Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Krize

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Není snad den, kdy bychom ve sdělovacích prostředcích neslyšeli něco o krizi. Začalo to tuším krizí hypoték v USA, propadem cen nemovitostí, pádem dolaru, ekonomickou recesí.

  • krize

Někdy v letech 1997 až 2000, chtěl každý Američan rychle zbohatnout, vše vlastnit, prostě jen mít to co jiní před ním. První občané kupovali celkem levně akcie, další už šli s cenou výše. Domácnosti se postupně zadlužovaly. V roce 2000 akciová bublina do internetových technologií splaskla. K recesi americké ekonomiky v roce 2001 díky rychlému zásahu Fedu nedošlo, ale nízké úvěrové sazby Fedu neměly jen pozitivní účinky.

Ekonomiku zásah stimuloval k vyššímu růstu, domácnosti se však více a více zadlužovaly. Hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou byly přesně tím, co celou americkou hypotéční krizi odstartovalo. Lidé nebyli schopni pohyblivé hypotéky splácet, domy byly zabaveny. Hypotéční krize v USA se koncem roku 2007 a na počátku roku 2008 stačila v omezené míře přelít do ostatních částí ekonomiky. Tato krize se postupem času, „přelila" z USA též do Evropy.

Krize je všudypřítomný jev, který postihuje množství států a jejich obyvatel, zejména nejpočetnější střední třídu. V roce 2007 se psalo, že Evropě krize nehrozí, že do ČR se nemůže nikdy dostat. Vládní úředníci chválili korunu a věřili tomu, že koruny se krize nedotkne. Opak byl pravdou. Krize přišla a odejít jen tak nehodlá. Irsko, Řecko, Španělsko, Itálie a postupně další státy se stávají obětí onoho všudypřítomného přízraku. V těchto dnech je míra nezaměstnanosti v Řecku a Španělsku větší než cokoli, co zažily USA během hospodářské krize v roce 1930.

Před časem jsem zhlédl dokument o Španělsku. Vysokoškoláci zapírají své vydřené vysokoškolské diplomy, jen aby vůbec sehnali nějakou mizerně placenou práci. Lidé v důchodu živí své děti a vnuky, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Také USA mají tak obrovský dluh, že vláda ví, že splatit takový dluh nelze. Mizí střední třída, narůstá chudoba. Jelikož jsou ekonomiky USA i v Evropě založené na podobném principu a svým způsobem se propojují, krize se neustále přelévá.

Peníze se tisknou, aniž by měly nějakou hodnotu. Všichni víme, že dávno nejsou kryté fyzickým kovem a tudíž jejich hodnota je téměř nulová. Pád dolaru a nahrazení jinou měnou je také v této ekonomické hře. Důsledky si může každý domyslit, pokud by se tento scénář realizoval. Devalvace měn a bankrot zemí by byly holou skutečností.

Je to vůbec možné? Co je to vlastně bankrot?

Bankrot nastává v okamžiku, kdy státu již nikdo nebude ochoten půjčit. Pak je pro stát jediné řešení, devalvovat svoji měnu. A to velmi drasticky. Nejméně o padesát, ale i více procent. O své peníze tak přijdou nejen věřitelé státu, ale také všichni, kteří mají v měně státu uložené své úspory a investice.

Koncem roku 2001 zbankrotovala Argentina, argentinské peso po desetiletí fixované k americkému dolaru v kursu jedna ku jedné se prodávalo za pětadvacet centů – za čtvrtinu. Miliony Argentinců ztratily práci, dva miliony domácností žily ze státní měsíční almužny. Lidé přišli o úspory v bankách, mnozí o celoživotní.

Populární televizní moderátor a podnikatel Roman Šmucler šokoval svého času prohlášením, že ČR spěje k bankrotu do několika let. Myslím, že zatím v naší zemi bankrot nehrozí, nicméně při dalším výraznějším zvyšování zadluženosti státu se k němu můžeme rychle přiblížit, do ohrožení by se dostaly i úspory uložené ve stavebním spoření a penzijním připojištění.

Samozřejmě nemusí vše končit bankrotem, ale riziko škrtů a inflace v době krize je opravdu příliš vysoké. Pokud mám v bance uloženu sumu papírových peněz, inflace mi tyto mé úspory postupně znehodnocuje.

Je nutné napsat, že nejde o krizi pouze ekonomickou – finanční. Dnešní krize má nesporně rozměr politický a především morální.

Je kapitalismus v krizi? Republikáni a demokraté se v USA neshodnou.
Téměř všichni souhlasí s tím, že kapitalismus v západním světě čelí krizi. Republikáni vidí příčiny krize v USA v příliš velkém vlivu vlády ve Washingtonu, demokraté ji chtějí řešit naopak silnější regulací a spravedlivějším přerozdělováním bohatství.

Ve sborníku „ Krize, nebo konec kapitalismu", jsou zajímavé úvahy jedenadvaceti renomovaných českých intelektuálů, kteří se neztotožňují s ortodoxním ekonomickým neoliberalismem. Ve svých esejích se zamýšlejí nad příčinami současné krize a jejími možnými řešeními. Autoři jsou názorově široce rozprostřeni, od těch, kteří vidí současnou krizi jako jednu z mnoha cyklických krizí kapitalismu, až po ty, kteří tvrdí, že je třeba hledat alternativy k současnému společensko-ekonomickému systému. Další autoři vidí současnou krizi jako ještě hlubší problém: krizi hodnot, které stály u zrodu modernity, tedy krizi industriální civilizace. Sborník je tak prvním ucelenějším přehledem pohledů význačných představitelů české inteligence na stav současného západního světa včetně našich domácích poměrů.

Osobně vidím příčinu krize, mimo jiné v krizi osobní, lidské a politické morálky. Poslední dny a hodiny, domácí politické scény, uzavírají pomyslné známky na vysvědčení současné vládě.
Deformované morální a mravní hodnoty našich politiků, vyplouvají na povrch a odhalují, celkovou bezútěšnost současné, zkorumpované politické scény.
Britská BBC přirovnala dění na české politické scéně k telenovele smíchané z několika satirických seriálů o politicích.

A. Remišová se dívá na podnikatelskou etiku jako integrační vědu a dokládá to fakty. Prezentuje především Homannovu a Ulrichovu koncepci, vize P. Ulricha je jí blízká. Jedná se hlavně o to, že se nestačí spokojit v moderní době s pouhou ekonomickou racionalitou, ale ekonomie musí mít v současnosti etickou racionální dimenzi, která se např. bude snažit o řešení sociálních konfliktů. Jinak řečeno, princip zisku nemůže stát na prvním místě v podnikání, ale na tomto místě musí stát etická legitimita pro konkrétní rozhodnutí a řešení. Je samozřejmé, že se autorka dovolává významné osobnosti A. Smithe jako nejen na liberálního ekonoma, ale také jako na morálního filosofa, který si byl vědom morálních motivů jednání u každého člověka. Jestliže základem jeho nauky je přirozená svoboda, pak si je vědom také úcty k důstojnosti každého člověka.

Podnikatelská etika chce zdůraznit právě tento prvek. Má podpořit takový způsob jednání v podnikatelském prostředí, kde člověk není viděn jako ten, z koho jen získat peníze pro zisk, ale jako ten, komu patří povinná úcta vyplývající z přirozených práv. E. Remišová tvrdí, že dualismus etiky a ekonomiky se přežil, že tyto dvě disciplíny nemohou stát vedle sebe, ale musí se integrovat. Naše současná kultura je již na takové úrovni, že volá po odpovědích na sociálně ekonomické otázky, autorka je přesvědčena, že podnikatelská etika se stává součástí nového kulturního směřování.

Když se oddělí v ekonomii etika a touha po zisku, která je jinak v podnikatelském prostředí oprávněná, stává se, že na chyby v podnikání v souvislosti po nelimitovaném zisku doplácí nejen jedinci, ale státy, jak je to patrné i v současné evropské situaci. P. Koslowski dokonce uvádí, že etika a ekonomie musí spolu přecházet k etické ekonomii a k etice zaměřené na ekonomii. Je zcela možné, že podnikatelé i státy budou jednou uvažovat utilitaristicky v tom smyslu, že budou chtít vidět velký užitek ze svého snažení pro co největší počet lidí, tedy nikoli jen pro etablovanou skupinu.

Schopnost Česka ekonomicky konkurovat ostatním zemím nadále meziročně klesá. Podle nejnovějšího průzkumu švýcarského institutu International Institute for Management Development (IMD) se pozice ČR znovu snížila.

V aktuálním žebříčku si ČR sice pohoršila o dvě místa (z 33. na 35. pozici), jde však o propad již počtvrté v řadě. Hodnoceno bylo celkem 60 států.

Tento nelichotivý ukazatel z května letošního roku hovoří jasně o „úspěchu" současné politické garnitury.

Podnikatel Tomáš Baťa dávno pochopil jednu skutečnost, která platí stále. Nízká kultura podnikání přináší chudobu.

Baťa byl hluboce přesvědčen, že bohatá může být jen země, kde panují velmi vysoké standardy kultury podnikání. Ekonomická historie 20. století jeho přesvědčení bez výhrad potvrdila. Mezi nejbohatšími zeměmi světa nejsou státy s mafiánskými obchodními praktikami. Pilířem podnikatelské kultury byl pro Baťu i vztah k zaměstnancům. Staral se, aby měli solidní životní úroveň. Organizoval pro ně výstavbu firemních bytů a domků. Platil školení, firemní nadstandardní lékařskou péči. Založil banku, kde si lidé spořili, aby sami mohli začít podnikat.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře