dolních 10 milionů Čechů jí je ukradený. Nebo je snad normální, aby v zemi, jako je Česko, chystali demonstrace senioři, přičemž již demonstrovali či protestovali proti vládním návrhům hendikepovaní spoluobčané, studenti, akademici, odbory, nezaměstnaní, policisté, hasiči nebo úředníci? Co na to Nečas a spol.? „Reformy jsou nutné, děláme je kvůli ratingovým agenturám a zahraničním investorům, vyrovnáme rozpočty i proti občanům naší země. Konsolidace veřejných financí je bolestivá, bude se týkat každého, ovšemže kromě těch nejúspěšnějších a sponzorů vlády." Takto při praktikování politiky přemýšlí asociální vláda.

Ekonomický růst je zatím pouze v hlavách koaličních politiků, „skutek nějak utek." Ve skutečnosti Nečasova vláda spoléhá z drtivé většiny na škrtání veřejných výdajů a zvyšování nepřímých daní, postihující všechny skupiny obyvatel. To jí totiž přinese nejrychleji finanční prostředky. Na rozdíl od škrtů totiž nějakou dobu trvá, než prorůstová opatření začnou působit.

Vláda může mít na papíře seznam opatření pro povzbuzení ekonomiky, ale stimulovat potřebuje především domácí poptávka, ne tolik export, který začátkem roku rostl o zmíněných 15 %. Na podobné podněty čekají i podniky, aby mohly zaměstnávat více lidí, otevírat nové provozy a výroby atd. Domácí koupěschopná poptávka je ovšem utlumována právě oněmi škrty, což má mj. dopad právě na zakázky firem. Vláda tak svými praktickými kroky evidentně podlamuje výkon a potenciál růstu ekonomiky. Podle trojkoalice je však zřejmě možné škrtat i růst zároveň.

Je také na zamyšlení, proč se i přes všechna ta nutná úsporná opatření opět zvýšil státní dluh, a to na závratných 1,6 bilionu Kč, přičemž před čtyřmi měsíci to bylo podle dat MF o vývoji státního dluhu o cca 114 mld. méně. Co ale chtít od vlády, která zacpává díry v lodi tak, že vodu chaoticky vyhazuje rukama, místo aby díry zacelila a zabránila potopení? Co chtít od pravicových vlád, které od roku 2007 zadlužily Česko o více než 700 mld.?

První zvýšení spodní sazby DPH bylo málo, když nám deficit stále stoupá, tak proč nezvýšit DPH ještě jednou? Mimochodem, s navrženou změnou sazeb na 15 a 21 % ještě dále posílíme pozici země s nejvyšší sníženou sazbou DPH v rámci evropské sedmadvacítky. Podle údajů Evropské komise za minulý rok mělo nejvyšší sníženou sazbu Irsko – 13,5 %. To má však ještě jednu sníženou sazbu ve výši 4,8 %. Kupříkladu Finsko nebo Portugalsko disponují třináctiprocentní zvýhodněnou sazbou, přičemž mají také jako Irsko další sníženou sazbu 9, resp. 6 %. Jiné státy, jako např. Francie, Velká Británie, Lucembursko, Německo, Polsko a další mají snížené sazby pod 13, některé i hluboko pod 10 % a opět diferencované. Skutečně jsou na tom veřejné finance a hospodářství naší země tak hrozně, i ve srovnání se zmíněnými státy, že se vláda uchyluje k lepení záplat tam, kde se ostatní snaží chovat sociálně šetrně?

Premiér Nečas ovšem na kritiku, že uvedená opatření dopadnou na peněženky i těch nejohroženějších skupin, odpovídá jako chodící statistika zdůrazňující „čisté" (ve skutečnosti nominální) příjmy občanů po dříve schválených reformách. Ani náznakem se nedotkne výdajů, které i přičiněním vlády většině občanů stoupají. Do jedné kapsy něco nasypou, druhou kapsu lidem vinou vyšších životních nákladů vysypou. „Čisté" příjmy jsou právě ty, které zbudou lidem po odečtení nezbytných výdajů. Co ovšem chtít od pravicového demagoga? Reformy jsou přece nutné. Proto na to, co bylo do roku 2006 hrazeno ze solidárního daňového systému, jako jsou sociální služby, zdravotnictví, školství, fungující dopravní nebo vědecká infrastruktura, veřejně prospěšné projekty a podpory, je či v dohledné době bude vyvíjen tlak, aby se připlácelo. Jinými slovy, aby lidé sanovali ze svých peněženek rozvrácený solidární daňový systém a částečnou privatizaci veřejných služeb.

Představme si nyní současnou ekonomickou situaci jako pohádkovou analogii. Ekonomiku symbolizuje rozbitá studna, která dodává do naší země, totiž jednoho království, životně důležitou tekutinu. Dodávka vody se prakticky zastavila, obyvatelé království žijí vlastně jen z rezervy. Oprava studny je však velmi drahá, pokladnici by stála asi 20 zlatých. Král tedy vyhlásí sbírku na její opravu – královský majestát i všichni poddaní mají přispět dílem podle svých možností.

V království žijí tři skupiny lidí: král a šlechta, vrchnost a majitelé statků, kteří se těší blahobytu a mohou se podle potřeby odstěhovat jinam, dále rolníci, zemědělci a drobní statkáři, kteří si nemohou kvůli způsobu své obživy dovolit odejít, a konečně nejchudší poddaní, robotníci, nezřídka závislí na milodarech těch bohatších.

První skupina žije z práce poskytované druhou a třetí skupinou a jedině ona může přerozdělovat vytvořené bohatství. Do pokladnice přispěje 10 zlatými. Druhá skupina, podstatně početnější, daruje 5 zlatých. Třetí skupina, ještě početnější než druhá, věnuje z toho mála, co má, 2 zlaťáky. Na opravu zbývaly ještě 3 zlaťáky, ale nikdo další již nepřispěl a nebo se k přispění neměl. Zeptal se tedy král svého rádce: „Kdo myslíš, že přispěl na opravu naší vodní žíly nejvíc?" Rádce bez váhání opáčil: „Přece vy, můj králi, a vrchnost." „Chyba lávky," odvětil mu král. „Nejvíce přispěla chudina a potom zdroj výživy našeho království, rolnictvo a zemědělstvo. Chudina bude díky svému příspěvku načas o hladu a bez vody a trpět nouzí, neboť dávali z nedostatku, zemědělstvo nebude moci načas kupovat žrádlo pro všechna zvířata, zatímco jeho Výsost a vrchnost bude i dál žít v nadbytku a hojnosti. Oni přispěli v dobré víře proto, aby voda zase proudila do celého království, protože vodu v něm potřebují všichni."

Rádce se na chvíli zastavil a s nechápavým pohledem utrousí: „Když bude chudina o hladu, proč se nezásobila koláči?" Král se na něj zamračil a hned poté nechal doplatit zbývající obnos z královské pokladnice...

zdroj: http://www.publica.cz/index.php/tubepublica/hotspot/1026-krtat-a-rst-zarove-pro-vladu-adny-problem.html

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře