Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Faktické dopady ekonomické migrace v ČR

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Ing. Jaroslav Tichý, ANS 6.7.2018 Část 1/2

Náš průmysl ale i další odvětví zaostávají po stránce technické a technologické za zahraniční konkurencí, vyrábějí výrobky s nízkou užitnou hodnotou, které pak prodávají za dumpingové ceny. Máme přitom velkou náročnost výroby na pracovní síly. Zaostáváme za světem. Touto cestou nelze pokračovat v epoše přicházející průmyslové revoluce 4.0.

Naši podnikatelé přesto preferují dovoz ekonomických migrantů před dovozem robotů a výkonných strojů.

  • fakticke-dopady-ekonomicke-migrace-v-cr
Chtěl bych touto cestou navázat na podnětný článek M. Branda „Ekonomická migrace pomáhá stagnaci a zaostávání“ a některé jeho aspekty dále rozvést. Soustředím se přitom pouze na aspekty uvedené v titulku zmíněného článku, jak následuje:
 
1/ Mnozí podnikatelé v ČR se od 90. let minulého století vydali cestou dumpingových cen svých výrobků, kdy místo toho, aby kladli důraz na vyšší užitnou hodnotu těchto výrobků na bázi inovací, soustředili se na dodávky výrobků s nízkou, resp. s klesající užitnou hodnotou. Na zahraničních trzích se pak prosazovali tím, že se podbízeli výrazně nižšími dumpingovými cenami těchto výrobků. Při tomto postupu a za situace, kdy materiál stojí v ČR i v zahraničí v dnešní době zhruba stejně, totéž platí o ceně energií (pokud u nás nejsou dokonce vyšší), jediná možnost jak vytvářet zisk pak těmto podnikatelům zůstala v nízkých mzdových nákladech. Tomu se rychle přizpůsobily i zahraniční firmy, které k nám přišly vyrábět či často jen montovat. Dostali jsme se tak (bez naší větší pozornosti) až do situace, kdy:
 
     - průměrná mzda kvalifikovaného pracovníka u nás činí cca 1/3 průměrné mzdy kvalifikovaného pracovníka v Německu, resp. 42 % průměrné mzdy v evropském průměru;
 
     - průměrná cena kvalifikovaného pracovníka u nás současně představuje 71 % minimální mzdy v Německu.
 
Nedávné zvýšení mezd a platů v ČR nemohlo tak obrovské mzdové rozdíly vyrovnat, pouze tyto rozdíly kosmetickým způsobem upravit.  
 
Výkonnost a pracovní nasazení (intenzita práce) našich pracovníků a zahraničních pracovníků je srovnatelná. Přesto se často hovoří o nižší produktivitě práce u nás. Jak kde, je přitom třeba rozlišovat naše podniky a zahraniční montovny v ČR se zavedenou až otrockou prací. Tam jistě nic takového nehrozí.
V podmínkách našich podnikatelů jde naproti tomu často o jev, který je označován jako vysoká náročnost na pracovní síly. Pro jednodušší vysvětlení jde o to, že ani několik snaživých kopáčů se nevyrovná svým výkonem jednomu pracovníkovi s bagrem. Mnozí naši podnikatelé šli cestou najímání těch „kopáčů“, konkurence v zahraničí naproti tomu již dávno používá „bagr s 1 bagristou.  Náročnost na pracovní síly je tedy v zahraničí nižší, lépe tam vychází logicky i produktivita práce (1 pracovník s bagrem udělá více práce za stejnou dobu než několik kopáčů, byť snaživých). 
 
Dále je třeba připomenout i způsob přepočtu cen našich výrobků v K4 do zahraničních měn s ohledem na velký rozdíl mezi paritou kupní síly a směnným kurzem naší koruny uměle podtrženým, jehož výsledkem je dlouhodobě udržovaná „slabá koruna“. Při výpočtu ekonomických ukazatelů a jejich porovnání se zahraničními na bázi EUR či USD pak nemůžeme dopadat dobře, jestliže i po částečném zpevnění koruny je koruna podle směnného kursu oproti paritě své kupní síly podhodnocena o cca 31 %.
 
Vydali jsme se tedy cestou, kterou nám naordinoval washingtonský konsensus v 90. letech minulého století a postupně jsme se tak dostali do pasti, v níž dnes jsme. Jde o to, že: • potřebujeme zvýšené počty zaměstnanců na výrobní či další činnosti, které v zahraničí již dávno vykonávají stroje; • má-li růst koupěschopná poptávka po výrobcích, je třeba zvyšovat příjmy obyvatel, nikoliv dovážet méně kvalifikované pracovníky ze zemí 3. světa (tedy ony pomyslné „kopáče“) s cílem pokračovat ve stávající praxi, a to s využitím ještě lacinější pracovní síly než dosud.  • jdeme tak opačnou cestou, než bychom jít měli. Tato cesta není dlouhodobě udržitelná.
 
2/  Je přitom zřejmé, že s rostoucími příjmy obyvatel porostou i odvody na zdravotní a sociální pojištění, a to i při zachování dosavadních procentuálních sazeb těchto odvodů. Poroste totiž základ pro jejich výpočet.
Dosavadní úroveň důchodů našich seniorů je přitom mizerná, v průměru dosahuje jen 50,06 % průměrných německých důchodů a 43,9 % průměru důchodů v EU (údaje z r. 2016). Systém v Německu a v některých dalších zemích EU počítá se spořením občanů v produktivním věku na důchod, což umožňuje tamní mzdová úroveň (jinak by srovnání pro nás dopadlo daleko hůře). Většina občanů u nás takovou možnost s ohledem na bídnou úroveň mezd a platů však nemá. 
Naznačená cesta spolu s úsporami docílenými lepším hospodařením s penězi v důchodovém fondu (a s jejich rozmnožováním např. jejich přechodným investováním do infrastrukturních projektů státu s garantovanou návratností jak z hlediska navýšení objemu těchto finančních prostředků, tak i v čase) jsou i možným řešením tolik dokola diskutované důchodové reformy. 
Další pokusy o důchodovou reformu jsou spíše odváděním pozornosti od merita tohoto problému a od jednoduchého způsobu jeho řešení Jenže takové řešení souvisí s razantním srovnáním mezd na průměrnou úroveň zemí EU, což nepůjde hned. Jednak proto, že stát na to dnes „nemá potřebné páky“, jednak proto, že to předpokládá modernizaci zbytku výroby v rukou českých podnikatelů a v neposlední řadě to vyžaduje i řádné zdanění zahraničních podnikatelů, kteří podnikají u nás. To znamená angažovanost státu, jehož představitelé mají však zpravidla zcela jiné zájmy. 
 
Konec 1. části
 
Část 2/2
 
3/ V okolním světě přichází do života dosud účelově zabrzděná průmyslová revoluce 4.0 spolu se svými důsledky, které lze zahrnout souhrnně do 5. Kondratěvovy vlny. Přichází tedy robotizace výroby, ztráta pracovních míst pro desítky procent pracovníků v jednotlivých zemích. 
 
Je zřejmé, že v této nové epoše si s dovozem dalších „kopáčů“ nevystačíme, když konkurence nahradí již i bagristu s bagrem novým samohybným robotem. 
Dojde ale současně i k určité decentralizaci některých výrob ve snaze ušetřit náklady na často zbytečnou přepravu výrobků z jednoho konce světa na druhý či z jednoho koutu země do druhého, což umožní vrátit mnohé z výrob a služeb do krajů, které byly v nedávné minulosti v souvislosti s centralizací těchto činností zbaveny průmyslu a tím i kvalifikovaných a lépe placených míst pro tamní zaměstnance (viz projekty smart cities, smart regions). Ti pak byli v důsledku toho nuceni dojíždět za prací v montovnách a v podobných zařízeních desítky kilometrů (či být tam v pracovních dnech na ubytovnách), což se těmto pracovníků nerentovalo ani časově ani finančně. Dojde tak k obnově kvalifikované práce v některých deindustrializovaných oblastech ČR, zejména pak v našem pohraničí. Ale i tam bude třeba kvalifikovaných pracovníků, tedy nikoliv těch dovážených, kteří „budou doktory, až se naučí číst a psát“, jak ti snaživější z nich říkají. Tyto přicházející změny přispějí i k možnosti dočasného vyčerpání zbytku disponibilních pracovních sil u nás, kterým se nevyplatí dojíždět za málo kvalifikovanou prací a mizerným výdělkem desítky kilometrů denně. 
 
4/ Kdyby zaměstnavatelé v ČR (obecně) byli ochotni platit naše pracovníky lépe, nebyl by u nás v současnosti nedostatek pracovních sil, který místo nápravy předchozích chyb se podnikatelé snaží řešit jejich dalším kupením. To by ale předpokládalo orientaci těchto zaměstnavatelů na produkci kompletních výrobků s vyšší přidanou hodnotou již někdy od 90. let, k čemuž bohužel často nedocházelo.
Dovoz ekonomických migrantů na této situaci nic nezmění, právě naopak, a to proto, že: • většina těchto migrantů je negramotná, nezažila ještě ani 1. průmyslovou revoluci a není tudíž objektivně způsobilá k zařazení do výrobního procesu v průmyslu. Nemá k tomu totiž potřebné pracovní návyky; • nikdo těmto migrantům neříkal při jejich náboru o tom, že by v Evropě měli pracovat. Neziskovky a pašeráci lidí je lákali na bezstarostný a bezpracný život v Evropě, o práci vesměs nebyla řeč; • i lacinější migranti (než naši kvalifikovaní, byť přesto vesměs špatně placení, pracovníci) budou v blízké budoucnosti dražší než jednorázové investice do robotů, za které nebudou podnikatelé platit odvody na zdravotní a sociální pojištění. (Náhradní způsob, kde vezmou vlády jednotlivých zemí na výplatu minimálního garantovaného příjmu či jiných dávek pro značně navýšený počet nezaměstnaných zatím nikdo uspokojivě nevyřešil a naše vláda se tím dosud ani nezabývá).
 
Lze ovšem vycházet z představy, že více hůře placených pracovníků (než dosud) si koupí dohromady stejné či dokonce ještě větší množství výrobků než naši občané dosud, byt nákupy každého z ekonomických migrantů budou menší oproti těm našich.  Taková představa dostává reálnější podobu, přihlédneme-li k tomu, že B. Sobotka krátce před skončením svého vládního angažmá uzavřel s EU smlouvu, podle které se ČR zavazuje vyplácet každému z migrantů vč. dětí dávky ve výši odpovídající průměrným dávkám tohoto druhu v dalších zemích EU (cca Kč 21.000,- měsíčně. Údajně proto, aby se migrantům u nás „líbilo“ a neutíkali do jiných zemí EU, zejména pak do Německa). To by v ČR zvýšilo koupěschopnost migrantů a tedy i poptávku na trhu a dokonce i HDP, ačkoliv jeho část určená ke spotřebě jeho skutečným tvůrcům, tj. českým občanům by dále poklesla.
 
Nevyřešenou otázkou přitom zůstává, kde na pravidelnou výplatu migrantů český stát vezme peníze, pokud se kvůli tomu nezačne postupně masově zadlužovat. Předpokládá se totiž, že zaměstnatelným a hlavně zaměstnaným migrantů by podnikatelé vypláceli sníženou mzdu a stát (tedy my všichni ostatní prostřednictvím státu) bychom jim platili zbytek. (Tedy obdoba jako u bydlení v současných sociálních bytech, kdy proti způsobu úhrady nájemného se již zvedla vlna odporu). U těch nezaměstnatelných migrantů (tj. u jejich naprosto převažující většiny) bychom jim prostřednictvím státu pak platili vše. 
 
Problém konkurenceschopnosti takový krok ale našim podnikatelům v době robotizace výroby a služeb nevyřeší. Bude to chtít provést obrat v jejich dosavadním přístupu o 180 stupňů plus zásahy státu, neboť někteří podnikatelé na pozdní modernizaci své výroby nebudou mít vlastní finanční rezervy ani potřebné úvěry. Stát nemůže podporovat soukromé podnikatele (ač to v případě těch zahraničních průběžně dělá). v některých případech nezbyde nic jiného, než že stát sám zajistí financování modernizace takového výrobního podniku, kterou bude kapitalizovat.
 
Dojde tak k zestátnění některých podniků, s nimiž stát bude muset zacházet již uvážlivě. Zdroje z jejich činnosti bude totiž potřebovat (po splacení financování modernizace příslušného podniku) k vytváření zdrojů na podporu ekonomické obnovy tohoto státu a zčásti i na přechodné sociální výdaje. Pokud tak neučiní, dostane se stát do situace, kdy bude mít na jedné straně až desítky procent občanů, kteří díky robotizaci velké výroby přijdou o práci a na druhé straně prázdnou státní pokladnu. 
 
K dovršení uvedených dosavadních chyb mají být tito migranti dovezeni nikoliv na časově omezená pracovní povolení, nýbrž trvale, a to následně i s rodinami. Ve svých důsledcích tak dojde k razantnímu navyšování počtu lidí v neproduktivní sféře oproti lidem v produktivní sféře, kteří na ně mají vydělávat. Jejich poměr a finanční zdroje proti finančním potřebám jsou v ČR již nyní (i bez většího počtu migrantů) více než napjaté. 
 
K těm subjektům, které budou hradit mandatorní výdaje na zdravotní a sociální účely enormně zvýšené dovozem migrantů, budou především sami podnikatelé ze zvýšených daní. A pak samozřejmě my, občané. Nikoliv náhodou se již nyní v Bruselu hovoří o potřebě harmonizovat v celé EU daně a zavést novou speciální daň. 
 
Pokud podnikatelé vyzývají k dovozu migrantů v představě, že na tom vydělají či minimálně že takto odvrátí nutnost investovat do modernizace vlastní výroby (na kterou třeba ani nemají, neboť si na ni nevytvářeli v předchozím období potřebné rezervy), kopou si vlastní hrob, aniž to zatím někteří vůbec chápou. A my ostatní bohužel s nimi, protože přednostní požitky migrantů (navíc ve výši o cca 1/3 vyšší, než naše průměrné důchody) budou krátit penze našim seniorům, podpory v nezaměstnanosti a postupně i různé dotace státu do různých projektů. Nebude prostě na ně.   
 
Dovezeme si tak na doživotně placenou dovolenou z naprosto převažující většiny ekonomicky nepoužitelné lidi ze zemí 3. světa, na kterou jim budeme vydělávat, zatímco oni nás za odměnu budou obohacovat teroristickými činy, znásilňováním, zřizováním no-go zón apod. s cílem islamizovat náš stát. 
 
Jinými slovy na všechny a na všechno nezbyde a my jako původní obyvatelé naší země budeme postaveni do řady na peníze až jako poslední, byť to budeme právě my, kdo tyto peníze bude státu nejprve vydělávat a odvádět. Našich podnikatelů (ale též třeba neziskovek či různých vysokých škol, kulturních zařízení apod.) se to bude týkat přiměřeně. Na všechno a na všechny prostě peníze nebudou…….  V současnosti přitom nazrála doba to všem budoucím postiženým sdělit. 
 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře