Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Církevní restituce: Je zaděláno na další kauzu lehkých topných olejů?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Praní špinavých peněz, podvody a korupce – taková obvinění se o prázdninách objevila v souvislosti s Vatikánskou bankou a jejími top manažery. Podle výkonného ředitele forenzní agentury Surveilligence Jána Lalky jde o připomenutí toho, že se machinací s penězi dopouštějí i lidé zaštítění důvěryhodnými institucemi, jako je katolická církev. I proto tento zkušený finanční detektiv doporučuje pozorně sledovat církevní restituce v Česku. Existuje prý řada indicií, že s nimi není něco v pořádku.

  • cirkevni-restituce-je-zadelano-na-dalsi-kauzu-lehkych-topnych-oleju

V červenci se objevilo podezření, že Vatikánská banka prala špinavé peníze. Na pohled tak padla další jistota – i církev, tradiční strážce morálky, manipuluje s penězi.

Všude tam, kde chybí systém kontroly a prevence, vzniká prostor pro podvádění. Vatikánská banka je jedno z takových temných míst, které si žije vlastním životem, ve vlastním státě, s minimálním dohledem a omezenými kontrolami. Tato banka se například dlouho bránila spolupráci z mezinárodními institucemi bojujícími proti praní špinavých peněz. Určité skupiny pochopily, že jim i v současné době může umožnit praní špinavých peněz a další typy podvodů, které byly v tomto případu odhaleny. Pokud si dobře pamatuji, šlo o korupci a o podvodné jednání se zhruba šedesáti subjekty napojenými na italskou mafii, o praní peněz pro mafii a o zakládání firem, na nichž participovali církevní hodnostáři, přes které se realizovaly velké zakázky. Je to o kontrole a transparentnosti, která je však v případě Vatikánské banky omezená.

Do jaké míry je podle vás tento případ výjimkou z pravidla, a do jaké signálem, že by se i v dalších zemích církev, její zástupci a instituce mohli dopouštět podobných věcí?

Obecně si myslím, že se takové věci dějí v každém státě. Všude jsou skupiny, které si umějí najít slabiny finančních institucí a přes ně prát špinavé peníze. V tom jsou běžně namočené například některé privátní banky, kde je nižší úroveň vnitřní kontroly. Vím o bance, kde oprávněným zaměstnancům znemožňují kontrolu určitých účtů, které jsou považovány za privátní a kde se realizují transakce s rizikovými subjekty a destinacemi, jako jsou daňové ráje a offshores. Druhou věcí je, jakým způsobem jednotlivé instituce interně vyhodnocují rizika. Pokud skutečného vlastníka neidentifikují a dostatečně neprověří, umožňují svým klientům podobné operace realizovat.

To mluvíte obecně. Soustřeďme se na církev, která se často vymyká standardní kontrole.

Ono to souvisí právě s tím, že církev patří skoro v každém státě mezi méně kontrolované instituce. Nechci to paušalizovat na celou církev, ale určití jednotlivci mohou být vydíratelní nebo ovlivnitelní tak, aby jednali v prospěch různých zájmových skupin – ať už prali špinavé peníze, realizovali nevýhodné odprodeje, nebo třeba zorganizovali určité obchodní transakce, které v důsledku umožní například praní špinavých peněz, tedy proměnu peněz pocházejících z trestné činnosti v relativně bezpečná, důvěryhodná aktiva.

Vy osobně jste už na něco podobného narazil? Nebo máte alespoň informace o tom, že by k podobným věcem v Česku, případně v regionu střední a východní Evropy, docházelo?

Na Slovensku se objevil případ Róberta Bezáka, který jako nový arcibiskup nařídil audit trnavské diecéze. Z něj podle informací médií vyplynulo, že mohla bratislavsko-trnavská arcidiecéze sloužit jako pračka špinavých peněz pro Vatikán, že policie prošetřovala podezření ze zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence a že diecéze měla daňové nedoplatky.

Róbert Bezák rovněž zjistil, že se jeho předchůdce arcibiskup Sokol s největší pravděpodobností podílel na jistých nestandardních obchodech a transakcích. Ty se měly týkat investování zdrojů diecéze, případně zdrojů, které se objevily na jejích účtech. Mimo účetnictví trnavské arcidiecéze mělo protéct v průběhu několika let více než 20 milionů eur, přičemž arcidiecéze měla mít přibližně 80 neevidovaných účtů. Tyto účty byly před odchodem arcibiskupa Sokola zrušeny a peníze z nich přesunuty. V Česku si ničeho podobného nejsem vědom, ale i tak mě znepokojují naplánované církevní restituce.

Co konkrétně se vám na církevních restitucích v Česku nelíbí?

Jakým způsobem a jak rychle byly připraveny a jak mají být provedeny. Bez toho, že by existovala důkladná, detailní analýza majetku a veřejná diskuze o tom, které významné majetky se vlastně budou tímto způsobem předávat. Neexistuje jejich přesný seznam ani důvěryhodné ocenění. Jistě, existuje nějaká metodika, kterou se oceňovaly, ale je, nebo není správná? To lze za daných okolností těžko posoudit. Navíc není jasné, co s tímto majetkem církev udělá.

Jinými slovy, jako člověku, který se zabývá finanční kriminalitou, vám u církevních restitucí – u toho, jak jsou v Česku připraveny – svítí výstražná kontrolka. Chápu to dobře?

Ano. Svým způsobem mi to připomíná kauzy s lehkými topnými oleji nebo dotacemi na solární elektrárny. I zde je určitá skupina politiků, která v poměrně krátkém čase dokázala prosadit zákon navzdory odporu významné části parlamentu a veřejnosti. Rizika jsou přitom tak velká, že rychlost, s jakou byl zákon přijat, vyvolává pochybnosti o skutečných záměrech jeho přijetí. V minulosti ty kauzy spočívaly v tom, že určitá dobře organizovaná skupina dokázala prosadit zákon, který sice vycházel z bohulibého záměru, ale nebyl kvalitně navržen, takže zvýhodňoval pouze určitou skupinu jednotlivců či podnikatelů. Díky tomu, že byla tato skupina dobře organizovaná, se jí podařilo zlomit odpor části parlamentu a veřejnosti. Dokázala manipulovat s policií a dokázala podvod zorganizovat logisticky tak dobře, že fungoval poměrně dlouho. Co se týče prosazení církevních restitucí v parlamentu, mám podezření, že se stalo totéž.

I v případě restitucí mohou být v pozadí velké zájmové skupiny, velcí hráči?

Vzhledem k tomu, jak se některé skupiny urputně snažily ten zákon prosadit, mi to tak připadá. Jde o jednu z pomyslných červených vlajek, které v tomto případě vidím. Navíc, jak už jsem zmínil, není jasné, co všechno bude součástí vypořádání. Viděl jsem analýzu Ernst & Young z roku 2007, kde byly použity výsledky prověření hodnověrnosti databáze jednotlivých položek původního církevního majetku. Podle tohoto prověření 41 % dokumentace k majetku, který se bude převádět, odpovídá databázi původního církevního majetku. O dalších asi 50 % je možné pochybovat a 10 % předložené dokumentace je naprosto mylných, tyto věci tam vůbec nepatří. To opět ukazuje na zmíněné nejasnosti. K nim je potřeba přičíst další neznámou: Co vlastně bude církev s majetkem dělat? Kdo se o něj bude starat?

Není to čistě na církvi, jak s restituovaným majetkem naloží?

Jistě. Církev má nějaké ekonomy, ale ti podle mě nedokáží ty miliardy ukočírovat. Bude si tedy muset najmout partnery, kteří jí pomohou. Když přitom vidím, jak se i zkušení lidé nechají ošidit podvodníky, obávám se, že by se to mohlo stát i církevním hodnostářům. Ti v této oblasti nemusejí mít zkušenosti, majetek v takovém rozsahu zřejmě nikdy neřídili ani neprodávali. Mám obavu, že církev nebude mít na to, aby to vzala za správný konec, a začne se nabytých majetků rychle zbavovat.

Z čehož podle vás budou profitovat zmíněné zájmové skupiny.

Obávám se, že budou některá z restituovaných aktiv fungovat jako odměna za to, že se najednou vše rychle vyřešilo. Půjde o odměnu směřující do rukou předem určených skupin a lidí, kteří mají mnohem lepší informace než my ostatní. Díky nim vědí, která aktiva mají hodnotu; znají rozdíl mezi účetní a reálnou cenou. Například už nyní vědí, že na pozemku jednou povede dálnice, takže se jeho cena v budoucnu násobně zvýší.

Zdroj: http://www.investicniweb.cz/2013/9/9/cirkevni-restituce-je-zadelano-na-dalsi-kauzu-lehkych-topnych-oleju/

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře