Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Pyramida se začíná sypat. Na vrchu přibývají počty bohatých, dole masy chudých

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Mohla by to být výborná zpráva. V Česku totiž vloni vzrostl počet dolarových milionářů o téměř osm procent, a to na rekordních 19 400 lidí. Bohužel má zpráva i druhou stranu, a ta rozhodně k těm pozitivním nepatří. Zatímco totiž přibývá boháčů, raketově přibývá i těch nejchudších či lidí pohybujících se na pokraji bídy. Těch je zhruba milion a půl.

  • pyramida-se-zacina-sypat-na-vrchu-pribyvaji-pocty-bohatych-dole-masy-chudych

Mimo jiné tuto rovnici sestavil a okomentoval na facebooku poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna. „Tak vidíme, že čtvrt století od listopadu 1989 nese své výsledky. To je ta cena svobody ...?" ptá se.

Logicky totiž vyplývá z obou čísel to, že aby jedna skupina mohla bohatnout, musí se ožebračit ta druhá – a početnější. Nutno dodat, že nikdy v historii to nevedlo časem k dobrým koncům.

Ovšem v rámci objektivity je nutné uvést to, že nejde pouze o specifikum naší země. Trend pokračuje i ve světě v podobném duchu. Celosvětový růst počtu těch nejbohatších dosáhl úrovně téměř 15 procent. Globální počet dolarových milionářů je tak nyní zhruba 13,7 milionů. Tato čísla vyplynula aktuálně ze zprávy firem Capgemini a RBC Wealth Management. Ukazuje se taktéž, že největší koncentraci lidí, jejichž majetek přesahuje hodnotu jednoho milionu dolarů (zhruba 21,5 milionu korun), vykazuje Severní Amerika. Stále víc se na ni ale dotahuje Asie.

Aktuální statistika ze světa bohatých ukazuje též to, že hodnota majetku dolarových milionářů se celosvětově zvýšila o 14 procent na rekordních 52,6 bilionu dolarů. Stojí za tím hlavně zlepšení ekonomiky a růst akciových trhů. Nárůst počtu milionářů přitom zaznamenaly všechny regiony světa. Rozdíl počtu nejbohatších mezi Severní Amerikou a v pořadí druhou Asií se ale rychle zmenšuje – podle zmiňované zprávy činí rozdíl nyní méně než 10 000 lidí.

O kolik se zvýšil počet dolarových milionářů?

  • Severní Amerika 16 % (4,33 milionu)
  • Asie 17 % (4,32 milionu)
  • Evropa 12 % (3,83 milionu)
  • Latinská Amerika 4 % (0,5 milionu) (Zdroj: ČTK)

A jak se k těmto číslům došlo? Během studie se sbíraly informace od 4 400 respondentů z celého světa. Vyplynulo z nich, že se dolaroví milionáři loni začali více zaměřovat na investice, přičemž více než třetinu majetku uchovávají mimo svůj domovský region (rok předtím šlo pouze o čtvrtinu). Na vysoké úrovni stále zůstává podíl bohatství držený v hotovosti (27 %).

Jeden jediný člověk bohatý tolik, jako je dluh České republiky

Zaměříme-li se konkrétněji na to, kdo se pod čísly skrývá, není asi překvapením, že nejbohatším Američanem nadále zůstává zakladatel softwarové společnosti Microsoft Bill Gates. Jeho čisté jmění se oproti loňskému roku zvýšilo o devět miliard - na 81 miliard dolarů (1,76 bilionu korun). To je – jen pro zajímavost - majetek ve zhruba stejné hodnotě, jakou má celý státní dluh České republiky. Prvenství Billa Gatese v žebříčku 400 nejbohatších lidí ve Spojených státech, který každoročně sestavuje časopis Forbes, je přitom neměnné již 21 let v řadě. Nutno doplnit, že příznivci konspiračních teorií (mezi nimi například Michael Morris) poukazují na to, že v těchto oficiálních žebříčcích ve skutečnosti nefigurují vůbec osobnosti s vůbec největším majetkem na světě- a že právě oni prý zůstávají se svými jmény o podobou veřejnosti důkladně ukryti. V duchu konspiračních teorií je třeba dodat, že přitom právě oni to mají být, kdo ovlivňuje chod světa z pozadí.

Ovšem zpět ke konkrétní realitě. Autoři právě zveřejněné zprávy očekávají, že celosvětové bohatství dolarových milionářů dál poroste. Do roku 2016 dosáhne nového rekordu 64,3 bilionu dolarů. Ve srovnání s rokem 2013 by se jednalo o 22procentní růst. Tempo růstu tak velice zrychluje.

"Silný růst se očekává ve většině regionů, v popředí bude oblast Asie a Tichomoří s předpokládaným meziročním růstem 9,8 %, což z této oblasti podle odhadů udělá v roce 2014 region s největším počtem dolarových milionářů," píše se v dokumentu. O rok později by tentýž region měl vykázat i celkově největší bohatství.

Ale jak již bylo řečeno na začátku, spolu s nárůstem bohatých, nutně musí přibývat i chudých. A ti nežijí již jen na územích třetího světa, žijí i v Evropě. Samozřejmě je však třeba mít na paměti to, že pojem chudoba v Evropě může být značně relativním pojmem. Je totiž jiná v každé zemi. Například v ČR odborníci spočítali, že chudým je jedinec, pokud má příjem do zhruba devíti a půl tisíce měsíčně (9 420 Kč – údaj z roku 2011). V Německu je za chudého považován ten, kdo musí vyžít z částky do 848 €, tedy v přepočtu cca 20 670 Kč. (Zdroj: Český statistický úřad, Statistisches Bundesamt)

Není chudoba jako chudoba. Je to však problém miliónů lidí

Není třeba připomínat to, že výpočet hranice chudoby je poměrně složitý a liší se dle počtu členů v domácnosti a věku členů v domácnosti. Hranice chudoby se s vyšším počtem členů zvyšuje postupně méně, protože se snižují společné náklady na bydlení. (V Česku je tak hranice chudoby u jednotlivce 9 420 Kč, u dvou dospělých občanů potom 14 130 Kč, u dvou dospělých a dvou dětí 23 550 Kč.)

Podle srovnání zemí EU, které provedl Eurostat již bezmála před čtyřmi lety (rok 2010), bylo chudobou ohroženo 115 milionů lidí, to je 23,4 procent celkové evropské populace. Znamená to tedy téměř každého čtvrtého Evropana.

A stejně tak, jako se zvyšují počty bohatých, nestagnuje ani statistika s těmi nejchudšími. Situace se zhoršuje, což dokázaly před časem údaje Mezinárodního červeného kříže. Uvádějí, že v Evropě žije zhruba 43 milionů lidí, kteří jsou již odkázáni pouze na humanitární pomoc. A podle těchto čísel, je dalších 120 milionů Evropanů ohroženo chudobou. To znamená ještě větší počet, než odhaduje Eurostat. (V Evropské unii žije zhruba 500 milionů obyvatel).

I proto odborníci bubnují na poplach. S jakým dopadem, však těžko odhadnout, i vzhledem ke krizím, které se odehrávají na Ukrajině, i které se posouvají z Blízkého východu stále blíž k Evropě. „Evropa je konfrontována s nejhorší humanitární krizí za posledních šest desetiletí," zaznamenaly světové zpravodajské agentury slova generálního sekretáře Mezinárodní federace Červeného kříže Bekele Geleta.

Chudoba je znakem tohoto systému, upozornila Ilona Švihlíková

Podle známé české ekonomky Ilony Švihlíkové je přitom však třeba mít na paměti fakt, že chudoba je znakem tohoto systému. Není to žádná dysfunkce.

„Naopak, ukazuje, že systém funguje přesně tak, jak má. Navíc chudí plní velice důležitou ideologickou roli. Jednak působí jako varování - podívej se, když budeš ‚zlobit' v práci, jak bys mohl dopadnout - spolu s dluhem tedy bezdomovci apod. působí jako disciplinující faktor, dělající z občanů ovčany," konstatovala Švihlíková k tomuto obsáhlému tématu před časem pro Britské listy. Nutno doplnit, že i sociolog Jan Keller kdysi na toto téma v jedné ze svých přednášek, které v roce 2012 absolvoval ještě jako profesor sociologie (nikoli jako politik) uvedl smutnou skutečnost. A to, že v současné době, již díky nastaveným mechanismům a pyramidovém uspořádání moci a bohatství na světě, jedinec i přes svoji maximální píli, nemá šanci se vrcholu oné pyramidy vyvolených už přiblížit. Proč dospěl k takovým závěrům?

Možná trochu paradoxně připomněl Karla Marxe a dodal k tomu, že podle něj se dnes chovají vlastně jen ti nejbohatší. „Žijí kolektivisticky a chrání své zájmy, zatím co středním a těm nejnižším vrstvám říkají, ať se každý snaží sám za sebe," řekl sociolog Keller. A tak tu vznikla nová šlechta, mezi kterou nemá jedinec ani se svojí pílí šanci se dostat. Podle Kellera je tak narušena idea demokracie fungující na tom, že ti neschopní mohou spadnout dolů a ti schopní mohou vyšplhat nahoru. Platí to přitom neměnně u nás i ve světě.

Mohlo by to přitom prý ale možná přece jen dlouhodobě fungovat, pokud by se společnost vrátila od nesouměřitelnosti k obyčejné nerovnosti. Nahoře oné pomyslné pyramidy by i tak bylo pět až deset procent populace. Ale podle Kellera by nesměli mít astronomicky násobně víc než ostatní zbytek. To je přitom jev, kterého jsme svědkem. „Pak už nikdo nemůže uvěřit řečem o otevřené společnosti. Nemůžete se nikdy svým úsilím dostat mezi ty, kteří berou milionkrát více, než vy," uvedl také Keller již před dvěma roky.

Pyramida, která nedává šanci na změny?

„Pokud má lidská společnost tvar pyramidy, tak ať ti nahoře jsou nahoře. Ale musíme mít na paměti, že společenská pyramida je tu od toho, aby ti neschopní čas od času znova šli shora dolů. A naopak ti schopní, aby mohli jít nahoru, vystřídali si pozice. Ale jakmile se vršek pyramidy zcela odtrhne - a k tomu došlo - tak nahoře zůstanou pak už jen ti úplně neschopní. Přitom o tomto jevu napsal už před sto lety Vilfredo Pareto.Schopní zdola se mezi ty nahoře prostě nikdy nedostanou," popsal nepříjemnou realitu Keller.

Konstatoval pak to, že tento jev je ale i prý předzvěstí konce demokracie.„Demokracie je možná při nerovnosti, pokud ti nahoře jsou za neschopnost ohroženi pádem a ti schopní můžou jít nahoru. Ale demokracie dlouhodobě nemůže fungovat na nesouměřitelnosti. Na nesouměřitelnosti fungoval feudalismus. Kdy, ti, kteří byli urození, byli z úplně jiného světa, a ti pod nimi se mohli snažit každý den. Mohli dělat šestnáctky, ale stejně se mezi ty urozené nedostali," shrnul sociolog.
Aktuálně zveřejněná čísla o rostoucím počtu bohatých, ale i ta čísla o stejně tak rychlém tempu nárůstu počtu lidí žijících v chudobě či na její hranici, tak mohou být důrazným vykřičníkem.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře